Recenze
Hero X - recenze
9. 7. 2002
|
Redakce Games.cz
Superhrdinové jsou realizací nietzschovského snu o nadčlověku a pěkně tuhým oříškem pro herní průmysl. Recenze odhaluje přednosti a slabosti nejnovějšího pokusu o zachycení super-života.
L.A. Noire - recenze
24. 5. 2011
|
Václav Rybář
I v noci se Los Angeles čtyřicátých let topí v záři neonů, které objímají bulváry, ale nedosáhnou do temných uliček. Válkou nedotčená metropole se nadechuje k tomu, aby Hitlerem zkoušenou Evropu zaplavila pokleslou zábavou. Sama však musí žehlit vrásky na domácím hřišti, protože zločin nikdy nespí. A proto jste tu vy - bývalý voják Cole Phelps, kterému policejní uniforma připadá tím nejsmysluplnějším ohozem poté, co shodil frčky nasbírané v zákopech.
Mirrors Edge - mega-recenze
11. 11. 2008
|
Redakce Games.cz
Její zbraní je pohyb a síla setrvačnosti. Pracuje jako kurýrka budoucnosti a při útěku před pronásledovateli hopsá po střechách mrakodrapů. Nezamotala se ji však z toho všeho trochu hlava?
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Mass Effect 3: Citadel - recenze PC verze
11. 3. 2013
|
Jakub Kovář
Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.
Blackwood Crossing - recenze
26. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Dětská fantazie je mocná čarodějka. V adventuře Blackwood Crossing nechá z vlaku vyrůst strom až do nebe a lidem nasadí zvířecí hlavy. Hra vás láká pomocí divotvorného a zároveň melancholického příběhu o rodinných problémech, který sám o sobě patří k absolutní žánrové špičce. Nedoprovodila ho však adekvátní hratelnost. Špičkový scénář kontrastuje s nevýraznou herní mechanikou a neuvěřitelně krátkou herní dobou. Blackwood Crossing obstojí jen jako malé umělecké cvičení.
Fell Seal: Arbiter’s Mark - recenze tahového RPG
3. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Nesmrtelnost nemusí být jen darem. Právě naopak, bývá často prokletím, s nímž je víc než těžké celou věčnost žít. Naštěstí ale existují způsoby, jak ze světa odejít ve chvíli, kdy máte pocit, že se váš čas konečně naplnil a udělali jste vše, co bylo třeba. Přesně tak se rozhodl Primus, první ze sedmi mocných, kteří zahnali temnotu a od té doby bdí nad světem. Jak je ale dobrým zvykem, přichází problémy z řad vlastních bratří. Připravte si meče a kouzla, tahová strategie s trochou RPG Fell Seal: Arbiter’s Mark je tu.
The Alters – recenze netradičního manažerského survivalu s klony
16. 6. 2025
|
Michal Krupička
Jak přežít sám se sebou
Shadows: Heretic Kingdoms - recenze
15. 3. 2015
|
Ondřej Švára
Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.
Total War: Shogun 2 - Pád samurajů - recenze
16. 3. 2012
|
Aleš Smutný
První věc, která asi člověka napadne při pohledu na Shogun 2: Pád samurajů, je Poslední samuraj, tedy snímek s Tomem Cruisem, kde se vesele nechal zmasakrovat i se svým japonským (leč anglicky mluvícím) kamarádem v rámci povstání Sacuma. Pravdou ale je, že s hrou má tenhle snímek společnou maximálně tu část, jak se tradiční feudální jednotky střetávají s moderními. Jinak ale, pokud hledáte relevantnější zdroj informací o oné době, sáhněte spíše po Pádu samurajů.
Elex II – recenze nového RPG od tvůrců Gothicu
28. 2. 2022
|
Pavel Skoták
Dvojka, kterou jsme nepotřebovali
Final Fantasy VII Remake – recenze
6. 4. 2020
|
Aleš Smutný
Jeden z nejslavnějších hrdinů (a s ním i jeden z nejikoničtějších záporáků) je zpět. Milované, kultovní a dnes již notně zubem času ohlodané JRPG Final Fantasy VII se konečně dočkalo vydání svého remaku. Krásného, moderního a také jen částečného přepracování, které za sebou určitě zanechá výraznou stopu kontroverze a hodně otázek.
Sand Land – recenze JRPG plného písku a válečných strojů
30. 5. 2024
|
Michal Krupička
Pocta pro Akiru Torijamu občas skřípe
Blood West – recenze stealthové střílečky z Divokého západu naplněné monstry a kletbami
8. 1. 2024
|
Michal Krupička
Western inspirovaný Thiefem a Stalkerem
Blair Witch – recenze
16. 9. 2019
|
David Ryneš
Píše se rok 1996 a v tajemném lese Black Hills u městečka Burkitsville se ztratil další chlapec, pouhé dva roky poté, co zde zmizela partička studentů – Heather, Josh a Mike. Vy se coby bývalý policista Ellis vydáváte pomoct policejnímu oddělení v pátrání po chlapci a berete s sebou čtyřnohého kamaráda, psa Bulleta. Je ovšem jasné, že pátrání v hororu Blair Witch nebude pouze o ztraceném chlapci, ale také o hledání temných tajemství uvnitř Ellisovy mysli.
8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer
2. 6. 2016
|
Ladislav Loukota
Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.
Skyhill - recenze přežití v zombie hotelu
12. 10. 2015
|
Ondřej Švára
Filmovým fanouškům snad není třeba vysvětlovat, jak se mrakodrap může stát Smrtonosnou pastí. Výšková budova jako pohřebiště životních nadějí pronikla i do her. Směs survival akce a RPG s názvem Skyhill vypráví, jak se v luxusním hotelu může pokazit den, když portýr začne pro drobné opravdu vraždit a kuchař osolí polévku lidskými slzami. Avšak rolí lidového hrdiny, co sejde sto podlaží ke svobodě, hra pobaví jen do polosyta. Skyhill by k dokonalosti potřebovala v mnoha ohledech dodělat.
Thimbleweed Park - recenze
24. 4. 2017
|
Pavel Dobrovský
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Steep - recenze
16. 12. 2016
|
Adam Homola
Sám vlastně nevím, kdy jsem naposledy sjel nějaký český svah. A mé virtuální já na tom není o mnoho lépe. SSX, Supreme Snowboarding a další podobné tituly už mají nejlepší léta za sebou - Ubisoft tak měl s novinkou Steep volné pole působnosti. Přesto mezi slepé tvůrci vypustili jen jednookého způsobem, jakým babička pouští na Moravě slepice. „Kšáá,“ řekl Guillemot, když pouštěl Steep bez větší marketingové podpory na trh a šel raději řešit důležitější věci. A zatímco se Guillemot musí nervózně rozhlížet kolem sebe, Steep se může bez problémů rozjet plnou rychlostí. Ve své kategorii nemá žádnou konkurenci, a byť je jednooký, vidí nejnovější titul studia Ubisoft Annecy velmi dobře.
PlayStation 5 Pro – recenze konzole, kterou zatím nepotřebujete, ale chcete
20. 11. 2024
|
Aleš Smutný
Můj týden s novou konzolí
Werewolf: The Apocalypse – Earthblood – recenze
5. 2. 2021
|
Patrik Hajda
Hrozná hra, která umí zabavit
Colin McRae Rally iOS - recenze
15. 8. 2013
|
Adam Homola
“Předtím než byl DiRT, tu bylo Colin McRae Rally. Série, která definovala žánr.” I takhle Codemasters propagují dřívější slávu legendárních rallye závodů. Colin McRae Rally si spousta z nás dosyta užívala na prvním PlayStationu a vývojáři vědí, že dnešním hráčům tahle značka už asi moc neřekne. Poslední hru z téhle série jsme tu měli v roce 2005, což už je nějaký ten pátek.
Zeno Clash II - recenze
24. 5. 2013
|
Pavel Dobrovský
Vezměte obraz Salvatora Dalího, plastiky Jana Švankmajera a Doylův Ztracený svět a nechte Mika Tysona, aby do nich mlátil tak dlouho, dokud nevytvoří jednolitou hmotu. Pak zavolejte chlapce z chilského studia ACE Team, ať z ní upečou hru – dostanete Zeno Clash, výlet do báječně nesmyslné krajiny osídlené fantastickými bytostmi, které spolu nejraději komunikují pěstními souboji.
Arcanum - recenze
24. 7. 2001
|
Redakce Games.cz
Co se stane, když několik tvůrců Falloutu udělá podobnou hru, kde se setkávají světy magie a techniky, se dozvíte v Arcanum.
Bannermen – recenze
1. 3. 2019
|
Pavel Skoták
Věděli jste, že existují hry bez módu battle royale, bez MOBA a roguelike prvků, které před dávnými časy zažívaly svůj zlatý věk? Říká se jim RTS a i dnes jich ve světě pár najdete. Bannermen se hrdě prezentuje jako klasická strategie s výstavbou základny, sběrem surovin, hrdiny i RPG prvky a dost možná chce vrátit tomuto skvělému žánru trošku slávy. Takovou vizi je třeba podpořit, takže hurá zachránit svět!
Dying Light: The Following - recenze
6. 5. 2016
|
Daniel Kremser
Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.
Diluvion - recenze
17. 2. 2017
|
Pavel Dobrovský
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.