Jedním dechem je nutno dodat, že vaše volby z první epizody, včetně onoho zdánlivě zásadního rozhodnutí z úplného konce, beztak nemají na průběh druhé epizody prakticky žádný vliv. Kdo ví, možná tu za měsíc a půl budu psát v recenzi závěrečné třetí epizody něco dost podobného, protože i druhá epizoda končí podobným „cliffhangerem“.
Zavraždit, či nechat žít? Uvozovky jsou bohužel na místě, podobných „cliffhangerů“ jsme ve hrách od Telltale viděli za posledních pár let hromadu, a protože zdejší postavy nejsou tak dobře vykreslené jako minule, podobná dilemata už prostě nejsou napínavá. Zív.
Velkovýrobna na zombíky
Již po dokončení úvodní epizody The Walking Dead: Michonne bylo zjevné, že se jedná o stejnou hru jako v předchozích dvou řadách. Akorát je to teď o něco lineárnější, protože Michonne si jde tvrdě za svým, a o něco krvavější, protože Michonne při tom šlapání bez okolků šlape po všech, kdo se jí postaví do cesty. Je vlastně fajn hrát pro změnu za opravdu silnou postavu. V jeden moment Michonne kupříkladu pochoduje lesem, jednou rukou podpírá zraněnou kolegyni, druhou rukou občas sekne do nějakého vybafnuvšího nemrtvého a ani přitom nevzdychne. Rutina.
I v druhé epizodě s podtitulem Give No Shelter se to hemží akčními QTE sekvencemi, kde občas zmáčknete šipku, občas levé myšítko nebo pár vteřin podrtíte klávesu Q, abyste třeba zombíkovi urvali paži a pak si jej přivázali na lano. Moment, kdy se Michonne prodírá davem živých mrtvých za pomoci ochočených hnijících těl, jistě potěší každého přívržence původního komiksu a následného seriálu, jejichž děj tato herní odbočka lehce obohacuje. Žádné velké nové věci se nedozvíte, nicméně podíváte se hlouběji do utrápené duše hlavní hrdinky, kterou trýzní ztráta dcerek Elodie a Colette.
zdroj: Archiv
Zajímavých příběhových drobků je bohužel v druhé epizodě poskrovnu. Celkově jde o podívanou, kterou jste už mockrát viděli, a která vás bude bavit jen ze setrvačnosti. Pokud jste nováčky v hnijícím světě The Walking Dead, radši sáhněte po první řadě s Leem v hlavní roli. Je delší, je lépe napsaná, má propracovanější děj, zajímavější postavy a i z technického hlediska vypadá prakticky stejně.
Telltale se totiž se svým enginem zasekli na mrtvém bodě a je neuvěřitelné, že The Walking Dead z roku 2016 vypadá stejně jako The Walking Dead z roku 2012. Jistě, grafika není zlatým grálem, ale když už se neposouvá, aspoň by věci po těch letech měly šlapat jako švýcarské hodinky. Jenže ouvejs. Je nepochopitelné, že kratší a ošklivější The Walking Dead: Michonne trpí častějšími a delšími loadingy než třeba Tales from the Borderlands, o křiklavě trhaných animacích nemluvě.
Do třetice všeho dobrého?
Když už vás druhá epizoda něčím dojme, půjde spíše o blbost hlavních hrdinů než šokující příběhový vývoj. Proč při „zběsilém útěku“ ze zburcovaného nepřátelského města v jeden moment pouze kráčí? Proč se zastaví hned na kraji jezera, odkud se na ně dobře střílí? Proč nechávají otevřená vrata a ještě se před nimi promenádují, když ví, že mají v patách pronásledovatele? Víte, ona by ta zombie apokalypsa třeba nebyla tak zlá. Akorát by se lidé nesměli chovat jako idioti.
Co dodat? Snad jen: ach jo. Druhá epizoda děj moc neposouvá (koneckonců trvá jen hodinu), staré postavy prakticky nerozvíjí a nově představené jsou natolik odfláknuté, že si nepamatuji jméno jediné z nich. Slušně rozjetá trojdílná minisérie The Walking Dead: Michonne tak bohužel jen šlape vodu. Nezbývá, než doufat, že se autoři nakonec ještě hecnou a překvapí silnou koncovkou.
