Recenze
Knights of Pen and Paper + 1 Edition - recenze
18. 7. 2013
|
Jakub Kovář
„Pojďte, pane, budeme si hrát!“
Army of Two: The Devil's Cartel - recenze
12. 4. 2013
|
Aleš Smutný
První a druhý díl série Army of Two jsem měl rád. Obě hry kombinovaly ujeté charaktery ústřední dvojice postav s béčkovou akcí a patřičně nepatřičnými vtípky, ale hlavně kladly velký důraz na kooperaci, kterou dnešní střílečky z pohledu třetí osoby nepropagují v takové míře, v jaké by mohly. Když byla oznámena Army of Two: The Devil's Cartel, začal jsem se tudíž těšit na pořádnou dávku propracované kooperace.
Grand Theft Auto: Vice City - recenze
18. 12. 2012
|
Adam Homola
Grand Theft Auto: Vice City se mi před deseti lety vrylo do paměti víc, než kterákoliv hra té doby. Jistě v tom nejsem sám. Netradičně pestré barvy, roztančená osmdesátá léta, první GTA s osobitým dabingem, ve kterém se vtipem a ostrými, politicky nekorektními, dialogy nešetřilo. A samozřejmě špičkový soundtrack. Typický Rockstar. Zjevení bylo znásobeno také vydáním přesně rok po revoluční trojce. Bez číslovky v názvu to mohlo vypadat jako prostý datadisk. Pod neonovou slupkou se ale skrývalo víc, než jen obyčejné pokračování.
Iron Brigade - recenze
30. 8. 2012
|
Martin Kapalka
Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.
Unmechanical - recenze
27. 8. 2012
|
Ondřej Švára
Vrcholem bambuláctví pro mě byla vždycky čepička s vrtulkou a asi není náhoda, že ji nejčastěji nosili chudáci medvědi ze sovětských cirkusů nebo Vlkovi kreslení kamarádi z "Jen počkej, zajíci". Tedy ti s nižším inteligenčním kvocientem. Hrůza mě proto kousla do levé hýždě, když jsem zjistil, že mým společníkem v ambiciózní nezávislé plošinovce Unmechanical bude něco, čemu z hlavy trčí větrník. Ostatně z ničeho jiného ani nemohl. Ten drobeček neměl ruce ani nohy, byl to létající lebkoun. Hrůza.
Steel Diver - recenze
29. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Tituly pro Nintendo 3DS vám toho umožní spoustu. Ať už se rozhodnete proletět letadýlkem, vyrazit na závodní trať nebo někomu rozdrtit čelist, bude vám to dopřáno. I když, pravda, v mnohdy ne zrovna oslnivé kvalitě. Se svým Steel Diverem se autoři rozhodli neškatulkovat a žánrovou paletu nintenďáckého handheldu rozšiřují o možnost velet ponorce.
Hydrophobia Prophecy - recenze
1. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Málokterý titul se může pyšnit takovou minulostí, jako právě Hydrophobia. Přece jen, když jednou hra vyjde a za moc nestojí, málokdy se objeví vývojáři s prohlášením, že ji předělají a vypustí na světlo světa v té nejlepší možné verzi. Přitom na Hydrophobii je pramálo zvláštního nebo zajímavého - jen voda. Ano, je to nejdůležitější kapalina na Zemi a skutečně je její zdejší zpracování lepší než u jakékoli konkurence. Ale vytahovat kvůli ní hru ze srabu? Buď jak buď, stalo se a Hydrophobia se vrátila (ve skutečnosti už podruhé, pokud počítáme i vylepšenou verzi původní hry s přízviskem Pure) s podtitulem Prophecy. Velkou slávu a ohňostroje však chystat netřeba.
Football Manager 2011 - recenze
4. 11. 2010
|
Aleš Smutný
Rybaření se říká „ráj tichých bláznů“. Fotbalové a jiné manažery jsou některými členy komunity vnímány podobně. Haldy tabulek, zápasový engine vypadá dětinsky a ti blázni přestávají být tišší ve chvíli, kdy se prostě objeví nápis „Dzeko shoots“, případně propadají neuvěřitelnému vzteku a nadávají, protože „to byl ku**a ofsajd ty černá svi**!“. Blázni ano, tišší...jen někdy. Možná jsme podivíni, když začneme zběsile mávat rukama při vítězném gólu z 93. minuty... ale tohle nás pekelně baví a právě nám přišel další ročník naší modly. 2011, ukaž se nám!
Trackmania United recenze české verze
4. 7. 2007
|
Redakce Games.cz
Na trase asi byly časté úseky s loopingy, skokánky a vývrtkami, neboť příjezd Trackmanie trval bezmála půl roku. Je vzhledem ke komunitním funkcím a multiplayeru regulérním třetím pokračováním?
Dark Sector - exkluzivní recenze
4. 4. 2008
|
Redakce Games.cz
Vládní agent je v ohrožení života na území zamořeném hordami zmutovaných bestií. Lidská DNA pomalu podléhá agresorovi v ponuré akci, která je i díky třem rotujícím břitům něčím víc než jen lacinou kopií Gears of War.
The Settlers: New Allies – recenze rozporuplného návratu oblíbené strategie
25. 2. 2023
|
Adam Homola
Solidní základy, ale otřesný stav
Grounded – recenze jedinečné novinky od tvůrců Pillars of Eternity
12. 10. 2022
|
Jan Slavík
Fantastické dobrodružství ve světě hmyzu
Devil May Cry: Definitive Edition – recenze
28. 3. 2015
|
Miloš Bohoněk
Hra ještě nevyšla a vývojářům už někdo vyhrožoval smrtí. A jak! Nešlo o žádné sprosté tweety od anonymních vajíček nebo e-maily, ortodoxní fanoušci série Devil May Cry byli mnohem sofistikovanější a výhrůžky zpracovali formou komiksových stripů nebo metalové písně. Aneb když něco nesnášet, tak nápaditě. Proč k tomu ale vůbec došlo? Inu, ne každému se líbil výtvarný styl, kterým se restart japonské série ubral. Přitom ale jde výborný díl série Devil May Cry a jeho předělávka na konzole nové generace v podobě Definitive Edition to jen podtrhuje.
Emergency 5 - recenze záchranářské strategie
18. 2. 2015
|
Jakub Kovář
Série Emergency je na trhu už pěkných pár let a svým konceptem vybočuje z řady klasických strategií, v nichž jde primárně těžbu surovin, výboru jednotek a porážku nepřítele. Místo maršálské hole vám totiž Emergency svěří do rukou velení nad jednotkou profesionálních záchranářů a vaším úkolem nebude někoho zlikvidovat, ale právě naopak zajistit klidné spaní několika miliónů občanů. Vaším revírem tak budou ulice německých velkoměst a vašimi nepřáteli oheň, nemoci a zločinci.
Super Time Force Ultra - recenze
5. 9. 2014
|
Ondřej Švára
Ve dvou se to lépe táhne, a když je lidí ještě víc, problémy jako by přestaly existovat. Stejně to funguje i v Super Time Force Ultra. S touto akční arkádou ale získává pojem kooperace zcela nový herní smysl. Zpočátku se na systém hry jen těžko zvyká. Občas je hra příliš divoká, příliš šílená, někdo by se dokonce nebál použít slovo nestandardní! První dojmy jsou proto vskutku neopakovatelné. Například postav je ve hře jako na orloji a rozhodně je z čeho vybírat. A k tomu jste ještě pány času! Super Time Force Ultra je z určitého úhlu pohledu šíleně komplikovaná. Naštěstí i složitost může mít své světlé stránky. Ty jsou zde rozhodně v převaze a inovace je zde rozhodně pozitivním prvkem.
Moebius: Empire Rising - recenze
15. 4. 2014
|
Daniel Kremser
Když někde padne zmínka o Jane Jensen, obvykle to u mně vyvolává nostalgii a možná i trochu úctu. Královna adventurního žánru ostatně formovala dětství nejednoho hráče a minimálně Gabriel Knight se může poprávu pyšnit zcela kultovním statutem. Její nejlepší léta už ale odvál čas a zatím poslední pokus o vzkříšení legendy klasických adventur nějak nedopadl.
Montague’s Mount – recenze
1. 11. 2013
|
Jan Olejník
Tituly, které sází především na silný vjemový prožitek a odsouvají interaktivní prvky až na druhou kolej, jsou velmi specifickým fenoménem - dnes už takřka notoricky známou Dear Esther asi netřeba jmenovat. Jedná se však o natolik specifický žánr, že se mnozí přímo zdráhají nazývat podobné počiny hrami.
Spelunky - recenze PC verze
26. 9. 2013
|
Karel Drda
Spelunky je jako bludná kometa. Létala okolo několik dlouhých let a vůbec jsem si jí nevšiml. Přátelé hráli freewarovou verzi, zatímco jsem se upínal k nějaké MMORPG hře a netušil, že se v okolí dějí i jiné a zábavné věci.
Papers, Please - recenze
20. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
Naposledy to bylo na hranicích s Irákem. Imigrační oficír dlouze studoval naše pasy, než nám je kvůli jedné nesrovnalosti vrátil se slovy: „Do země vás nepustím.“ Nebylo to příjemné. Nepomohly prosby, sliby, nářky ani volání na ambasády a nabízení úplatků. Dveře do Mezopotámie se skutkem jednoho úředníka zabouchly.
Kingdom Hearts 3D - recenze
8. 11. 2012
|
Jakub Kovář
3DS je platforma plná zajímavých a zábavných titulů, ale akčních RPG na ní moc není. Legendární série Kingdom Hearts se to pokouší změnit a s vervou se vrhá dobýt aktuální nintenďáckou platformu. Jakožto člověk dílem, které mísí Final Fantasy a světy od Disneyho (např. Tron: Legacy, Zvoník od Matky Boží, Pinocchio…), nepolíbený, jsem si myslel, že půjde o ideální titul, jak s Kingdom Hearts začít. Možná jsem se trošku přepočítal…
Battlefield 3: Back to Karkand DLC - recenze
9. 1. 2012
|
Aleš Smutný
Battlefield 3 se neoficiálně zakotvil na špičce potravinového řetězce v oblasti multiplayerových vojenských stříleček. Ne, že by sem tam nevykoukl nějaký nedodělek či připomínka, ale celková povaha negativ na této složce hry vypovídá o zatraceně dobře propracovaném a hlavně komplexním multiplayeru, kde se najde prostor pro hráče s různými preferencemi, návyky a vlastně i cíli. Dokonce, když si hráči konečně zvykli na to, že scout není sniper, od nějž se čeká celokolové zakempování na jednom místě a spokojené ostřelování, při němž jen kynete z nedostatku pohybu, dala se i tahle třída postupem času pořádně do pohybu.
Close Combat: The Longest Day - recenze
12. 8. 2011
|
Tomáš Jung
Je to k neuvěření, ale série Close Combat si udržuje pozornost virtuálních stratégů téměř patnáct let. Aktivně se hraje i modifikuje, i když od prvního dílu vypadá graficky pořád skoro stejně. Close Combat je podhoubí válečníků. Určitě nejsem sám, kdo na téhle hře vyrostl, a kdo si užíval napínavé realtime bitvy druhé světové války v pěti dílech původní série. Je třeba dodat, že hra postupně dospívala a s každým novým dílem se něco vylepšilo, až série doběhla k pátému a poslednímu přírůstku Invasion Normandy, který je právě základem pro recenzovaný remake Close Combat: The Longest Day.
Auta 2 - recenze
13. 7. 2011
|
Karel Drda
Auta jsou zpět! Pod tímto lakonickým oznámením se ukrývá informace, která potěší všechny malé kluky, ale i jejich trochu dětinské a věčně nedospělé otce. Studio Pixar natočilo druhý díl dnes již bezesporu kultovního animovaného snímku Cars (Auta) a současně s ním samozřejmě vychází i hra, v níž si budete moci zajezdit se svými oblíbenými hrdiny.
DCS: A-10C Warthog - recenze
4. 5. 2011
|
Tomáš Jung
Letecké simulátory jsou uloženy v mělkých hrobech a pomalu zasypávány hlínou. Jsou téměř mrtvé a dýchají jen úzkou trubičkou, kterou jste jim do země milosrdně zastrčili. Za jejich umírání můžete vy, dnešní hráči, líná a zmlsaná chátra, nedočkavá a nenasytná verbež, která chce všechno hned, touží po akci a absolutně jí chybí trpělivost. Přestaňte se, vy klackové, na chvilku naparovat a zkuste dát najevo trochu úcty dokonalému bojovému stroji A-10C Thunderbolt II (alias Warthog), jenž je hlavním předmětem zájmu simulátoru od dnes již známé společnosti Eagle Dynamics.
Field of Glory II: Medieval – recenze vynikající středověké strategie
11. 2. 2021
|
Václav Pecháček
Na koně a na zteč
Football Manager 2020 – recenze
19. 11. 2019
|
Václav Pecháček
Další rok, další Football Manager. Další várka novinek, kterých by si svátečnější hráči asi ani nevšimli, další spousta neopravených nedostatků, které už se mi za ty roky vážně začínají docela zajídat. Možná vám tahle věta bude povědomá: Opět je to nejlepší díl ze všech, ale opět mi přijde diskutabilní vám ho za těch 55 eur horlivě doporučovat. A navíc je to letos bez češtiny.
Wolfenstein: Youngblood - recenze
26. 7. 2019
|
Ondřej Švára
Akční hrdina BJ Blazkowicz zmizel ze scény, ale sága Wolfenstein pokračuje neobyčejně svěžím spin-offem Wolfenstein: Youngblood. Štafetu protinacistického odboje převzaly drsňákovy dcery Jess a Soph, s nimiž se do hry vklínil kooperativní multiplayer a špetka RPG žánru. Ve spojení s tradičním akčním nářezem čekejte špičkovou zábavu, i když zatím v poněkud problematickém technickém zpracování.