Není Michonne jako Michonne
Komiksová i seriálová Michonne je uzavřené osobností. K lidem je nedůvěřivá, moc se s nimi nebaví a radši za sebe nechává mluvit mačetu (ano, mačetu – katana zůstala v seriálu). Jestliže vám taková Michonne vyhovuje, můžete se její nátury držet, v rozhovorech mlčet a být kyselí.
Kouzlo her od Telltale však spočívá mj. v tom, že osobnost své postavy můžete do značné míry formovat. Když se tedy kapitán lodi Pete optal na její (mentální) zdraví, moje Michonne jednoduše přiznala, že jí není do zpěvu. Na druhou stranu, žádné hmatatelné následky vaše odpovědi nemají a celkově se zatím zdá, že jde o nejvíce lineární příběh, jaký Telltale v posledních letech vyprodukovali. Příště před nás snad postaví více dilemat.
Vaše herní Michonne může být docela jiná než ta seriálová. Úplně stejná však nebude, i kdybyste se na hlavu stavěli. Vývojáři se totiž nedohodli s původní televizní herečkou (Danai Surira) a nahradila ji Samira Wiley. Žádné známé jméno, nicméně výkon podala slušný a akční scény dokonce vypadají věrohodněji než v poněkud papundeklovém seriálu. A že jich je! Jestliže tedy nemůžete vystát QTE sekvence, kde akorát mačkáte jeden čudlík a drtíte druhý, The Walking Dead: Michonne vážně není pro vás.
Žaludek na vodě
Znalce komiksů bude zajímat, že děj se odehrává mezi výtisky 126 a 139, a vypráví o událostech mezi All Out War a Life And Death. Michonne zrovna bloudí v divočině, seká jednu shnilou hlavu za druhou, podivuje se, proč v lesním houští někdo zničehonic postavil dveře, proč ty dveře vedou do obýváku v činžáku, proč na zemi v obýváku sedí její dcerky, proč… Michonne, vzbuď se!
Protagonistka slušně blouzní, svou minulost si nechává pro sebe a trochu děsí své souputníky, s nimiž se zrovna plaví na lodi. Když uvíznou v Chesapeakské zátoce a zjistí, že mají rozbité kormidlo, jediné, co je napadne, je vyrazit k nedalekému vraku parníku, kde by snad mohly být nějaké náhradní díly. Výsadkový tým na vachrlatém člunu tvoří samozřejmě Michonne a kapitán Pete. Vystrašení a promáčení uprchnou zombíkům, kteří kráčí po dně jako kostlivci v Pirátech z Karibiku, jenže tím jejich strasti teprve začínají.
zdroj: Archiv
Been there, done that
Silná sestra bránící slabšího bratra. Drsná šéfka velící skupině osadníků. Násilník šikanující slabé oběti… The Walking Dead: Michonne představuje postavy, které nemohou chybět v žádném klasickém zombie dramatu, a které jste v bledě modrém viděli už v komiksu, v seriálu i v předchozích hrách. Scénář navíc občas skřípe. Například když Michonne vypráví o své nešťastně zakotvené lodi, nikdo jí nevěří, má to bolestivé následky, a přitom se inkriminovaná loďka nachází jen o kousek vedle.
Stále to v zásadě funguje, avšak nelze zkrátka přehlížet, že scenáristé akorát ždímají již několikrát převařený čaj. A kdyby jen scenáristé, námitka ždímání se vlastně vztahuje na hru jako takovou. Ale že se vůbec divíme, asi nikdo nečekal, že vedlejší trojdílná minisérie ze zajeté značky přinese do klasického vzorce adventur od Telltale čerstvý vzduch. Cel-shadové grafické zpracování zůstává, stejně tak jako archaické animace a „nově“ navíc otravuje loading každých cca deset minut.
Nic se nemění ani co do minimální interakce a nadále také platí, že valnou většinu času trávíte v dialozích nebo interaktivních filmečcích. Projdete se skutečně jen párkrát a jen co poznáte novou skupinku nevraživých přeživších, vývojáři vám zamávají. Přitom hodinky ukazují jen něco málo přes hodinu hraní. Uteklo to jako voda, což je vždycky dobré znamení. Nyní si však The Walking Dead: Michonne určitě nepořizujte. Počkejte, až bude venku kompletní série.
