Recenze

Football Manager 2016 - recenze

Ve dvacáté minutě doma „teču“ s Tottenhamem 4-0 a začínám přemýšlet nad tím, jak je letošní ročník Football Manager nějak věštecky nadaný. Vzhledem k tomu, že reálná Mourinhova anabáze byla jen o chloupek horší, zatímco ta má o fous kratší (virtuální Abramovič zjevně má pro portugalského egomaniaka slabost), je to asi dobrý štempl na analytické schopnosti téhle fotbalové simulace s RPG prvky. Každopádně, přišel čas dát Londýnu vale a vrátit se do rodné Příbrami.

Mad Riders - recenze

Déjá vu. Jedině tak se dá popsat návrat polského studia Techland na pole závodních her. Ještě to nejsou ani dva roky, co nám přineslo fádní hru nail'd a už jsou zase zpět a v tom samém průšvihu. Mad Riders je opravdové šílenství, hlavně z proto, že se od svého předchůdce nepoučilo a přináší nám v podstatě jedno a to samé.

Motorstorm Apocalypse - recenze

Vzhledem k japonskému zemětřesení se dlouho očekávané pokračování Motorstormu odkládá všude po světě na dubnové termíny, aby se dodrželo trochu té piety, která ještě světu zbývá. Do Česka každopádně Apokalypsa dorazila, takže si můžete vyzkoušet, jaké to je prohánět se s autem, buginou, motorkou nebo náklaďákem v ruinách města roztřeseného obří živelnou katastrofou.

Here Be Dragons – recenze

Žil, byl kdysi jednou jeden ctižádostivý mladík jménem Kryštof Kolumbus, který toužil vypravit se na moře a třeba tam objevit něco, co ještě nikdo jiný před ním neobjevil. Avšak v nezmapovaných vodách narazil na mořské příšery, které ho zahnaly do bezpečí všem známé pevniny. Svou cestu nakonec podnikl, ale až poté, co mu banda prazvláštních námořníků pročistila cestu. Škoda jen, že ono čištění je navzdory své zábavnosti velmi repetitivní a neoriginální humor mu na atraktivitě zrovna nepřidá.

Crackdown 3 – recenze

Byly časy, kdy jsem se jako fanoušek prvních dvou dílů městské akční série Crackdown těšil na další pokračování. Tyto časy skončily už dávno, protože nadšení postupně opadlo vlivem neustálých odkladů a ztráty důvěry v samotný projekt. Proto byla má očekávání velmi nízká a hra mohla jedině překvapit. Vyplatilo se nakonec dlouhé čekání na Crackdown 3? Ne, nevyplatilo.

Spintires: MudRunner – American Wilds – recenze

Dost bylo ruské tajgy! Což takhle zapadnout do amerického bahna? Vyjde to ale skoro nastejno, jak ukazuje nová edice hry Spintires: MudRunner s podtitulem American Wilds. Trenažér jízdy v terénu se dočkal obohacení o nové mapy, auta i výzvy, ale novotou ani tak nezáří. Otázkou je, zda má oficiální rozšíření tohoto typu smysl, když hru bohatě zásobuje komunita.

WWE 2K19 – recenze

Herní série WWE si po převzetí společností 2K Games v roce 2013 udržuje svůj zajetý standard. Kvalit WWE SmackDown! vs. Raw sice podle mého názoru nedosahuje (ačkoliv přiznávám, že tady může hrát roli i jistá dávka nostalgie), ale každoročně přináší velmi kvalitní zpracování toho vůbec nejbrutálnějšího videoherního zápasení, které ve skutečnosti vlastně ani zápasením není. To je docela obdivuhodné, protože tato hra nemá žádnou přímou konkurenci (nejbližším příbuzným je asi UFC, ale ta je o poznání jinde), a tak vývojáře v podstatě nic netlačí, aby ji vylepšovali.

Mugsters – recenze

Tak zase jednou nepřátelé z vesmíru zotročili Zemi a vám nezbývá než ji zachránit v akční puzzlovce Mugsters. Podivuhodná směs starého GTAčka a Commandera Keena ohromí sandboxovou zábavou, za jejíž návykovost ručí vydavatelé ze zkušeného Teamu 17 (Worms). Zamrzí ovšem trhliny v umělé inteligenci a ovládání, kvůli kterým se jinak nápaditá arkáda ne vždy příjemně hraje.

ReCore - recenze

Ještě několik měsíců zbývá, ale ReCore je pro mě jedním z největších překvapení roku. Až na úvodní trailer neudělaly v mých očích videa hře moc dobrou službu, a po vyloženě špatně vybrané hratelné ukázce na E3 jsem už skoro ztratil naději. Nepomohlo ani oznámení Microsoftu o nižší ceně, kde šel mezi řádky vycítit strach o kvality titulu. ReCore je naštěstí ten vzácný případ, kdy se obavy ukázaly jako liché, a pod neznámou slupkou vás čeká slušná porce zábavy.

Knack - recenze

Psal se 20. únor 2013 a hráčská obec měla poprvé nahlédnout pod pokličku next-genu. Představení nového PlayStationu ale nebylo zdaleka jediným, které se ten večer odehrálo. Mark Cerny, hlavní architekt PS4, ukázal demo hry Knack, pod kterou se podepsal jako producent. Knack se na první i druhý pohled tváří jako povinný titul pro celou rodinu. Má naivní barevnou grafiku, slibuje snadné a chytlavé ovládání a dobrodružný výlet do fantastického světa. Co víc si vlastně od takové hry přát.

Battlefield 3: Aftermath - recenze

Battlefield 3 to měl poslední měsíce těžké. Na jeho pozice v rámci multiplayerových FPS zaútočila CoD: Black Ops 2, něco se pokusil (neúspěšně) zkanibalizovat Medal of Honor: Warfighter, Halo 4 si přišlo k ostatním hrám vyzvednout svou silnou hráčskou základnu a velkou potenciální hrozbou (a lákadlem) se stala onlineovka PlanetSide 2.

Warlords Battlecry

Warlords Battlecry - minirecenzeAutor: BergyPublikováno: 2.srpna 2000 Sérii Warlords snad...

R.U.S.E. - recenze

Realtimových strategií z druhé světové války už jsme viděli hodně. A recenzí začínajících touhle větou vlastně také. R.U.S.E. proto celkem pochopitelně pokouší štěstí a přízeň hráčů neotřelým přístupem a novými nápady. Mimochodem, autoři téhle aktuální RTS mají na kontě třeba Act of War, takže nejsou žádnými zelenáči po základním výcviku, ale veterány ošlehanými mnoha bitvami.

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část první

Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit, ale po prvních dvou týdnech hraní je nutné Blizzardu přiznat, že to pořád umí.

The Crew 2 – recenze

Půl hodiny a možná pár minut k tomu. Takhle dlouho trval asi můj nejlepší zážitek z The Crew 2, a nebyl to žádný z plejády dostupných závodů, ale pouhá cesta ze západního pobřeží Spojených států na východ. Člověku po chvíli hraní velice snadno učaruje překrásně zpracovaný svět, který stojí za to procestovat ručně bez využívání okamžitého přesunu. Jakmile se ale pustíte do bližšího zkoumání, přestává to být takový požitek.

Car Mechanic Simulator 2018 - recenze

Hry simulující skutečné pracovní pozice jsou dnes již nedílnou součástí nabídky obchodů, a jejich přítomnost (a leckdy i podivnost) nemůže už nikoho překvapit. Najdeme mezi nimi lepší i horší zástupce, často dokonce katastrofální pokusy malých nezávislých týmů. Série Car Mechanic Simulator naštěstí patří na opačnou stranu spektra do míst, kde se nachází jen pár opravdu povedených simulátorů. Třetí díl s číslovkou 2018 nedělá svému dva roky starému bratříčkovi žádnou ostudu. Aspoň tedy v současné podobě.

Assassin’s Creed: Revelations - recenze

Altair Ibn-La'Ahad, Ezio Auditore da Firenze a Desmond Miles. Tři asasíni, kteří nás provázeli sérií Assassin's Creed, se měli ve dvou a třičtvrtém dílu Assassin's Creed II dočkat rozuzlení svých příběhů. I když v Desmondově případě šlo spíše o vyjasnění dalších neznámých a posunutí děje vpřed. Arabský a italský asasín jdou ale do akce opravdu naposledy a své vražedné akce tedy rozjíždí naplno a bez lítosti. A nejen vražedné.

Kinect Sports: Season 2 - recenze

Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.

Dreams – recenze

Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.

Alien Breed Impact - recenze PC verze

Alien Breed se vrací a po dlouhé době nabízí akci z ptačí perspektivy nově i na osobních počítačích. Nabízí ale něco více než jen nostalgické pomrknutí na pamětníky?

Guilty Gear X - recenze

S bojovkami typu Street Fighter byla na PC vždy potíž a v plné míře se jim mohli odávat pouze majitelé konzolí. Ale to je minulost, protože přichází velké překvapení v podobě hry Guilty Gear X.

Rocksmith - recenze

Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.

Joe Danger: Special Edition - recenze

Starší mezi vámi si určitě pamatují na hru Excitebike, která vyšla na konzoli NES od Nintenda. Váš úkol zde byl prostý - měli jste motorku a před vámi byla trať plná překážek. Pokud jste chtěli vyhrát a odemknout si další závody, museli jste celou trať projet a překážky překonat v časovém limitu, čímž jste porazili ostatní závodníky, kteří se po trati proháněli s vámi. Co to má ale společného s aktuálně recenzovanou hrou? Jednu docela závažnou věc: pamětníci si při hraní Joe Danger: Special Edition (upgradovaná verze hry, která vyšla již dříve na PSN) na Excitebike nejednou vzpomenou.

Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody

Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.

Days Gone – recenze PC verze

Lepší, než jsem čekal

Halo Reach - recenze

Série Halo v dosud známé podobě končí. Reach si kladl za cíl být největším a nejlepším titulem v univerzu vůbec, ale není na něm už znát vyčpělost značky? Má vůbec cenu se o pátou Halo hru vůbec zajímat? Halo: Reach se ale povedl. Minulý týden jste to již mohli slyšet i vidět ve video-recenzi Davida Sarkisjana, teď dodatečně přihazujeme zhodnocení i ve formě textové. Jen těžko vám mohlo uniknout, že “Reach“ – jak se hra zpravidla oslovuje – je posledním Halo titulem od jeho původních tvůrců z Bungie Studios, kteří skoro před dekádou právě touto značkou definovali moderní FPS žánr na konzolích. Zároveň skoro určitě víte, že se jedná o prequel k originální Halo trilogii, a že je zasazen těsně před událostmi Halo: Combat Evolved. Vypráví o pádu planety Reach, posledního nárazníku Země – jenomže půjde-li ke dnu Reach, mimozemské rase Covenantů už nebude nic bránit v přenesení její genocidy přímo na modrou planetu. Co do příběhu jde o Halo hru nejtemnější a nejtragičtější, jejíž strastiplný konec je již koneckonců předem dán.

Driveclub - recenze

Znáte Driveclub? Jistěže znáte Driveclub. Však si vzpomeňte na ty závody, které chtěla mít Sony nachystané na startovním roštu Playstation 4 loni na podzim. Jenže se to nepovedlo a kolem „revoluční“ závodní hry se začala vznášet celá řada otazníků, přímo úměrná tomu, jak rostl marketingový oblak zaručeně inovativních řešení. Dynamické menu, nejpropracovanější sociální aspekt nejen v závodních, ale vlastně ve všech videohrách, co tu kdy byly. Famózní grafika, úžasný vozový park, dosud nevídaný model mikrotransakcí. Selským rozumem uvažující hráč by byl ze vší té marketingové polívčičky minimálně ostražitý, ale je veřejným tajemstvím, že Playstation 4 letos na podzim už pořádné závodění opravdu potřebuje. Takové to exkluzivní, které prodává konkurence pod značkami Forza Motorsport a Forza Horizon. Driveclub se ale příliš nepodobá ani jedné z uvedených her.

Lies of P – recenze soulsovky, která nelhala

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Dragon Ball Z: Battle of Z - recenze

Dragon Ball je prastará, ale pořád zábavná manga i anime. Jde o jednu z prvních velkých mang, která se nebála roztáhnout jednu bitku přes několik knih. Navíc Dragon Ball pro spoustu lidí představuje první kontakt s podivnou japonskou mentalitou.