zavřít

Race Driver GRID - mega-recenze

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360

Verdikt: Vlastně jen zjednodušený Race Driver v nové grafice, dělaný hlavně na efekt. Někoho potěší městské okruhy, někoho jízda dveřmi napřed v Japonsku… nelze ovšem přehlížet relativně málo tratí a aut, což v kariéře docela brzy vyústí v nudu a stereotyp. Všemu dominuje především líbivé zpracování a chytlavá atmosféra, tahle hra na oko ale nevydrží věčně. Na konzolích to bude mít GRID díky konkurenci těžší, avšak PC verze si své hráče jistě najde a většina nakonec stejně naskočí do multiplayeru po síti nebo internetu. Hlavně za něj dostává tak vysokou známku, kariéra je jen na rozehřátí.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Jelikož byla naše prohlídka vyzrálého soupeře NFS, Project Gotham Racing a Gran Turismo důkladná, na blyštivém chrupu jsme objevili několik kazů. Není vše pouhou hrou na efekt?

Autor: Marek Beniač
Publikováno: 6.června 2008
Verze: PC/anglická/prodávaná
Doba recenzování: 1 týden


ToCA s pořadovým číslem šest, respektive ToCA Race Driver 4, ale říkejme mu familiérně třeba GRID. Tahle arkádová závodní série, původně zaměřená čistě na cestovní vozy, nám postupem času vykrystalizovala v opravdovou závodní všehochuť. Vždyť dva roky starý Race Driver 3 umožňoval osedlat snad cokoliv na čtyřech kolech a rozhodně nezůstalo jen u asfaltu. Podtitul GRID a vypuštění číslovky z názvu, ovšem naznačuje mírnou změnu stylu, stejně jako zařazení novinek, které právě frčí.

Říkejte si tomu inovace, evoluce či kopírování úspěšných konceptů – inspirace tituly jako Project Gotham a Need for Speed se nezapře. Důležité je, že nový Race Driver měl výborně nakročeno a po otestování dema (download) již mnozí otevírali láhve se šampaňským. „Tohle bude bomba, ať už je tu plná, nemůžu se dočkat,“ znělo vesměs sborově táborem virtuálních řidičů, nebazírujících na akurátní simulaci. Bohužel po řádném zahrání plné verze (cizí rychlo-recenze po pár hodinách hraní jedou dál na vlně euforie) musím říct, že GRID ve finále lehce zklamal.

 Náznak kariéry - kdo potřebuje příběh?
Úvod je jak se patří efektní. Skoro jak v Google Earth slétne kamera z orbitu matičky Země až nad San Francisko, přímo na startovní rošt, kde už čeká připraven silný Dodge Viper SRT-10. A za jeho volantem samozřejmě vy. Na otázky není čas, startovní světla pomalu zhasínají… tak pedál až na podlahu, chlape. Už po chvíli se však ve sluchátkách ozve hlas hlavního mechanika a osvětlí situaci. Jste pochopitelně nováček a nikdo od vás nic moc nečeká. Stačí dokončit závod, promluvíme si později. Přesto dřímá ve vás velký potenciál (jak také jinak), čekají vás světlé zítřky, budoucnost je růžová… vždyť už to známe.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Minule byl průvodcem hrou mechanik Rick, první Race Driver zase vše řešil pomocí počítače s emaily a tentokrát je tu sličná manažerka. Tedy alespoň myslím, že sličná… účastní se pouze jako hlas shůry. O vše se postará, vše zařídí – vy se koncentrujte jen na vlastní závodění. Systém rádoby kariérního hlavního módu hry (GRID World) je v pravdě tradiční. Nemáte takřka žádné peníze, jen malou garáž a stařičký Ford Mustang. Na začátek proto přijdou vhod „kšeftíky“ jenž sličná bezejmenná obstarává a předkládá co by Driver Offers. V jádru se jako námezdní šofér přehrabujete nabídkami podřadných stájí a přijímáte práci. Jen tak totiž získáte peníze, nějaké renomé a snad si splníte svůj sen.

 Já jsem tu šéf - byl to její nápad
„Plán je jednoduchý. Tak rok dva budeme jezdit jako v uvozovkách řidič na telefonu, spousta stájí nemá kdo by za ně odjel závod, testování a platí slušně. Nemusíš se zrovna přetrhnout, šek přijde i za pouhé dojetí do cíle, nikdo neříká že musíš být pokaždý na bedně nebo snad vyhrát. Jsou tu ale bonusy. Když splníš podmínky co mají ve smlouvě – většinou chtějí skončit třeba do pátého místa nebo zajet lépe než konkurenční stáj – vyplatí další peníze navíc. A to se vyplatí. Mezi tím se rozkřikne, jak dobrý za volantem jsi, poroste ti reputace, přijdou lepší nabídky… a jednou, až budeme mít pěknej balík, založíme vlastní závodní tým. Co ty na to?“

Takhle nějak to má manažerka vymyšlené a ono to opravdu funguje. Alespoň v GRID světě. První desítky minut (záleží na šikovnosti) přesedáte z auta do auta a ze série do série, jen kvůli penězům. Opravdu jde spíše o záskok za někoho, odjedete si jeden závod na pár kol, inkasujete, omrknete nové nabídky… a tak dál, dokud nenasyslíte předem danou sumu, potřebnou pro oslavné fanfáry spojené se založením vlastní stáje. Jenže ouha, prachy jsou v tahu a náš tým má pořád jen malou garáž a ojetého Mustanga. Nabídky na přivýdělek lze naštěstí brát i nadále (to nakonec platí pro celou vaši kariéru) jen při závodech pod vlastním jménem už je třeba pořádně se snažit, čím lepší umístění, tím vyšší bude stav konta.


 Tady je Krakonošovo - můj tým, můj hrad
Je-li šéfem stáje hráč nebo manažerka nechám na vašem posouzení ;) jisté rozhodovací pravomoci přesto máte. Pojmenování týmu, barevné provedení vozů i grafický styl (skinů není málo, přesto se nekonají zrovna hody ve stylu NFS Underground) či startovní číslo na dveřích je plně ve vaší režii. Zrovna tak si lze vybrat, do jakého závodního podniku se vrhnout, přestože směrovka (díky Fordu Mustang) ukazuje zpočátku jasně směr USA.

Otevřené jsou však i další dvě lokace, tj. Evropa a Japonsko, přičemž účast v závodech je vždy podmíněna jen příslušným vozem a závodní licencí. Ty fungují maličko jako v Gran Turismu Stačí získávat reputaci (za dobré výkony, jak jinak) a licenci obdržíte takříkajíc na doporučení. Proč se předvádět v nějakých testech jak z autoškoly, ten kluk má reputaci a je dobrej. Už to laminujte.

Licence v podstatě nejsou problém, už paběrkováním a prací pro někoho renomé slušně roste, horší je to s penězi. Mustang nevystačí dlouho a pro další závody je nutno nakupovat. Pořízení auta řeší GRID lišácky. Nemáte na nové? Kupte ho v bazaru! Improvizovaná nabídka eBay (no vážně) zahrnuje dokonce i údaje o předchozím majiteli, stáří vozu, počtu havárií, vítězství… kára s vítězným duchem a minimem „totálek“ je váš ideál. Velkým milníkem pak je příchod sponzorů, jakmile se zjeví imaginární chlapík s kufříkem a výhodnou smlouvou, je vyhráno. Od jisté chvíle jsem peníze vůbec neřešil a prakticky jen pobaveně sledoval statistické údaje, informující kolik milionů mám utopených ve vozovém parku.


 Nejtěžší je první milion - expandujeme!
Reklamní nabídky se objevují ruku v ruce s reputací. A znovu – začátky jsou mírné a zadavateli stačí vidět váš vůz s jeho reklamou projet cílem. Renomovanější společnosti už žádají logicky více a spokojí se s umístěním řekněme mezi prvními třemi. Inu čím vyšší suma svítí na pomyslné smlouvě, tím vyšší jsou očekávání. Celkem lze mít aktivních až osm sponzorů, rozmístění jejich log na karoserii vozu ponechá hra na vás. Mimochodem hlavní sponzor platí vždy dvojnásobnou sumu, chce ho jen správně zvolit. Firma požadující výhradně pódium a návdavkem třeba auto bez poškození před šachovnicí, není tím správným kandidátem.


smashing video - stažitelná verze (35 MB, HD)

Slušné penízky k dobru se dají získat též zapojením parťáka. Když už tým a věčné pendlování od závodu k závodu, tak dvě auta, no ne? Týmový kolega se najímá dle požadavků – ať už finančních či dovednostních. Někdo řídí za stálý plat, jiný vyžije s málem a zajímají ho bonusy za umístění. Stačí si jen v databázi vybrat kolik chcete investovat a koho hledáte. V seznamu volných jezdců jsou univerzálové i specialisti (značka umím to jen s formulí) a vedle každého jména je krom národnosti i malý graf zobrazující s kým máte tu čest. Chcete agresivní hovado jedoucí stylem všechno nebo nic, či konzistentního kolegu co řídí s chladnou hlavou a je zkušený?

I druhý pilot pochopitelně sbírá body pro tým, vydělává peníze a přináší přízeň sponzorů, splní-li jejich požadavky. A často je s ním také legrace. Během závodu je v radiovém spojení, informuje o dění na trati a svém umístění. Já zprvu najal sotva průměrného Itala, jehož angličtina se silným přízvukem byla vítaným zpestřením některých závodů. Naopak jeho následovník, Američan, byl veliký omyl, výkony nic extra, přitom do vysílačky stále sebevědomě vřískal „už jsem na třetím místě, brácho“. Skutečným bratrem ve zbrani bylo až číslo tři, šikovný Francouz s nímž jsem mnohdy sdílel stupně vítězů a získal i double. Ona atmosféra v týmu je vůbec rodinná, mechanik vás oslovuje jménem a manažerka přivítá po každém spuštění hry. Pokud snad při tvorbě profilu nenajdete svoje jméno mezi namluvenými (Codemasters nějak zapomněli na Franty, Pepy, Honzy…) možná si vyberete alespoň čupr přezdívku.



 Vzhůru na trať - konečně závodíme
Ono vlastně není až tak o čem psát. Dění kolem týmu je to nové, zbytek s přimhouřením oka známe z předchozích dílů hry. Znovu naskakujete jen do sérií, jenž jsou vám milé, ty ostatní s klidem přejdete – a je celkem fuk, jestli pro ně nemáte vhodný vůz nebo vám jen nesedí. GRID nabízí ve své americké části téměř výhradně městské okruhy a velmi často až nápadně připomíná Project Gotham. Kdo hrál demo, má docela jasnou představu jak to tu vypadá. Ať už se jede v San Francisku, Washingtonu, Detroitu nebo Long Beach, vždy se připravte na úzké a klikaté ulice s betonovými mantinely a nekompromisními svodidly, až nebezpečně blízko.

Jsme ve Státech a odpovídá tomu také vozový park a disciplíny. Těšte se převážně na muscle cars, je to tu samá Corvetta, Mustang, Viper, Charger či Camaro. Později přijdou ke slovu ještě silnější stroje (Saleen, Koenigsegg, Pagani Zonda…) a též GT-čka, formulky a prototypy. V již zmíněných čtyřech městech (proč jich není víc?) se zápolí vždy na několika tratích vesměs v okruhových závodech, byl by ale hřích nevyužít silné motory i pro trochu zábavy, dojde proto také na drifty. Malým překvapením je deitroitská aréna pro demoliční derby, něco podobného bych od Race Drivera věru nečekal. Pamětníci jistě hned vzpomenou na Destruction Derby od Psygnosis, tohle jako by mu z oka vypadlo. Trať plná zatáček, četná křížení připravená pro hromadné havárie… a do toho všeho omlácené vraky bez skel, s navařeným rámem uvnitř. Na FlatOut to nemá, přesto je to zábava.

 Země vycházejícího slunce - znáte to NFS?
Protipólem americké větve kariérního stromu je ta japonská. Je nasnadě, že tady potkáte povětšinou jen vytuněné káry z východu a drtivá část závodů se jezdí dveřmi napřed. Ano drifty. Sólo drifty, drifty ve skupinách, freestyle drifty… ať se práší za kočárem, lépe řečeno kouří od pneumatik. Opravdu Need for Speed jak vyšitý, je podobnost s ProStreet čistě náhodná nebo jen (ne)chtěná? Dobrá, drifty asi skutečně frčí, jinak by nekoukaly z každé druhé hry. Jezdit ale po padesáté druhé stále totéž, přestává být pomalu zábava. Jednak se řídí skoro stejná auta (zase Nissan 350Z, zase Skyline, Supra, Honda NSX…) a navíc pomalu ve stejných lokacích.



Zase je tu přístav. Vážně se nedá driftovat jinde než mezi kontejnery, zaparkovanými kamiony, návěsy a jeřáby? Také japonské závodní okruhy, na nichž dovádějí Pro Tuned vypiplaná auta, známe už velmi dobře a Tokyo, zastupující městské závodění, jsme již též někde viděli. Autoři to asi vědí, připravili tudíž menší oživení v podobě soubojů východ vs západ. Drifty i tradiční okruhy se často jedou třeba stylem Skyline proti Viperu. Místo zbylo také na závody prototypů a do ulic vyrazí i GT vozy, děje se tak ale až v druhé části japonského turné a snad abychom nezapomněli kde že to jsme, prokládají vše drifty. Kupříkladu ty z kopce (downhill) nechť vzpomeneme i na NFS Underground.


trailer k japonským ilegálním závodum

Extra odstavec musím věnovat takzvanému Pro Touge zápolení. Dva vozy v něm jedou po úbočí, v závodu na čas, rozhoduje rozdíl v cíli a výsledky obou kol se (v rámci fair-play) sčítají. Onehdá jsem hrál jednu hru, byl to NFS Carbon a tam… ;) Zanechme ale ironie, záměrně jsem místo výrazu kaňon použil úbočí, navíc zde se jezdí i v opačném směru, to jest do kopce a celé to evokuje spíše závody do vrchu. Silnice je pěkně klikatá, vozy jaksepatří brutální (Dodge Challenger, Viper, Mustang… nebo to zkusíte s nějakým Japoncem?) a atmosféra hutná. Diváci fandí v bezprostřední blízkosti trati, visí v zatáčkách přes svodidla, jakoby se chtěli projíždějících aut málem dotknout. A co teprve když se jede v noci, to už je opravdová výzva.

 Evropská část - klasika
Muscle káry v Japonsku, drifty v USA – pěkně se nám to v GRIDu prolíná. Ono se ale není moc co divit, po obsahové stránce je hra možná až nečekaně chudá (více o tom za chvíli) a Evropa je pomyslnou křižovatkou, byť zůstala z velké části věrná ToCA odkazu. Cestovní vozy, vozy specifikace GT různých kategorií, formule, prototypy pro vytrvalostní závody… toliko ve zkratce.


Krom klasických závodních okruhů (Donigton, Nurburgring, SPA, Jarama…) je připraveno i italské Miláno, supermoderní turecký Istanbul Park a slavné Le Mans. Světoznámou čtyřiadvacetihodinovkou končí GRID každou virtuální sezónu, přičemž v arkádovém duchu trvá závod „jen“ 12 minut, simuluje ale i noc a jízdu za umělého osvětlení. Drsňáci si pochopitelně mimo kariéru (singl supluje režim Race Day) mohou nastavit též reálnou délku – cítí se někdo na 24 hodin?

Evropě jinak dominují GT-čka všech tříd, narazíte na Porsche 911 GT3, Aston Martin DBR9, Lamborghini Murcielago, Panoz, Spyker, TVR Tuscan… plus všechny americké superkáry. Závod v Le Mans a obecně velký příklon k prototypům zajistil též účast strojů typu Audi R10, Courage, Lola – kdo sleduje Eurosport, má už možná husí kůži. Zbytek vozového parku byl však náležitě očesán a například formule se do hry propasovaly jen dvě. Formule 3 a její slabá litrová příbuzná. Kategorii cestovních vozů zastupuje dokonce jen BMW 320si a Chevrolet Lacetti, tomu tedy říkám úpadek. Kde je DTM, kde jsou další formule, kde jsou veteráni od padesátých let po současnost, kam se podělo všechno to dobré ze série Race Driver?

Pěkně očesaná kariéra - tohle se nečekalo
Race Driver 3 byl sice obřím projektem, ovšem že GRID bude sotva třetinový, to asi čekal jen málokdo. Nakousnul jsem to už v předchozím odstavci, ale dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ze hry zmizely nejen všechny „neasfaltové“ série (rallye, baja, rallyecross, dirt racing…) a tradiční americké záležitosti typu Indy Racing League a NASCAR, ale chybí také australské V8 SuperCars nebo závodní tahače a motokáry. Navíc to málo co tvůrci ponechali, ještě náležitě zredukovali. Aut je dohromady mírně přes čtyřicet a okruhů (lépe řečeno lokací) pak patnáct. Možná se to nezdá, ale Ameriku i Japonsko reprezentují vždy jen čtyři tratě. Každá sice nabídne více variant a jezdí se i v protisměru, přesto se neubráníte dojmu, že se plácáte na místě.



O něco lépe je na tom Evropa, každopádně i tady jsem zažil situace kdy se jel Donigton v konfiguraci Grand Prix (dlouhá verze okruhu) a hned příští závod mne vítal Donigton National (kratší verze). To nepotěší. Celá sezóna je pochopitelně opět zkrácená, takže jeden ročník seriálu GT sestává například ze tří závodů, každý na tři kola a hotovo. Ano, takhle řešené to měl i minulý Race Driver, jenže kromě této „lite verze“ měla hra v záloze ještě „full variantu“ téhož – a ta v GRIDu není. Skoro to vypadá, jakoby GRID vydali Codemasters o rok dříve s tím, že „to bude stačit“. Vypustili formule, mají přeci licenci FIA a nepolezou sami sobě do zelí. Aut a sérií taky nedodali kdo ví kolik, ale snad to nebude až tak vadit a GRID 2 může přijet v roce 2010. Nic se neděje. Nebo ano?

Nikde sice není psáno, že s novou verzí hry musí její obsah vzrůst nejméně dvojnásobně (ale bylo by to hezké, že?) avšak tak radikální odtučňovací kůru lékař předepisovat nemusel. Co víc, GRID je moderním typem arkádových závodů, tudíž je opravdu jen o závodění. Na veškerou práci v garáži máte personál, žádné nastavování auta, tvrdosti podvozku, přítlaku, převodovky… nic takového. Všechny vozy jsou identické, rozhoduje um řidiče a jezdecký styl. Zrovna tak kvalifikace, to je dávný přežitek. Hodíme hráče náhodně někam na startovní rošt, ale spíše do druhé poloviny, ať si užije předjíždění a dramatických soubojů. A propo boxy – do těch se nepodíváte. Palivo neubývá, pneumatiky se neopotřebovávají… boxovou uličku tedy rovnou něčím přehradíme. A perlička na závěr. Posledně jsem kritizoval práci traťových komisařů, žluté a černé vlajky či udělování penalizací. I tohle GRID řeší na jedničku, všechno to zrušil. Zkracování tratě, postrčení soupeře, nebezpečná jízda – vše je dovoleno.


trailer o herních prostředích

 Arkádovost povolena - zahrají si všichni
Co se Codemasters nedá upřít, je hratelnost. Každá ToCA, ať už měla podtitul jaký chtěla, znamenala vždy parádně hratelné a zábavné závody. Platí to i pro GRID, ačkoliv pár hnidopišských připomínek by se našlo. Jízdní model je znovu fajn. Možná už to není ta zlatá střední cesta a perfektně trefený poměr mezi arkádou a simulací, do šíleného stylu „držím plyn, odrážím se od bariér, smýkám se po silnici a vítězím“ jenž reprezentují mnohá moderní pokračování NFS je naštěstí pořád ještě daleko. Záleží pochopitelně v čem zrovna jedete, chování některých vozů vyznívá moc hezky, abyste se hned vzápětí rozčilovali nad podivným plaváním po asfaltu. Občas jsem měl opravdu pocit, že jsem nepřesedl jen do jiného auta, ale rovnou do jiné hry. Notně přehnané jsou znovu účinky brzd, ovšem kdo hrál vloni DIRT, překvapený nebude.



Hodně dělá i ovládání. Vyzkoušel jsem klávesnici, gamepad i volant. Zvyknout se dá určitě na všechno, ale čím je člověk blíže konci kariéry a vozy jsou silnější a rychlejší, tím méně použitelná je klávesnice. Řídit na digitálu splašená monstra třeba na dlažbě v Miláně, se zdá skoro nemožné, značně zatopí už jen hrbolatější asfalt. Leccos zachrání pomoc v podobě kontroly trakce a stability, přesto to chce hodně citlivé prsty, abyste předešli hodinám a rozevlátému řízení ze strany na stranu. V některých disciplínách přijde vhod také šikovně zvolená kamera. Už v demu měla řada hráčů problém s drifty. Já slavil úspěchy při pohledu z kokpitu, s externí kamerou za autem jsem nedokázal nasmykovat skoro nic. ;)

K helpům a kamerám se váže ještě jedna zajímavost. Kromě volby obtížnosti může závody usnadnit (nebo naopak ztížit) nastavení takzvaného Pro Mode a fixní výběr pohledu. Profíci logicky neznají nic jako restart závodu a pokud udělají chybu, nabourají nebo auto zničí, už jim nic nepomůže – končí. Profíci zrovna tak neuznávají kameru za autem a jediný možný pohled je ten zpoza volantu. S podobnou restrikcí vyrukoval už Cross Racing Championship, u arkády typu Race Driver je to přesto premiéra. A stejné je to i s flashbacky aneb s vracením času. Ty jsou zase vypůjčené od italských Milestone (a her SCAR či Evo GT). A použití? Kdo se nepočítá mezi profíky a nejezdí na nejvyšší obtížnost, má šanci po chybě „přetočit čas zpět“ a kritický okamžik vyřešit jinak. Počet převíjení závisí na zvolené obtížnosti a všeobecně řečeno, čím méně pomocníků využijete, tím více respekt bodíků získáte.

Hnidopišské připomínky - PROČ?
Kromě slabšího obsahu a občasných rozpaků z chování vozů, zdánlivě nelze GRIDu nic moc vytknout. Je sice obecně arkádovější a jednodušší, ale co čekat v dnešní době jiného. Přesto čím déle jsem jezdil a postupoval v kariéře, tím více otazníků se vyrojilo. Úplně ignorováno je například počasí. Pořád je hezky, jasno a nezaprší. Zvláštně se tvůrci znovu vypořádali i se zpětnými zrcátky. Jsou vlastně jen v kokpitu, u dalších kamer nemáte o dění za autem vůbec přehled a opět nezbývá než „otáčet hlavu“ příslušným tlačítkem.



No jo, ale ani kokpit mnohdy nezaručí maximální přehled – mnohé vozy mají zrcátka mimo výhled a kdo není chobotnička, a nestíhá se rozhlížet pravým analogem (s klávesnicí a volantem jste prakticky bez šance) jede holt podle citu. V tomhle mne občas štval i A sloupek, překážející ve výhledu. Ono už takhle je z některých speciálů špatně vidět a jsou-li na něm ještě budíky, do zatáčky se najíždí hodně těžko. Možná to chtělo stvořit ho lehce průhledný, případně dodat nějaký „look to apex“ jelikož hlava pilota je aretována striktně pro přímý pohled.

Zamrzí též nulový pokrok v oblasti umělé inteligence. Ano, soupeři nejezdí jen tupý vláček, docela se snaží a na znamení že nejsou jen hloupými roboty, vyrobí tu a tam docela uvěřitelnou chybu, po níž havarují či alespoň předvedou hodiny a skončí v kačírku. Tohle ale známe už zminula a známe bohužel i rozpaky a chvíle strachu, při nichž AI neví kudy kam. Zvláště na úzkých městských okruzích se často vytvoří v ostrých zatáčkách chumel – jede se skoro krokem a zůstane-li někdo stát bokem nebo otočený do protisměru, je vymalováno. Ono by to vůbec chtělo většího fištrona a více agresivity. AI brzdí mnohdy zbytečně brzy a znovu má na tratích svá „místečka strachu“ kde nejede naplno. Viděli jste snad někoho brzdit v Eau Rouge? Je to trapas, stejně jako všudypřítomný catch-up, jenž tradičně nelze vypnout.

Technické zpracování - stačí i šunka
Ego engine, vylepšený bratr Neonu, byl použit i v loňském DIRTu. Předpokládám, že naprosto všichni vyzkoušeli demo a znají HW požadavky, jakožto i zálibu Codemasters v jasných a přepálených scénách. Suma sumárum, GRID opět dost září, ale barvy i jas jsou už přeci jen umírněnější. Lepší optimalizace a roční odstup od DIRTu znamená rychlý běh i na průměrných strojích dneška, nářky na systémové požadavky snad nehrozí. Přesto bych ve finále možná čekal ještě hezčí grafiku, ale za to si Codies mohou díky svým nafintěným oficiálním obrázkům sami. Hodně toho maskují efekty, avšak není všechno zlato co se třpytí, pitvat v opakovačkách detaily příliš nedoporučuji.


další obrázky z této hry najdete v naší galerii

Replaye jsou efektní, akčně pojaté, pěkně se na ně dívá - ovšem jsou opravdu bleskové. Poberou sotva několik posledních vteřin, s ovládáním se myslelo hlavně na gamepad a nedají se uložit. Co víc, proti demu chybí opakovačka celého závodu. Chybička? Připomínky mám i na opěvovaný destrukční model, který je všechno, jen ne realistický. Po kolizích se vozy poškozují, projeví se to také na jízdních vlastnostech, ale stejně jako všechno v GRIDu, je i tohle děláno hlavně na efekt. Jsou auta, která lze pomačkat slušně a poničené zavěšení prakticky znemožní dokončit závod jinak, než krokem. Jsou disciplíny (třeba závody do vrchu) kde stačí nedobrzdit, trefit balík pneumatik a končíte. A pak jsou tu například formule, jejichž závěsy kol neutrhnete a ztráta předního křídla nic neznamená. O přítlak nepřijdete a dál vesele zatáčíte, jakoby se nechumelilo.

GRID je prostě dělaný na oko, spousta věcí nedává moc smysl, co platí pro jednu závodní sérii je hned v té další jinak… raději se v tom moc nerýpejme, hráč se tu má hlavně bavit. Vše okolo je nepodstatné, důraz je kladen pouze na dramatické souboje na trati, agresivní předjíždění a bouračky. Správnou náladu nakonec dotváří ozvučení, zvuky motorů mohly být možná výraznější, celkově ale audio nezklamalo. Čilá radiová komunikace s boxy a kolegou, jakožto i japonský hlasatel halekající při driftech slušně podbarvuje atmosféru. A totéž platí pro akčně pojatý interaktivní hudební podkres, objevující se u některých závodů. Muzika většinou spustí až ve vypjatých chvílích (pokud je nutno stůj co stůj vyhrát nebo se třeba v Le Mans blížíte k cíli) a podtrhne už tak dynamický dojem z jízdy.

DODATEK O MULTIPLAYERU
Hodně naštěstí zachraňuje multiplayer, odbourávající většinu nešvarů single režimu. Dá celkem zapomenout i na hubený obsah, vždyť už pouhé dvě tratě a auta v demu zabavila maximálně. Pravda, konzolisty možná zamrzí absence split-screenu, ale tvůrci patrně nechtěli riskovat případné problémy s rychlostí a FPS. U PC verze lze vybírat mezi lokální sítí a hrou po internetu, pro soutěživce tu jsou dokonce ranked závody s online žebříčky.

Multiplayer má uvolněný styl jako celý GRID, žádné turnaje, žádné sezóny - jen rychlé závody na několika tratích, rozdělíme body… a za pár desítek minut už se jede nanovo. Klidně na druhé straně světa, v úplně odlišném seriálu. Snad jedinou podmínkou dobré zábavy je najít ty správné soupeře, ideálně s dovednostmi blízko těm vašim a především s přáním férově si zajezdit. I jeden idiot, pletoucí si GRID s FlatOutem dokáže ostatním vše hodně znechutit, naštěstí není problém zakládat hru jen pro zvané a teenagery či pomatené jedince s destruktivními sklony tak eliminovat.

do galerie přidáno dalších 23 obrázků

Pakliže se sejde dobrá parta, zážitky jsou výborné. Těsné souboje blatník na blatník a nárazník na nárazník prožíváte klidně celý závod a rozdíly v cíli bývají velmi těsné. Někdo dá přednost dlouhým závodům, jiný preferuje sprinty třeba jen na tři kola – šikovné, je-li zapnuto poškození. Ono čekat s nepojízdným vozem vedle trati dlouhé minuty, až ostatní dojedou, je otrava. A sledovat průběh hry též moc nenadchne, protože chybí záběry okolních TV kamer. Tohle spolu s nemožností definovat použití helpů (jdou jen povolit či zakázat) je asi jedinou pihou na kráse zdejšího MP.



cinematic trailer (starý renderovaný nástřel) - stažitelná verze (41 MB, HD)

Stáhněte si: Patch 1.1, Demo, Videa, Trailery...

Související články: Dojmy z dema, Novinky, HW nároky, TOCA Race Driver recenze, Vše o Colin McRae DIRT, Project Gotham Racing 4 recenze

Marek Beniač
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje




 
 
Marek Beniač

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.