K dispozici jsme dostali nový set hrdinů, který tvůrci nedávno představili, a hlavně jsme měli nový cíl. Mohutného gorilího Goliáše, který na vše dohlížel v podobě čtyřmetrové sochy, vystřídal létající a střílející Kraken. Přiznám se, že jsem nepostřehl rozdíly ve schopnostech hrdinů, protože tempo bylo vysoké - hlavně díky faktu, že každý tým měl svého „kouče,“ který zmateným hrdinům radil jak postupovat. A že to byl kouč. Ještě nikdy mě nikdo takhle při hraní nekibicoval, ale bylo to třeba.
Planeta je totiž nehostinná, monstrum silné a chyby v týmové spolupráci se nevyplatí. Náš Trapper měl k dispozici psa Daisy, který hned monstrum stopoval. A my se za ním hnali jako ohaři. Jakmile jsme narazili na místní agresivní faunu, hned jsme měli tendenci se rozptýlit a střílet ještěry, kteří na nás doráželi, což byla klíčová chyba.
Monstrum dostalo čas požírat faunu jinde a časem se vyvinulo v silnější variantu, zatímco my jsme mohli maximálně tak umřít. To se sice nestalo, ale já a Support jsme se oddělili od Trappera s Assaultem, což je velká chyba. Náš kouč nás sice hnal zpátky, ale než jsme doběhli, Trapper byl pěkně pocuchaný monstrem a zoufale kolem běhal s harpunou zaraženou do Krakena.
Pak ale začal lov na první formu potvory. Trapper, kterého jsem vyléčil (heč!) nahodil silové pole, z nějž nemohl dvacetimetrový potvorák utéct, Assault do něj sypal vše, co měl po ruce, Support supportoval (upřímně – v té zběsilé mele jsem si nevšiml, co dělal) a já se snažil léčit všechny kolem a hlavně sniperkou načínal slabá místa monstra, do kterých když se kamarádi trefili, monstrum to bolelo výrazně víc.
Nakonec pole spadlo a přeživší monstrum si uteklo lízat rány. My, hnaní hlasem našeho kouče, jsme se řítili dál. Kraken se brzy, poměrně nerozumně, rozhodl postavit na odpor, což ale proti našemu nezkušenému týmu, kterému se motal prstoklad na klávesnici, nebyl špatný tah.
zdroj: Archiv
Když skočím o tři minutky dál, Kraken byl na pokraji smrti, náš Trapper byl definitivně mrtvý po důkladné masáži chapadlem, Assault umíral, já umíral, Support kolem poskakoval a kouč křičel na Supporta ať mě zvedne a já oživím Assaulta. Povedlo se mu to, já se s neviditelností proplížil kolem běsnícího monstra a zvedl Assaulta, ale to už náš hrdinný Support vše dokonal.
Nevím, co měl za schopnosti, ale vyhrál nám hru. Mrzí mě fakt, že se na písmenka nedá převést ten adrenalin, který Evolve vyvolává. Opravdu musíte všichni spolupracovat. Tým funguje jako vyvážený organismus a každý má nezastupitelnou roli.
Může jít o slabinu hry, když neseženete dost spolupracujících hráčů. Stačí, aby jeden člen týmu začal vandrovat a je zle. Nejvíc by asi bolela ztráta Trappera, který umí monstrum najít, přichytit harpunou nebo vytvořit zmíněnou arénu ze silového pole. Pokud ale tým šlape, byť třeba za cenu toho, že vás někdo neustále komanduje, Evolve je skvělý zážitek. Myslím navíc, že je to skvělý zážitek i pro hráče v roli monstra, protože musí volit správná místa na přepad, starat se o svou evoluci, lovit malé potvory a pak drtit lovce.
Občas se může zdát, že monstrum je na tom hůř a nemůže vyhrát, ale z toho, co opakují vývojáři, vyplývá, že hlavně v prvním stadiu musí hrát chytře, schovávat se a šetřit na další vývojová stádia a nepouštět se do křížku s lovci. Když ale necháte monstrum, aby se vyvinulo do dalších fází, pak se šance na vítězství zmenšují hlavně na straně lovců…
Evolve se pro mě po zážitku na E3 stává jednou z nejvíce očekávaných her letošního podzimu. Rozmanitost tomuhle kooperativnímu blahu dodají další monstra s odlišnými vlastnostmi i noví hrdinové, takže bude v rámci jednotlivých povolání z čeho vybírat. Tuhle hru si mohou pokazit jen samotní hráči. A velmi snadno - stačí jeden sólista s hrdinským komplexem nebo s touhou ostatním hru cíleně kazit a vše jde do háje. Ale to je kouzlo jakékoli kooperativní hry…
