Naše série o historii a významu kyberpunku pokračuje. Začali jsme obecným rozhledem a literaturou, pokračovali hudbou a dnes se podíváme na pohyblivé obrázky. Po filmech a seriálech nás čeká ještě jeden, závěrečný díl.

Po kyberpunkových výletech stranami knih a komiksů a plavbách zvukovými vlnami přestupujeme na prohlídku audiovizuálních děl. Začneme překvapivě v hluboké minulosti. Přesuneme se do doby, kdy se lidem o digitalizaci informací snad ani nesnilo. Naštěstí jsou naše datacentra z minulých setkání prověřená a odolná vůči náhlé zátěži a jistě zvládnou alespoň jeden děrný štítek. [C:\cyber.cin]

zdroj: Parufamet

Ozvěnou z minulosti němě promlouvající k duším poznamenaným kyberpunkem je Metropolis režiséra Fritze Langa z roku 1927. Přes devadesát let staré stěžejní dílo kinematografie se nedochovalo v plné délce, po nedávném nálezu kopií v Argentině a Novém Zélandu ovšem chybí už jen pět minut původní délky.

Pro dnešního průměrného diváka snímek skýtá jisté překážky – jedná se o 2 a půl hodiny dlouhý expresionistický černobílý němý film. Přes všechny tyto těžkosti lze tento klenot snadno vidět zdarma a přesvědčit se na vlastní oči, že je zcela pochopitelný a pozornost uchvacující, podobně jako každý dobře natočený film bez ohledu na stáří a styl.

Vzhledem k našemu zaměření nás nejvíce zaujmou scény, ve kterých šílený vědec Rotwang prezentuje Magistrovi města Metropolis svůj vynález umělé robotické ženy. Ta má být na první pohled náhradou zesnulé Rotwangovy lásky, která se kdysi za Magistra provdala. Ve skutečnosti je důmyslným nástrojem moci určeným k uchvácení města, čemuž má dopomoci přenesení podoby nevinné ženy na umělou schránku. Poprvé v historii kinematografie se setkáváme s námětem spojení či střetu člověka a stroje a jeho možných důsledků. Film obsahuje i další teze, které svým stářím bohužel neztratily na naléhavé aktuálnosti, ale s kyberpunkem již nemají mnoho společného.

Rachel: Líbí se vám naše sova?
Deckard: Je umělá?
Rachel: Samozřejmě…

zdroj: Warner Bros.

Nejzajímavější érou pro filmový kyberpunk jsou osmdesátá léta 20. století. V této době vzniklo množství klasických děl žánru čerpajících z rozvinutého trikového průmyslu i ze všeobecného zájmu o vědeckou fikci.

Dalším inspiračním zdrojem byla tehdejší současnost, ve které se technologie prosazovaly v běžném životě čím dál více a příslib digitalizace a virtuálních světů se stal téměř skutečností (v této souvislosti nelze opomenout uvedení kompaktního disku na trh v roce 1982). Neonová světla a naleštěné barevné metalízy vhodně doplňují punkovou drsnost, samozřejmostí je kontrapunkt temnoty a uhlazenosti. To vše vytváří typickou vizuální reprezentaci mísení moderních technologií a vzpurnosti mládí. Uvedené prvky jsou neodmyslitelně spjaté s kyberpunkem a mnohdy se shrnují označením „osmdesátková stylizace“.

Kyberpunková tématika výrazně prostupuje filmem Star Trek: The Motion Picture (Star Trek: Film) z roku 1979 od sci­fi specialisty Roberta Wise. První uvedení seriálové posádky vesmírné lodi Enterprise na stříbrné plátno, tehdy stále ještě s kapitánem Kirkem ve velitelském křesle, je založeno na ohrožení planety Země neznámou kosmickou entitou. Při pokusu o kontakt vyšle tato cizí forma vědomí na palubu Enterprise energetický puls, který absorbuje navigátorku Iliu. Ta je vrácena ve formě robotické repliky – sondy, která má za cíl lépe zprostředkovat komunikaci s posádkou a pochopit lidství. Překvapivý závěrečný zvrat končí splynutím lidské bytosti a sondy, přesně v mezích západní literární sci-­fi před nástupem tzv. nové vlny.

zdroj: Paramount Pictures

O dva roky později světla promítaček prozářila kotouče se snímkem Johna Carpentera Escape From New York (Útěk z New Yorku), ve kterém se již setkáváme s obvyklou vizuální reprezentací kyberpunkových příběhů. Film se odehrává v dystopické budoucnosti, ve které se z Manhattanu stalo obrovské vězení zmítané chaosem.

Během vážné americko­-sovětské krize je unesen letoun s americkým prezidentem, který má u sebe kufřík s tajemstvím vynálezu neomezené výroby elektřiny. Tento vynález je určen sovětské straně a tímto gestem má dojít k usmíření jaderných velmocí. Letadlo havaruje uprostřed bývalého New Yorku a na nemožnou misi zachránit prezidenta a zajistit světový mír je vyslán vysloužilý člen speciálních jednotek Snake Plissken. Kyberpunk je zde přítomen především ve stylizaci, do námětu se promítá pouze okrajově.

zdroj: AVCO Embassy Pictures

Kyberpunkové spojení vizuální i obsahové složky rozhodně shledáváme ve filmu Blade Runner režiséra Ridleyho Scotta z roku 1982. Kultovní snímek vypráví příběh inspirovaný knihou Philipa K. Dicka Do Androids Dream Of Electric Sheep? (Sní androidi o elektrických ovečkách?).

Premisou událostí je konflikt mezi lidmi a jimi vytvořenými replikanty. Replikanti jsou umělé formy života dokonale podobné člověku, které mají mimo Zemi sloužit kolonistům a na domovské planetě lidstva jsou pod trestem vyřazení zakázáni.

Detektiv Rick Deckard, jehož prací bylo pátrat po replikantech uprchlých na Zemi a zajišťovat jejich „odejití“ dle zákona, dostává obtížný úkol terminovat čtyři zástupce nejnovějšího typu Nexus-6. Poměrně jednoduchá zápletka je základem vrstevnatého příběhu, jehož filozofické i etické otázky jsou jasně viditelné, ale neobtěžují od povrchního sledování, pokud se jimi divák nechce zabývat.

zdroj: Warner Bros.

Kontrast kyborgů

Další výrazné snímky z osmdesátých let kombinující kyberpunkový námět i estetiku jsou první díly ze sérií The Terminator (James Cameron, 1984) a RoboCop (Paul Verhoeven, 1987). Oba mají v hlavní roli kyborga, ovšem ve zcela rozdílných rolích. Terminátor je chladná vraždící zbraň vyslaná celosvětovou umělou inteligencí do minulosti, zatímco RoboCop je nejnovější ochránce zákona, jehož mechanická schránka ukrývá tělo krutě umučeného policisty.

  zdroj: Orion Pictures   zdroj: Orion Pictures

Významný podíl kyborgů na minutu vysílání lze pozorovat i ve Star Treku, ve kterém se od roku 1989 objevuje mimozemská civilizace Borgů, jejíž členové jsou propojeni jednou myslí do celistvé masy blízké hmyzímu společenství. Borgové podobni vlně kobylek postupují vesmírem s cílem pohltit a vylepšit veškerý organický život, ovšem za cenu likvidace svobody, individuality a emocí.

Za všechny ostatní je potřeba zmínit epizody seriálu Star Trek: The Next Generation (Star Trek: Nová generace) s názvy Q Who (Kdo je „Q“) a The Best Of Both Worlds (To nejlepší z obou světů). Borgů chtivým divákům lze dále doporučit sledování seriálu Star Trek: Voyager od konce třetí sezóny a zhlédnout Star Trek VIII: First Contact (Star Trek VIII: První kontakt), druhý film s posádkou kapitána Picarda z éry Nové generace.

zdroj: Paramount Television

Tohle je tvá poslední šance. Po tomhle už není cesty zpět.

Další dekáda se pro filmový kyberpunk nesla ve znamení snahy opakovat kasovní úspěchy Terminátora a RoboCopa. Zaznamenala ho další adaptace literárního odkazu Philipa K. Dicka spojující dvě velká jména zmíněných titulů. Total Recall uvedený do kin roku 1990 režíroval Paul Verhoeven a hlavní roli ztvárnil představitel terminátora Arnold Schwarzenegger. Převedení Dickovy povídky We Can Remember It for You Wholesale (Zapamatujeme si to za vás) zpochybňující koncepci reality se stalo na dlouhou dobu posledním kyberpunkovým hitem v kinech.

zdroj: TriStar Pictures

V následujících letech se objevilo jen několik zajímavějších pokusů zachytit kyberpunk na celuloidový pás, například Strange Days (Zvláštní dny, Kathryn Bigelow, 1995), Le Cinquième Élément (Pátý element, Luc Besson, 1997) nebo eXistenZ (David Cronenberg, 1999).

Nejvíce se však bude vzpomínat na jiný film z roku 1999, který opět probudil zájem o kyberpunk nejenom ve filmu, ale i v ostatních formách umění. The Matrix od Lany a Lilly Wachowski byl přelomový snímek z hlediska trikových scén, produkce i designu. Není však jen bezmyšlenkovitou akční jízdou, obsahuje množství filozofických úvah zabývajících se realitou nebo vztahem člověka a technologií. Matrixu se podařilo protlačit kyberpunk do širokého povědomí a s klidným svědomím můžeme tvrdit, že alespoň povrchní znalost tohoto díla patří k základnímu kulturnímu rozhledu.

zdroj: Warner Bros.

V novém miléniu bylo na masový úspěch Matrixu možné navázat jen stěží, ostatně se to nepovedlo ani dalším dílům série. Poutavým příspěvkem do kyberpunkové kinematografie byl filmový sirotek Stanleyho Kubricka s názvem A.I. (A.I. Umělá inteligence, Steven Spielberg, 2001), další adaptace Philipa K. Dicka natočená za použití rotoskopie A Scanner Darkly (Temný obraz, Richard Linklater, 2006), stylový Dredd Peta Travise z roku 2012 nebo komorní romantické drama Her (Ona, Spike Jonze, 2013).

zdroj: DreamWorks Pictures & Paramount Pictures   zdroj: Warner Independent Pictures

Posledním vážným pokusem o náročnější pojetí byl nezávislý film Alexe Garlanda z roku 2014 s názvem Ex Machina, který představuje do dokonalosti dovedený Turingův test, a také o tři roky mladší duchovní pokračování filmové klasiky Blade Runner 2049 od Denise Villeneuva.

zdroj: Universal Pictures   zdroj: Warner Bros. Pictures

Kyberpunku se v posledních letech začíná věnovat i současná seriálová tvorba, netradičně ztvárněný kyberpunk nalézáme v seriálu Mr. Robot (NBCUniversal, 2015­-2019), naopak klasické pojetí dystopické přetechnizované budoucnosti spatříme v Altered Carbon (Netflix, 2018-2020).

zdroj: NBC   zdroj: Netflix

Všechno se mění v dynamickém prostředí. Tvá snaha zůstat sama sebou je to, co tě limituje.

Alespoň krátce bychom měli vzpomenout na tvorbu kyberpunkových bratrů v bílém triku s rudým slunečním kotoučem. Japonská kinematografie, podobně jako tamní společnost v obecném slova smyslu, má s příběhy protkanými kovem a vodiči mnohem větší zkušenost.

Pomineme-li výrazné projevy kybernetiky v oblíbené kajdžu sérii s Godzillou v hlavní roli, nejvíce na milovníky filmů jistě zapůsobí experimentální Tetsuo vržený do světa roku 1989 režisérem Šin‘jou Cukamotem. Černobílý zástupce netradičních kajdžu životní velikosti nabízí industriálně laděný surrealistický body horor, na který se nelehko dívá, ale o to víc si ho divák zapamatuje.

zdroj: Kaijyu Theatres

K západním divákům si stále více nachází cestu i japonské kreslené filmy a nejinak je tomu v případě animovaných kyberpunků. Prvním velkým průlomem do západní kultury je převedení komiksu Akira od Kacuhira Ótoma z roku 1988. Režisérovi a zároveň autorovi předlohy se povedlo věrně rozpohybovat atmosféru původního díla a vzhledem k vysoké kvalitě produkce bylo o úspěch postaráno.

zdroj: Toho

Podobně dobře dopadla volnější adaptace mangy Ghost In The Shell od režiséra Mamoru Ošiho z roku 1995, která na rozdíl od nedávného hollywoodského filmu neslevila ze snahy o nalezení odpovědi na otázku podstaty bytí a důsledně zkoumala myšlenkové základy předlohy. V neposlední řadě můžeme připomenout postapokalyptický třiadvacetidílný anime seriál Ergo Proxy (Šuko Murase, 2006) silně ovlivněný gnosticismem, psychoanalýzou a filozofií.

zdroj: Manga Entertainment   zdroj: Universal Pictures

Vzhledem k početnému zástupu kyberpunkových audiovizuálních děl zasluhujících zmínku jistě pochopíte více než kdy předtím, že všem nešlo věnovat stejnou pozornost. Mnoho takových opomenutí můžete zmínit v komentářích nebo na našem Discordu. A příště se konečně vydáme za kyberpunkem ve videohrách. [The last cut has been approved, ready for viewing with discretion. End of session. Save and continue? Y/N]… Y