| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 17.srpna 2007 | Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
Jednou z prvních bojovek pro Wii je předělávka loňské inkarnace z PS2, mírně upravená pro senzorové ovládání. Stojí za to nebo jde jen o další třískání peněz pouhou recyklací?Mortal Kombat je legenda. Stal se jí díky svému krvavému podání, které kdysi dráždilo libida puritánských politiků stejně silně jako hlt wasabi nosní sliznici. Nicméně v době krvavých lázní typu Manhunt ztrácí jeho brutalita na údernosti a spíše působí jako parodie na krváky typu Kill Bill. I tam z pahýlů useknutých končetin tryskají litry krve neuvěřitelně daleko. Mortal Kombat už to nemá jednoduché a jen červená tekutina dnes nikoho na zadnici neposadí. Přesto jsem se na upravenou Wii verzi hodně těšil, protože jsem kdysi propadl kouzlu prvních dvou PC dílů a filmu. • Pořád jen samé předělávky Jako jsem nenáviděl převody konzolových titulů na PC, tak je nemám rád ani v případě Wii. Setkáváme se s nespočtem nedokonalých předělávek, zejména co se ovládání týče, které jsou vodou na mlýn těm, co říkají, že na hračku od Nintenda neexistuje dostatek kvalitních titulů. Nicméně Mortal Kombat se s tím popral velmi dobře. Už jedna z úvodních obrazovek upozorňuje na možnost ovládat Armageddon všemi možnými Wii ovladači – jak kombem Wii-mote x nunchak, tak Wii Classic ovladačem nebo GameCube joypadem. Z toho vyplývá, že unikátní ovládání tentokrát nehraje velkou roli. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že s Wii mote je mnohem těžší zvládnout speciální údery a komba. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• 3 v 1 Trochu zatuchlý žánr se Midway pokusili provětrat několika módy. Základem je klasická série zápasů s jedinečnými bojovníky světa Mortal Kombat. Tentokrát jsou to asi všichni, kteří se kdy v sérii objevili, je jich více než šedesát a všichni bojují jak ručmo, tak mečem, sekerou, kladivem nebo čímkoli jiným. Ale ani toto číslo není konečné, protože lze vytvořit postavy vlastní, unikátní. I když je pravda, že vždy budou zasazeny do určitého bojového stylu, budou mít určitou zbraň a jistý set pohybů. V podstatě tedy nevytváříte nové postavy, ale spíše kombinujete z nabízených možností. Kromě toho můžete hrát ve dvou, případně zvolit mód Endurance, kdy se na vás bude bez odpočinku valit jeden bojovník za druhým. Další v řadě jsou závody alá Excite Truck, zde pod názvem Motor Kombat. Nicméně jejich zpracování a herní náplň je tak primitivní, že jsem se s nimi nezabýval více než několik povinných kol. Jde o to, že slavní bojovníci se prohánějí na směšně vypadajících motokárách a snaží se dojet do cíle na prvním místě. K tomu jim dopomáhej urychlovadlo na trati a jedna zbraň, jejímž použitím na chvilku zpomalí v bezprostřední blízkosti nacházející se závodníky. Ovládání je zkopírované z Excite Truck, tudíž držíte Wii-mote naležato a jeho nakláněním vlevo a vpravo zatáčíte. Nicméně celá tahle hříčka je tak mělká, že opravdu nemá smysl ji hrát. Leda v případě, že máte čtyři ovladače a sejde se i stejný počet kamarádů, pak se jednoduchost stává nikoliv záporem, ale výhodou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Konquest Druhým zajímavým módem je Konquest (ne, nejde o překlep), což je klasická 3D chodička&rubačka ve stylu Fantastic Four nebo Pirátů z Karibiku. Nejprve jsem si říkal, že to bude jen trapný slepenec, ale nakonec se ukázalo, že jde o kvalitní kousek a rozhodně není vhodné ho opomenout. Nabízí kolem šesti až osmi hodin zábavy, včetně poměrně zajímavého příběhu. Tedy vezmete-li za svéi, že se pohybujete v mezích absurdně krvavé bojovky. Nicméně příběhové animace jsem nepřeskakoval a docela mě překvapilo, kolik z dříve kladných hrdinů se vrhlo do náruče zla a korupce. Zejména oblíbenec Raiden mi už nesmí pod prsty. Ale zpět k hratelnosti. Základem Konquestu je 3D akce ve volném prostoru. Povětšinou se na vás valí desítky vcelku neškodných nepřátel. Jejich likvidace mi nicméně přinášela uspokojení, zejména v blízkosti nějaké fatální stavby. Například při možnosti spodním hákem narážet nepřátele na ostré hroty na stropě jsem měl příjemné mravenčení v žaludku. Volno-prostorovou akci co deset minut vyplňují klasické bitky jeden na jednoho, při nichž budete čelit většině dostupných bojovníků z Arcade módu. Kupodivu tohle spojení funguje bezvadně. Navíc během putování získáváte spoustu bonusů v podobě vcelku legračních videí a fotografií z tvorby hry, odemykáte si nové arény, bojovníky nebo nacházíte alternativní oblečky pro ty už známé. • Zpracování a multiplayer Když pomineme menší problémy se spouštěním speciálních úderů pomocí gest, podařilo se upravit ovládání poměrně dobře. Je to krok směrem k jednodušší a intenzivnější multiplayerové akci. Finesy se spouští u všech bojovníků stejně a stačí nováčka naučit pár pohybů, které pak využije s jakoukoliv postavou. Na druhou stranu tím trpí různorodost. Všechny postavy mi přišli dost podobné, tak trochu bez duše. Stejný problém je u typických fatalit. Dříve byla zábava objevovat pro každou postavu její dorážecí úder, většinou naprosto unikátních. Tentokrát jde v podstatě jen o sérii úderů, které jsou sice brutální, ale jsou si podobné jako utrhlá končetina utrhlé končetině. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Grafická, hudební ani zvuková složka nepřekvapí, jde v podstatě o kopii rok staré hry z PS2. Nikoho neurazí, ale oči z důlků a uši z lebky nevyrazí. Co se multiplayeru týče, určitě je škoda, že byla naprosto vyřazena online podpora, která stála za úspěchem této hry na ostatních platformách. Takhle zbývá jen soupeření s někým vedle vás, na druhou stranu je tenhle způsob tím nejzábavnějším. • Závěr 
zdroj:
tisková zpráva
Jde tedy o zábavnou, ale nikoli bezchybnou bojovku pro Wii. Armageddon jinak potvrzuje slova čelních představitelů Nintenda, že Wii nebude jen pro dětské publikum a že přijdou hry pro dospělé. K tomu jde o jednu z prvních bojovek na Wii, alespoň do příchodu Super Smash Bros. Brawl. Takže nakonec je to spíše o vašich preferencích, buď takovéto hry máte rádi nebo ne. Rozhodně nejde o titul, který musíte mít za každou cenu, na druhou stranu akční typy určitě zabaví na dlouho. |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
