Vzpomínáme: EndWar byla strategie, kterou ocenili i sousedi
„Unit 3, retreat! Unit 6, target alpha!“ Takové i onaké výkřiky se ozývaly do širé dáli v průběhu hraní Tom Clancy's EndWar. Strategie zasazená do futuristické třetí světové byla na svou dobu pozoruhodná nejen možností dát průchod svému vnitřnímu lampasákovi a svoje jednotky ovládat hlasem, ale i řadou dalších zapomenutých prvků. Původně hlavně konzolová hra vyšla na PC před deseti lety a jedním dnem, 24. února 2009.
Vzpomínáme: Undying je zapomenutou akcí, která předpověděla budoucnost
Naskriptované lekačky ve hrách mají obvykle pověst pozitivní asi jako sám Satanáš. Osmnáct let nazpět však vyšla jedna z her, z níž děs tepal přesně tím správným způsobem. I tak klišovitý okamžik, jako je cesta dlouhou chodbou vstříc zrcadlu, v němž se za vámi zhmotní příšera, tu uměl navodit skutečnou husinu – a to ani nemluvím o tom, kterak Undying, který vyšel přesně před 18 lety, 21. února 2001, předpověděl celou řadu mechanik pozdější slavnější série Bioshock.
Historie série Metro: Převezme ukrajinské studio trůn pro vládce postapokalyptických her?
Postapokalyptické hry nás tahají do svých tenat už víc jak dvacet let. Ale zatímco Fallout poslední dobou poněkud klopýtá, místo něj si můžeme vychutnávat například ruskou sérii Metro. Nevlastní bratr Stalkera doposud spadal spíš do kategorie snaživých vyzyvatelů, blížící se Metro Exodus ale chce převzít žezlo AAA her popisujících svět po konci světa.
Vzpomínáme: Deus Ex: Invisible War bylo pokračování, které nikdo nechtěl
„Promrhaný potenciál“ – zhruba takové přízvisko by druhý Deus Ex měl mít, kdyby hry dostávaly doslovná pojmenování. Fanoušci série jdou dokonce tak daleko, že by nejraději hru vůbec nezmiňovali. Nejspíš tiše doufají v její budoucí ustřižení z kánonu série „skutečným“ pokračováním prvního Deus Ex. A netřeba dlouze zmiňovat, proč. „Nejlepší metalový dárek“ ve formě zklamání si z Deus Ex: Invisible War, hry vydané před více než 15 lety, 2. prosince 2003, nejspíš odnesla většina z nás.
Vzpomínáme: World of Warcraft změnil pohled na hry
"Moje guilda byla vždycky specifická tím, že jsme vyváděli psí kusy i nad rámec hry. Uprostřed pouště na jihu kontinentu hnízdil drak a většina normálních, příčetných skupin draka jen tak zabije a obere o lup. My jsme ovšem vynaložili nemalé množství úsilí a energie, abychom draka přes různá údolí, průsmyky a hory (a jeden výtah) dotáhli až do hlavního města Orgrimmaru. Nejhorší bylo udržet všechny během pochodu na živu. Všemi míním nejen sebe ale i draka. I takové prožitky se za posledních 14 let (!) urodily uvnitř světa World of Wacraft, který vyšel ven na 23. listopadu 2004."
Vzpomínáme: první Grand Theft Auto a sandboxová svoboda
Popisovat všechny krvavé karamboly, které lidé páchali ve světě prvního Grand Theft Auto, by bylo nošením nebožtíků na krchov. Přejíždění chodců a šňůr Krišňáků (u nás často špatně označovaných jako "školka"), podpalování plamenometem a všeobecné další masakry tuhle hru značně proslavily i za hranicemi herní scény. A oddával se jim každý. Kdyby však bylo první GTA jenom přehlídkou (velmi, velmi zábavné) decimace populace, nejspíše se by nedočkalo takové sady pokračování. Hra, kterou v první řadě definovala svoboda, vyšla před 21 lety a jedním dnem, 21. října 1997.
Vzpomínáme: F.E.A.R. byl leccos, jenom ne děsivý
Ačkoli ve své době F.E.A.R. většina lidí brala jako arciděsivou videohru, osobně se mi v souvislosti s ním vybavuje především jedna specifická vzpomínka - totiž okamžik, kdy jsem poprvé sebral částicovou pušku schopnou oponenty jedinou ránou ohlodat na kost. Po čertech dobrá akce vlivem své přechválené atmosféry následně pod tíhou (pod)průměrných pokračování notně zapadla. F.E.A.R. však dodnes zůstává inspirativním titulem díky svým soubojům a umělé inteligenci. Hra, která vyšla 17. října 2005, dnes oslavuje třinácté narozeniny.
Vzpomínáme: Call of Duty: United Offensive
Jako ultravěrný divák Bratrstva neohrožených jsem si toho podzimu opakovaně procházel první „zákopovou“ misi v Bastogne ve snaze co nejefektivněji a nejvražedněji ubránit svůj vlastní foxhole. Mohlo to být tím, že se tehdy hry značky Call of Duty hrály trochu jinak, stejně jako tím, že se na disku neválely tuny jiných her. Tak či onak, dostat se do tenat Call of Duty: United Offensive, pozapomenutého datadisku k první hře série, šlo se skoro až návykovou lehkostí. Hra, za kterou byli odpovědní tvůrci ze ztraceného studia Gray Matter, vyšla v EU přesně před čtrnácti lety, 24. září 2004.
Vzpomínáme: uběhlo 12 let od vydání Company of Heroes
Malá jednotka pěchoty pokradmu postupuje tichým polem a zastavuje se u nízké zídky. Pomalu postupuje po její délce, když vtom se z mlhy války vynoří německý Panzer. Ještě než vojáci začnou samovolně ustupovat a krýt se, ozve se éterem "Oh, shi-", přerušené výstřelem děla a explozí projektilu, která jednotce ubere onoho vulgárního panáka. Právě tahle scéna, náhodně vzniklá ve fortelném herním enginu, se mi nejvíc zaryla do paměti jako ilustrace real-time strategie Company of Heroes od Relicu, která vyšla tento den před 12 lety, tedy 13. září 2006.
Commandos: Behind Enemy Lines slaví 20 let, hitem se stalo náhodou
Na konci července uplynulo dlouhých dvacet let od vydání prvního dílu Commandos: Behind Enemy Lines. Kultovní taktická strategie říznutá logickým hlavolamem dala vzniknout vlastnímu subžánru nástupců, přesto se však nakonec odporoučela do věčných lovišť. Pohled na vznik i možný návrat značky Commandos naznačuje, že její tvůrci nikdy neočekávali takový úspěch svého výtvoru.
STRAFE – recenze
Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.
Realpolitiks – recenze
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Townsmen - recenze PC verze
Navzdory krizi válečných RTS se jiným strategických žánrům evidentně daří poměrně dobře. Středověká budovatelská strategie Townsmen je toho ideálním příkladem. Původně mobilní hra od HandyGames vyšla i pro PC, čímž zaujala naši pozornost. Jde však o šťastný příklad mobilního portu pro PC, nebo je spíš cosi shnilého v království Townsmen?
Transport Fever - recenze
Odkaz Transport Tycoon je věčný - dodnes skvěle hratelný titul, doplněný v open source verzi o tunu nového obsahu, je jak vrcholem budovatelských strategií, tak i nezdolnou výzvou pro vývojáře. Dalším sdružením vývojářů, které se rozhodlo Transport Tycoon pokořit, je studio Urban Games. Před několika lety přišli se záležitostí Train Fever a její letošní nástupce Transport Fever koncept vláčkové hry rozšiřuje o autobusy, náklaďáky, lodě, tramvaje i letadla. A to celé v detailní 3D grafice. Stačí to však na překonání dosavadního krále žánru, nebo Urban Games dopadli stejně, jako řada vývojářů před nimi?
Halcyon 6: Starbase Commander – recenze
Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?
Starbound - recenze
Zatímco herní svět řeší No Man’s Sky, vyšla bez většího humbuku na konci července verze 1.0 jiné podobné hry. Řeč je o Starbound, sandboxovém survivalu, který po pěti letech vývoje konečně v „plné“ verzi servíruje své možnosti širokým masám. Jak si hra stojí z pohledu fanouška sci-fi i žánrově nevyhraněného hráče? A nejde jenom o další obrovskou hru s procedurálně generovaným obsahem, která začne brzy nudit? Na všechno si odpovíme.
Poly Bridge - recenze
Kdo v mládí nestrávil alespoň pár (desítek) hodin se starým Bridge Builderem, ten jakoby nebyl. Jeho duchovních nástupců dnes existuje celá kopa, na Steam nejnověji po dvouletém předběžném přístupu dorazila i plná verze nejnovějšího z nich, titulu jménem Poly Bridge (Steam). Jak moc se však tento liší od jiných konkurentů?
SimplePlanes – recenze
I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.
Party Hard – recenze
Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.
Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?
