V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, kopat hroby byl můj ideál… Nemůžu si pomoct, hitovka Hrobař od kapely Premier mi při hraní Graveyard Keepera 2 neustále zaplavovala mysl. Ostatně při samotném hraní jsem se spokojeně pohupoval do rytmu herní hudební smyčky s připitomělým úsměvem na tváři podobně jako při poslechu tohohle ujetého songu. A stejně tak jsem byl často velmi nesvůj.

Galerie

Graveyard Keeper 2 je povedeným pokračováním „simulátoru“ života hrobaře, který před lety vyrazil na branku s jednoduchou myšlenkou – co kdybyste ve Stardew Valley mohli pitvat mrtvoly a starat se o hřbitov? A s tím u mě pořádně skóroval.

Dvojka je skutečným pokračováním, tedy má stejný nápad a systémový základ, ale rozšiřuje je a přidává toho spoustu (až příliš) nového. Pokud se štítíte grindu, zahlcení a cyklického opakování úkonů v rámci výroby, které zde hraje první housle, pak si vás hra asi nezíská.

Na druhou stranu, pokud milujete pomalý, ale odměňující proces, smysluplný průzkum, neustálé odemykání nového obsahu a starání se o vlastní píseček, pak jste možná narazili na jednu ze svých nejoblíbenějších her roku. Tak jako já.

zdroj: Lazy Bear Games

Ten druhý hrobař

Dvojka sice příběhově bezprostředně navazuje na jedničku, ale nemyslím si, že byste ji před rozehráním pokračování museli dohrát. Druhému dílu se totiž výborně daří seznámit vás s tím nejdůležitějším z předchozích událostí pomocí filmečků i dialogů, takže se relativně rychle dostanete do obrazu.

Což ale neznamená, že nebudete zmatení, jelikož dobře napsaný příběh je přeplněný tajemstvími čekajícími na odhalení. Odhalování vaší minulosti a role v celém tom dění je jedním z hlavních tahounů zážitku a snad nikdy jsem nebyl příběhovou smyčkou, vracečkou a vývrtkou zklamaný.

Může za to i vynikající dabing skvěle napsaných postav, které jsou velmi snadno zapamatovatelné, stejně tak snadno si je oblíbíte (nebo je budete nenávidět) a budete se těšit, co dalšího s nimi zažijete. To vše díky novému systému questů, které jsou dalším velkým tahounem hry, byť značně nepřehledným. Nikdy kupříkladu nevíte, který z questů je vlastně důležitý pro posunutí hry kupředu.

zdroj: Lazy Bear Games

Když je to i na workoholika moc

Z příběhového hlediska se tentokrát stáváte nejen údržbářem místního hřbitova, ale rovnou i inkvizitorem v záskoku (popravdě, hrobaření tentokrát stojí opravdu na úplném okraji). Pro vás to znamená jediné – neskutečnou porci práce navíc. A to myslím jak v dobrém, tak ve zlém.

Graveyard Keeper 2 mě naprosto zaskočil množstvím obsahu. Je to vyloženě gigantická hra s absurdním množstvím propojených systémů, velkou mapou plnou vlastních prvků, zástupem postav s nejrůznějšími účely a… Jde z toho neustále hlava kolem.

Hra na vás v prvních 10 a více hodinách neustále sype nové věci, kdy nemáte nejmenší tušení, do čeho se pustit dřív. Aa! Zvoneček, tak to mi oslík dovezl novou mrtvolu, kterou si musím odnést na stůl, investovat skoro celou dávku denní energie na její pitvu, vykopání hrobu, zakopání těla, výrobu kříže i dekorace a jejich umístění na hrob (hra se mimochodem nijak neobtěžuje vysvětlovat motivace hlavní postavy, prostě to rovnou dělá, jako by se nechumelilo, což je trochu zvláštní).

Galerie

Super, jedna zakázka splněná a není další energie na nic jiného. No jo, jenže já potřebuju sklidit úrodu na poli a zasadit novou, což je taky práce na celý den. A kdy si mám najít čas na pokácení stromů, abych měl víc prostoru na zahradě? Na co? Přece na nové zařízení, které mi umožní novým způsobem zpracovávat natěžené materiály.

Cože? Že mám najednou k dispozici sklep odemykající celou větev craftingu? Že mi k tomu ještě přihodíte věž, kde se budu hodně dlouho učit, jak skrze několik jiných zařízení namíchat nějaký lektvar? Že za mostem si udělám vinici? A že mám jednou týdně konat bohoslužbu? A že lidé ve vesnici potřebují furt s něčím pomoct? Že chtějí ulovit ryby? Uvařit pokrm?

Počkat počkat, ono je tady ještě jedno obrovské, skryté město celé oblehlé nemrtvými, s nimiž se tu vedou realtimové bitvy? A že do těch bitev si musím sám vyrábět prvky opevnění, najímat žoldáky a v dungeonu oživovat ochočené zombie, aby bojovaly po mém boku, následovaly moji vlajku a zabíraly území od těch „zlých“ nemrtvých? A že…

Vylepšovat, odemykat, vylepšovat, odemykat...

Pardon, škytavka, polykám moc vzduchu a nevím, co dřív. Graveyard Keeper 2 je opravdu tak moc zahlcující a pořád nevím, jak to na mě celé působí. Na jednu stranu jsem ohromený, kolik se toho ve hře dá dělat a můžete to dělat svým vlastním tempem, nicméně workoholik ve mně to chce dělat všechno najednou, co nejrychleji a místo toho, aby tato hra byla správně cozy, mě vlastně slušně stresuje. Jenže pak se mi podaří dokončit aspoň jedna z myšlenek, já slíznu velmi dobrou odměnu a už se těším, čím navážu vzápětí.

Navíc ať už nakonec děláte cokoliv, dostáváte za aktivity bodíky tří barev. Slouží k odemykání nových věcí v mnoha maniakálně košatých technologických stromech. A nové věci vedou k novým věcem a odemykají vám nová místa mapy a ty zase nové věci a furt sbíráte bodíky a děje se opět něco nového… Už se zase totálně dusím, a přitom jsem v euforii!

Jo a ony tu jsou i funkční achievementy, tedy desítky a desítky malých úkolů, za jejichž splnění dostanete jiný bodík, a těch když nasbíráte dost, tak dostanete jiný jeden bodík na odemčení jedné z desítek schopností, nebo vylepšení těch běžných, jako je kácení stromů a kutání kamene.

zdroj: Lazy Bear Games

Uf, ještě něco? No jéje! Co třeba to obecné množství veškerých předmětů ve hře a ještě... Ale to už by snad opravdu stačilo. Myslím, že jsem dal dost jasně najevo, jak nesmyslně mnoho věcí na vás Graveyard Keeper 2 chrlí a vy zkrátka nevíte, kam dřív skočit. Naštěstí nemůžete udělat vyloženě chybu a uděláte nejlíp, když co nejdřív přistoupíte na myšlenku, že vám nic nikam neuteče a je jedno, co za den vlastně stihnete.

A když vytrváte dost dlouho, objeví se i nějaké ty usnadňující prvky včetně automatizace, ať už je řeč o zombie služebnících, jídlech obnovujících energii, vyložené pásové výrobě či zpřístupnění teleportace po mapě (do té doby je to opravdu úmorná obíhačka). Ale až po opravdu dlouhých, předlouhých hodinách plných tápání.

Děláme komplexní systémy. Nic vám o nich neřekneme

Pokud bych měl simulátoru hrobaře něco skutečně vytknout, tak je to nepřehlednost, nejasnost a absence zasvěcení. Je tu pár tutoriálových okének, ale ta vám vysvětlí věci, které vysvětlit nepotřebují. Zato na to, jak funguje alchymie, si musíte přijít sami.

Galerie

Silně mi chyběla nějaká rychlá pomocná stránka s tím, co se každý den děje. Každý den týdne má totiž ve hře jiný účel – o jednom kupříkladu můžete konat bohoslužby ve svém kostele a získávat tak velice cennou měnu Víry; v jiný den odjíždí vámi dodané zboží obchodníkům; v další se podniká útok na město. A vy si to vše máte pamatovat na základě ikonek jednotlivých dnů, jenže než se na vlastní pěst zorientujete, vedou jen k dalšímu zmatení a frustraci.

Nejvíc mi ale chyběla možnost si na obrazovku připnout recept. Abych pokročil, musím něco vyrobit. Na výrobu potřebuju tři věci, na jejichž výrobu potřebuji další dvě věci. Všechno samozřejmě z jiných zařízení v jiných částech mého panství. Musím to tedy vzít logicky od začátku – pokácím strom, udělám z něj poleno, ořežu prkno, z prkna sestavím konstrukci, k tomu natěžím kámen, opracuji ho, ale on má být leštěný, k tomu zase potřebuji tuk, ten vytáhnu pitvou z mrtvoly, pak ho ještě musím upravit v alchymistické dílně, vracím se vyleštit kámen a… K čemu že jsem to všechno potřeboval?

Přes množství úkonů jsem zapomněl, proč jsem je vlastně dělal. Takže mě čeká buď obíhání všech strojů s hledáním konkrétní věcičky, kterou jsem chtěl vyrobit, nebo musím projít technologické stromy a doufat, že ji najdu tam. Celý proces je velmi nepřehledný, uživatelsky nepříjemný, ubíjející, frustrující a zbytečný. Přitom stačilo mít možnost si připnout recept na obrazovku, jako to umí tolik jiných her s craftingem.

zdroj: Lazy Bear Games

Nemluvě o tom, že většina odemčených zařízení se potom musí postavit na specifickém místě. Nikdo vám ale neřekne kde. Odemkl jsem si například písařský stůl, který se ale nedal dát na zahradu. Hmm, tak do věži? Nejde to. V kostele? Taky ne. Ahá, v mém sklepě! Uaaaa, proč?

Všechno všude najednou

Je to masakr. Graveyard Keeper 2 je obrovitá, graficky přenádherná, zvukomalebná hra na desítky hodin, které budou stejně uspokojivé jako zahlcující i frustrující. Baví mě její vyprávění, její humor, odměňující průzkum, nekonečné odemykání nových věcí a baví mě i její grind, nekonečný crafting a možnost se neustále za něčím hnát.

Ale jsem z ní i dost nervózní a mám silný pocit FOMO, i když vím, že mi reálně nic neuteče. Je toho na mě prostě moc najednou a já jsem na to jenom jeden (se zástupem nemrtvých, dobře) a vlastně si hraní strašně užívám, zatímco tak trochu trpím.

zdroj: Lazy Bear Games

Je to zvláštní pocit a ani si nevybavuju jinou hru (ani z řad automatizačních strategií, kde jde o celkem běžný stav), kde bych pociťoval tak intenzivní zahlcení. Dostávat toho přehršel a mít z něj zároveň radost i strach.

V konečném důsledku ale musím zážitek ohodnotit velice kladně. Je totiž opravdu výborný, zábavný, krásný, naplňující, poutavý a velice těžko odložitelný (a na Steam Deck jako dělaný). Škoda jen těch chybějících podpůrných prvků, které by vám pomohly se v simulátoru hrobaře snáz zorientovat a rychleji pochopit možnosti i záměry.

Když si však tím martyriem projdete, vytrpíte několik zmatených hodin a ustojíte cunami obsahu, tak se snadno zamilujete, hru nedáte z ruky a budete na ni v závěru roku vzpomínat jako na jednu z nejlepších. Ano, i navzdory číslu pod recenzí, kterému do desítky přece jen něco chybí.