Kdyby Suicide Squad: Kill the Justice League vyšlo jako spin-off třeba rok, dva po Arkham Knight, klidně jako placené DLC, nikdo by proti jeho kvalitám zřejmě neřekl ani popel. Takto ale po neuvěřitelných skoro devíti letech dostáváme akční odbočku, která sice dělá pár věcí dobře, ale za každou trefu do černého zaznamenává deset dalších zásahů vedle. Budu hodně překvapený, jestli se jí podaří v tvrdém konkurenčním boji her coby služeb přežít, protože nepřichází vůbec s ničím novým ani originálním.
Konec Arkhamverse?
Dokážu respektovat, že se v Rocksteady chtěli oprostit od zaběhnuté šablony, kterou jim přinesla trilogie s Batmanem. Že zkrátka chtěli vytvořit barvitý looter shooter a ukázat oblíbené postavy DC v jiném světle, s jinou hratelností. Mají na to svaté právo a s fantastickými předchozími hrami se jim podařilo stát nedílnou součástí superhrdinského univerza. Jenže Suicide Squad chybí jakákoliv inovace a i v těch nejlepších momentech se stává pouze řemeslně dobře zvládnutou akčňárnou, kterou ale shazuje recyklování obsahu, špatná prezentace a ničím nezajímavý služební model.
Než se ale pobavíme o samotné hratelnosti, endgame a příslibu nekonečné zábavy, která tady s námi jistě bude roky, je nutné si nejprve říct, jak Suicide Squad nakládá s notoricky známými postavami a jakou hrozbu zničení světa je tentokrát nutné odvrátit. Ve zkratce: Brainiac napadl a dobyl Metropolis, krom Wonder Woman zotročil celou Ligu spravedlnosti, a poslední nadějí na záchranu zůstává (bůh ví proč) partička druhořadých záporáků DC: Sebevražedný oddíl.
zdroj:
Rocksteady
Moc nerozumím, proč má Warner Bros. potřebu víceméně okrajovou komiksovou odbočku tolik cpát do mainstreamových médií. A už vůbec nechápu, proč Harley Quinn, Deadshota, Kapitána Boomeranga a King Sharka postaví rovnou proti nejmocnějším superhrdinům vůbec, což nutně vede ke směšným scenáristickým zkratkám, aby komické kvarteto neskončilo v souboji s nimi ve zlomku vteřiny jako mastný flek.
Předně se ale Rocksteady díky letům dřiny podařilo vytvořit vlastní parafrázi na DC univerzum – Arkhamverse – a podle mě si taky mohou s postavami nakládat, jak je libo, a jestli chtějí oblíbené superhrdiny zabíjet, jen do toho! Jen bych si přál, aby příběh tak strašně nechvátal k vypuštění do repetitivního světa hry jako služby a dal si práci obhájit to, co se na obrazovce děje.
Čtveřice antihrdinů je totiž skvělá, jejich humor a hlášky jsou skutečně vtipné a za chvíli si zhrzené záporáky zamilujete. Obrovskou zásluhu na tom mají herci, neskutečně kvalitní výpravné filmečky, obličejové animace a špičkový dabing. Ten se neomezuje jen na hratelné postavy, ale třeba takový jeden z posledních výkonů Kevina Conroye pod maskou Batmana je vysloveně mrazivý.
zdroj:
Rocksteady
Skoro to vypadá, jako by cutscény dělal úplně jiný tým. Ten, který stál za všemi těmi skvělými hrami s Batmanem. Sebevražedný oddíl vykresluje jako narušenou bandu mamlasů, ale díky tomu vtip působí nenuceně a rozhodně jde o lepší komedii, než na jakou se v posledních letech na stříbrných plátnech zmohl Marvel.
Jenže pak se dostáváme k úkolu, který Suicide Squad čeká: Zabít Ligu spravedlnosti. A najednou je jasné, že vysloveně nekompetentní skupinka kriminálníků nemá absolutně žádnou šanci. Proto musí přijít na řadu berličky: Nějaký gimmick, na který víceméně náhodou narazíte, a rázem Harley, Nanaue, George a Floyd kosí jedny z nemocnějších bytostí v jakémkoliv univerzu jako na běžícím pásu. Dokážu neotřelé dějové zvraty ocenit, na nějakou posvátnost komiksových hrdinů nehraju, ale Suicide Squad si zkrátka nedalo tu práci vystavět a obhájit ekvivalent tak zásadních momentů, jakým byla třeba Jokerova smrt v Arkham City.
Cynická čistka v Arkhamverse ale nejspíš jen znamená restart, aby se naše oblíbené postavy vrátily v sezónním obsahu. Takže vlastně jako by se nic nestalo. Ostatně za chvíli na nás má udeřit resuscitovaný Joker... Teda pardon, Joker z „jiné dimenze“.
Čtveřice poťouchlých antihrdinů
Když tedy asi devítihodinovou příběhovou linkou prosvištíte, neúctyhodně se vypořádáte se superhrdiny a uděláte krvavou tečku za skoro celým Arkhamverse, co vám zbývá? No přece akce, akce a zase akce!
A ta se namouduši povedla. Každá hratelná postava je dostatečně odlišná, aby si svůj oblíbený styl našel každý. Velkou měrou se o to zasluhuje způsob, jakým se jednotliví antihrdinové pohybují po ostudně prázdné Metropolis.
zdroj:
Rocksteady
Pro ty, kteří rádi kosí nenápadité nepřátele z dálky, je nejlepší zabiják na světě Deadshot. Díky jetpacku se dokáže vznášet nad hlavami protivníků a ty přesnými ranami ostřelovat. Raketový batoh ale skrývá i nálože na zdrcující bombardování a dokáže s ním překonávat velké vzdálenosti.
Vyšinutá psycholožka Harley Quinn díky zabavenému navijáku a batdronovi zdolává nástrahy města velmi podobně jako maskovaný křižák v sérii Batman. Dokáže se přitahovat k okrajům budov nebo se díky dronovi houpat ve vzduchu. Nepřátelé si pak nejraději podá hbitou akrobacií, ve které nechybí pořádné pecky chladnými zbraněmi.
Exulant z Atlantidy, King Shark, se zase po městě pohybuje velkými přískoky a kombinuje těžké rány sekáčky s masivním kulometem. No a Kapitán Boomerang si nejlépe rozumí s brokovnicí a jeho věrná australská zbraň páchá slušnou paseku na střední vzdálenosti a ještě se k ní dokáže teleportovat, což je zároveň také primární způsob cestování tohoto gentlemana ze země klokanů a ptakopysků.
Každá postava má pak několik preferovaných stylů, které dále rozvíjíte v celku standardním stromu schopností, aneb Chceš spíš o 20 procent vyšší šanci na kritický útok, nebo lepší doplňování štítů? Když ale dojde na bitvu, budou vám oči přecházet.
Nespoutaná a zábavná akce
Je to dané hlavně tím, že souboje jsou neskutečný vizuální bordel. Exploze, zahlcené uživatelské rozhraní (které se ale dá povypínat) a nespočet efektů s různými barvičkami můžou vypadat jako neřízený chaos, ale ten umí být také zatraceně zábavný! Když se dostatečně sžijete se svojí postavou, naučíte se rozlišovat útoky protivníků a jakou schopností nejlépe kontrovat a vracet poškození, zvrhne se Suicide Squad v nefalšovanou dopaminovou jízdu, která skvěle odráží chaotickou povahu ústředního kvarteta.
zdroj:
Rocksteady
Jen je velká škoda, že nepřátelé jsou fádní fialoví paňáci, které od sebe skoro nelze rozlišit. A že těch druhů protivníků byste taky spočítali na prstech jedné ruky.
Některé holomky totiž musíte nejprve oslabit útokem zblízka, jiné zase granátem, dalším trefovat slabá místa, zkrátka celkem klasika. Vrací se i systém protiútoků z batmanovské série, byť nefunguje úplně nejlépe. Silné útoky totiž můžete včasnou „protistřelou“ přerušit a ještě zasadit vysoké poškození, což se ale třeba na gamepadu dělá strašně krkolomně, protože automatické zaměřování prioritizuje nejbližší cíl, nikoliv ten útočící. Obecně ovládací schéma je docela kostrbaté a chce si na něj déle zvykat.
Nezdravá recyklace
Bezhlavá akce je ale taky to jediné, co budete v Suicide Squad dělat. Vrací se sice pár hádanek s Riddlerem a závody skrz kruhy na čas, ale drtivou většinu času strávíte v několika typech misí, které jsou tak k uzoufání nudné, že se mi začaly zajídat mnohem dřív, než jsem se vůbec dostal k nějakému endgame (ve kterém se stejně znovu opakují).
V naprosté většině případů něco bráníte, nebo naopak ničíte. Je podle mě celkem jedno, jestli chráníte servery, kytky Poison Ivy, zachraňujete zabarikádované vojáky, nebo ničíte inkubátory. V malých arénách prostě přebíháte od ukazatele k ukazateli a cestou ničíte vše živé. Mnohdy vás ještě pohání čas a místy trochu přituhne, protože protivníky posilní nějaký modifikátor. Například že nepřátele lze poškodit jenom protiútokem, nebo musí být nejprve oslabeni granátem.
zdroj:
Rocksteady
Vrací se taky fenomén, který jsem doufal, že se v herním průmyslu už neobjeví – eskortovací mise, ve kterých doprovázíte a bráníte zoufale pomalou dodávku. Občas je příjemným zpestřením kratičké intermezzo v devastujícím levitujícím tanku, ale to je tak možná jediná variabilita k jinak zoufale recyklovanému obsahu.
Teď nastává otázka, proč byste to všechno nad rámec příběhu podstupovali? No přece protože jde o live service model a za všechno vám padají různé in-game měny, zbraně, zkušenosti a další serepetičky. Přichází Suicide Squad s něčím převratným? V žádném případě. Maximálně jsem párkrát ve výbavě upřednostnil zbraň před jinou, statisticky lepší, protože měla fajn pasivku, která se mi lépe hodila ke stylu hraní, ale upřímně nešlo o nic, z čeho bych si sedl na zadek.
Odemykáte si celkem tradiční recepty, ze kterých můžete vyrábět nové a lepší zbraně (za suroviny z misí), měnit modifikátory, přiřazovat jim živelné poškození, levelovat rychlejší přebíjení nebo přesnost. V endgame se pak pachtíte po setových předmětech, ale ruku na srdce, opět nejde o nic objevného, co byste neviděli v desítkách podobných her.
Endgame a mikrotransakce
Když tedy za nějakých patnáct, dvacet hodin dohrajete příběh a poperete se s vedlejšími úkoly (což jsou pořád ty samé mise jmenované výše), co vám Suicide Squad nabízí, aby ospravedlnila ten věhlasný live service? Více toho samého.
zdroj:
Rocksteady
Můžete jet do zblbnutí jedny a tytéž aktivity, akorát v „jiné dimenzi“. Padají vám o trochu lepší předměty, nepřátelé dostanou podle zvolené obtížnosti (kterých je 30, ale musíte si je postupně poodemykat) nějaké ty modifikátory, a tak pořád dokola. Opět: Bráníme kytku, ničíme inkubátory, vraždíme potvory.
Jo, a za pokus „hrát“ tyto endgame mise platíte herní měnou, kterou farmíte… uhodli jste správně! Opakováním jiných misí, ve kterých ale děláte úplně to samé, co v každém jiném úkolu – bráníte kytky, ničíte inkubátory, vraždíte potvory. Už vidíte, v čem je hlavní problém?
Rocksteady sice slibuje, že každý měsíc přibudou nové aktivity v nových prostředích, ale digitální hřbitovy jsou plné podobných her, které místo slibovaného obsahu zahlásily čas úmrtí. Aby se z jednotvárné akce najednou stala originální bomba, by vyžadovalo notné překopání systému lootu a aspoň dvojnásobné množství druhů misí.
Malé, ale bezvýznamné plus si Suicide Squad zaslouží za poměrně pasivní dodatečnou monetizaci. Nikde na vás (zatím) nevyskakují reklamy na speciální nabídky a jediné, za co můžete utrácet reálné peníze, jsou (zatím) kostýmy a emotikony. Kdybych se po online obchodu vyloženě nepídil, tak bych ho dokonce asi i přehlédl.
Zrnka zábavy v poušti průměrnosti
Neopustím si ještě poznámku, že hra vůbec nemusela vyžadovat konstantní připojení k internetu. Navíc dle mého klidně mohla vyjít i na minulé generaci konzolí, protože vypadá zastarale. Vedle špičkově vymodelovaných postav a dechberoucích animací působí sterilní, prázdné město jako pěst na oko a i dnes už stařičký Arkham Knight umí mnohem lépe pracovat s nasvícením, atmosférou a efekty počasí.
zdroj: WB Games
Přičítám k dobru, že hra na PS5 jede bez jediného škobrtnutí, technických problémů a bugů. Suicide Squad je ale jinak zkrátka definicí průměrné hry. Dokážu si představit, že s partou přátel může být průchod příběhem fajn zábava. Filmečky jsou špičkové, akce a pohyb po mrtvém městě se také povedly. Jenže neustálá recyklace asi pěti aktivit pořád dokola naprosto zabíjí jakoukoliv chuť se do hry vracet a příslib, že se stav někdy v budoucnu možná zlepší, mi nestačí.
