Myst III: Exile - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Myst III: Exile - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

22. 5. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Vizuálně bezchybné ztvárnění mechanických světů Julese Verna se spoustou logických hádanek Vám nabídne pouze Myst III: Exile.


Myst III: Exile - recenze

Autor: Mirek Zeman
Publikováno: 22.května 2001

 Zvláštní pocit ze statického prostředí
Zvětšit zdroj: Archiv První, co pocítíte, bude lehký šok. Šok z toho, jak to vypadá, šok z toho, jak se to hraje. Je to velmi intenzivní dojem, který provází celou úspěšnou sérii a jenž byl zřejmě jednou z ingrediencí, která způsobila, že původní Myst je, alespoň podle tvrzení svých tvůrců, vůbec nejprodávanější počítačovou hrou všech dob. Dnes tyto statistiky poněkud blednou v porovnání s rychlostí, s jakou japonské koncerny chrlí pokračování Pokémona či Final Fantasy, nicméně přesto nezle autorům Mystu upřít značný komerční úspěch. Tuto skutečnost připisuji jednak neuvěřitelnému multimediálnímu zpracování, které vždy až po kraj využívalo kapacity a možností záznamových médií (původní Myst vyšel v roce 1993 pouze na CD (!), třetí pokračování zabírá CD hned čtyři), mistrovskému zpravování, jež ze hry udělalo vizuální hostinu povinnou pro majitele „lepších“ počítačů z prestižních důvodů a zejména atmosféře.

Myst není hrou, která by snad vyvolávala strach - dokonce by se dalo říci, že vůbec nebudí emoce. Namísto toho má spíše zvláštní příchuť. Asi jako když se po čtvrt století rozhodnete utřít prach v dávno zapomenutém podkroví vašeho domu. Vstoupíte dovnitř a najdete vše naprosto nehybné, na nábytku je usazena tenká vrstva prachu, hodiny na stěně se dávno zastavily. Sedíte na zemi a prohlížíte si zažloutlé stránky starých ročníků novin, listujete rodinnými alby a máte přitom takový zvláštní pocit. Jako by se v tom pokoji zastavil čas. Přesně takovou atmosféru budete zažívat po celou dobu hraní Mystu. Hra je v podstatě prostá jakéhokoli pohybu, naopak se nemůžete zbavit dojmu, že veškeré dění působí výmluvně a možná i kacířsky na statických obrazech, které se vám střídají na monitoru počítače. Jediným rušivým elementem prostředí jste vy - blíže neurčený hlavní hrdina.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Mechanické království
Na počátku se ocitáte na terase domu, který patří klíčovým postavám celé trilogie - spisovatelovi Atrusovi a jeho ženě Catherine. Atrusova role v příběhu je ovšem poněkud jiná, je to role jakéhosi stavitele světů. Díky svému nadání dokáže psát magické knihy. Pokud se do jejich čtení ponoříte, můžete se ocitnout ve světě, kterému dalo vzniknout vypravěčovo pero a představivost. Každá dokončená kniha představuje jeden věk (v originále age), který je jedinečný a neopakovatelný. Ve snaze obnovit zašlou slávu rasy D’ni, jejíž učenci dali kouzelným knihám vzniknout, napsal Atrus své mistrovské dílo - věk Releeshal-In. Než však stačíte do dokončené knihy nahlédnout, zmocní se jí Saavedro, muž, kterému synové Atruse a Catherine jeho vlastní svět zničili.

Zvětšit zdroj: Archiv Vaším úkolem bude překonat všechny Saavedrovy nástrahy a vybaveni pouze Atrusovým deníkem zachránit Releeshal-In. Každý věk, do kterého prostřednictvím knih vstoupíte je naprosto jedinečný. Jsou to surrealistické, fantaskní kreace, které nepodléhají žádné logice - jediným zákonem je vypravěčova představivost.

Každý věk je umístěn na vlatním ostrově, obklopen tichou, neproniknutelnou vodou a až po okraj naplněn prázdnotou. Je to však zvláštní prázdnota, ze které vás po chvíli začne mrazit v zádech. Všechno kolem vás je statické a dávno mrtvé - jakoby vytvořené před staletími neznámou civilizací, která beze stopy zmizela neznámo kam a jak. Všude se tyčí bizarní budovy postavené jednoduchými technikami z přírodních materiálů. Skřípající a rzí pokryté mechanické stroje jsou mlčenlivou oslavou viktoriánského strojařství a vypadají jako ty tuší kreslené na stránkách románů Julese Verna. Tak primitivní a přece tak dokonalé. Mechanický je výtah, turbína a dokonce i stojan na knihy.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Soustavy hádanek
Myst není adventurou v pravém smyslu slova. Nesbíráte žádné předměty, nemáte žádný inventář. Dokonce vás ani nečekají rozhovory s neherními charaktery - žádné zde nejsou. Světem Mystu bloudíte docela sami, doprovázeni pouze monumentální hudbou a vybledlými, vytrhanými stránkami Saavedrova deníku, které nacházíte roztroušené v různých koutech jednotlivých věků. Postupně se z nich dovídáte, co se ve skutečnosti stalo (stránky nacházíte trochu netradičně odzadu, takže nejprve obyčejně znáte výsledek a pak příčinu), na co hlavní záporný hrdina myslel a co cítil v okamžiku, kdy se rozhodl ukráci Releeshan. Stránky jsou psány úhledným, čitelným písmem a deník se tak stává jediným vaším společníkem a současně předmětem, který vám svými občasnými nákresy a ilustracemi pomáha v řešení hádanek. Ale nákresů je málo, vlastně téměř žádné.

Zvětšit zdroj: Archiv Jsou to hádanky, které tvoří samu podstatu Mystu. Nacházíte je na každém kroku a nejsou pouhou ozdobou či doplňkem hry, ale hrou samotnou. Každý věk je jakousi navzájem propletenou soustavou hádanek, jejichž řešení se navzájem ovlivňují a musíte postupovat velmi obezřetně, aby vám radost z toho, „jak vám to jde“, nezablokovala další cestu. Hádanky spadají do všech klasických oborů lidské činnosti - najdete zde hádanky optické, mechanické, astrologické a řadu dalších.

Kupříkladu v prvním věku je třeba nastavit soustavu zrcadel tak, aby přenesly sluneční paprsek napříč ostrovem a ve finály vytvořily rozložením barevného spektra duhu, která vám na dveřích umožní zvolit vstupní kód. Některé hádanky jsou deliricky obtížné a nenabízí žádný záchytný bod. Například pro naplnění vzducholodi je třeba získat v potrubí odpovídající tlak - jediným vodítkem však je 12 ventilů a tlakoměr.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Nulová orientace
Šrámem na uživatelsky příjemném „image“ Mystu je bohužel ovládání. Samotný pohyb kontrolujete myší, problém však spočívá v něčem jiném: Vaše cestování se sestává ze statických panoramatických obrazů, které si můžete prohlížet v úhlu 360 stupňů, nebo se volně přesunovat do obrazů dalších. Vy však nemáte představu, zdali z obrazu vůbec nějaká „průchozí“ cesta vede, protože vám to nedává tušit ani kurzor, ani žádné jiné značky. Často se tak stane, že některé momenty hry jsou nesnesitelně obtížnými pouze proto, že ještě nevíte o nějaké zastrčené chodbě nebo průchodu. To má snad své opodstatnění v akčních hrách, ale v adventuře, jejíž renderovaná pozadí umožňují prakticky nulovou orientaci? Líbí se mi naopak možnost „bleskového cestování“ (má symbol blesku), kdy si urychlujete cestu na vizuálně dostupná místa a občas tak můžete ušetřit zdlouhavé chození z místa na místo.

Zvětšit zdroj: Archiv Grafické zpracování Mystu je naprosto bez výhrad a nevadí-li vám „chládná“ renderovaná pozadí, nebudete od hry moci odtrhnout oči. Máte-li ovšem v počítači odpovídající grafickou kartu. Jelikož Myst neumožňuje podrobné nastavení výkonu vašeho počítače, budete záhy postaveni před dvě možnosti - buď máte grafickou kartu, která zvládne ve vysokém rozlišení 32-bitovou barevnou hloubku, a nebo takovou kartu nemáte a budete odkázáni výhradně na softwarovou akceleraci, která je u Mystu pravým opakem akcelerace hardwarové, tj. vypadá neskutečně odporně - zvláště objeví-li se na obrazovce herec.

Co se týče samotných hereckých výkonů, nemáte příliš možností na jejich racionální zhodnocení, protože si jich příliš neužijete. Většinou uvidíte pouze obličeje. Snad bych jen na okraj upozornil na představitele Saavedra, kterým je na Cenu akademie nominovaný Brad Dourif, jehož možná znáte ze snímku Přelet nad kukaččním hnízdem režiséra Miloše Formana.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Máte-li rádi obtížné hádanky a vůbec počítačové hry, ve kterých se nestřílí ani nezabíjí, Myst 3: Exile je zde pro vás - pokud vám ovšem nebude vadit jeho statika a rovněž skutečnost, že téměř každý krok zde bude znamenat natahování grafických dat z CD-ROM. Odměnou bude vynikající vizuální zpracování na vás dýchne „věkem páry“ a připomene vám zašlou slávu průmyslové revoluce.

Mirek Zeman
připravil: jd






Verdikt:

Vynikající vizuální zpracování dává oživnout mechanickému světu Julese Verna. Kvalitní sbírka obtížných hádanek spojená slušným příběhem.

Nejnovější články