Pavel Dobrovský
Rozhovor: Jakub Hussar o českém karetním RPG Coraabia
Začalo to vybájenou planetou Coraab a fikčním vesmírem plným příběhů. Pokračovalo to krátkými filmy skupiny Trinity Pictures, karetní hrou s vlastními pravidly a nakonec režisér a vývojář Jakub Hussar loni spustil karetní hru Coraabia, do které vložil mytologii, na níž řadu let pracoval. Coraabia se chytila, hrají jí tisíce lidí a Jakub společně se studiem ARK8 připravuje novou verzi, která má být srozumitelnější i úplným začátečníkům.
GamesPlay: Infested Planet klonuje Cannon Fodder a StarCraft v jeden celek
Potká se Cannon Fodder a StarCraft, zamilují se do sebe jako dva školáci a výsledkem je Infested Planet: svižná akční strategie pro několik mariňáků a desítky tisíc hmyzáků, kteří se pokoušejí sežrat všechno pod slunce. Nebo se naopak pouze brání proti lidských vetřelcům? Ať tak nebo tak, jejich hlavy padají dolů pod deštěm kulek, granátů a zážehů plamenometčíků.
Rozhovor s Rybičky 48: O hrách, muzice a vůbec
Napsala nám kapela Rybičky 48, že vydala nové album. Odpověděli jsme, že nás to těší, ale víc že k tomu asi neřekneme. Kapela napsala, že bychom měli. A my na to: „Proč?“ A oni, že udělali klip ve stylu FPS, ve kterém je hromada alkoholu, sexu a kokainu. To už znělo zajímavě i z pohledu herního média, a tak jsme se na klip podívali a řekli Rybičkám, že by mohly o svém (kladném) postoji ke hrám vyprávět na kameru. A ony, že ano.
GamesPlay: NaissanceE jako sen šíleného architekta
O čem sní šílení architekti? Možná o městech postavených z betonových kvádrů, o světlech, která na zdech kreslí stínové divadlo bez diváků nebo o nekonečných hlubinách a tvorech složených ze světla a oceli. Všechno uvedené obsahuje NaissanceE, podmanivá průzkumnická skákačka, v níž nevíte nic o světě, který vás obklopuje a on si vás nevšímá. Chcete najít jeho tajemství? Připravte se na skákání nad nekonečnými hlubinami a časté umírání.
Rozhovor s Janem Kavanem z CBE o hororech a herní hudbě
Možná vás překvapí, když se během půl hodiny skloňují hry, interaktivní hudba, spisovatel M. R. James a potenciál herních hororů. Přesně to se ale stalo v rozhovoru s Honzou Kavanem, šéfem studia CBE Software, které je podepsáno pod hrami jako Ghost in the Sheet nebo J.U.L.I.A. Honza detailně rozebral, jak se mění podoba J.U.L.I.A. a odtajnil zákulisní dění kolem projektu Serena nebo komplikace s vydavatelem Lace Mamba.
GamesPlay: To nejlepší z Global Game Jam I.
Minulý týden vás Láďa v tematickém článku obšírně seznámil s filozofií rychlotvorby her a zaměřil se na Global Game Jam 2014, protože v množství pravidelně pořádaných game jamů jde o jednu z největších a nejzajímavějších akcí. V článku jste se mohli dočíst o některých konkrétních titulech, které během Global Game Jam 2014 vznikly, ale protože jich tvůrčí týmy ze 72 zemí celého světa zvládly za dva dny čistého času vytvořit 4290 (!), ani zdaleka nešlo o reprezentativní výběr. Vlastně je skoro nemožné něco jako „reprezentativní výběr“ sestavit, ale určitě se můžeme a chceme nějakou chvíli v nabízených hrách či prototypech přehrabovat a upozorňovat na ty zajímavější.
Kyberpunkové RPG Dex podle Honzy Jirkovského
Byla by chyba přehlížet dvourozměrné kyberpunkové RPG Dex. Kdo to udělá, může se jednou nakrásně probudit s implantáty vytrženými z hlavy pouliční mafií. I když, moment, tak daleko ještě nejsme. Přesně takto ostrý je ale dystopický svět RPG Dex, ve kterém se hlavní hrdinka snaží popasovat s nadnárodními korporacemi.
GamesPlay: SteamWorld Dig aneb důlní šichta s robohorníkem
Na Nintendu 3DS sklízela havířská hopsačka SteamWorld Dig samou chválu a nedávno vyšla i na PC, aby se hráči mohli přesvědčit na vlastní oči o jejích kvalitách. Nejčastěji bývá srovnávána s Terrarií anebo Metroidem, kdo by se však domníval, že jde o sprostý klon, byl by na omylu. Jako robohorník ve steampunkově laděném divokém západu prozkoumáváte zrušený důl, který vám odkázal robostrýček a kromě minerálů nacházíte zbytky civilizace, která tu byla před vámi.
Tvůrci z Allodium o novinkách v úspěšné české online strategii Infinitum
Úspěšnou českou online strategii Infinitum a její vývojáře z týmu Allodium jsme vám představili už loni skrze články (rozhovor, preview) Honzy Horčíka. Webové strategie se však vyvíjí rychlým tempem a za uplynulý rok se toho hodně odehrálo i na bojištích Infinitum. Pavel proto do našeho studia nalákal Jakuba Müllera Martina Boháče, aby nejenom zrekapitulovali okolnosti vzniku a následných začátků Infinitum, ale popovídali také o novinkách ve hře.
Tři hodiny hraní ukázaly dvě tváře Wolfenstein: The New Order
Říká se, že historie se opakuje a lidé se z ní nedokáží poučit. Proto je také ve většině případů tak nezáživná. Poslední Wolfenstein tohle pravidlo dokonale potvrdil: vrátila se známá značka a znechutila všechny, kteří čekali kvalitní hru. O to více mrzoutských řečí je slyšet ohledně The New Order. Prý to nebude tak skvělé jako Wolfenstein 3D (nebude). Prý to nebude tak super jako Return to Castle Wolfenstein (kdo ví). A prý je celá ta dnešní herní scéna na jedno brdo a Castle Wolfenstein byl nejlepší Wolfenstein vůbec, a kdo nemá potisk na triku z osmi a méně barev, ten by si měl zrevidovat životní hodnoty. Oč víc se toho napovídá, o to víc se pak člověk diví.
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.