Fenomén jménem kyberpunk: Nejzásadnější počítačové hry
zdroj: Square Enix

Fenomén jménem kyberpunk: Nejzásadnější počítačové hry

26. 3. 2021 18:30 | Téma | autor: Jakub Drozda |

Po důkladném testu jednotlivých vstupů a prověření audiovizuální kombinace je čas na uvedení do plného provozu a spuštění dosud nejsložitějšího softwaru v našich databázích. Podíváme se na kyberpunkové videohry. [C:\cyber.exe]

Jsme ztělesněním starého rčení: „Víc hlav víc ví.“ Nemáme hlavy, ale pravdou je, že máme dvě mysli.

Jedna z prvních počítačových her, které zpracovávají kyberpunkovou látku, je volná adaptace románu Williama Gibsona Neuromancer. Adventura plná textů vyšla v roce 1988, vyvíjelo ji slavné studio Interplay a produkci hry měl na starosti Brian Fargo.

Pixelartová estetika starých časů a lehce černý humor doplňují atmosféru neonem prosvětleného orwellovského světa.

Podstatná část hry se odehrává v Kyberprostoru, ve kterém probíhá virtuální zápolení s chráněnými databázemi a umělými inteligencemi. Hráč může v Kyberprostoru vyčerpávat cizí bankovní konta, získávat lepší schopnosti a hackovací programy.

Neuromancer inspiroval mnoho svých následovníků svými mechanismy včetně nutnosti osvojit si dva různé herní světy. Jeden zachycuje realitu herního zasazení, druhý představuje jeho virtuální prostředí.

Neuromancer zdroj: Interplay

Kodžimovi androidi

Množství kyberpunkových motivů najdeme od roku 1987 ve hrách ze série Metal Gear od Hidea Kodžimy, více se však do žánru zapsal skvělou adventurou Snatcher z roku 1992 vydanou pod hlavičkou Konami. Od filmového maniaka, jakým Kodžima bezesporu je, nepřekvapí, že je hra přímo ovlivněna filmem Blade Runner.

Pro Kodžimu netypicky lineární příběh se odehrává roku 2047 ve východoasijské metropoli Neo Kobe. Padesát let po hromadném vymírání lidstva způsobeném biologickou zbraní se v tomto městě objevuje nová světová hrozba v podobě androidů, jejichž původ ani účel nejsou známy. Únosci (Snatchers), jak se těmto androidům říká, zabíjejí obyvatele města a posléze je nahrazují v běžném životě.

Hráč prožívá hru v roli Gilliana Seeda, který spolu s manželkou Jamie trpí amnézií. Cítí však, že zapomenutá minulost je úzce spojena s Únosci, a tak se stává novou posilou týmu JUNKER, který má za úkol bojovat s touto nelidskou hrozbou. Snatcher je oproštěn od designových nečistot a jeho hraní lze doporučit i po necelých třiceti letech od vydání.

Snatcher zdroj: Konami

Sci-fi trpaslíci

Od roku 1993 se na obrazovkách a monitorech objevuje kultovní kyberpunková herní série Shadowrun vycházející ze stejnojmenné deskové hry společnosti FASA. První díl vyšel na Super Nintendo Entertainment System (SNES), o rok později se pod stejným názvem, ale s novým příběhem podíval na konzoli Sega Genesis.

Základy hratelnosti jsou v obou titulech stejné. Jde o akční RPG, kde se ocitáme v roli tzv. shadowrunnera, jehož jméno je Jake Armitage. Hráč se řešením různých misí a průzkumem prostředí posouvá dál v příběhu, může si najmout další společníky a v průběhu hry se dostává do kyberprostoru. V něm dochází prostřednictvím soubojů k nabourávání databází a získávání informací i peněz.

Nejzajímavější na celé sérii je bezesporu unikátní zasazení, ve kterém hrají nemalou roli prvky fantasy. Svět Shadowrunu prošel událostí zvanou Probuzení, během níž se někteří lidé změnili v elfy, trolly, trpaslíky či orky. Vlivem Probuzení se do světa rovněž vrátila magie a schopnost kouzlení.

Shadowrun sklízel mezi kritiky zasloužené uznání, v prodejích se mu ovšem příliš nedařilo. Po vizuální novele Shadowrun z roku 1996 na Sega CD a stejnojmenné střílečce z roku 2007 přišla pro tuto sérii renesance až roku 2013. Po mimořádně úspěšné kampani na Kickstarteru vyšel pod vedením studia Harebrained Schemes povedený duchovní nástupce s originálnějším pojmenováním Shadowrun Returns.

Souboje ve hře sice probíhají v tahovém režimu, zasazení a důležité prvky příběhu ale zůstaly věrné původní dvojici her z počátku 90. let. Na úspěch Shadowrun Returns navázalo Harebrained Schemes dalšími díly postavenými na základech stejného enginu. V roce 2014 vyšla kampaň Shadowrun: Dragonfall a o rok později byl hráči velmi dobře přijat Shadowrun: Hong Kong.

Syndikát podle Molyneuxe

V mnoha bodech podobný osud potkal i další kyberpunkovou sérii her. V roce 1993 vyšla izometrická real-time strategie Syndicate, ve které ovládáme tým kyberneticky modifikovaných agentů. Vyvíjena byla studiem Bullfrog Productions, vydala ji společnost Electronic Arts a na produkci se podílel slavný Peter Molyneux.

Syndicate nejvíce zaujme premisou, ve které stojíme na straně nadnárodní korporace snažící se ovládnout svět. Tento cíl má zajistit monopol na výrobu zařízení CHIP, které po implantaci do lidského těla dokáže pozměnit vnímání reality a zajistit naprostou poslušnost nositele.

Na Syndicate navázaly v roce 1997 Syndicate Wars a o patnáct let později měla značku oživit střílečka z pohledu první osoby Syndicate od Starbreeze Studios. Snaha EA o restart nedopadla dobře, lidem z původního týmu se ale podařilo prorazit na Kickstarteru. V roce 2015 spatřil neonové světlo potemnělého světa Satellite Reign, který bohužel až příliš věrně zachytil jednotvárného ducha původní hry.

Tvé maso je urážkou digitální dokonalosti.

Základy velmi silné kyberpunkové značky System Shock byly položeny roku 1994. Tehdy se producent Warren Spector s týmem Looking Glass Technologies postaral pod vedením vydavatelství Origin Systems o vydání této legendární akční adventury z pohledu první osoby.

Hra je zasazena do izolované vesmírné stanice, které dominuje tísnivá atmosféra spletitých zákoutí a všudypřítomná podivnost. Hráč přejímá roli bezejmenného hackera donuceného nabourat se do staniční umělé inteligence SHODAN. Po šestiměsíčním komatu se probouzíme v chaosem zmítané stanici kontrolované vzbouřenou SHODAN, která má v úmyslu stát se bohem na Zemi.

shodancrop.0 zdroj: tisková zpráva

Z dnešního hlediska neohrabané ovládání je bohatě vyváženo plynulostí nelineární akce a různorodostí herních mechanismů. Mnoho rysů této kyberpunkové hry dodnes definuje podobu moderních akčních her zaměřených na vyprávění příběhu.

Pro současného hráče bude jistě přístupnější o pět let mladší pokračování System Shock 2 vzešlé z kooperace studií Irrational Games a Looking Glass Studios a vydané společností EA. Hru designoval Ken Levine a jeho tvůrčí vklad se projevil mnoha změnami. Druhý díl je akčnější, výraznou roli hrají hororové prvky, hráč může postavu rozvíjet po vzoru RPG her v několika oblastech a mezi bojové prostředky patří i magie ve formě parapsychologických schopností.

Ve hře se ocitáme na palubě nadsvětelné vesmírné lodi Von Braun, která zachytila nouzové vysílání na planetě Tau Ceti V. Jak to v podobných hororových příbězích bývá, ne vše proběhne, jak má, a protagonista je okolnostmi donucen probudit se z dlouhého kryogenického spánku, zajistit bezpečnost lodi a zjistit, co se stalo s posádkou.

Hra byla velmi dobře přijata kritiky i hráči, ale výrazného komerčního úspěchu nedosáhla. Spolu s prvním dílem se stala kultovní klasikou čekající až do nedávné doby na zmrtvýchvstání. Podobna hrdinovi druhého dílu se značka po dlouhých létech hibernace probudila k životu a ve vývoji je remake prvního dílu i nové pokračování.

Deckardův kolega

V nastupující době 3D generovaných prostředí se objevil zdánlivý relikt, klasická adventura Blade Runner. Psal se rok 1997 a ve studiu Westwood vznikl pod vydavatelskou záštitou Virgin Interactive jeden z nejambicióznějších adventurních projektů všech dob.

Herní adaptace filmových děl bývají projekty ryze spotřebního charakteru, Blade Runner je ale zcela jiný případ. Vychází z filmového díla Ridleyho Scotta, příběh je však samostatnou kapitolou odehrávající se paralelně k událostem známým z kina a televize.

Na každé obrazovce je znát cit pro detail a snaha o co nejvěrnější zachycení atmosféry filmové předlohy. V průběhu hry potkáváme množství známých postav, které jsou dabované původními herci. Ačkoliv chybí licencovaný Vangelisův soundtrack, dvorní skladatel Westwoodu Frank Klepacki znovu vytvořil ikonické motivy.

zdroj: Archiv

Děj hry začíná vloupáním do obchodu se zvířaty, v němž následně dochází k zabití mnoha živých exemplářů. Je naprosto jasné, že za událostmi stojí uprchlí replikanti. Jelikož je detektiv Deckard plně vytížen nebezpečným honem na skupinu Roye Battyho, vyšetřováním je pověřen hráč v roli nováčka Raye McCoye.

Noirově stylizované vyprávění se více blíží knižní předloze Phillipa K. Dicka a zakončeno může být třemi základními konci v celkem třinácti různých variacích. Nejzajímavějším prvkem hratelnosti je skutečnost, že většina postav včetně protagonisty může být buď replikantem, nebo člověkem. Tato vlastnost postav je náhodně generována při spuštění nové hry, což zajišťuje vysokou znovuhratelnost a nepředvídatelnost děje.

Lidé potřebují systém. Stroj industriálního věku.

Znovuhratelností, nelinearitou a nepředvídatelností oplývá i jedna z nejlepších videoher historie, slavný zakladatel kyberpunkové akční RPG série Deus Ex. Výtvor Warrena Spectora a jeho austinské pobočky studia Ion Storm vyšel pod vydavatelstvím Eidos Interactive v červenci 2000.

Deus Ex sklidil úspěch u odborné kritiky a své kvality potvrdil v prodejích, zejména na evropském trhu. Není divu, že se stal prvním dílem rozvětvené značky zahrnující tři pokračování, komiksy, romány i hry na mobilní zařízení nebo pro virtuální realitu.

Příběh původní hry se odehrává v roce 2052 ve světě ovládaném tajnými organizacemi. Společnost je ostře rozdělena na chudé a bohaté obyvatele, ohrožována nárůstem teroristických aktivit a navíc sužována nevyléčitelnou smrtelnou nemocí. Jediný lék schopný potlačit projevy nemoci je extrémně drahý a mohou si ho dovolit jen vyvolení jedinci.

zdroj: Archiv

Proti rozpadu dosavadního systému má bojovat UNATCO, policejní protiteroristická složka OSN. Hráč se ocitá v roli agenta JC Dentona, příslušníka této elitní jednotky. Postupně se podíváme do různých koutů světa, rozkryjeme několik světových spiknutí a odhalíme tajemství, která by otřásla i těmi nejodolnějšími muži v černém.

O tři roky později se objevilo Deus Ex: Invisible War odehrávající se roku 2072. Přes prodejní úspěchy již nezískalo věhlas svého předchůdce a na další pokračování se čekalo až do roku 2011. Tehdy Square Enix vydalo Deus Ex: Human Revolution od studia Eidos Montréal, odehrávající se dvacet pět let před událostmi první hry a zabývající se dopady kybernetických modifikací na lidskou společnost. Posledním velkým příspěvkem v sérii bylo Deus Ex: Mankind Divided z roku 2016 zkoumající následky tragického teroristického útoku, který rozdělil společnost na mechanicky vylepšené a modifikacemi nedotčené lidi.

V posledních letech zájem o kyberpunk ve videoherním průmyslu neustále roste, dokladem tohoto trendu může být například bojovka Remember Me (Dontnod Entertainment, 2013), parodicky laděná odbočka Far Cry 3: Blood Dragon (Ubisoft Montreal, 2013), psychologický thriller Observer (Bloober Team, 2017) nebo nezávislá příběhová adventura State Of Mind (Daedalic Entertainment, 2018).

Remember Me zdroj: tisková zpráva   Trials of the Blood Dragon zdroj: tisková zpráva

Observer: System Redux zdroj: Bloober Team   State of Mind zdroj: tisková zpráva

Nejlepším kyberpunkovým počinem posledních let je nejspíše NieR: Automata (PlatinumGames, 2017), která se plně vrhá do složitých filozofických úvah pod rouškou akčního RPG. V neposlední řadě musíme zmínit dlouho očekávané a koncem roku 2020 vydané RPG Cyberpunk 2077 vycházející z deskové hry Mikea Pondsmithe Cyberpunk 2020.

Vyměň maso za kov, žij si PV fantazii, je to jedno. Vždycky tě nakonec určují pravidla, podle kterých žiješ.

Cyberpunk 2077 si na svá pochromovaná bedra nakladl velká očekávání a nesplnil je zcela bezchybně. Tento text ale více než technické závady zajímá otázka, jak dokázal využít několik desetiletí trvající vývoj kyberpunkového žánru.

Hra se odehrává v dystopické megalopoli zabydlené technologicky rozvinutou společností s výrazně zrezlým hodnotovým systémem. Night City ležící na kalifornském pobřeží Severní Ameriky je plné prefabrikovaných mrakodrapů propletených víceúrovňovým systémem dopravy. Není to však ideální město snů plné čistoty a harmonie. Urbanistický sen italských futuristů a zastánců high-tech architektury je vystavěn na základech tlejícího starého sídla, které se proměnilo v nemilosrdné ghetto.

Utopie založená obchodníkem Richardem Nightem byla po jeho smrti poznamenána korupcí, rostoucím vlivem mafií i korporátními válkami. Night City je definováno směsí moderních technologií, prohloubené třídní společnosti a kosmopolitního ruchu s občasnými přestřelkami v ulicích. To vše odpovídá představám velkoměst, které se objevují v klasických dílech žánru; za všechny můžeme uvést Čibu v Neuromancerovi nebo Delta City z Robocopa.

S celkovým zasazením úzce souvisí vizuální a stylová stránka Cyberpunku 2077. V tomto ohledu se polským vývojářům z CD Projektu RED povedlo skvěle převést atmosféru deskové předlohy. Styl je nejdůležitější, a tak se nemusíte příliš zabývat statistikami jednotlivých položek vybavení a raději se věnovat skládání ideálního outfitu, který bude do nejmenších detailů odrazem osobností jednotlivých hráčů. Fanoušci předlohy si mohou jen zasněně povzdechnout nad neexistující možností zahrát si za postavu třídy rockerboy, která by mohla být spolu s dalšími kosmetickými přídavky ideálním námětem případného rozšíření.

Správný rockerboy nevyjde na pódium bez přerostlé elektrické kytary a Cyberpunk 2077 se nemohl obejít bez odpovídající hudby. Doprovod tvoří tři části: rádiové stanice herního světa, původní písně populárních umělců a kompozice od Marcina Przybyłowicze, P. T. Adamczyka a Paula Leonarda-Morgana. Přísně elektronicky zaměřená ambientní porce s občasnými akčními záblesky je poněkud jednotvárná, vesměs se jedná o současný elektronický soundtrack a spíše než kyberpunk můžeme slyšet ozvuky industriální hudby. Zbývající dvě hudební složky jsou rozmanitější, více eklektické a lze je doporučit k tanci i poslechu.

Cyberpunk 2077 Johnny Silverhand zdroj: CD Projekt RED

I když Cyberpunk 2077 svůj život nezačal zrovna šťastně, všechny bolesti ještě můžou opadnout a dát vyrůst výjimečnému dílu. A už nyní lze s jistotou tvrdit, že zájem o kyberpunk nadále poroste. Můžou za to jak nesmrtelná původní díla, tak i nové výpravy rozšiřující probádané obzory. Milovníci ostrých kontrastů, svárného spojení hypermoderních technologií a mladické vzpurnosti mohou budoucnost očekávat s neonovou jiskrou v umělé duhovce. [The cycle has ended. Save and quit? Y/N]… _

Nejnovější články