| Autor: Moolker Publikováno: 18.března 2008 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: americká/X360/prodávanáDoba recenzování: pár víkendů |
• Ve dvou se to..., ale ve čtyřech je to ještě lepší! Zatímco ve zmiňovaných vzorech je hraní ve více lidech „pouze“ způsobem, jak to udělat o něco zábavnější, zde to je zcela klíčová vlastnost a celá Band World Tour, jak je onen multiplayer pojmenován, na tom staví. Největší síla Rock Band tkví v prostém faktu, že kombinuje čtveřici hudebních nástrojů pro rockovou skupinu esenciálních a když se opravdu sejdete v ideálním počtu... je to nářez, přátelé. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Kdo má zkušenosti s Guitar Hero, bude hned od prvního pohledu na přídavný ovladač ve tvaru kytary vědět, která bije. Ačkoliv je tu pár odlišností, základní koncept je zcela totožný a i Star Power se tu vyskytuje, jenom je přejmenována na Overdrive. Jede před vámi pás a v závislosti na zvolené obtížnosti se na něm vyskytuje tři až pět typů not. Tlačítka jsou samozřejmě na hmatníku kytary (ta je mimochodem asi o deset čísel delší než ta z GH) a spolu s nimi musíte paralelně brnkat i na strunu. Kdo chce, může i kvrdlat whammy barem, když na to přijde při dlouhých akordech. Idea hry na kytaru je tedy totožná s GH, nicméně pár menších rozdílů tu je. Kupříkladu struna. Zatímco v GH je „tvrdá“, při stisknutí sklapne dolů a promptně vyletí zpět, v RB vám její zpracování bude evokovat žmoulání pytlíku vazelíny. Z toho důvodu je třeba do brnkání dávat mnohem větší důraz, jelikož jemné žďuchnutí vám hra prostě nevezme / neuzná. Zvyknete si a nakonec to bude vše v pořádku, ale nejkomfortnější to není. Mně osobně pak ještě chyběla více vystoupnutá tlačítka na noty a zvuky skřípající struny v případě, že jsem něco zvoral. Kytarových soubojů se pochopitelně také nedočkáte, poněvadž tady je to o celé partě a do výsledného konceptu by to už tolik nezapadalo. E3 trailer Ačkoliv Rock Band láká na čtyři odlišné nástroje, ve skutečnosti tu jsou jen tři. Ona basa je trochu ošulená. Jednoduše držíte kytaru popisovanou výše a hrajete úplně stejně, jediný rozdíl je v tom, že mačkáte jinou sadu tlačítek. Musím upozornit na to, že v balení s hrou naleznete pouze jedno brnkátko a to druhé si budete muset dokoupit. Anebo připojit nástroj z GH. Mimochodem, zatímco PS3/PS2 kytara v Rock Band je bezdrátová, ta k X360 verzi už bohužel ne, stejně jako bubny a mikrofon (ale to už je stejné u obou verzí). Dalším rozdílem oproti GH jsou zdejší pasáže, kde prostě musíte co nejrychleji mačkat klávesy a je úplně jedno, které to budou. Tímto se autoři jakoby vyhnuli nejtužším sólům a pakliže jste opravdový Guitar HERO, co tam s expertní obtížností sjíždí všechny songy na 90%, asi budete z Rock Band zklamáni. Takovou brutální výzvu se smrtícími sóly totiž RB nepředstavuje a navíc jsem měl pocit, že je i trošku tolerantnější na nepřesnosti zásahu. Na druhou stranu, díky Guitar Hero III mám pořád noční můry ze snahy vůbec dokončit „Through Flames and Fires“ od Dragonforce na obtížnost Hard, takže mě osobně to tolik netrápí. • Skřehotat do majku Tuhle kapitolu bych mohl uvést úplně stejně jako tu brnkající, jenom bych Guitar Hero nahradil SingStar. Na obrazovce před vámi jede linka indikující požadovanou výšku, resp. hloubku vašeho hlasu a pod ní se zobrazuje i text. Hra nezaznamenává slova, jež vám z úst vyplynou, takže i když máte neamerický akcent, neznamená to, že automaticky vyhoříte. Vlastně ani ta slova reprodukovat nemusíte vůbec (ačkoliv to je ta nejlehčí a nejlogičtější cesta, že). Jen upřímně pobavíte všechny známé-Američany okolo vás. hraní skupiny naživo - přetočte video na 3. minutu :) Hře jde pouze o vaši intonaci a přízvuk vám tedy prominut bude. Ale pokud jste mizerný zpěvák, už vás nic nezachrání. Vím, o čem mluvím. Jsou tu však pasáže, kde vlastně zpívat ani nemusíte. Vypadá to tak, že se pole se slovy zaplní dynamickými barvami a na vašich bedrech v tu chvíli leží pouze jeden úkol - řvát! Absolutně nezáleží na tom, co to je. Hlavně to musí být pořádný kravál a je fuk, jestli máte hlas horší než retardovaný čuník. Já si to užil. Chro :) Tvůrci očividně na nás, slavíky s probodnutým hrdlem, dost mysleli, a proto budete čelit ještě jedněm sekcím, kde se vaše indispozice neprojeví. Jsou to takové, kdy mikrofon plácáte. Vypadá to tak, že namísto intonační linky a slov před vámi začnou proudit kolečka a ve správné chvíli musíte do mikrofon ťuknout. Také fajn věc. Trable můžete mít jen v případě, že budete používat headset namísto micu, ale to přeci nedává smysl. Ačkoliv ta možnost tu je. dobře zpívaný vokál • A třískat To nejlepší na konec. Bicí jsou prostě nové, skvělé a asi se o ně budete s kamarády konstantně rvát. Skládají se ze čtyř totožných, leč jinak barevných bubnů zarovnaných do částečného polokruhu, dále jednoho pedálu symbolizujícího basový buben (buben samotný už ale chybí) a poté páru pravých, nefalšovaných dřevěných paliček. Žádné plastové šmejdy, ale opravdové klacky. Potěší i možnost mechanicky nastavit výšku bicích, posunout pedál do všech možných směrů a dokonce i možnost přepnout na levácký mód. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Když jsem k nim zasednul poprvé a viděl tu plastovou konstrukci, trochu jsem se bál. Ne o sebe, ale o nástroj, a proto jsem začal hezky zlehka, jen tak ťukal... ale takhle to nejde. Opravdu do nich musíte třískat, jinak vám hra ukáže prostředníček s tím, že jste slabota (to neberte doslova, ale já se tak cítil). Jako v reálu. hraní sólo na bubny Zatímco u kytary a basy se musíte zabývat pěticí různých not, u bubnů na vás čeká jen čtveřice, ale k tomu zase musíte dupat, což je namísto noty zpracováno formou zářící čáry vedoucí přes celé pole s notami. Jestli jste někdy hráli na skutečné bicí, pak vězte, že tady si užijete více než skuteční kytaristé na místní replice. A pokud jste na ně nikdy nehráli a zvládáte expertní obtížnost, pak nechápu, proč si nepořídíte opravdové. Místní bubny vyžadují opravdovou dávku synchronizace pohybů a chce to cvik. Místo prstů plně zapojujete své tři končetiny a ta čtvrtá (noha) vám navíc bude automaticky poskakovat do rytmu. Tohle vás fakt unaví. Wii hadr. Pro umocnění zážitku bych vám vážně doporučil někoho, kdo s bicími umí. Jste čtyři, potřebujete nějaký řád. Kytara moc rytmu neudá, basa taky, zpívání je většinou dost hrozné... a proto existují bubny. Takže jakmile někdo ví, co správně dělat, překvapivě to jak brnkání, tak zpívání, značně ulehčí. Mimochodem, bicí mají navíc hodně zábavné Overdrivy (Star Power). Prvně jsem nevěděl, co dělat a známý s kytarou na mě jen houknul „Prostě do toho třískej, jak můžeš!“. Jen bacha na konci, tam vždycky musíte picnout závěrečnou notu. • Czech Lords 
zdroj:
tisková zpráva
Už tedy podrobně víte s čím a jak, takže je na čase vlastně říci CO. Jaká je hra samotná? Vskutku návyková! Ať už se rozhodnete pro singleplayer nebo multiplayer, vše začíná pojmenováním vaší skupiny, výběrem charakteru, resp. charakterů a jejich úpravy (tedy pokud jste nevybrali Quickplay). Narozdíl od GH, kde jste omezeni pouze výběrem alter-ega, tady na vás čeká celá řada možných vizuálních úprav, zahrnující kromě oblečení i tetování nebo účesy. Navíc jak budete vydělávat, v místním Rock Shopu se i rozšíří nabídka možných „upgradů“ pro vaše rockery.Rozhodnete-li se pouze pro singleplayer, čeká na vás trojice „kampaní“. S kytarou, mikrofonem a bubny, pochopitelně. Zajímavé je, že každý člen skupiny má jiný tracklist, složený v závislosti na lišící se obtížnosti různých songů pro různé instrumenty. • Multiplayer Abyste si ho mohli dát, musíte být aspoň dva a je úplně jedno, kdo bude na co hrát. Navíc do již stávající skupiny se může kdykoliv kdokoliv další připojit. Multiplayer není jen o tom, že vás před obrazovkou stojí víc a zákonitě se proto více bavíte. Hratelnost je v něm totiž i trošku upravena a to tak, aby ještě více podpořila týmový duch. Ne vždy se daří a když to jeden z vašich kolegů totálně zvorá, není ještě všem dnům konec a vy ho můžete speciálním manévrem zachránit. Třeba u kytary to uděláte tak, že jí budete držet v šikmé pozici, jakoby jste chtěli aktivovat Overdrive. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ať už se tedy rozhodnete pro jakoukoliv variantu, čeká vás dlouhá cesta, při níž navštívíte sedmnáct různých světových metropolí. Začnete v klubech a po barech - když se bude dařit, koupíte autobus, dostanete se do větších sálů, najmete lepšího zvukaře, podepíšete pořádné smlouvy, získáte manažera a svou cestu zakončíte na mega-koncertech, kam se dopravíte vlastním letadlem. Rock Band toho má hodně co nabídnout a prostě vás nepustí. Ve zpracování samotných vystoupeních titul boduje též. Zatímco GH se vyznačoval malovaným, pomalu bych řekl až primitivním grafickým stylem, Rock Band je o poznání realističtější. To by samo o sobě tolik neznamenalo, kreslený styl má také své kouzlo... Jenže Harmonix rozpohybovali postavy na obrazovce o dost lépe, naučili je výborné mimice, vytvořili mnohem lepší světlenou show a zpracovali znatelně realističtější dav, který, když se zpěvákovi bude dařit, s ním začne i zpívat anebo dokonce začne mávat s vlajkou nesoucí jméno vaší skupiny. co je vidět na obrazovce, když hraje celá skupina • Hvězdy u vás doma Když je něco tvořeno pod záštitou MTV, můžete si být jisti tím, že audio stránka prostě bude stát za to. No a někdy to dopadne i tak, že obě strany mince jsou precizní. Jako právě teď. Seznam skladeb je naprosto parádní a navíc i dost široký. Najdete tu hity staré jak několik let, tak i přes let čtyřicet a minimálně polovinu budete znát, i kdybyste rock nikdy neposlouchali. Vyskytuje se tu pětačtyřicet písniček, zahrnující takové hity jako „Gimme Shelter“ od Rolling Stones, „Enter Sandman“ od Metallicy, „Learn to Fly“ od Foo Fighters, „In Bloom“ od Nirvany, „Paranoid“ od Black Sabbath, „When You Were Young“ od The Killers, „Mississippi Queen“ od Mountain, „Wanted Dead Or Alive“ od Bon Jovi anebo „Blitzkrieg Bop“ od The Ramones. Kromě „Velké 45“ tady najdete ještě 13 dalších, již méně slavných písniček, které zde jakožto bonusy. Z nich určitě musím vypíchnout „Timmy and the Lords of the Underworld“ od stejnojmenné skupiny. Fanoušci SouthParku z toho budou mít druhé Vánoce. Všech 58 písní dohromady však má jednu společnou vlastnost. Zatímco v GH jsou řazeny víceméně náhodně, ty místní jsou přesně rozděleny do několika kategorií a to podle obtížnosti. Určitě šikovná věc, hlavně ze začátku. Mimochodem, už teď je venku ke stažení skoro sedmdesát dalších songů a evropská verze hry v tomto směru asi bude trochu jiná (bohatší). Do budoucna je navíc slibována možnost skládat vlastní songy. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii • Kde by to chtělo doladit? Zmínil jsem několik drobných chybiček, ale vězte, že nejde o nic tragického a na všechno si hned zvyknete. S čím ale už nic prostě neuděláte je online mód. Ne, že by chyběl. Dokonce máte na výběr z několika módů: Score Duel spočívá v tom, že vyberete stejný nástroj, stejnou obtížnost, hrajete celý song a kdo získá víc bodů, vyhrává - prostě jako v Guitar Hero. Tug of War je zase o přetahování se o přízeň publika, přičemž se střídáte se soupeřem, jelikož každý hraje pouze určité sekce písně. Inu, jako kariérové duely v GH... Rozdíly jsou tedy vlastně jen v tom, že nejste omezeni pouze hraním na kytaru. Tím jsem ale zašel někam jinam, než jsem chtěl. Onen velký problém spočívá v tom, že postupovat s kolegy v Band World Tour můžete jenom tehdy, když se všichni sejdete u někoho doma. Neexistuje, abyste si každý seděl doma a hrál online. Jistě, je to jako skutečný koncert, ale hry mají přece život ulehčovat, zjednodušovat a tak tenhle nedostatek racionálně prostě neodůvodníme. Ohromná škoda... Tak snad příště. Avšak to je tak jediná jizva na tváři Rock Band. Navíc je tak nějak schovaná pod dlouhými rocekerskými vlasy a na zbytek tohohle ksichtíku je vážně radost pohledět. 
zdroj:
tisková zpráva
Hráči v Evropě si ovšem nejdříve musí počkat na celou hru. Její zdejší datum vydání stále není upřesněno - dříve se mluvilo o březnu, avšak nyní to vypadá spíš na kalendářní začátek jara (výrobce hry dříve nedovedl zajistit vyrobení dostatečného počtu příslušenství ani pro uspokojení velké poptávky v USA, proto ten velký odstup v EU).video-rozhovor s tvůrci Související články: Novinky, Guitar Hero III recenze, Audiosurf recenze, Boogie recenze |
| Moolker | |
| autorovi je 17 let a momentálně dlouhodobě studuje za velkou louží; přispívá i do SCORE; nejdéle vydrží u kvalitní strategie, akce a fantasy her s dobrým dějem; život by si nedokázal představit bez závodního lyžování a horského kola |
