Recenze
Pandora: First Contact - recenze
4. 2. 2014
|
Ladislav Loukota
Život není dokonalý. Za poslední dvě dekády jsme se dočkali menšího počtu her ve strategicko-vojensko-budovatelském žánru à la Civilization než dílů Call of Duty. Naštěstí bylo jen otázkou času, než bující indie scéna deficit odstraní a pokusí se vytvořit následovníka Sid Meier’s Alpha Centauri. V tomto případě nese jméno Pandora: First Contact a vznikl bez účasti vývojářů z Firaxis. Bude mu ale k úspěchu stačit pouhé nadšení vývojářů?
Zaklínač 3: Divoký hon - recenze
22. 5. 2015
|
Miloš Bohoněk
Games Convention, Lipsko, srpen 2006. Parta mladých Poláků stojí před svým stánkem s nápisem The Witcher, lámanou angličtinou nesměle oslovuje západní novináře a snažně je prosí, aby se šli podívat na jejich hru. Docela úsměvný pohled… A teď přetočte čas o devět let dopředu. Parta osmělených Poláků filtruje zájem západních novinářů přes vytížené PR oddělení a spokojeně pozoruje, jak celý RPG pozitivní internet nebrebentí o ničem jiném než o jejich nové hře. Příběh CD Projekt Red je "success story" jak vystřižená z učebnice, protože Zaklínač 3: Divoký hon představuje její dosavadní vrchol.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze první epizody
14. 1. 2013
|
Lucie Jiříková
Přestože adventur, zejména těch nezávislých, nyní vychází dostatek, určitě mi dáte za pravdu, že pustit se do takového podniku vyžaduje odvahu i značnou míru fanouškovství. A právě k tomuto přístupu se veřejně hlásí i vývojáři z Phoenix Online Studio, kteří nám před dvěma roky naservírovali volné pokračování legendárního titulu King's Quest, (zatím nedoklepnutou - chybí jeden díl) pentalogii s názvem The Silver Lining, a v nedávné době také první epizodu další plánované série Cognition: An Erica Reed Thriller.
Driver: San Francisco - recenze
1. 9. 2011
|
Lukáš Grygar
Dvě zásadní chyby. První: zase sjíždím The Wire, nejlepší seriál široko daleko. Je o policajtech a gangsterech a je o nich takovým způsobem, že je pak těžké brát cokoliv dalšího s podobnou tematikou vážně. Druhá? Hrál jsem původního Drivera, hrál jsem ho do morku kostí a dodnes vím, kde přesně se práší na tu jeho bílou krabici, kterou jsem tehdy pod dojmem z jediné honičky v demu uháněl koupit. To je pak tuplem těžké, pouštět si k tělu patý díl série, která šla s každým dalším hlouběji do kytek.
Jedi Knight II: Jedi Outcast - recenze
29. 3. 2002
|
Redakce Games.cz
Lucas Arts se po letech konečně vrací k populární sérii akčních her s tématikou Hvězdných válek a stejně jako s Dark Forces posunují žánr opět o kus dál díky efektnímu využití světelného meče a Síly.
Fire Emblem: Three Houses - recenze
29. 7. 2019
|
Aleš Smutný
Populární série především strategických RPG (SRPG) z japonských sopek a hájů se vrací. Poprvé na Nintendu Switch a opět s velkou parádou. Fire Emblem: Three Houses se přesunula na novou platformu, svou základní formulku jen trochu proměnila a přitom si pořád drží svůj tradičně vysoký standard.
Shadow Warrior - recenze
7. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Šestnáct let a šest gigabajtů dat. Tak hluboká propast zeje mezi dvěma hrami, které se stejně jmenují, podobně se hrají a přinášejí totožně pozitivní zážitky. Zbývá prozradit jméno - Shadow Warrior! Jak se povedl remake jedné z posledních akčních her z legendární éry doomovek? Inu, byl to kalup!
Mulaka – recenze
8. 3. 2018
|
Miloš Bohoněk
“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.
Quest for Infamy - recenze
1. 8. 2014
|
Lucie Jiříková
Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly.
XCOM: Chimera Squad – recenze
23. 4. 2020
|
Adam Homola
Na XCOM 3 čekám jako na smilování, a tak jsem v redakci minulý týden s nadějí zadržel dech. Firaxis totiž najednou oznámili jakýsi XCOM: Chimera Squad s tím, že hra vychází zhruba za týden. Jenže to netrvalo dlouho a já zase vydechl, protože jsem si krátce po spuštění uvědomil, že tohle není ten XCOM, který hledám.
Arma 3: Western Sahara – recenze nového rozšíření českého vojenského simulátoru
30. 11. 2021
|
Pavel Bier
Jedeme do Afriky!
ArtFormer: Ancient Stories – recenze nádherného českého zklamání
10. 10. 2021
|
Jan Slavík
Na pohled krása, na hraní žal
Dreams – recenze
21. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.
Battletech - recenze
9. 5. 2018
|
Jakub Kovář
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
Blackwood Crossing - recenze
26. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Dětská fantazie je mocná čarodějka. V adventuře Blackwood Crossing nechá z vlaku vyrůst strom až do nebe a lidem nasadí zvířecí hlavy. Hra vás láká pomocí divotvorného a zároveň melancholického příběhu o rodinných problémech, který sám o sobě patří k absolutní žánrové špičce. Nedoprovodila ho však adekvátní hratelnost. Špičkový scénář kontrastuje s nevýraznou herní mechanikou a neuvěřitelně krátkou herní dobou. Blackwood Crossing obstojí jen jako malé umělecké cvičení.
Kholat - recenze atmosférického hororu
12. 6. 2015
|
Jan Slavík
V noci 2. února 1959 došlo k dodnes nevysvětlenému úmrtí výpravy devíti studentů Uralského polytechnického institutu. Studenti mířili k hoře Otorten, ovšem ve tmě zabloudili a nakonec se utábořili na úbočí hory Cholat Sjachyl, kde za tajemných okolností také zahynuli. Záchranná výprava na místě nalezla jejich tábořiště, stany roztrhané zevnitř, jakoby před něčím utíkali, a těla s poničenými orgány a frakturami lebek, ale bez známek potyčky či boje. Oblast byla na několik let uzavřena, teorií se vyrojilo nespočet, ale uspokojivé vysvětlení se do dnešních dnů nepodařilo podat nikomu. Tato událost je známá jako Djatlovův incident či incident Djatlovovy výpravy - podle náčelníka výpravy Igora Djatlova. Toliko fakta, jimiž se inspirovala hra Kholat.
Feist - recenze
18. 11. 2015
|
Jan Vrobel
"Fist" nemusí znamenat jen pěst. Nechme stranou scórácké fórky na téma fisting a panzerfaust, koneckonců na stránkách Games.cz nemají své místo, a raději se vzdělávejme – "fist" je totiž i německé označení pro malého naštvaného pejska. Právě z němčiny také pochází anglické slovo "feist", které patří někomu, kdo je snadno k rozdurdění. Náladu stejnojmenné hříčky od švýcarské partičky vývojářů Bits & Beasts to vystihuje celkem patřičně.
Cinco Paus – recenze
9. 2. 2018
|
Pavel Dobrovský
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp – recenze remaku minimalistické, ale komplexní strategie
27. 4. 2023
|
Patrik Hajda
Tady je málo opravdu hodně
LEGO Piráti z Karibiku - recenze
10. 5. 2011
|
Michal Maliarov
Série LEGO her je tu s námi už pěkně dlouhou dobu a prozatím stihla pokrýt několik veleznámých filmů, od Hvězdných Válek přes Indiana Jonese až Harryho Pottera. Někdo si ale řekl, že by nebylo od věci splácat z kostiček i pirátské dobrodružství v čele s věčně ožralým Johnnym Deppem. Protože co jiného může být esencí pravé zábavy než toulky po oceánech? Mručet slastí by měli především fanoušci filmové série, kteří z titulu také vytáhnou to největší množství humoru. Ten je totiž postaven zejména na znalosti filmové předlohy a bez ní tak budete nad některými momenty jen kroutit hlavou. Jak už je u LEGO série zvykem, Piráti z Karibiku vás protáhnou všemi třemi filmy, od Prokletí Černé perly až po Konec světa. Jako třešničku na dortu si ale užijete i film zbrusu nový. Mluvíme samozřejmě o Vlnách podivna, který se dostane do českých kin 19. května. LEGO hříčka je tak unikátní možností podívat se za kulisy čtvrtého filmového dílu. No, kdo by to nebral?
Tajemství mistra Leonarda - recenze
22. 10. 2006
|
Redakce Games.cz
V době, kdy spousta lidí shlédla film a přečetla knihu Dana Browna, přišla adventura Zapovězený rukopis, která s nimi nemá moc společného. Nahlíží totiž na dílo Da Vinciho z úplně jiného pohledu - z toho lidského.
Shadows: Heretic Kingdoms - recenze
15. 3. 2015
|
Ondřej Švára
Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.
Blair Witch – recenze
16. 9. 2019
|
David Ryneš
Píše se rok 1996 a v tajemném lese Black Hills u městečka Burkitsville se ztratil další chlapec, pouhé dva roky poté, co zde zmizela partička studentů – Heather, Josh a Mike. Vy se coby bývalý policista Ellis vydáváte pomoct policejnímu oddělení v pátrání po chlapci a berete s sebou čtyřnohého kamaráda, psa Bulleta. Je ovšem jasné, že pátrání v hororu Blair Witch nebude pouze o ztraceném chlapci, ale také o hledání temných tajemství uvnitř Ellisovy mysli.
8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer
2. 6. 2016
|
Ladislav Loukota
Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.
Skyhill - recenze přežití v zombie hotelu
12. 10. 2015
|
Ondřej Švára
Filmovým fanouškům snad není třeba vysvětlovat, jak se mrakodrap může stát Smrtonosnou pastí. Výšková budova jako pohřebiště životních nadějí pronikla i do her. Směs survival akce a RPG s názvem Skyhill vypráví, jak se v luxusním hotelu může pokazit den, když portýr začne pro drobné opravdu vraždit a kuchař osolí polévku lidskými slzami. Avšak rolí lidového hrdiny, co sejde sto podlaží ke svobodě, hra pobaví jen do polosyta. Skyhill by k dokonalosti potřebovala v mnoha ohledech dodělat.