Zvukový binec se slil v barevnou hmotu, akustický granát, který dopadl těsně vedle vás, jeho výbuch zmrzl a zůstal na místě. Levým uchem se snažil vytlačit mozek ven a vyplnit tu lebeční skořepinu, ale to nešlo, protože zprava mozek nemohl kvůli hluku vytéci. A tam, ve stavu absolutního ohluchnutí, jsem zasadil do uší sluchátka. A pustil Briana Ena.
Rozlil se klid. Ječící zvukové zvratky byly izolovány půl milimetru silnou inteligentní pryží a téměř neslyšnými ševely Enova Luxu a změnily se ve spořádané linie pomalu kroužící prostorem. Bylo to jak trailer na Fantasia. Jako v mrákotách jsem se protáčel kolem dokola a vyplul na svém soukromém zvukovém oblaku pryč od Ubisoftu a kochal se ostatními stánky. Všechno bylo jiné, takové pacifistické a klidné.
Dokonce jsem začal víc vnímat detaily stánků, jednotlivé lidi a … Lux přeskočil na Killing Joke, bublina splaskla a já se tvrdě vrátil do akustické reality. Tím vším chci jen říci, že Ubisoft má tak přehlučený stánek, že se v něm nedají ani dělat rozhovory. Vážně!
Od šéfa vývoje The Division jsem seděl asi sto dvacet centimetrů. Miloš od něj byl půl metru. Všichni tři jsme byli zavření v malé kabince u Ubisoftu a dělali tu nejhorší prasárnu ze všech: rozhovor. Já toho člověka neslyšel. On neslyšel mě. Miloš asi odezíral ze rtů.
Jednou za třicet sekund se z hluku vynořila masitá basová vibrace, která nám málem uvolnila svěrače, jinak bylo slyšet jen komiksové kvílení, výstřely a samozřejmě miláček davu, trailer na The Crew. Bylo to děsné a všichni jsme trpěli jako při nějakém nevydařeném experimentu.
Jenže Ubisoft, to jsou panečku pašáci. Oni o tom zvukovém problému, na který se permanentně nadává při každé výstavě na všech úrovních, dobře ví. Tedy, věděli o něm již dlouho, ale teprve letos se rozhodli, že zakročí: razantně a nekompromisně.
Identifikovali příčinu nespokojenosti novinářů, kteří nemohou dělat rozhovory, a bolehlavů vývojářů, kteří v tom pekle jsou každý den. Představuji si to asi tak, že rozeslali dotazníky (ano, loni jsem po E3 takový vyplňoval, pozn. ed.) s třiceti otázkami na téma „Jaký oblíbený interpret by měl hrát na tiskovce Ubisoftu?“ a „Máme budku a prý je na ní hluk, souhlasíte?“.
Když se dotazníky sešly, sedly si ty nejlepší mozky do zasedačky a rokovaly. Pečlivě vyhodnotily výsledky a dospěly k názoru, že takhle to tedy nejde, že s takovou komplikací se musí něco dělat. Vždyť na té é trojce, která je pro odborníky, nemohou odborníci na našem stánku pracovat!
A vymyslely to. Ty mozky. Přišly s řešením! Nebe se rozestoupilo a Guillemot se usmál a rozdal vývojářům... špunty do uší! Nekecám.
