Recenze
Amazing Cultivation Simulator – recenze obrovsky návykové RPG strategie
21. 12. 2020
|
Jan Slavík
Skvělé, navzdory jménu
Mad Max - recenze
5. 9. 2015
|
Jan Slavík
Nad dunami, kam až oko dohlédne, se tetelí rozpálený vzduch. Mrtvý písek, žár a několik vyprahlých blouznících vandráků. Jak vypadá zeleň, to už si nikdo nedokáže ani vybavit, a poslední zbytky vody jsou největším bohatstvím. Svět, ve kterém slova jako bezpečí, rodina, zázemí či radost dávno pozbyla smyslu. Do kraje bez zákonů a pravidel, ovládaného jen a pouze právem silnějšího, přijíždí muž ve zběsilém úprku před vlastními démony a duchy minulosti. Přijíždí Šílený Max.
Warhammer 40,000: Battlesector - recenze
11. 8. 2021
|
Jakub Špiřík
Za Císaře, za Sanguinia, za Baal!
Conan Unconquered – recenze
4. 6. 2019
|
Jakub Šindelář
Conan Unconquered pochází z rukou vývojářů studia Petroglyph, jehož zakládající členové za sebou mají například legendární Command and Conquer nebo Star Wars: Empire at War. K nim se jako vydavatel přidal Funcom, který je mimo jiné známý svými hrami právě ze světa Conana. Pokud tedy spojíme tyto 2 ingredience, vychází nám vůbec první realtime strategie z univerza bájného barbara.
Pathway - recenze
18. 4. 2019
|
Jan Slavík
Sám švihácký archeolog tu sice chybí, ale jinak je dobrodružství pod taktovkou rogue-lite tahové strategie Pathway od studia Robotality jak vystřižené z Indiana Jonese. Všechny kulisy jsou na místě: Blízký východ a Afrika, pluky nacistů, tajemné artefakty, ještě tajemnější kultisté, hrozně moc prastarých chrámů a samozřejmě skvadra jaksepatří tvrďáckých hrdinů.
Bayonetta 2 – recenze
14. 4. 2018
|
Patrik Hajda
Cereza, Umbra Witch, neodbytná krasavice… Bayonetta je nazývána různými jmény. Všechna jsou pravá a všem naslouchá s neskrývavou hrdostí. Ještě aby ne, když je to právě ona, kdo svými ladnými pohyby vdechuje život jedné z nejpříjemnějších akčních her za posledních, řekněme, třicet let, Bayonettě 2.
For Honor - recenze
21. 2. 2017
|
Jan Slavík
Čas od času se poštěstí. Od tvůrců, kteří sou známí spíše stavěním na již existujících základech (ačkoliv nedávné snowboardové experimenty tento předsudek lehce nahlodávají), spatří světlo světa něco opravdu neotřelého. Taková chvíle nadešla právě teď. Můžeme děkovat, že se někdo odhodlal dát vývoji středověké multiplayerové řežby For Honor zelenou, protože výsledek stojí za to. Pod slupkou technických patálií a diskutabilního zpoplatnění se skrývá, co se týče hratelnosti, skutečný briliant.
The Crew 2 – recenze
9. 7. 2018
|
Pavel Skoták
Půl hodiny a možná pár minut k tomu. Takhle dlouho trval asi můj nejlepší zážitek z The Crew 2, a nebyl to žádný z plejády dostupných závodů, ale pouhá cesta ze západního pobřeží Spojených států na východ. Člověku po chvíli hraní velice snadno učaruje překrásně zpracovaný svět, který stojí za to procestovat ručně bez využívání okamžitého přesunu. Jakmile se ale pustíte do bližšího zkoumání, přestává to být takový požitek.
Ghost of a Tale - recenze
27. 3. 2018
|
Pavel Dobrovský
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Forgotton Anne – recenze
22. 5. 2018
|
Šárka Tmějová
„Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji,“ pravil kdysi Sókratés a inspiroval tím nejen Díogena, ale dost možná i dnes velmi populární minimalismus. Lidí, kteří už nechtějí být otroky svých věcí, je dnes spousta nejen mezi městskými liberály bez hypoték, zato s avokádovým toustem. Ale co když je to naopak? Co když naše věci nechtějí být našimi otroky, a ten telefon, o kterém se domníváte, že vám ho kdosi odcizil, prostě jen nehodlal nadále trpět neustálé doteky vašich nenechavých prstů?
War Mongrels – recenze taktických jatek na východní frontě
13. 12. 2021
|
Jakub Špiřík
Commandos, ale drsnější
Partisans 1941 – recenze „partyzánských Commandos“
2. 11. 2020
|
Jakub Šindelář
Soudruh Zorin místo Zeleného bareta
Fictorum - recenze
31. 8. 2017
|
Jan Slavík
Role kouzelníka není ve fantasy žánru ničím neobvyklým. Naopak, je to spíše klišé, ale ve valné většině případů se jedná o postavy poplatné charakterovému rozvoji i příběhu. Jde o hrdiny, co se teprve hledají a podobně. Kickstarterem zafinancovaný titul Fictorum na to jde jinak. Nechá vás rovnou obléci róbu skutečného arcimága, co se s nošením deseti prasečích ocásků za hrst měďáků vůbec nemusí obtěžovat.
Lost in Random – recenze akční adventury, jejíž svět vás pohltí
24. 9. 2021
|
Patrik Hajda
Když váš život řídí kostka
Thronebreaker: The Witcher Tales – recenze
19. 10. 2018
|
Šárka Tmějová
Sběratelské karetní hry mají jednu zásadní potíž: jsou zatraceně návykové, a pokud podobně jako já trpíte syndromem „pochytej je všechny“, připraví vás o víc peněz a času, než by bylo zdrávo. Je Gwent sběratelská karetní hra? Ano, je. Je jí i Thronebreaker? Ne tak docela. Dovolte mi jedno klišé hned na úvod – je totiž ještě mnohem víc.
Steep: Road to the Olympics - recenze
20. 12. 2017
|
Lucie Jiříková
Olympijské hry, ať už letní nebo zimní, jsou jednou z největších sportovních událostí na světě. Svou polívčičku si tak na nich rád přihřeje každý, kdo může. Třeba i vývojářská společnost Ubisoft, která vydala rozšíření Road to the Olympics ke hře Steep.
Fire Emblem Warriors: Three Hopes – recenze mlátičkové verze skvělé tahovky
30. 6. 2022
|
Aleš Smutný
Doretheo, jsi to ty?
Syberia: The World Before – recenze poslední hry Benoîta Sokala
16. 3. 2022
|
Patrik Hajda
Počtvrté mezi automatony
Blasphemous – recenze
27. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.
Pillars of Eternity II: Deadfire – recenze
16. 5. 2018
|
Václav Pecháček
Každé důležité rozhodnutí, každý krok novým směrem vyžaduje oběti. Vědí to hráči příběhových RPG, kteří se pravidelně potýkají se složitými etickými dilematy, a vědí to vývojáři, kteří hráčům takové pasti připravují. Pillars of Eternity II: Deadfire krok novým směrem úspěšně udělaly – ale zaplatily za něj daň, která se leckomu bude zdát až příliš vysoká.
Realpolitiks – recenze
17. 5. 2017
|
Ladislav Loukota
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Dungeon Faster – recenze oceňované české hry
14. 2. 2020
|
Pavel Skoták
Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.