Recenze
Dreams – recenze
21. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.
Tribes of Midgard – recenze dalšího vikinského survivalu
4. 8. 2021
|
Pavel Makal
Severský koloběh života a smrti
Unity of Command II: Blitzkrieg – recenze famózního rozšíření
11. 12. 2020
|
Mars Vertigo
Troška lásky pro wehrmacht
Warlocks vs Shadows - recenze
2. 9. 2015
|
Jan Slavík
Některé hry se snaží bořit hranice světů a ukázat nové a nevídané obzory. Jiné opatrně berou neotřelé koncepty a snaží se je překovat v herní formu. Někdy přichází na řadu neobvyklé kombinace žánrů a stylů, jindy vývojáři kradou srdce a duše hráčů uměním či vytříbenou poetikou. O nic z toho se ovšem nesnaží nová plošinovka říznutá RPG s názvem Pokud snad Warlocks vs Shadows. Vlastně ani nepotřebujete znát víc než název hry. Jste čaroděj. Zabíjíte stíny.
Steelrising – recenze výletu do revoluční Paříže, kde řádí roboti
7. 9. 2022
|
Pavel Makal
Svoboda, rovnost, šroubky
Shadows: Heretic Kingdoms - recenze
15. 3. 2015
|
Ondřej Švára
Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.
Avowed – recenze fantasy RPG ze světa Pillars of Eternity
13. 2. 2025
|
Šárka Tmějová
Jak si zkrátit čekání na Elder Scrolls VI?
Moonlighter - recenze
19. 6. 2018
|
Jan Slavík
Jak to, že když v RPG zajdete do obchodu, vždycky dostanete nabídku nových zbrojí, zbraní a lektvarů? Kde se berou? Že by si je prodavači sami vyráběli kadencí dvaceti kusů za odpoledne? Co vás nemá, po nocích prolézají kobky a bojují s monstry, aby pak přes den měli výbavychtivým hrdinům co nabídnout a tím odlehčit jejich naditým měšcům. Alespoň tedy v akčním rogue-lite lehce RPG obchodním manažeru Moonlighter od studia Digital Sun.
The Division 2 – recenze
21. 3. 2019
|
Jan Olejník
Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.
Hob – recenze
30. 11. 2017
|
Patrik Hajda
Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?
Watch Dogs - recenze PC verze
31. 5. 2014
|
Vincent Olejník
Bez pár dní přesně před dvěma lety během E3 2012 ohromil Ubisoft veřejnost prezentací demoverze hry, která vzbudila všeobecný zájem. Watch Dogs zaujala zpracováním prostředí, otevřeným světem a zejména hackováním coby hlavní zbraní. S každou další informací či ukázkou se zaujatý šum stupňoval, protože pesimismu a přehnané marketingové kampani navzdory, hra zkrátka vypadala dobře. Vydání v listopadu 2013 hráči netrpělivě očekávali s vírou, že si zahrají první „skutečnou next-gen hru“. Měsíc před vydáním však přišla zpráva, že se vydání „hackovacího GTA“ posouvá o půl roku. Vzhledem k tomu, že Ubisoft přišel nejen o atraktivní možnost vydat hru společně se startem nových konzolí, ale též o lukrativní vánoční období, zavrtal se červ pochybnosti hluboko pod kůži snad každému. A zcela oprávněně, jak potvrdila hra samotná.
Life is Strange – recenze čtvrté epizody
20. 8. 2015
|
Honza Konfršt
Snad jste po konci minulé epizody stejně jako já tápali po tom, zda šlo něco udělat jinak a zdali šlo tomu tolik dramatickému cliffhangeru nějak předejít či snad jen zmírnit jeho následky, nicméně, prozatím to tak nevyznívá a nová epizoda začíná přesně tam, kde jsme před pár týdny s čelistmi mírně pokleslými skončili. Dalších detailů netřeba a raději bych kamkoli dále snad ani zabíhat nechtěl – mnozí jistě ještě nemají s epizodickým Life is Strange zkušenost a úkolem následujících řádků je podobné jedince přesvědčit, že možná dělají chybu. Těm přece nemohu cokoli z doposud tak bravurně vygradovaného příběhu prozrazovat.
Sackboy: A Big Adventure – recenze skvělé plošinovky na PS5
23. 11. 2020
|
Zbyněk Povolný
Pletený Mario
Hellboy: Web of Wyrd – recenze komiksové mlátičky
23. 10. 2023
|
Zbyněk Povolný
S pekelníkem na věčné časy
Metal: Hellsinger – recenze porcování démonů do rytmu podladěných kytar a growlu
13. 9. 2022
|
Jakub Špiřík
Doom + Crypt of the NecroDancer = ♥
Super Mario Odyssey - recenze
3. 11. 2017
|
Jakub Kovář
Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.
Persona 5 - recenze
18. 5. 2017
|
Vilém Koubek
Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.
The Last Guardian - recenze
6. 12. 2016
|
Jan Olejník
Rok 2016 je plný překvapení, milých i nemilých. Kdo by to byl čekal, že s rozestupem jen pár dnů se dočkáme hned dvou her, na jejichž dokončení se čekalo téměř celou dekádu. Final Fantasy XV dopadla nadmíru dobře, o to zajímavější je podívat se i na příběh malého chlapce a jeho neobyčejného zvířecího parťáka. Jen se obávám, že The Last Guardian nebude patřit k těm milým překvapením.
Blood West – recenze stealthové střílečky z Divokého západu naplněné monstry a kletbami
8. 1. 2024
|
Michal Krupička
Western inspirovaný Thiefem a Stalkerem
Amnesia: The Bunker – recenze hrůzného hororu
5. 6. 2023
|
Jakub Malchárek
V prvoválečných katakombách po vás něco jde
Mars: War Logs - recenze
7. 5. 2013
|
Pavel Dobrovský
Kdyby Mars: War Logs byla člověkem, trpěla by rozpolcenou osobností a to ne dvěma, ale rovnou několika. V touze být Falloutem, Riddickem, Mass Effectem nebo RAGE či Deus Ex ztrácí svojí vlastní identitu a namísto soudržných a odladěných pravidel kvalitního akčního RPG a mistrného adventurního scénáře přináší cosi, co by se v neohrabané poloze celé hry mělo jmenovat Mar: Wars Log.
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
2Dark - recenze
13. 4. 2017
|
Pavel Skoták
“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.
Sniper Elite: Resistance – recenze odstřelování nacistů
5. 2. 2025
|
Jakub Malchárek
Opakovačka, smrt nacisty
Samurai Shodown – recenze vylepšené verze na nový Xbox
13. 4. 2021
|
Pavel Makal
Bojovka pro opravdové znalce. Ale jen pro ně
Fatal Frame: Maiden of Black Water – recenze hororového „remasteru“
28. 10. 2021
|
Pavel Makal
Děsivě zastaralé!
Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze
16. 5. 2017
|
Miloš Bohoněk
Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.
Chaos Reborn - recenze
12. 4. 2016
|
Lukáš Grygar
Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.