Výsledky hledání pro: persona

Gears of War: Judgment - recenze

29. 3. 2013 | Aleš Smutný

Série Gears of War podle mě nabídla jedny nejlepších third-person akcí současné generace konzolí. Od prvního dílu se Epic Games dařilo přidávat nové a nové věci, které systematicky zážitek vylepšovaly a spolu s atmosféricky podaným příběhem vše gradovalo v epickém finále Gears of War 3. Když bylo tedy oznámeno, že v rámci série vznikne příběhový prequel, do stropu jsem z toho rozhodně neskákal.

Journey to the Savage Planet – recenze

11. 2. 2020 | Jan Slavík

Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.

Quern - recenze

3. 5. 2017 | Ondřej Švára

Adventura Quern - Undying Thoughts ukrývá krásu v těžkostech. Jejím leitmotivem jsou náročné puzzly, které ovšem díky stmelující myšlence a hloubavé atmosféře vytvářejí pozoruhodné dílo schopné dokonale odtrhnout člověka od reality. Dobrodružství z tajuplného ostrova, kde se zastavil čas a neplatí přírodní zákony, patří k těm, které nevznikly pouze kvůli rébusům samotným, ale jsou dokonalé v každém ohledu. Logika se zasnoubila s uměním.

Resident Evil 7: Biohazard - recenze

25. 1. 2017 | Vilém Koubek

Když vás ztrapňují nebo nějakým jiným způsobem trápí vaši příbuzní, obvykle jejich chování okomentujete rčením, že rodinu si člověk zkrátka nevybere. A v případě Bakerových z nového přírůstku do série Resident Evil to platí dvojnásob, jak se vám pokusí vysvětlit vývojáři z Capcomu. Životní lekce je to relativně dlouhá, propracovaná, děsivá, ale hlavně velmi zábavná!

Layers of Fear – recenze

2. 3. 2016 | Honza Konfršt

Hororových her či adventur sice vychází v posledních letech relativně hodně, ale najít mezi nimi skutečnou kvalitu je stále obtížnější. Layers of Fear je navenek stejná, ale zároveň jiná než ostatní hororovky. Svým netradičním námětem a vizuálním zpracováním zaujala už v early access verzi, a verze plná ambice tvůrců naštěstí do značné míry potvrzuje.

Gears of War Ultimate Edition - recenze

31. 8. 2015 | Radek Friedrich

Gears of War byla před devíti lety zjevením - přímočará střílečka, z níž odkapával testosteron i při nahrávacích obrazovkách, zapamatovatelní hrdinové, epické momenty, zbraň Lancer s motorovkou místo bajonetu, aktivní přebíjení a hlavně skvělá hratelnost. Podařilo se všechny tyto přednosti přenést či alespoň zachovat i v remasterované verzi pro Xbox One? V zásadě ano, i když se tvůrci jistým problémům nevyhnuli.

Control - recenze

30. 8. 2019 | Jan Slavík

Lokální přepisování reality, předměty moci, paranormální nehody, prolínání světů, když se potkají jejich resonance, pověry, co se stávají skutečností právě proto, že jim lidé věří. Agenti Federálního úřadu pro dozor si na nezajímavou pracovní náplň rozhodně stěžovat nemohou. Ale znáte to, kdo s čím zachází... něco se příšerně pokazilo a na vás bude v nové akční adventuře Control od Remedy Entertainment všemu přijít na kloub.

Days Gone – recenze

25. 4. 2019 | Patrik Hajda

Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.

The Occupation – recenze vynikajícího thrilleru

4. 3. 2019 | Ondřej Švára

Z chytře vyprávěného příběhu a originálních herních mechanik vzešla stealth adventura, jakou si s žádnou jinou nespletete – The Occupation. Osmdesátá léta jsou v ní kulisou pro politický thriller v dospělém uměleckém aranžmá, který reaguje na každé vaše rozhodnutí. Ze hry si tak odneste zážitky, o které se sami přičiníte. I přes počáteční zmatenost a horší technickou kvalitu vás hra chytne a dlouho nepustí.

Clustertruck - recenze

25. 11. 2016 | Ondřej Švára

Honičku po střechách železničních vagonů zažil ve hrách snad každý, ale skákat po nákladních autech? Zběsilá arkáda Clustertruck ukazuje, že to může být také zábava, dokonce i když není koho honit. Nebudete sice čelit tváří v tvář zlotřilému padouchovi, nicméně o dostatek adrenalinu se postarají tisíce panikařících řidičů přímo pod vašima nohama. Škoda, že parádní „hopsačku“ kazí technické obtíže a zřetelné trhliny v konceptu.

Doom Eternal – recenze

17. 3. 2020 | Miloš Bohoněk

Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.

Through the Woods - recenze

20. 11. 2016 | Pavel Válek

Through the Woods je ambiciózní titul skupiny norských studentů, který se z původně školního projektu dokázal s pomocí Kickstarteru a následně i vydavatele dostat až na obrazovky našich počítačů. V roli vyděšené matky se vydáváte hledat ztraceného syna do hlubokých lesů severního Norska, kde budete postupně odkrývat různá tajemství.

The Turing Test - recenze

17. 9. 2016 | Ondřej Švára

Počítače jednou zvládnou komunikovat s člověkem tak, jako to předtím uměli jen lidé mezi sebou. To jednak urychlí vědecký pokrok, ale zároveň dojde na nové existenciální otazníky. Je třeba možné, aby se racionálně uvažující stroj opravdu podobal člověku s jeho morálkou a svobodnou vůlí? S pomocí mnoha puzzlů a slušně odvyprávěného příběhu se na to pokusí odpovědět sci-fi arkáda The Turing Test.

Dead Effect 2 - recenze

20. 1. 2016 | Jan Hrdlička

Čeští mobilní vývojáři mají setsakra rádi zombíky. A střílečky. Zatímco Madfinger Games ale sáhli v případě Unkilled po odlehčenější variantě poslepovaných misí, BadFly Interactive se rozhodli pro svázání hráčových aktivit klasickým příběhem. Automaticky se tak nabízí otázka, který z přístupů se nakonec ukázal jako lepší, ale taky zda Dead Effect 2 dokázala vychytat mouchy svého předchůdce.

Fire Emblem Warriors: Three Hopes – recenze mlátičkové verze skvělé tahovky

30. 6. 2022 | Aleš Smutný

Doretheo, jsi to ty?

Dragon Quest XI: Echoes of an Elusive Age – recenze definitivní edice

15. 1. 2021 | Zbyněk Povolný

Japonské RPG pro nováčky i veterány

Fate/Samurai Remnant – recenze epického JRPG, která vás nenechá vydechnout

3. 10. 2023 | Michal Krupička

Sedm pánů, sedm služebníků, jedno přání

Devil's Hunt – recenze

20. 9. 2019 | Ondřej Švára

Když do pekla, tak bez zpáteční jízdenky? Pro Desmonda, akčního hrdinu z řezby Devil's Hunt, nikoliv. Pendluje mezi peklem a zemí jako mezi zastávkami v metru a střídavě si vyřizuje účty s Luciferovými hordami i lidmi, kteří ho zklamali ve skutečném světě. Volná kopie Devil May Cry selhává bohužel v tom nejdůležitějším, totiž v akci samotné, a ani zbytek hry nestojí za mnoho. Vznikla podivná a vlastně docela zbytečná third person akce.

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

14. 2. 2019 | Adam Homola

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

Shadow of the Tomb Raider – recenze

14. 9. 2018 | Patrik Hajda

Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.

Observer - recenze

14. 8. 2017 | Mars Vertigo

Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.

Gears of War 4 - recenze

10. 10. 2016 | Aleš Smutný

Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.

Uncharted 4: A Thief's End - recenze

5. 5. 2016 | Jan Olejník

Exotické lokace, tajemné chrámy, ztracená města, divoké přestřelky a životu nebezpečné situace. Jedním slovem: dobrodružství. Přesně toho má Nathan Drake, hlavní hrdina série Uncharted, už plné zuby. Místo toho si konečně zvolil klidný rodinný život a pohodové zaměstnání. Jenže na důchod je evidentně ještě brzy, a než se Nathan dočká skutečného odpočinku, proženou ho scénáristé v Uncharted 4 další hromadou patálií v nejrůznějších koutech světa. Zároveň ho však představí tak, jak jsme jej ještě nezažili – jako obyčejného chlapíka z masa a kostí.

Superhot - recenze

25. 2. 2016 | Miloš Bohoněk

Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.

Resident Evil Zero HD - recenze

28. 1. 2016 | Jan Olejník

Rok po Resident Evil HD Remaster vydává Capcom další zrestaurovaný zombie horor, kterým chce opět udělat radost především skalním fanouškům série. Řada z nich si ovšem díky remasteru zahraje RESI Zero vůbec poprvé, protože prequel prvního dílu vyšel ve své době exkluzivně pouze pro konzoli Gamecube a později i pro Wii. Je tedy otázkou, zda má třináct let starý titul i dnes co nabídnout nejenom fanouškům série, ale i novým hráčům.

Pathologic Classic HD - recenze

13. 12. 2015 | Pavel Válek

Kdybych se zeptal, co je Pathologic, řada z vás by se na chvilku zamyslela a odpověděla, že ten název sice zná, ale hru nikdy nevyzkoušela. A já bych jen souhlasně pokýval hlavou, protože přesně taková Pathologic byla – hra o které skoro každý slyšel, ale málokdo ji vlastně nehrál. Otázkou je, zda má smysl to napravit s nedávno vydaným HD remasterem. Pokusím se na ni odpovědět.

Prey: Mooncrash - recenze

3. 7. 2018 | Jan Slavík

Kdo by od DLC Mooncrash k parádnímu sci-fi dobrodružství Prey čekal příběhové rozšíření z kosmické stanice Talos I. či přídavek podle totožných not, byl by na omylu. Tvůrci z Arkane Studios sice berou do rukou stejné štětce, ale styl obrazu je výrazně odlišný. Kdo v původní hře našel největší zalíbení v průzkumu strhujícího prostředí, bude zklamaný. Pokud vás však bavila hlavně akce a chcete si v nemilosrdném tempu vyrýt na pažbu desítky zářezů po inkoustových běsech, můžete zpozornět.

Hello Neighbor - recenze

22. 2. 2018 | Pavel Skoták

Jsou různé typy sousedů. S některými je radost si hrát a dělat jim naschvály (Neighbours from Hell), pak jsou takoví, které je radost sledovat (Můj soused zabiják), a pak je tu třetí sorta. Jsou to takoví ti uhlazení, až britští, šviháci s knírkem v malebném domku na předměstí. Jenže právě tihle mají tu nejhorší odvrácenou tvář, kterou odhalíte nešťastnou náhodou. Pak už nezbývá než jako správná ječící oběť zamířit dolů do sklepa. Ano, tohle je ten třetí typ sousedů. Těm je lepší se obloukem vyhnout hned na začátku.

Dishonored: Death of the Outsider - recenze

29. 9. 2017 | Šárka Tmějová

Císařovna je mrtvá, ať žije císařovna! Zatímco Emily Kaldwin se se svým otcem vrací do Dunwallu, aby právoplatně usedla na svůj znovunabytý trůn, kapitánka lodi Dreadful Wale Meagan Foster má jiné starosti. Kromě toho, že má tajnou identitu v podobě Billie Lurk, pravé ruky protřelého zabijáka Dauda, ji čeká nelehký úkol. Jak název hry předjímá – musí zabít Outsidera. Co je vlastně zač tenhle rádoby tajemný chlápek s černýma očima, který vede filosofické řeči a rozdává vyvoleným obyvatelům císařství magické schopnosti? A je možné doopravdy zničit božskou entitu, která přebývá v mystickém světě, kam smí jen snící a umírající?

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

3. 7. 2017 | Adam Homola

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.

Recenze