Recenze

Fallout New Vegas: Dead Money - recenze

Mám dojem, že Chris Avellone (MCA) je gambler, případně židobolševický agent nasazený svazem amerických kasin. Považte - designoval New Reno ve Falloutu 2, nejkomplexnější a zároveň tematicky nejmimóznější lokaci klasiky všech klasik. Vedl design celého Fallout New Vegas, autorského důkazu, že gambling je nezdolnější než švábi a škorpioni a že 3D Fallout z pohledu první osoby může fungovat, a dobře. A nakonec rozehrál sólo koncert v Dead Money, za drobný bakšiš stažitelné jednohubce o nevšední vloupačce do tajemného kasina Sierra Madre. Tedy aspoň tak to MCA v té nejstručnější verzi definoval sám.

Journey to the Savage Planet – recenze

Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.

Ori and the Will of the Wisps – recenze

První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.

A Way Out – recenze

Možná nejlepší pozvánkou ke čtení recenze (a potažmo i hraní) A Way Out pro většinu hráčů bude zmínka o tom, že se jedná o docela nový projekt tvůrců Brothers: A Tale of Two Sons. Hra, která se do paměti zapsala originálním, ale přitom zcela přirozeným ovládáním dvou postav najednou, zaslouženě sklidila pozitivní kritiku, takže pro Hazelight Studio byla asi největší výzva překročit svůj vlastní stín. Skvělá zpráva je, že se jim to povedlo. Bez výhrad a takřka bez problémů.

Mortal Shell – recenze ponuré soulsovky

Udělat dobré Souls? To není žádný med!

No Time To Explain Remastered - recenze

Po 4 letech od vydání původní verze vyšla plošinovka No Time to Explain nedávno znovu s podtitulem Remastered. Podle slov vývojářů konečně hra vypadá tak, jak ji původně plánovali, ale kvůli omezením flashe a spoustě dalších problémů dopadla, jak dopadla - neslavně. Jestli za nekvalitou originálu stál opravdu flash, nebo je pes zakopaný jinde, na to se nyní podíváme.

Hitman: Blood Money - mega-recenze

Je zpátky. Možná jste ho neslyšeli přicházet, ale jeho strunu na své krční tepně rozeznáte spolehlivě. 47 má svojí práci rád, ale někdo mu hází pod nohy nebezpečné klacky,čemuž se podívala na zoubek první česká recenze

Pier Solar and the Great Architects - recenze

Co si budeme povídat, herním světem právě hýbe retro. Podívejte se, jak vzkvétá GOG a spočítejte si, kolik remasterovaných edicí klasických her ročně vychází. Jen málokdy ale v nabídce zahlédneme remaster hry z konzole Sega Mega Drive (Genesis), jakkoli nevyšla během zlaté éry, ale až v roce 2010. Za to šlo o největší 16-bitové JRPG, které se kvůli nevídanému rozsahu prodávalo na speciální 64 MB kartridží. Pier Solar ale nevynikala pouze rozsahem, nýbrž i kvalitou, kterou HD verze jenom podtrhuje.

Grimshade – recenze

Antropomorfní zvířátka jsou nejlepší. Viděli jsme to ve S.W.I.N.E., viděli jsme to v Tooth and Tail a měli bychom to vidět i v případě steampunkové nadílky jménem Grimshade. Vzít slibnou zápletku, okořenit to troškou magie a elektřiny a přihodit k tomu jezevce s odstřelovací puškou by rozhodně měla být rána do černého. Klíčové je tu ovšem ono kouzelné slovíčko „měla“.

Fade to Silence – recenze mrazivého survivalu

Survivaly jsou přesycený žánr. Aby se mohl nový titul prosadit, musí zákonitě přinést něco neokoukaného, nějak ohnout koncepty, upravit mantinely nebo alespoň poskytnout neotřelý úhel pohledu. Fade to Silence od studia Black Forest Games je na to konto vcelku sympatická. Snaha nepřijít s pouhou sepranou kopírkou je zřejmá, občas probleskne i opravdu zajímavý nápad. Jenže při samotném hraní zjistíte, že si titul svými designovými chybami nepěkně šlape po vlastním potenciálu.

Steep: Road to the Olympics - recenze

Olympijské hry, ať už letní nebo zimní, jsou jednou z největších sportovních událostí na světě. Svou polívčičku si tak na nich rád přihřeje každý, kdo může. Třeba i vývojářská společnost Ubisoft, která vydala rozšíření Road to the Olympics ke hře Steep.

Argonus and the Gods of Stone – recenze

Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.

Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze

Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.

Life is Strange: Before the Storm - recenze

Pamatujete na Chloe Price, jednu z ústředních postav adventurního hitu Life is Strange? Názor na její charakter sice mohl být ledajaký, ale je nezpochybnitelné, že nebýt slečny rebelantky, z oslavované adventury pyšnící se řadou ocenění by zbyl jen slabý odvar. Právě jejím osudům a zážitkům se tvůrci ze studia Deck Nine věnují v tříaktovém prequelu Before the Storm, který se odehrává několik let před tím, než se do městečka Arcadia Bay vrátila původní hlavní hrdinka Max.

Smoke and Sacrifice - recenze

„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…

Yes, Your Grace – recenze

„Můj pane! Požár poničil vesnickou sýpku a my teď nemáme co jíst!“ pobrekává před trůnem klečící špinavý sedlák. „Tumáš tři pytle obilí a koukej se podělit s ostatními,“ usměju se velkoduše. O týden později, když můj hrad obléhá nepřátelská armáda a vojáci začínají jíst své vlastní kožené opasky, proklínám svůj chorobný altruismus. Být králem je těžké, zvlášť když nejste připravení vmžiku obětovat své poddané.

Final Fantasy VII Remake – recenze

Jeden z nejslavnějších hrdinů (a s ním i jeden z nejikoničtějších záporáků) je zpět. Milované, kultovní a dnes již notně zubem času ohlodané JRPG Final Fantasy VII se konečně dočkalo vydání svého remaku. Krásného, moderního a také jen částečného přepracování, které za sebou určitě zanechá výraznou stopu kontroverze a hodně otázek.

Tooth & Tail - recenze zvířecí RTS války

Snad od dob legendární S.W.I.N.E. tu nebyla žádná podobná hra. Hra, která proti sobě v realtime strategii staví válčící zvířecí frakce, to vše okořeněné humorem a lehkostí. Nabízená třaskavá kombinace v podobě Tooth and Tail bere hráče na exkurzi světa, v němž se skupina pracujících krys pokouší o převrat a svržení tyranské krysí buržoazie. Nezní to povědomě?

Half-Life: Alyx – recenze

Nový Half-Life, to je něco, co se nestává každý rok. Vlastně ani co pět let, nebo dokonce dekádu. Jde o celých 13 let, kdy naposledy spatřil světlo světa titul s tímto názvem, což je o to horší, že spousta z nás si dobře pamatuje na cliffhanger v závěru Epizody 2. Half-Life: Alyx není třetím dílem série, takže na události poslední hry nenavazuje, ale nebojte, i tak má co nabídnout, obzvláště těm, co holdují univerzu Half-Life a nebojí se na hlavu nasadit VR headset.

Civilization VI: Rise and Fall – recenze

Vždycky je fajn číst si o hrách, které jsou buď naprosto výborné, nebo příšerně špatné. Bezbřehé nadšení umí být nakažlivé, nad nemilosrdnou kritickou popravou se zase člověk rád zlomyslně zasměje. Rise and Fall, první velký datadisk k Civilization VI, bohužel nespadá ani do jedné kategorie. Kdybyste mi přikázali, ať své pocity shrnu do jedné věty, odpověděl bych: „Je to fajn…?“ Ano, s třemi tečkami a otazníkem.

Lost Ember – recenze nádherného zvířecího dobrodružství

Většina příběhů je už v dnešní době větší či menší kopírka něčeho, co se dochovalo od počátku písemnictví. Najít zcela originální motiv je prakticky nemožné, a tak nám nezbývá než se pokusit alespoň o originální pojetí. Proto autoři stále častěji sahají po hrdinech, kteří nejsou, aspoň na první pohled, lidé. Naštěstí nám příroda nadělila velké množství nádherných zvířat, která je snadné přenést do role filozofujících a trpících charakterů, aniž by musela mluvit. Stačí vzít takového vlka a zasadit ho do dechberoucího světa. Na úspěch je zdárně zaděláno.

Woven – recenze pro milovníky roztomilých slonů

Těžko říci, co si o Woven pomyslíte při prvním spuštění. V podivném světě upleteném z vlny se objevuje ještě podivnější slon Stuffy, který chodí po dvou a kulhá. Jeho roztomilá chůze a nevinné vzezření dávají tušit, že jsme se ocitli v jakémsi pohádkovém světě pohádkové hry. Brzy ale zjistíme, že to je pravda jen částečně.

Life is Strange – recenze druhé epizody

Recenzi na první epizodu výpravné francouzské adventury Life is Strange jsem zakončil povzdechnutím nad vyhlídkou dlouhého čekání na vývoj dobře rozehraného příběhu. Na to konto je hned zkraje třeba říci, že čekání nakonec nebylo dlouhé, ale co je nejlepší, vyplatilo se. Druhá epizoda Out of Time dokázala v mezích mírného pokroku předčít první a opět úspěšně vybudovat pocit napjatého očekávání dalšího, třetího, dějství.

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

25 to Life - recenze

Do tradičního souboje drsných gangsterských černochů s bezmocnými policisty se vypravíte v third-person akci, která vyvolala hlasité protesty od strážců zákona, které si bere na mušku. Je zajímavá ještě něčím jiným?

Life is Strange – recenze páté epizody

Zápletka Life is Strange zprvu nezněla zajímavě. Příběh ze světa adolescentů říznutý sci-fi tématikou a cestování časem působil spíš podivně, ale v průběhu jednotlivých epizod se ukázal pravý opak. Life is Strange je jedno z největších překvapení letošního roku a závěrečná část první řady to naštěstí dvakrát podtrhuje.