Recenze

Shadow of the Tomb Raider – recenze

Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.

This Is the Police 2 – recenze

První This Is the Police pro mě byla zjevením. Zábavná manažerská strategie se správně zahořklým náčelníkem policie v hlavní roli vynikala dabingem, snadno pochopitelnými mechanismy i příběhem, který řešil morální boj muže, který balancuje mezi pozicí poctivého policejního šéfa a zkorumpovaného poskoka mafie. Druhý díl měl přinést inovaci s xcomovskými souboji a postavou šerifky, která čelí ještě větším problémům. Obojí v jisté formě dvojka přináší, ale možná by bylo lepší, kdyby zůstala při starém.

The Thin Silence - recenze depresivní adventury

The Thin Silence před spuštěním hry upozorňuje, že na vás hodlá naložit dávku depresí, zklamání životem, motivů sebevraždy a dalších závažných témat, která rozhodně nejsou pro slabé povahy. Upozornění se objevuje také v propagačních materiálech, a to dokonce natolik, že působí jako jistá forma lákadla. Bohužel však ve hře samotné deprese vyznívá do ztracena a spolu s nudnou hratelností nevytváří zrovna příjemný zážitek.

The Fall Part 2: Unbound - recenze

Štěstěna je vrtkavá dáma, říká se. Podobnou věc by ale z určitého úhlu pohledu šlo prohlásit i o inovaci. Jistě, pokud jí ve hře není dost, velice pravděpodobně se setkáte s negativní kritikou a názory, že série vykrádá sama sebe. Jenže, na druhou stranu, stačí snahu o novoty namířit špatným směrem, když to nebylo potřeba, a snadno může dojít k tomu, že pokazíte pokračování výborné hry. K něčemu takovému bohužel došlo i v případě The Fall Part 2: Unbound.

Argonus and the Gods of Stone – recenze

Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

The Legend of Zelda: Link’s Awakening – recenze

Ani velká, ani malá. Taková je staronová Zelda odkazující na pradávnou klasiku pro Game Boy. Nintendo se rozhodlo remakovat přes dvě dekády starou akční adventuru s Linkem v hlavní roli, který se ale tentokrát nežene za titulní princeznou Zeldou, která jednoduše není přítomná. Jeho snahou je jen dostat se z tajuplného a hádankami prolezlého ostrova Koholint. A i když je časová propast mezi hrou a současnými trendy dobře patrná, stále jde o dobrodružství hodné prožití.

Stygian: Reign of the Old Ones – recenze

Adaptovat dílo H.P. Lovecrafta může zdárně jen dostatečně šílený člověk. Pokud snad nejste obeznámeni s mytologií Cthulhu či Prastarými a Arkham si spojujete především s Batmanem, pak vězte, že jde o jedno z nejzásadnějších děl na poli hororu, z něhož autoři dodnes rádi čerpají. Obrovskou výhodou je volná licence na Lovecraftovu tvorbu, která umožňuje autorům prakticky bez omezení brát z nezaměnitelné tvorby rodáka z Providence (a případně do ní přidávat). Čím vším je jeho tvorba specifická? Především pocitem nepopsatelného děsu.

Thea 2: The Shattering – recenze slovanské strategie

Vydařené tahové RPG Thea: The Awakening se dočkalo po 4 letech pokračování a opět vás v něm čeká spousta hodin kvalitní zábavy. Nový grafický kabátek a úprava rozhraní hře jenom prospěly. Nezbývá než vyslyšet hlasy bohů a vydat se na nebezpečné dobrodružství, ve kterém půjde o život. Thea 2: The Shattering je tu.

Battle Brothers: Warriors of the North – recenze

Hyle Ničitel právě dokonal dílo zkázy, když dalším úderem svého sekero-kladiva rozštípl jak štít, tak i lebku sedláka, který v ruce držel zbraň očividně poprvé a zároveň naposledy. Hyle a Ragnar na mě upírají zraky z potřísněných tváří, na nichž není jediná kapka jejich vlastní krve, a netrpělivě čekají na můj pokyn. Další osada nám padla k nohám a na severu již není jediné, která by se nepoklonila moci našeho kmene či nelehla popelem. Ženy, děti a starci bědují a naříkají nad hromadou neúplných, zmrzačených těl. Zkrátka a dobře, je tady další rozšíření k Battle Brothers.

The Bard's Tale IV: Barrows Deep - recenze

Studio inXile Entertainment se prostřednictvím crowdfundingu pokusilo oživit osmdesátkovou RPG sérii The Bard's Tale. Pomocí moderních technologií chtělo stvořit plnohodnotné pokračování, které by kvalitou sneslo srovnání se svými předchůdci, ale zároveň zcela neodradilo moderního „neotrlého“ hráče. Výsledek s názvem The Bard's Tale IV: Barrows Deep je do jisté míry rozporuplný, staromilcům však udělá radost. 

Kingdom Come: Deliverance - From the Ashes - recenze

Také vám bylo trochu líto, že jste po bitvě o Přibyslavice v podstatě neměli důvod se zpět na sever mapy vůbec vracet a zpustošená víska tak zůstala ležet ladem? Nebyli jste sami, zdá se. Ve From the Ashes, prvním větším přídavku pro české RPG Kingdom Come: Deliverance, se postaráte o obnovu zuboženého sídla a ještě si za to odnesete pořádné všimné.

Yakuza 6: The Song of Life - recenze

Téměř rok a půl musel anglicky mluvící svět čekat na závěrečnou epizodu populární série o japonské mafii s názvem Yakuza 6: The Song of Life. Od svého vzniku v roce 2005 ušla Yakuza dlouhou cestu, na níž si vyzkoušela nejrůznější herní prvky, varianty otevřeného světa, střídající se charaktery. Prostě všechno, co může natěšený hráč čekat. Je tak příznačné, se v závěru celé série hra zaměřuje na jednu postavu a nabízí hráčům až filmovou podívanou s velkým důrazem na vyprávění.

Where the Water Tastes Like Wine – recenze

„Pověz mi smutný příběh,“ poprosil mě větrem ošlehaný tramp sedící naproti mně u táborového ohně. Kdyby mě požádal před deseti hodinami, nejspíš bych mu neřekl ani slovo, ale během cesty skrz naskrz Spojenými státy třicátých let minulého století jsem se lecčemus přiučil. Za chvíli se tak spolu s jiskrami k hvězdnému nebi vznášela slova popisující děsivé rolníky, kteří pracují ve dne v noci a nikdy nepřestávají zpívat. Z noční tmy jsem utkal obraz kozy s rohy ďábla polehávající vedle spáleného stavení. A to jsem ani nezmínil sám sebe – kostlivce chabě předstírajícího, že je muž. Ne, Where the Water Tastes Like Wine rozhodně není tradiční hra.

Warhammer Quest 2: The End Times - recenze

To takhle jednou kapitán, rytíř, temná čarodějka a elfí lučištník vejdou do hospody. A jelikož se nejedná o začátek povedeného vtipu, naše čtveřice usedne ke stolu, kde hodí řeč s vesničany. Jakže? Sužují vás monstra? Dobrá, podíváme se na to. Na cestě ke dveřím hrdinové možná zrekrutují někoho dalšího do party a hurá do kobek, čistit je od nestvůr. To je náčrt děje, který podbarvuje Warhammer Quest 2: The End Time. Je to bídné? Je, ale alespoň to nestojí v cestě alfě a omeze téhle mobilní hry – taktickým soubojům.

Wolfenstein II: The Amazing Deeds of Captain Wilkins - recenze

Každé dobrodružství jednou skončí. Na bonusové epizody k Wolfenstein II: The New Colossus se ale nebude vzpomínat v dobrém. Série The Freedom Chronicles nepřesvědčila ani s posledním dílem The Amazing Deeds of Captain Wilkins. Masakr nacistů s vojákem na vysokých podpatcích má sice své kouzlo, ale kampaň z recyklovaného obsahu, s jepičí trvanlivostí je potvrzením zmaru celé trilogie, která je historicky nejhorším přídavkem do série Wolfenstein.

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze

Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.

Fist of the North Star: Lost Paradise – recenze

Kultovní osmdesátková manga Fist of the North Star již napříč lety ožila nejen v podobě anime a filmů, ale také prostřednictvím mnoha ne zrovna povedených her. Tentokrát se však dobrodružství nezdolného bojovníka poznamenaného sedmi jizvami ujalo studio, které má na svědomí sérii Yakuza, a výsledek opravdu stojí za to.

Friday the 13th: The Game - recenze

Když poohlédnete po nějakém opravdu kultovním hororu, vaše oči musí spočinout na sérii Pátek 13. Krvavé řádění, ve kterém hraje prim urostlý šílenec se zakrytým obličejem a parta puberťáků myslících pouze na sex. Film se od premiéry v roce 1980 dočkal řady pokračování, televizního seriálu, knížek atd. Vzhledem k nezměrné popularitě námětu je až s podivem, že se látka nedočkala více videoherních adaptací – jenom dvou. V roce 1989 a letos v podobě Friday the 13th: The Game, kde hlavní roli dostáváte vy a další hráči. Jde totiž o third person survival hru s asymetrickým multiplayerem. Asi už tušíte, že na jedné straně stojí krvelačný Jason Voorhees, na druhé potom puberťáci, kteří se jeho běsnění pokusí přežít.

The Night of the Rabbit - recenze

Studio Daedalic Entertainment nám ještě předtím, než si střihne letního levobočka v podobě tahového RPG Blackguards, předložilo titul přesně ve svém stylu. The Nigh of the Rabbit je klasická point-and-click adventura, která sice nevyniká nadnesenou obtížností jako třeba série Deponia, přesto může být zadostiučiněním i pro pokročilé hráče.

The Legend of Heroes: Trails in the Sky the 3rd - recenze

Po deseti letech se hráči mimo Japonsko dočkali vydání závěrečného dílu JRPG trilogie Trails in the Sky z legendární série The Legend of Heroes, která si svými příběhy získává srdce fanoušků po celém světě od roku 1989. Třetí díl se oproti svému předchůdci chlubí několika drobnými úpravami soubojového systému, ale především uzavírá neuvěřitelně hutný příběh z království Liberl.

Wolfenstein II: The New Colossus - recenze verze pro Switch

Wolfenstein II: The New Colossus od MachineGames vyšel loni v říjnu a za necelý rok svého života stihl posbírat řadu nominací i prestižních ocenění. Na hrudi se mu blyští třeba medaile za akční hru roku z The Game Awards 2017. Možnost vzít si s sebou takhle povedený titul na cesty či do postele sice zní na papíře úžasně, ale port na Nintendo Switch ukazuje, že ne všechny hry mají na handheldu smysl a že zkrátka není každý den posvícení.

Wolfenstein II: The Diaries of Agent Silent Death - recenze

Ve válečných zápiscích s podtitulem The Diaries of Agent Silent Death se odhalují další tajemství z okupované Ameriky. Pointa však chybí. Spíše se potvrdil podivný kurz bonusové série, která do akční pecky Wolfenstein II: The New Colosuss dodává recyklovaný obsah, krátkou herní dobu a čím dál nesmyslnější nápady, jak ničit nacisty. Po demoliční zábavě z minula se přihlásila stealth hratelnost, se kterou Machine Games ukázali, jak hluboko lze po tvůrčí stránce klesnout.

The Fall Of The Dungeon Guardians - recenze

Herní branže prožívá dobu plnou návratů. Probudil se dokonce žánr krokovací dungeonů, přinášející zábavu sympaticky zakopanou hluboko pod zem. Že se od  dob Dungeon Master a Ultima Undrerworld hráčský vkus sice změnil, ale klasická kobkařská dobrodružství nezanikla, se snaží dokázat i The Fall of the Dungeon Guardians. Na zlaté časy vzpomíná vcelku důstojně. 

LEGO The Lord of the Rings - recenze

LEGO už dávno není jen povedenou stavebnicí, z níž jde postavit prakticky cokoliv. My hráči moc dobře víme, že vedle kostiček je LEGO i velice úspěšnou sérií her, která obvykle ztvárňuje ty největší filmové ikony. Po LEGO Star Wars III: The Clone Wars, LEGO Harry Potter: Years 5-7 nebo LEGO Batman 2: DC Super Heroes, jsme se proto celkem logicky dočkali také titulu LEGO The Lord of the Rings.

Order of the Thorne: The King's Challenge - recenze

Časy, kdy zemi křižovali neohrožení rytíři, bardi a trubadúři jsou dávno ty tam. A do jisté míry i hry inspirované touto tématikou. Výjimky však existují. Milé až pohádkové prostředí, zajímavé postavy, kreslená grafika i okouzlující hudba, a v neposlední řadě také dojem epického dobrodružství, to vše se snaží hráčům nabídnout Order of the Thorne: The King’s Challenge.

Dracula 4: The Shadow of the Dragon - recenze

Drákula se nepromenuje ve hrách, filmech a divadelních představeních s takovou pravidelností, jako námět zombie apokalypsy. Na druhou stranu ale jde o téma dlouhotrvající, které se objevuje s nevyčerpatelnou pravidelností mnoho desítek let.

Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze

Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze

Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.