Recenze

Tooth & Tail - recenze zvířecí RTS války

Snad od dob legendární S.W.I.N.E. tu nebyla žádná podobná hra. Hra, která proti sobě v realtime strategii staví válčící zvířecí frakce, to vše okořeněné humorem a lehkostí. Nabízená třaskavá kombinace v podobě Tooth and Tail bere hráče na exkurzi světa, v němž se skupina pracujících krys pokouší o převrat a svržení tyranské krysí buržoazie. Nezní to povědomě?

Arma 3: Global Mobilization - Cold War Germany – recenze

Arma 3 od svého vydání v roce 2013 ušla dlouhou cestu a i když se zdálo, že se po loňském vydání DLC Tanks přiblížila ke konci svého životního cyklu, opak se ukázal pravdou. Bohemia Interactive se v půlce dubna vytasila s oznámením nového DLC Global Mobilization, které se zároveň stalo prvním oficiálním third party dodatkem pro třetí Armu.

Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie

Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.

Brány Skeldalu 3: Sedm mágů – recenze PC verze

Ač za jeho zrodem stojí zkušený vývojář Jindřich Rohlík, krokovací RPG Brány Skeldalu 3: Sedm mágů toho má s pečivem pramálo společného. Ba spíš naopak – čím déle vlastníte třeba housku nebo loupák, tím tvrdší a méně poživatelné budou. Třetí Skeldal funguje právě naopak. Zpočátku se mu možná podaří vás znechutit, ale postupem času se z něj vyklube snadno stravitelná dobrůtka pro všechny dobrodruhy s apetitem na taktické bojování.

Brány Skeldalu 3: Sedm mágů - recenze mobilní verze

Den třicátý. Milý deníčku, když jsem nadával, že v bažinách poletují jen komáři, kostlivci a kusy znepokojivě přitažlivých nekromantek, netušil jsem, že jde o příčetnější část putování. Kobky snesu. Led snesu. Bažiny nakonec taky snesu. Dokonce bych si zvyknul na chození po mořském dně. Ale kdo, k čertu, vymyslel, že se utábořím v útrobách mrtvého draka? Čert vem, jaké je tam pekelné horko, vždyť ten drak je veliký jak katedrála! Chci se vrátit na moře, na loď, k otrokářům...

Polda 3

Polda 3 - recenzeAutor: FéliePublikováno: 19.listopadu 2000Do boje o místo pod...

Sea of Stars – recenze jednoho z nejlepších JRPG roku

Když se skloubí nostalgie s novými nápady

Grounded – recenze jedinečné novinky od tvůrců Pillars of Eternity

Fantastické dobrodružství ve světě hmyzu

Ryse: Son of Rome - recenze

Bude to velké, bude to skvělé, bude to exkluzivní, bude to na Xbox One a grafické pozlátko posichruje logo Cryteku na obalu. Tak nějak zněla marketingová omáčka nového hack and slash počinu Ryse: Son of Rome, od kterého si Microsoft bezpochyby sliboval konkurenta God of War. A že novinka nevypadala vůbec špatně.

Age of Mythology: Tale of the Dragon - recenze

Čína. Čína? Čína! Miluju Čínu! Kdybych se držel rétoriky Donalda Trumpa, musel bych Age of Mythology: Tale of the Dragon hodnotit minimálně jedenácti body z desíti. Copak by mohlo být na datadisku, velkolepém jako Čínská zeď, něco špatného? Mohlo a bohužel toho není málo.

Grimshade – recenze

Antropomorfní zvířátka jsou nejlepší. Viděli jsme to ve S.W.I.N.E., viděli jsme to v Tooth and Tail a měli bychom to vidět i v případě steampunkové nadílky jménem Grimshade. Vzít slibnou zápletku, okořenit to troškou magie a elektřiny a přihodit k tomu jezevce s odstřelovací puškou by rozhodně měla být rána do černého. Klíčové je tu ovšem ono kouzelné slovíčko „měla“.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze

Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.