Výsledky hledání pro: game tycoon

Event[0] - recenze

4. 10. 2016 | Vilém Koubek

Napříč videoherními dějinami jsme se setkali s řadou charismatických umělých inteligencí, proti kterým jsme bojovali nebo jsme se jim naopak snažili pomoct, ať už byl jejich cíl jakýkoliv. Osobně jsem se nezřídka přistihl s myšlenkou, že bych si rád pokecal například s GLaDOS o jejím pohledu na lidskou rasu a případně přizval do multichatu podobně naladěnou, i když značně šílenější Shodan. Jenže interaktivní komunikace se strojem je věc značně komplikovaná a ne každý má odvahu zabudovat ji do své hry. Vývojáři z Ocelot Society v sobě však našli dostatek kuráže k tomu, aby okolo interakce s AI postavili rovnou celou adventuru Event[0] – a povedlo se.

8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer

2. 6. 2016 | Ladislav Loukota

Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.

Slain! - recenze metalové plošinovky

10. 4. 2016 | Jan Vrobel

Tohle je trochu k pláči, zvlášť když člověk vidí, jak dopadla Salt and Sanctuary, a tedy ví, že to opravdu jde. Slain! je nicméně v zásadě další z velmi průměrných plošinovek od malého studia, tentokrát nazvaného Wolf Brew Games, které je evidentně tvořeno partou lidí, co mají blízko jak k metalové muzice, tak k temné fantastice a gotické estetice jako vystřižené z původních dílů série Castlevania. Ačkoli jde o svého způsobu estéty, jejich hra jednoduše není zdaleka tak zábavná, aby šla doporučit. Ale pojďme se na to podívat podrobněji.

The Walking Dead: Michonne – recenze 2. epizody

9. 4. 2016 | Miloš Bohoněk

Ve hře, která vám neustále připomíná, jak jsou vaše rozhodnutí důležitá (ačkoli většinou nejsou), je zásadní, aby dobře fungoval systém ukládání pozic. Je proto smutné, že minimálně PC verze druhé epizody The Walking Dead: Michonne má se „sejvy“ problém a klidně se vám může stát, že anuluje váš postup z minula. Ostatně, mluvím z vlastní zkušenosti. Je fajn, že mi vývojáři z Telltale umožnili spustit druhou epizodu i bez dohrání první (tedy, já ji dohranou mám, akorát hra si to nepamatuje), avšak musel jsem se smířit s tím, že rozhodnutí z první epizody vývojáři nasimulují za mě. Není na podobné apríly už pár dní pozdě?

Mina the Hollower – recenze myší Zeldy od tvůrců Shovel Knighta

27. 5. 2026 | Michal Krupička

Hardcore hra pro každého

Mini Metro - recenze parádní logické hry

24. 11. 2015 | Ondřej Švára

Kdo by nechtěl stanout v čele kolosálního inženýrského díla a postavit lidem třeba novou metropolitní podzemku. Šéfem dopravního projektu se můžete stát v taktické hříčce Mini Metro. Na starost ale paradoxně nedostanete téměř nic, co s takovou stavbou souvisí. Zajímat se budete jen o to, jak zefektivnit dopravu pasažérů. I přes svoji mimořádnou strohost vám ovšem Mini Metro přinese spoustu zábavy.

Read Only Memories - recenze kyberpunkové "adventury"

11. 11. 2015 | Jan Slavík

Jak by se asi cítila první umělá inteligence, která by si uvědomila samotu, protože ostatní z jejího rodu jsou stále jen pouhé stroje? Měla by taková entita právo zvát se osobou? A co její pohlaví, lze vůbec takový koncept vztáhnout na tak odlišnou bytost? Těmito a podobnými otázkami se zabývá adventura od amerického studia MidBoss s názvem Read Only Memories.

Technobabylon - recenze výborné kyberpunkové adventury

29. 5. 2015 | Jan Slavík

Pokud by vaši elektronickou žízeň po kyberpunku nedokázal uhasit nedávno vydaný český Dex, nemusíte si zoufat. Vývojáři ze studia Technocrat Games totiž sáhli po svých třech adventurních epizodkách, které vydali jako freeware v letech 2010 a 2011, slepili je s pomocí WadjetEyes dohromady, od základů předělali grafiku, notně okořenili původní příběh a výsledek vám předkládají pod názvem Technobabylon.

Din's Curse – recenze

10. 11. 2014 | Vilém Koubek

O Din's Curse se mluví jako o akčním RPG, v němž dungeony útočí na hráče. Co to ale znamená? Prohodila se role a lovený se stává lovcem? Nebo jen někomu nakynuly marketingové řeči a tahle indie rubačka je stejně tuctová, jako kterákoliv jiná diablovka tam venku? Odpověď na otázku není zase tak jednoduchá, byť samotná hra jednoduchá je.

Pokémon X & Y - recenze

4. 11. 2013 | Miloš Bohoněk

„Na tomhle světě není nic jisté, vyjma smrti a daní,“ prohlásil Benjamin Franklin a skoro se trefil. Na jednu jistotu totiž zapomněl - noví Pokémoni (dovolím si skloňovat) budou dozajista skoro stejní, jako ti předešlí. Vždyť i ta Poké sestřička se nadále uklání a Snorlax na mostě zaclání! Kolegu Franklina omlouvá snad jen to, že kvůli zakládání USA či co neměl na hraní s Game Boyem tolik času, jako trenéři Pokémonů.

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

21. 6. 2017 | Miloš Bohoněk

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.

Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze

16. 5. 2017 | Miloš Bohoněk

Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.

Fossil Echo - recenze

26. 8. 2016 | Pavel Válek

Kdybych měl spočítat hry, které za poslední dobu vyšly, a prezentovaly se spíše jako umění než běžná interaktivní zábava, trvalo by mi to poměrně dlouho. Některé na to jdou pomocí profesionálně složeného a orchestrem zahraného soundtracku, jiné k tomu využívají svého scénáře nebo grafického zpracování. Mnohdy ovšem v honbě za estetikou zajdou až tak daleko, že zapomenou na samotnou hratelnost, která je vitální součástí každé dobré hry. Fossil Echo se má dle vyjádření vývojářů také zařadit do skupiny „arthouse“ her. S inspiracemi od takových velikánů jako jsou filmy Studia Ghibli nebo hry Shadow of Collossus a Ico si vývojáři dali za úkol vytvořit krátký emotivní zážitek, na který budete vzpomínat ještě dlouho po jeho skončení.

Stories: The Path of Destinies - recenze

29. 6. 2016 | Václav Pecháček

Znáte ten pocit, který se nevyhnutelně dostaví po každém dobrém příběhovém zvratu? Je to kombinace úlevy z náhlého pochopení a frustrace, že jste na to nepřišli dřív. Jó, vědět tak od začátku, že váš nejlepší přítel je ve skutečnosti zrádce, nechali byste ho místo nějakého vysvobozování pěkně hnít v kobce. Kdybyste tušili, že pod vlivem prokletého meče budete za chvíli vesele mordovat nevinné obyvatelstvo, byli byste ho nechali zasunutý v kameni, v ledu nebo v libovolném jiném materiálu. RPG mlátička Stories: The Path of Destinies si tohle všechno uvědomuje. A umožňuje vám udělat přesně tohle: jít ve vlastních stopách, vědět, kam vedou, a ve správnou chvíli si vyšlapat novou cestičku.

Grim Dawn - recenze

8. 4. 2016 | Václav Pecháček

Ach, diablovky. Hned po pastičkách a kocourech největší postrach myší. Žánr, který světu přinesl nový druh hudby: tiché a nikdy neustávající “klik-klik-klik-klik-klik”, doplňované hlubokými tóny zuřivého klení pod vousy. A taky žánr, jehož dosud nepřekonaný vrchol podle mnohých přišel už před mnoha lety s prvními dvěma hrami série, které mu daly jméno. Udělat dobrou klikací mlátičku podle vzoru Blizzardu prostě není jen tak. Ani když opravdu jste Blizzard, o čemž hráče přesvědčilo Diablo III. Ale pokud vás už omrzelo po sto osmdesáté zachraňovat dědka z klece, neházejte zkrvavený obouručák do žita. Protože je tu Grim Dawn.

The Walking Dead: Season 2 - recenze 4. epizody

25. 7. 2014 | Miloš Bohoněk

Čekat na další epizodu skoro tři měsíce vážně není v pořádku. Telltale si asi ukousli si více, než na co stačili, a kvůli novým projektům (Tales from the Borderlands, Game of Thrones) horko těžko stíhají dokončovat projekty již rozjeté. Druhá sezóna The Walking Dead je toho zářným příkladem. Teď, sedm měsíců po první epizodě, teprve přichází čtvrtá. Jmenuje se Amid the Ruins a sama o sobě je výborná, ale první půlhodinu jsem jen vzpomínal, co že se to vlastně minule stalo a kdo je kdo.

Rebel Galaxy - recenze vesmírné westernovky

24. 10. 2015 | Ondřej Švára

Že se drnkání na kytaru k vesmírnému simulátoru příliš nehodí? A co teprve, až se v nekonečných galaxiích ozvou noty z foukací harmoniky. Rebel Galaxy nádherně boří umělecké hranice, když míchá sci-fi s čímsi, co připomíná western. Není to však jediná povedená kombinace. Hra přináší také zajímavý mix svobody pohybu a rozhodování a to vše balí do příjemně napínavého dobrodružství.

Windward - recenze námořního dobrodružství

13. 8. 2015 | Ondřej Švára

Ať příznivý vítr dopřeje vašim plachtám ten správný směr! Nic upřímnějšího snad na otevřeném moři ani nelze popřát. Možná tak ještě klid od pirátů, vždyť mořeplavecká arkáda Windward nabízí ze života na vlnách opravdu všechno. Smělé ambice však nenaplnila. Válčení, obchodování a objevování je v ní provázeno všudypřítomným stereotypem a od vyložené nudy zachraňuje hru jen povedený kooperativní multiplayer.

Sunless Sea: Zubmariner - recenze

28. 11. 2016 | Jan Slavík

Pod mrtvolně bledými tvářemi falešných hvězd se rýsují siluety komínů a průčelí domů Padlého Londýna. Proč Padlého? Vývojáři jej ve své předělávce původně browserové hry Fallen London nechali utonout v podzemním moři bez slunce. Na dehtově černém obzoru jako mizivá naděje poblikává jen několik bójek, ulicemi pohrouženými do mlhy se trousí obrysy postav v cylindrech a vysokých límcích, sklíčenost, odevzdanost a čekání na milosrdný konec se vkrádá v srdce.

Hyper Light Drifter - recenze

13. 4. 2016 | Miloš Bohoněk

„Ahoj, já jsem Miloš a mám rád pohodový mainstreamový hry jako třeba Assas…,“ nenechala mě ani domluvit a pozdrav opětovala. „Ahoj, já jsem Hyper Light Drifter,“ natáhla ruku a dala mi pěstí. A další. Zleva, zprava, načež mě kopla do rozkroku, dala za uši a shodila ze schodů. Sakra, asi něco dělám špatně… Když se dívám na své poznámky z první hodiny hraní Hyper Light Drifter, jsou plné frustrace a nadávek. „Mapa je úplně k ničemu! Respawn nepřátel je k zbláznění! Ten západní boss je totálně přepísknutý! A vůbec, se*u na to, jdu ven. Zrecenzujte si to sami.“ Stačilo však zatnout zuby, ještě další hodinu přetrpět a člověk rázem zjistí, že Hyper Light Drifter není takový hardcore, jak se na první pohled zdá. Zjistí, že se s tou čerticí dá rozumně bavit.

Vikings: Wolves of Midgard - recenze

27. 4. 2017 | Václav Pecháček

„Diablo mezi Vikingy. Proč ne,“ říkal jsem si, když jsem spouštěl Vikings: Wolves of Midgard. Kdyby hry uměly mluvit, tahle Slovenka od studia Games Farm by mě nejspíš okamžitě opravila s tím, že Diablo III, Grim Dawn, Path of Exile a další podobné hry sice možná na první pohled připomíná, ale ve skutečnosti s nimi má společného pramálo, protože její vzdálenou sestřenicí je spíš Gauntlet. Jenže hry mluvit neumí, a tak jsem k tomuhle zjištění musel dospět na vlastní pěst.

Chaos Reborn - recenze

12. 4. 2016 | Lukáš Grygar

Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.

Cossacks 3 - recenze

1. 12. 2016 | Lukáš Grygar

Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.

Kyn - recenze vikinského RPG

27. 11. 2015 | Jan Slavík

Vikinské akční RPG! Taky se vám okamžitě vybavilo něco na způsob Titan Quest, akorát z prostředí nelítostných severských zemí, kdy vám moc místo Dia bude propůjčovat Otec veškerenstva Odin? Nelítostná řež vousatých válečníků, malované štíty, bojový ryk a žízeň po krvi? Taková představa musí způsobovat svrbění v podbřišku každého fanouška hack'n'slash her, jenže Kyn se tomuto snu nepřibližuje, ani co by vrhací sekerou dohodil.

Kingdom - recenze

25. 11. 2015 | Václav Pecháček

Je opravdu zvláštní nápad, vytvořit 2D pixel-artovou budovatelskou a válečnou strategii, která se ovládá všehovšudy čtyřmi klávesami. Jeden z těch nápadů, u kterých si člověk jednou rukou ťuká na čelo a druhou vytáčí 158, aby si pro toho nebezpečného blábolícího šílence někdo okamžitě přijel. Je skoro až divné, že v případě Kingdom to všechno dohromady funguje opravdu skvěle. A já vám řeknu proč.

A Fistful of Gun - recenze westernové střílečky

12. 11. 2015 | Ondřej Švára

Jeden proti všem, tomu se říká výzva. A všichni proti všem? To je hlavně velká zábava. A Fistful of Gun nabízí obojí. Spojuje totiž tradiční zákony Divokého západu se zběsilou videoherní arkádou. Kdo chce, může si v top-down akci zahrát na osamělého hrdinu, ale teprve kooperativní multiplayer nabídne všem pistolníkům to pravé pomyšlení. Škoda jen občasného herního chaosu. Někdy je ten západ na herní obrazovce až příliš divoký.

Armikrog - recenze nástupce Neverhoodu

2. 10. 2015 | Jan Slavík

Že je plastelínový Armikrog duchovním pokračováním Neverhoodu, to snad ani nemusím opakovat. Z masáže článků a gamesplaye to ví to nejspíš i někdo, kdo předtím o Neverhoodu neměl ani ponětí. Povedlo se však zachovat, nebo dokonce překonat, kvality a specificky kouzelný styl téměř dvacet let starého originálu?

Anna's Quest - recenze

4. 8. 2015 | Ondřej Švára

Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.

The Escapists - recenze "kajinkovské" simulace

26. 2. 2015 | Ondřej Švára

Útěk z vězení je možné podniknout dvěma osvědčenými způsoby. Buď se jde se na věc s pomocí šlohnuté služební zbraně z dozorcova opasku, nebo se k práci povolá rozum. To pak vede cesta na svobodu přes kšeftování se spoluvězni a pověstný pilník v pečivu. Taktická strategie The Escapists se na vězeňské "ahoj" dívá z onoho konspirativnějšího úhlu a přes zjevné nedostatky v konceptu láká k nevšední a dlouhotrvající zábavě.

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

1. 11. 2014 | Daniel Kremser

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

Recenze