Autor: Lichtenberg Publikováno: 18.března 2006 | Verze hry: prodávaná/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek ![]() Singleplayer se skládá z dvanácti misí, které jsou propojeny do čtyř kapitol. Mise jsou bohužel neuvěřitelně stereotypní a ačkoliv se mydlíte vždy s jinou postavou v jiném pokoji, je to pořád jen o střílení do všeho, co se hýbe. Je úplně jedno, zda ten, do koho právě vpalujete zásobník je příslušník jednotky SWAT s neprůstřelnou vestou nebo polonahý černošský raper - oba mají stejnou výdrž a stejný um. Vše se podobá průměrnému (a taktéž ratingem M ocejchovanému) Punisherovi, který ovšem celou podstatu věci okořenil o některá brutální a pozoruhodná komba. A právě takové zpestřující prvky 25 to Life citelně chybí. Moje stopky se zastavily na čtyřech hodinách herního času, což je, milá Madonno, opravdu málo. Zavítáte během nich například do tajného kasína, metra, ulic Los Angeles nebo třeba na rozjetou (ehm, 5 lidí se točí kolem dokola a dělá, že tancuje) diskotéku. Kdo má pozorný zrak, tak si jistě všiml, jak se detaily lokací různí. Některá herní místa, o kterých byste i střízliví dokázali říct, že jsou průměrná (vila, africké město), střídají některá naprosto chudá (banka, podzemka). ![]() ![]() ![]() Ačkoliv to mnohé z vás nepřekvapí, během hry můžete střílet policisty (popř. gangstery) nejen zbraněmi, které jsou vám na začátku hry přiděleny, ale také si můžete svůj arsenál obměnit díky stříkačkám vypadlých z mrtvých nepřátel. Základní výbava spočívá v chladné zbrani (k mání je třeba kladivo, pálka či nůž), malé zbrani (9 mm pistole, Colt 1911 a různé revolvery), nejpoužívanější hlavní zbrani (MP5, AK47, nejrůznější brokovnice či raketomet) a jako bonus přichází i zbraň vrhací (granát, molotov atd…). Problém je však v tom, že se zbraněmi se velice nešikovně míří, takže ze snahy trefit pohybujícího se nepřítele se rychle stává frustrující záležitost. Multiplayer a audiovizuálno Za zmínku stojí ještě mizerná umělá inteligence nepřátel, kteří si, jak to bývá u podobných béček až céček zvykem, nabíhají před vaší spoušť jako ve zběsilé automatovce. Jediným drobným kladem je multiplayer v až 16 lidech, který přeci jen zajistí trochu toho mozku na vašem monitoru (tím nenarážím na scény z Americké krásy). ![]() Nejen, že si v něm můžete ve stylu série Tony Hawk do detailu vytvořit svoji postavu (případně si ji vylepšit bonusy získanými po hraní singleplayeru), ale není nemožné, že na některém ze serverů strávíte nějakou tu minutku svého času. Krom klasických síťových voleb mne zaujal mód Robbery, který funguje na tradičním principu - jedna strana (chytří si domyslí, že asi policisté) brání nějaký objekt a druhá strana (tady si i ti méně chytří doplní, že asi gangsteři) se jej pokouší získat, popřípadě zničit.
Zvuky zní podivně a nerealisticky, ale pozitivem je hudba, viz tabulka výše. Xzibit (ano, to je ten, co pimpuje káry na MTV) odříká své Enemies, Tech N9ne nás navnadí písní s krásným názvem My Wife My Bitch My Girl nebo např. od Geto Boys se ve hře vyskytuje song Yes Yes Ya'll. Každý hiphoper si přijde na své. Hra původně stála 30 amerických dolarů, ale nyní byla naštěstí zlevněna na 20 USD, čili asi 500 Kč (v ČR však raději nemá distributora). To je vcelku přijatelné, na druhou stranu, mnohem lepší Cold Fear nebo Psi-Ops u nás stojí ještě o pár stovek méně. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Grafika 25 to Life mi přisla úděsná a to nejen esteticky, ale i technicky. Oplývá zašedlými a nehodícími se barvami, které z dané scény dělají nechtěnou parodii. Postavám akutně chybějí polygony, takže působí unyle a nehybně, stejně jako celé okolní prostředí. O animacích chůze či klácení mrtvých těl ani nemluvě, to už efektněji padá k zemi graf oblíbenosti Davida Ratha. Přidejte k tomu špatné ovládání nebo procházení zdmi a máte obrázek o technickém zpracování. 25 minut slávy? ![]() Stáhněte si: Trailery, Cheaty... Související články: Novinky | ||
Lichtenberg | |
editor: jd |