Dvanáct let po nepovedené devítce a dva roky po renesančním Grimrocku přiživila akcie kdysi pohřbených dungeonů Might & Magic desítka. Ubisoft dal tvůrcům z Limbic nečekaně zelenou k vývoji hry, které doposud běžně nevznikaly ani v rámci nezávislé scény. A po vcelku úspěšném testování bety v rámci early access němečtí vývojáři uvrhli na trh hru nedokonalou, ale přesto výbornou a uhrančivou.

Nijak nepřeháníme, když napíšeme, že lo-fi bojovka Nidhogg dokáže člověka naprosto uhranout. Lukáše uhranula natolik, že hru zrecenzoval, věnoval jí komiksový strip a teď konečně i údernou videorecenzi, ve které vám definitivně osvětlí nejhlubší vrstvy a významy této nehorázně zábavné šermířské zběsilosti.

Skoro jen samá slova chvály pěl Ondra Švára v textové recenzi na unikátní strategické RPG The Banner Saga. Od nádherné grafiky, přes zábavné tahové souboje až po zásadní dopad každé volby hráče v dialozích – Ondra se nebál tvůrce ocenit za prakticky každý segment hry. Ale právě touha ukázat vám zejména audiovizuální kouzla Banner Saga pak vedla Petra, aby Lukášovi položil jednoduchou otázku: „Nechceš udělat videorecenzi?“

Netajím se názorem, že jakákoli „indie“, respektive česky „nezávislá“ scéna už dávno přerostla věk hájení, kdy by bylo potřeba chránit jí před velkými, zlými hrami, kdykoli se člověku chce vyhlásit nějakou anketu nebo mluvit například o žánrech. Pořád ale platí, že navzdory čím dál pohyblivějším definicím pozná člověk nezávislou produkci víceméně po čuchu. V šedi mainstreamové produkce to ostatně není žádná věda! Nezávislé jsou jednoduše takové hry, které vznikají bez dozoru marketingových oddělení, a mohou si díky tomu dovolit vysokou míru tvůrčí svobody. Jak s touhle svobodou ti tvůrci naloží, to už záleží jenom na nich. Mohou bažit po zisku úplně stejně, jako vysokorozpočtové bestsellery, ale nehrozí jim rozmělnění autorské vize. A ta se může bez závislosti na představách vyšších míst vyloženě utrhnout z řetězu.

Čím pestřejší dokážou hry být, tím pestřejší je i muzika, která doprovází hráčovo snažení, putování, dumání nad problémy nebo prostě jen zírání do hlavního menu. Ostatně, kolikrát náladu hry definují její úvodní tóny? Podcenit přiléhavý soundtrack je chyba, které se nominované tituly obloukem vyhnuly. A potěšující je, že až na úvodní výjimku jde o nahrávky, které člověk nemusí nějak pokoutně lovit v zapadlých adresářích nebo ripovat ze samotné hry, ale prostě si je, ideálně rovnou od tvůrců, koupí. Máte naše slovo, že investicí do následujících kousků získáte prvotřídní muziku.

Po širokou hráčskou obec název Broken Sword možná nemá ten stejný zvonivý efekt v uších, jako když se řekne třebas Monkey Island. Rozhodně však série od studia Revolution a hlavně Charlese Cecila do síně slávy adventurního žánru patří. Potvrdila to ostatně finanční podpora hráčů na Kickstarteru, díky níž mohl Charles Cecil a spol. Broken Sword 5 vůbec zrealizovat podle svých představ.

Pamatujete na Pathologic? Naprosto fenomenální a naprostě fenomenálně rozbitá akční adventura z dílny moskevských Ice-Pick Lodge zasloužila lepší osud – a právě ten možná získá se zprávou, že autoři pracují na její nové verzi. Skřípající technická stránka a popletený překlad do angličtiny už by neměly stát v cestě zážitku, který se jinak v tom dobrém slova smyslu vymyká herním standardům.

Jo ho ho! PC verze Assassin's Creed IV: Black Flag na sebe po vydání konzolových verzí nenechala dlouho čekat a je to samozřejmě dobře - jde o možná vůbec nejlepší díl oblíbené série od Ubisoftu. Odvážil se totiž namířit kormidlo nečekaným směrem, do plachet nabral svěží vítr a nenechal se zastavit ničím z toho, co nás trápilo u sešněrované trojky.

Noví vývojáři, starý dobrý Batman? V případě třetího dílu milované Arkham série to do velké míry platí, dokud tedy nenarazíte na jednu z chyb, které jinak neochvějného hrdinu v kápi zbytečně brzdí v rozletu. Lukáš už se o nich rozepsal v textové recenzi Batman: Arkham Origins, ale pro sichr se na ně podíval i s bat-kamerou v zádech.

Jakkoli se mezi nízkorozpočtovými hrami často najde překvapivě zábavný kousek, aby nás nějaký opravdu nadchnul, k tomu dochází málokdy. Zvlášť když je Shadow Warrior remake jednoho ze spíš polozapomenutých kolegů Duke Nukema.