Lukáš Grygar
Portal 2 - videorecenze
Děvčata a chlapci z Valve se postarali o to, aby na letošní Velikonoce vstal z mrtvých nejenom...
Zaklínač 2 - dojmy z prologu a prvního aktu
Pamatujete ten všeobecný jásot, když CD Projekt oznámil, že druhého Zaklínače pustí ven bez jakéhokoliv DRM? Vzpomněl jsem si na naši kolektivní radost ve chvíli, když jsme po ose Praha – Varšava rozbíhali jeho extra střežený preview kód. Finálním krokem bylo zaslání .pdf, stylizovaného do poselství od barda Marigolda. On i neformální e-maily od vývojářů opakují stejnou věc: hlavně, milý herní psavče, neprozrazuj nic zásadního z příběhu!
Rift – první kroky v novém MMORPG
Asi byste do mě neřekli, že se snažím zachránit pohádkovou civilizaci před invazí temných božstev. Dřepím totiž na kameni, co trčí z vody u rybářský vesnice, a jsem zcela nehrdinsky AFK. Otočím kameru tak, aby mi společnost dělaly jen palmy, pohupující se v přímořským vánku. Na Overlooku je každopádně mrtvo a není divu: v Evropě panuje hluboká noc uprostřed pracovního týdne, jenom já mám něco jako polední pauzu a za sebou úvodní dny ve světě Telara, kde se zabydlelo ambiciózní MMORPG Rift. A kdybyste viděli ten šrumec (a možná viděli – neupejpejte se podělit v diskuzi), pak by vám bylo docela zřejmý, že když ne já, tak alespoň můj avatar má rozhodně nárok na moment oddechu.
Crysis 2 - videorecenze
Crysis 2 ani týden po vydání nepřestává čeřit vášně, ale od toho tu máme naše...
SHIFT 2 Unleashed - videorecenze
Čím to, že jsou závodní hry motorem tak silných hráčských vášní? Zatímco se ...
Gemini Rue - videorecenze
Jako David dokázal porazit Goliáše, tak i na herní scéně se čas od času objeví malá,...
Dragon Age II - videorecenze
Přes čtyři stovky vašich komentářů pod recenzí Aleše Smutného dokazují, že Dragon Age II...
Bulletstorm - krutopřísná videorecenze
Bulletstorm je hra blbá. Bulletstorm je hra geniální. Tak jak to je? Dan Vávra se v textové...
Precursors - videorecenze
Jestli vám přišlo, že jsme si v textovém výletu do světa hry Precursors pustili fantazii na...
Test Drive Unlimited 2 - videorecenze
Dřív než se Vašek Rybář vrátí z online cestování po ostrovech multiplayeru, přifrčel ve...
Call of Duty: WWII - recenze
„Válka, k čemu je dobrá?“ zpíval Edwin Starr v klasice od The Temptations. K válečným hrám, můžeme si odpovědět z bezpečí monitoru, odkud nevychlístnou ani sebevětší cákance krve. Nový díl nekonečné série Call of Duty jich nabízí celé galony, ale zůstává jednou velkou válečnou fantazií, kde nepřítele kosíte po tuctech, zatímco kolem vás létají kusy budov, vlaků nebo také spolubojovníků.
Take On Mars - recenze
Potřebujete navrátit důvěru v lidstvo? Pusťte si záznam přistání sondy Curiosity na Marsu. Pět let staré video má pořád svou sílu, mimo jiné i proto, že jde stále o neuvěřitelný úspěch – úspěch, ve kterém se sbíhá tolik lidských kvalit od inženýrského důvtipu po čirou vášeň pro dobývání vesmíru a posouvání hranic možného. Přistát na Marsu s rekordně těžkým robotickým vozidlem byl úkol na hranici našich technologických možností, a když k Zemi dorazily telemetrické údaje, potvrzující jeho splnění, v řídícím středisku propukla bezbřehá radost.
Franchise Hockey Manager 3 - recenze
Dívám se na čerstvý sestřih zápasu Detroit – Montreal a končí skoro dřív, než dopíšu tuhle větu. Jedna nula pro Red Wings? No tak kde to jsme. Klidně mě nařkněte, že patřím do starého železa, ale hokejové skóre má dát v součtu dvouciferné číslo. Když jsem ve Franchise Hockey Manager 3 s Montrealem udolal Boston 7-6, srdéčko mi plesalo nejenom proto, že jsme porazili nenáviděného rivala.
Wheels of Aurelia - recenze
Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.
Cossacks 3 - recenze
Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.
Dishonored 2 - recenze
Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.
Dark Train - recenze
Jsou hry, které trčí. Vypadají jinak, předvádějí se jinak a nelze je snadno oblepit nálepkami, tak po nich metneme tu nejbližší možnou a řekneme prostě, že jsou divné. A protože naše opičí mozky fungují, jak fungují, divné máme automaticky za podezřelé, ba až nebezpečné. Jediným nebezpečím Dark Train je však skutečnost, že nastavuje tuzemské herní scéně laťku do výšky, kam se neodpíchnete pouhým nastudováním manuálu k Unity a naposloucháním přednášek z GDS. Je příhodné, že hra, do které nateklo ohromné množství tvůrčí lásky, začíná oživením srdce.
RIVE - recenze
Promiňte, měli byste chvilku promluvit si o našem pánu, Ježíši Kristu? Fajn, pojďme probrat rovnou celou Svatou Trojici. Co se stříleček ze žánru shoot 'em up týče, přísahám na Xenon II, R-Type a Banshee, nebo možná spíš příbuznou 1943, v jejíž automatové verzi jsem utopil kapesného, až ani na Pedra nezbylo. S vírou je vždycky mrzení! Taky se mi nikdy nelíbila Jets'n'Guns, a pokud za nejlepší shmup všech dob považujete Raptora, lze konstatovat, že vaši rodiče selhali. Dvacetkrát otčenáš, vykoupat v Ikaruze a namísto večerníčku Jamestown. Dobrý shmup, ať už pospíchá zleva doprava nebo zdola nahoru, potřebuje švih, potřebuje styl a potřebuje člověku vymáchat ústa v bahně, kam ho srazí nejpozději druhým bossem. RIVE má tenhle seznam poctivě odfajfkovaný a pod kapotou ukrývá překvapení: není to shmup.
The Banner Saga 2 - recenze
Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?