Recenze

Panzer Campaigns: Tobruk 41 - rec.

Ve čtvrtém díle válečné série Panzer Campaigns se přeneseme za Pouštní liškou na severoafrické bojiště u přístavu Tobruk.

Operation Flashpoint 1.část recenze

Válečný simulátor obyčejných vojáků Operation Flashpoint aspiruje na titul nejlepší české hry všech dob. Jaká je finální verze?

Adventure at the Chateau d´Or rec.

Jak může dopadnout pokus o historickou hru s princeznou pátrající na francouzském zámečku d´Or po zděděném pokladu?

Elite Force Expansion Pack recenze

V tomto datadisku si na své přijdou hlavně Trekkies díky procházce po virtuálním Voyageru, ale také fandové multiplayeru.

F1 Racing Championship - recenze

Další závody formulí F1 Racing Championship přichází s ambicemi navázat na úspěch svých předchůdců. Uspěl UbiSoft i letos?

Rock Band - mega-recenze

Ne každý, kdo by chtěl provozovat hudební skupinu, si to může dovolit. Ale snad každý takový má aspoň televizi a díky Rock Band může mít vysněnou rockovou skupinu u sebe doma. Seberte tři kámoše, rozdělte si kytaru, basu, bubny a mikrofon, a pusťte se do

The Red Solstice - recenze

Na první pohled je The Red Solstice jen další nevýrazná kooperativní akce. Grafika vypadá přinejlepším průměrně a na klasický mustr tvůrci roubují leitmotiv o kvalitách řecké tragédie. Zkrátka jde o titul, do kterého byste asi za normálních okolností spíš nešli. Ovšem pod nevýrazným audiovizuálním zpracováním a klišovitým příběhem se skrývá hra, která nakonec obstojí. Pokud tedy nepatříte do skupiny méně trpělivých a výzvy vás baví.

Helldivers - recenze kooperativní řežby

Studio Arrowhead si mě s Magickou příliš nenaklonilo. Kdykoliv vzpomenu na kouzelnou top-down akci, postavenou na míchání elementů a magie, vybaví se mi akorát nefunkční multiplayer, hromady bugů a ztřeštěný humor. Od jejího vydání však uběhly už čtyři roky, takže jsem se rozhodl věřit, že se vývojáři poučili ze svých chyb a jejich nová hra bude lepší. Nutno říct, že jsem svou důvěru investoval správně.

The Witcher Adventure Game - recenze

Jen dva díly zaklínačské ságy stačily k tomu, aby v polském CD Projektu začali produkovat spin-offy. Jedním z nich je předělávka stolní hry The Witcher Adventure Game na obrazovky počítačů a tabletů. A přestože si tvůrci z CDP a Can Explode nevedli během vývoje vůbec zle, Adventure Game ve výsledku není takovou peckou, na jaké jsme v dobrodružstvích s Geraltem v hlavní roli zvyklí.

Football Manager 2015 - recenze

Péťa Čech je hodný kluk. Skvělý brankář, dobrý týmový hráč... Má ale jednu nevýhodu. Zatímco v minulém ročníku jsem zvládl jeho touhu po hře ukonejšit několika zápasy v pohárech a záskoky za zraněného Courtoise, letos ne a ne. Chce hrát a nestačí mu jen každý třetí zápas. Takže nabral směr Real Madrid, ale nestěžuju si a on snad také ne. Pokud ano, stížnosti ať posílá Sports Interactive, protože při vývoji Football Manager 2015 pořádně zapracovali na hráčském chování a požadavcích.

Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes - recenze

Na začátek jedna dobrá zpráva. Soudě dle Ground Zeroes bude Metal Gear Solid 5: The Phantom Pain vynikající, možná až výjimečná hra. Nezbytnou špatnou zprávou ovšem je, že nečtete recenzi Phantom Pain, ale Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes, což je poněkud krátký a rozkouskovaný náznak věcí budoucích.

Need for Speed: Rivals - recenze

Jak říkával Babula z Hospody, člověk by měl pít s mírou a nenalejvat se jako pupenec. Dvacet piv a domů! Svatá pravda. Ostatně přesytit se dá čímkoliv. Třeba kolovrátkově se vracející herní sérií jako je Need for Speed. Těchto arkádových závodů jsme při letošku shodou okolností mlaskli už taky dvacet. Je čas se zvednout a jít domů? Ne, naopak. Klidně tankujte plnou.

Skulls of the Shogun - recenze

Tahová strategie Skulls of the Shogun má za sebou strastiplnou štreku a po letech vývoje, prázdných bankovních kont i zápolení s byrokracií Microsoftu se snad konečně dobelhala do veselého finiše. Hra nedávno vyšla i na Steamu v rozšířené Bone-A-Fide edici, která k originálnímu obsahu přihazuje několik singleplayerových i multiplayerových map, a vývojáři si oddechli. Po půl roce trápení si jejich dílo může zahrát takřka každý.

Miasmata - recenze

Občas se člověku rozsvítí, až když se pořádně uhodí do hlavy. Miasmata mi po prvním setkání přišla jako katastrofa. Do práce s ní jsem se pustil mezi svátky a uprostřed horečky, kterou jsem marně uplácel paraleny, a chtělo se mi pochopitelně umřít. Protože hrdinou hry také cloumají vysoké teploty, mohl bych tomu říkat Stanislavského metoda recenzování, ale namísto toho jsem radši vypnul počítač a zalezl pod duchnu.

Fable: The Journey - recenze

Když studio Lionhead, v té době ještě s vizionářským Peterem Molyneuxem v čele, oznámilo pokračování série Fable pro Kinect, jímala většinu fanoušků hrůza. Ne že by byl Peter neschopný, naopak. Bohužel však proslul také tím, že má smysl pro nápady, které v běžném světě moc nefungují. A hra Fable: The Journey je toho jasným důkazem.

Ridge Racer - recenze

Vývojáři na všemožných platformách nebojují pouze se správným a špatným nasazením mikrotransakcí, ale hlavně s tím, jak celý tento systém podat hráčům tak, aby jej nevnímali jako arcizlo. A tvůrci z Namco Bandai tento svůj boj v případě titulu Ridge Racer pro PS Vita totálně projeli, přestože hra samotná je zábavná a nabízí adrenalinové závodění s driftem, na který jsme u her pod touto značkou zvyklí.

Xenoblade Chronicles - recenze

Konzole Wii od Nintenda má již hvězdné období zřejmě za sebou a směřuje do poslední fáze svého životního cyklu. Někdo bude dokonce namítat, že žádné hvězdné období nikdy neměla, že počet kvalitních titulů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A není úplně mimo mísu, co si budeme povídat. Ovšem předtím, než zahodíte své bílé krabičky do smetí, dejte jim šanci. A teď nemyslím chystanou Zeldu.

SOCOM 4 - recenze

Čtvrtý díl oblíbené taktické střílečky se dostavil, pokusil se nás dostat kombinací staromilství a nových prvků a... tak trochu zklamaně odešel. Anebo možná u vás v obýváků zůstal, to záleží na vašich preferencích v oblasti multiplayeru. Faktem ale je, že SOCOM 4 není ani v singleplayeru ani v multiplayeru žádný excelentní zážitek, byť se situace v druhém jmenovaném aspektu poměrně dynamicky mění a vyvíjí.

F.E.A.R. 3 - recenze

Je docela paradoxní, že hra, která svým názvem představuje příslib děsu a hrůzy, vešla ve známost hlavně díky neskutečně intenzivní akci plné nadčasových efektů. Jednička prakticky ukázala veškeré soudobé konkurenci, jak se to má dělat. Dvojka na druhé straně neukázala konkurenci takřka nic. Sice těžila z původního, byť omlazeného enginu, ale graficky ani herně již ohromit nedokázala.

LA Cops - recenze

Parádní bourák bez střechy, vítr ve vousech, za než by se nemuseli stydět ani nejvyhlášenější hipstři, a letecké sluneční brýle, které dělají z drsných policajtů kreatury běsnící po koblihách. Takové jsou nezbytné propriety nejen všech klasických filmových a seriálových fláků, ale hlavně tvůrců LA Cops, kteří bizarní reimaginaci policajtských sedmdesátek dovádějí až na vrchol absurdity, a v izometrickém světě zhmotňují ta největší klišé s takovou grácií, až je skoro zločinem je nemilovat. A přesto ho s největší pravděpodobností spácháte, protože když se to nehraje moc dobře, ani naolejované kníry nepomohou.

Deathtrap – recenze tower-defense s prvky diablovky

Démoni a další fantaskní kreatury chtějí zničit náš svět a vy se jim v tom snažíte zabránit. Takhle by se dala jednou větou shrnout hra Deathtrap od Neocore Games, tvůrců série Van Helsing, ale zjednodušení by v tomto případě bylo příliš velké. Klasickou strategicko-logickou formuli tower defense her ozvláštňují tvůrci prvky diablovky, v níž si to vaše alter ego musí s řadou nepřátel vyřídit v závislosti na volbě povolání osobně - prostřednictvím meče, kouzla či šipky.

Sid Meier's Starships - recenze

Jednou má prý člověk létat vesmírem tak snadno a rychle, že mu vzdálené hvězdy budou před očima ubíhat jako stanice metra. To už bude všechno úplně jiné. I války, které se do kosmu jednoduše přestěhují. Svéráznou představu o vzdálené budoucnosti se "supergalaktickými" konflikty nabízí i tahová strategie Sid Meier's Starships, která sice duchovně navazuje na kvalitní Civilization: Beyond Earth, a sdílí s ní i některé herní prvky či pravidla, ale jinak se jí nevyrovná prakticky v ničem.

Hotline Miami 2: Wrong Number - recenze

Klimax, orgasmus, le petit mort. Říkejte tomu dle potřeby a představte si ho maximální, nejsytější, jednoduše takový, kdy všechno sepne v příslušném bodě vašeho těla a sestřelí jeho zbytek, prostor kolem vás se zavře na jediný atom a obratem exploduje. Ve druhém Hotline Miami má konkrétní jméno: Death Wish. Tak se jmenuje mise, kde v podkresu sbírá sílu Roller Mobster od Carpenter Brut, nejlepší track tříhodinového soundtracku. Stojím před chodbou, hlídanou dvěma mafiány. Jeden má nůž, druhý železnou trubku. Hudba stupňuje očekávání, přidá se syntezátorová linka a – TEĎ!

Shadows: Heretic Kingdoms - recenze

Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.

Tengami - recenze PC verze

Boom 2D her v posledních letech nepostihl jenom PC milovníky retra, ale i mobilní platformy. Pro chytré telefony a tablety jde ale o optimální formát, a proto nepřekvapí, že nejúspěšnější zástupci trendu občas zatouží po přeskoku i na jinou platformu. Právě to je případ sympaticky působící Tengami (homepage). V principu 2D logická záležitost disponuje pozvolnou hratelnosti, originální stylizací do papírových skládaček i překrásným vizuálem. Upravili však vývojáři původní iOS verzi dostatečně, nebo Tengami na PC zkrátka nefunguje?

Evolve - recenze

Týmové střílečky mívají problém, že stojí a padají na, uhodli jste, týmu. Není divu, že úspěch multiplayerových akcí se drolí na řežby, kde vystačíte s individuálním skillem, a vedle toho několik málo úzce profilovaných, většinou „realistických“, válečných her, kde to bez socializace v klanech nemá valného smyslu. Existují samozřejmě výjimky, ale potvrzují pravidlo: abyste si týmovou střílečku užili, potřebujete k sobě spoluhráče, kteří se po spawnu nerozutečou každý svým směrem, a kteří znají své role. A jestli někde platí, že tým je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Tak je to v Evolve.

The Talos Principle - recenze

Víra je dobrým prostředkem k pochopení vlastní existence. Chorvatští Croteam (Serious Sam) ji spojili s filozofií, vědou i zábavou a vznikla z toho hra The Talos Principle. Nová přemýšlivá 3D bludišťovka učiní z hráče moderního apoštola, který při řešení logických hádanek naváže dialog se Stvořitelem, dojde k poznání a inspiruje celá lidská pokolení. Výjimečná je však novinka nejen soutokem myšlenek, vedoucích (snad) k odhalení podstaty života. The Talos Principle potěší i jako logický rychlík s velkou směsicí herních nápadů.

Call of Duty: Advanced Warfare - recenze

Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.

Middle-earth: Shadow of Mordor - recenze

Víte, co je neuvěřitelné? Že jsme se doteď nedočkali špičkového RPG ze světa Pána prstenů. Rozumějte, bavíme se o jednom z nejmilovanějších fantasy námětů ve sluneční soustavě, který si přímo říká o fortelné singleplayerové dobrodružství s masivním světem, rozličnými frakcemi a rozmáchlým příběhem. A ono pořád nic. Middle-earth: Shadow of Mordor má však k vysněné hře zatím nejblíže. Namísto tradičních RPG se přitom inspiruje vražednou sérií Assassin’s Creed, přičemž slovo „inspiruje“ znamená spíše „vykrádá“. 

The Room - recenze

"Další hloupá tabletová hra, která se prodává skoro zadarmo, a délkou nepřesáhne zábavu na jedno odpoledne. Určitě se blbě ovládá, vypadá odporně a je úplně o ničem." Podobně jste možná reagovali při zjištění, že recenzujeme konverzi původně mobilní hry. Vůbec se vám nedivím, ale stejně jde o předsudky živené špatnou pověstí mobilních her a pravdy je v nich opravdu málo. Ve skutečnosti je The Room hra s překvapivou hloubkou, která skvěle vypadá, a hravě strčí do kapsy kdejakou klasickou adventuru nebo zahloubanou nezávislou hru o smyslu života.