Když studio Ryu Ga Gotoku před čtyřmi lety restartovalo svou letitou sérii městských akcí Yakuza sedmým dílem s podtitulem Like a Dragon, jako by s novým protagonistou Ičibanem Kasugou a přechodem k tahovým soubojům dělalo definitivní tečku za příběhem Kazumy Kirjúa. Nebyla by to ale Yakuza / Like a Dragon, kdyby nepřišel nějaký zvrat – Drak z Dódžimy se samozřejmě vrátil a v nejnovějším Like a Dragon: Infinite Wealth se tak můžete těšit rovnou ze dvou hlavních hrdinů.
Letenky na Havaj
Nejen díky tomu je zatraceně velikým RPG. Dva protagonisté, dvě party složené ze starých známých i nových přírůstků. Dále pak hned tři města, kde s můžete zažívat dobrodružství, lovit v ulicích drobné kriminálníky nebo se jen tak poflakovat a bavit u nespočtu více či méně komplexních vedlejších aktivit a miniher.
Infinite Wealth vás v sérii vůbec poprvé vezme za hranice Japonska, do havajského hlavního města Honolulu. Na druhou stranu si ale užijete i důvěrně známé tokijské Kamuročo a jokohamské Isezaki Idžinčó. Zatímco dobrotivý Ičiban se vydává na Havaj pátrat po své dlouho ztracené matce, Kazuma tráví své domněle poslední momenty se smrtelnou diagnózou vzpomínáním a reflexí předchozích avantýr.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Z vypravěčského hlediska je tahle dualita hodně zajímavá, zároveň se ale novému dílu nevyhnuly některé vrtochy, na které série trpí vlastně odedávna. Rozjezd je typicky pozvolně loudavý a než se dostanete k jádru věci a vůbec na Havaj, nemůžete si odpustit několikahodinovou expozici plnou dlouhých filmečků. Přitom ale zvládá nastavit očekávání, co vás v příštích desítkách hodin čeká – typická dramatická, vážně pojatá příběhová linka versus vedlejší, odlehčený obsah, kde se pro bizarní přepálené momenty nikdy nejde daleko.
Sto a jedno rozptýlení
Když povědomou městskou betonovou džungli konečně vystřídá ráj květovaných košil, je velmi snadné se v něm ztratit. Tedy v dobrém smyslu slova. Změna scenerie vnáší do Like a Dragon příjemný svěží vítr. Vždycky je co prozkoumávat a jak příjemně trávit čas. Ať už si budete hledat přátele na nové sociální síti, rozvážet jídlo pro kurýrní službu, fotit exhibicionisty z vyhlídkového vláčku, budete se snažit vyplnit konverzační bingo, anebo vrhnete Ičibana do spárů randící aplikace, vždycky vám na seznamu aktivit zbyde spousta věcí, které jste ještě ani nevyzkoušeli, natož abyste v nich byli kovaní.
Až kolikrát vlastně zapomenete, proč jste do Honolulu vlastně přiletěli, a že nejde o pomyslnou plážovou epizodu, kterou musí mít každý dlouholetý člen japonské popkultury. I Havaj ale má své problémy, socioekonomické trable a kriminální podhoubí, které Infinite Wealth rozkrývá postupně.
V jejich vykreslení je nakonec vynikající, avšak hlavní příběhová linka zkrátka trochu trpí na to, že je v porovnání s masou nepovinného obsahu relativně málo vtahující. Hra nicméně s tím, že občas z hlavní cesty na dlouho sjedete, počítá a nestydí se jít děravé paměti naproti. Některé zamýšlené emotivní momenty ale kvůli tomu vyzní trochu do prázdna a zvraty jsou dost předvídatelné. Kirjúova mince pak zase až trochu moc na sílu drnká na nostalgickou strunu.
Na druhou stranu, fanoušci si pohřbeného hrdinu v podstatě vymohli zpátky, takže se v tomto případě asi dá uznat, že si publikum přesně tuhle procházku vzpomínkovou ulicí žádá. Nově příchozím Infinite Wealth naopak skoro vůbec naproti nejde, protože vysokou míru fanouškovského servisu nemají šanci docenit a coby vstupní bod do série i přes volitelné shrnutí předchozího dění opravdu moc vhodný není.
JRPG jako řemen
Podlomené zdraví dříve neporazitelného gangstera je nicméně až dokonale elegantním způsobem, jak v jeho případě ospravedlnit změnu soubojového systému do tahové formy, kde se poprvé už nespoléhá jen sám na sebe, ale může se opřít o své přátele.
Milovníci rozmáchlých RPG systémů si navíc v tomto případě budou pochvalně mlaskat, protože možností, jak směřovat bojové zaměření všech postav, jsou až absurdně košaté. Každý společník disponuje unikátní výchozí třídou a z ní vyplývajících schopností – Ičiban je opět „hrdina“, Kazumovi stále náleží status dódžimského draka, vrací se vysloužilý detektiv Adači či hosteska Saeko, stejně jako se dočkáte nováčků: Taxikáře Erica nebo dědičky podnikatelského impéria Čitose.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Všem ale jejich specializaci můžete i změnit, přičemž se vracejí zaměstnání z předchozího dílu (kuchař, zpěvačka, tanečník, domina…), ale přibývá k nim i hromada nových – pokojská, ohnivý tanečník, kunoiči nebo surfař. Každé s vlastním vývojovým stromem, ze kterého si ale po sblížení postav můžete navíc schopnosti i přenášet k ostatním a vytvářet prakticky nekonečné množství buildů a kombinací.
Známé tahové souboje
Jinak je soubojový systém založený na slabostech a rezistencích na různé styly útoků velmi podobný tomu z Yakuza: Like a Dragon. S jednou malou inovací – už můžete brát v úvahu i rozestavění svých svěřenců na bojišti. Okruh pohybu se vám s rostoucím levelem zvětšuje a vhodnou volbou pozice můžete tu řetězit komba se svými parťáky, tamhle profitovat z útoků do zad, anebo sebrat v prostředí rozeseté předměty a přetáhnout protivníky po hlavě třeba poutačem nebo pokojovou květinou.
Opět nejde o úplně klasickou tahovou záležitost, kde byste jen rozdali příkazy a sledovali, jak je postavy plní. Pro větší zapojení mačkáte u většiny speciálních schopností různá akční tlačítka, případně se můžete zkusit příchozím útokům bránit.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Do toho se vracejí třeba kamarádi na zavolanou z aplikace Poundmates i všemožně fantaskně stylizovaní nepřátelé, které porážením opět schraňujete do „databáze úchylů“ – do SudžimonDexu. Sudžimoni tentokrát dokonce představují další herní prvek. Všechny je totiž můžete i pochytat a posléze levelovat, nechat je bojovat proti dalším padouchům ostatních trenérů, a dokonce s jejich pomocí i svrhnout Diskrétní čtyřku v jedné z delších příběhových odboček.
Od Pokémonů k Animal Crossing
Narážky na Pokémony jsou samozřejmě všudypřítomné, komplexní minihra je ale hlavně organicky vpravená do celého města, kde se poflakují Sudžimoni k naverbování, terminály s dobrůtkami pro ně, automaty na vajíčka, ze kterých se líhnou, a trenéři k poražení.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Pokud vás pokémoní formulka zas tak neláká, ale fandíte spíš roguelike dungeonům, i pro vás má Infinite Wealth řešení a hned dvě místa, kde se můžete vyřádit a zachránit nebožáky, kteří se v nich ztratili. Spleť chodeb a místností se v nich pokaždé generuje náhodně, s hlubšími patry roste obtížnost i hodnota odměn.
Navíc jde o ideální způsob, kde nasbírat štědrou dávku zkušeností, pokud vás zrovna čeká nějaká náročnější mise. V tomhle ohledu se Ryu Ga Gotoku od minula polepšili a už vás předem varují, jakou úroveň postav a výbavy byste ideálně měli mít, aby vás následující výzva nemile nepřekvapila a vy se nemuseli poníženě vracet do města grindovat. Stejně tak můžete bitky s mnohem slabšími protivníky vyřešit stisknutím jednoho tlačítka (za cenu méně zkušeností) a ne je zdlouhavě rubat po jednom.
Zdaleka nejmacatějším kouskem nepovinného obsahu, který by klidně obstál jako menší samostatná hra, je potom ostrov Dondoko, místní, opět velmi přiznaná variace na Animal Crossing. Ičiban se v něm ocitá v nejprve skládkou zamořeném turistickém letovisku, z kterého musí vyházet doslovný i lidský odpad, vrátit mu zašlou slávu a vysloužit si vytoužených pět hvězdiček.
Dostanete vlastní domek, chytáte brouky a ryby, sbíráte mušle, houby a drahé kameny, pěstujete zeleninu, stavíte nábytek, několikapatrové budovy i chatky a stany pro výletníky. Na svůj ostrov můžete zvát jak postavy, které potkáte v rámci příběhu a města, ale můžete ho otevřít i ostatním hráčům online. Dekorování Ičibanova příbytku pak nemá jen kosmetický efekt, ale má díky nim na ostrově více zdraví, a tak vydrží víc v soubojích s popelářskými piráty. Statistiky uspokojivě rostou, zvětšují se plochy, kde můžete stavět, stejně jako začnete bavit turisty a rozdávat jim vlastnoručně vyrobené suvenýry.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
O něco krásnější
Jen na Dondoko můžete snadno strávit klidně desítky hodin, přičemž podobně jako zbytek hry nepřestává překvapovat množstvím nového obsahu a postupně odemykaných možností. Vůbec je asi nejlepším důkazem toho, že je Infinite Wealth jako gigantický švédský stůl, kde můžete ochutnat od všeho trochu, ale klidně si kvůli rozhodovací paralýze vrchovatý talíř naložit jen z jedné mísy. Avšak když vás přestane bavit jíst pořád dokola jenom vajíčka, můžete si párkrát dát třeba párky, než na ně zase dostanete chuť.
V pořadí osmý díl košaté japonské série je také opět o něco krásnější než ten předchozí – prostředí, nasvícení nebo animace a mimika postav jsou na poměrně vysoké úrovni, což je ostatně v rámci Yakuzy standard. Trochu jsem se nad nedokonalostí pozastavila snad jen u animací vody, místní mořské vlny vypadají přece jen trochu neuměle.
Technické stránce taky prakticky nemám co vytknout, na PlayStationu 5 běží hra bez zádrhelů ve stabilních 60 FPS, snad s výjimkou některých bojových scén s přemírou grafických efektů, kde se místy občas trochu zacuká. Načítání je rychlé a na bugy jsem taky nenarazila.
Drobnou výtku mám k dabingu – ne k jeho kvalitám, minimálně co se japonštiny týče, ale spíše k uvěřitelnosti. Působí totiž trochu zvláštně, že na Havaji najednou mluví prakticky každá z vedlejších postav plynně japonsky, zvlášť když v první scéně po příletu máte problém sehnat taxikáře, který by jazyk ovládal a obecně na jazykovou bariéru Ičiban a jeho skupina ze začátku narážejí.
Vůbec nejbizarněji v tomhle působí postava proroka, která na ostrově žije celý život, ale anglicky hovoří s očividným, těžkým japonským přízvukem. Chápu, že najít větší množství herců a hereček, kteří umějí oba jazyky, musí být náročné, ale když si v Ryu Ga Gotoku dali práci s rešerší spousty havajských reálií a imerze se jim jinak dost daří, tahá tahle drobnost občas dost brutálně za uši.
Po všech stránkách výborné pokračování
Trochu mě zamrzela také kontroverze ohledně New Game+ schované za paywallem dražších edic. Nemám obecně problém si za dodatečný obsah připlatit, ale zpeněžit zrovna tenhle režim mi připadá trochu nemístné. Je samozřejmě na každém, aby se rozhodl, jestli bude chtít Infinite Wealth vůbec hrát víckrát a tím pádem prémiovou edici potřebuje, ale osobně z tohohle rozhodnutí nejsem zrovna dvakrát nadšená.
zdroj: Sega
Kolem a kolem potvrzuje Like a Dragon: Infinite Wealth svůj nomen omen – je zkrátka gigantické. Funguje jako výborné pokračování pro Yakuza: Like a Dragon i pro fanoušky celé série, kterým nabídne vrchovatou měrou obsahu, co bezmála dvacet let tolik milují. Sice je někdy v té mase možností až trochu rozmělněné, ale stejně jako sympatický idiot Ičiban se nakonec vždycky sebere, opráší a je připravené zase dělat upřímnou, bezuzdnou radost.
