Dojmy z hraní: Destiny 2 pobaví staré i nové Guardiany
V daleké budoucnosti dorazil k lidstvu tajemný Traveler, který dovolil lidstvu prozkoumávat daleký vesmír. Traveler, posel světla a naděje, byl pronásledován Temnotou, která si ho ke konci našla a téměř ho zneškodnila. Na jediné, co se zmohl, bylo vyrobit hromadu malých robotů, kteří doprovázejí Guardiany, a mají na starosti obranu posledního města na Zemi po velkém konfliktu. Zároveň jsou poslední nadějí, jak postavit lidstvo zpět na nohy. Vítejte v Destiny 2.
RimWorld - dojmy z early access verze
Ačkoliv jsou to už víc jak tři roky, co vyšla alpha verze sci-fi simulátoru kolonizování pusté planety s názvem RimWorld, definitivní datum vydání této perly je stále v nedohlednu. Titul, který byl podle IndieDB svého času nejlepší nezávislou hrou roku, by proto mohl neoprávněně zapadnout u těch, kteří mu v době po vydání nevěnovali větší pozornost. To by však byla chyba. RimWorld totiž už v early access verzi skvěle baví.
Dojmy z hraní: Prey má všechno - plánování, utíkání, skrývání i hektické přestřelky
Plížil jsem se rozbořenou chodbou vesmírné stanice Talos-1 a tajil dech. Oči mi co chvíli sjely k velkému francouzskému klíči, který jsem používal jako nouzovou zbraň na blízko. V inventáři mi sice ležela pistolka a zbraň, co střílí lepidlo, ale náboje? Veškeré žádné. A v tu chvíli jsem to spatřil. Na jednom ze stolků byly vedle sebe položené dva nevinně vypadající hrníčky na kafe. V duchu jsem bojechtivě zařval, vrhnul se na hrnky a začal do nich bušit jako šílenec v očekávání, že jeden z nich se co nevidět promění v mimozemšťana. Nestalo se. Jedinou obětí celé situace bylo pár kusů porcelánu.
GDC 2017: Tacoma vzbuzuje příjemné vzpomínky na nepříjemné zážitky ze System Shock 2
Tvůrci z Fullbright Company si díky walking simulátoru Gone Home vybudovali úspěšnou, ale kvůli tématu hry pro značnou část herní obecně i kontroverzní, reputaci. Bez ohledu na to, jestli první hru studia považujete tematicky za poplatnou době, nebo za progresivní kus videoherního umění, nelze zpochybnit jednu věc: Steve Gaynor a spol. umí vyprávět příběhy, které vzbuzují emoce. Příběhy, které mají pointu. Příběhy, které zdánlivě popírají klasickou strukturu vyprávění, ale zároveň jsou pečlivě řízené a dokáží hráče oslovit. Další projekt studia, sci-fi adventura Tacoma, pod výše uvedené nejenom přidává podpis, ale hlavně snahu studia o vyprávění osobních příběhů rozvádí a doplňuje o minimálně jednu herní rovinu. Když to zjednoduším, Tacoma je mnohem více klasická hra než Gone Home. Zároveň jde ale o stejně silný zážitek, jako Gone Home. Díky postavám. Díky prostředí. Díky nelineárnímu vyprávění. Díky atmosféře. Díky herním systémům. Díky ovládání. Díky …a tak dále.
Mass Effect: Andromeda - dojmy z hraní
Mockrát za život se člověku nestane, aby si v jednom týdnu zahrál dvě pokračování her, které mu kdysi (v pozitivním smyslu) převrátily svět vzhůru nohama. Mně se právě tohle poštěstilo. Zatímco Torment: Tides of Numenera si však vychutnávám po večerech v pohodlí svého pokojíčku, za Mass Effect: Andromeda jsem se musel po vzoru hrdinů vypravit do daleka, konkrétně do Varšavy. A po přibližně čtyřech hodinách hraní jsem si zpátky přivezl plnou hlavu dojmů, které jsou upřímně řečeno smíšené.
Dojmy z hraní: vyzkoušeli jsme Torment: Tides of Numenera
V poslední roce, či dvou se doslova roztrhl pytel s návraty klasických izometrických RPG, které pro velké množství dnes už odrostlých hráčů představují ony příslovečné zlaté časy herního průmyslu. Načal to Brian Frago se Wastelandem a pokračovalo to Tyranny, Pillars of Eternity či Divinity: Original Sin. Hráči si zkrátka mají z čeho vybírat a jen letos dost možná vyjdou hned 3 až 4 podobně laděné tituly. Jedním z nich bude i duchovní nástupce legendárního Planescape: Torment, který jeho tvůrci popisují jako titul, co si musíte zahrát, když už vás nebaví rozdávat headshoty. A po zhruba dvou hodinách hraní mám měsíc před vydáním pocit, že z výše uvedených her je Torment: Tides of Numenera dost možná nejpovedenější.
Destiny slaví Vánoce novým obsahem
V závěru recenze na Rise of Iron jsem si posteskl, že po roce obsahového půstu nebudu mít pro letošek žádné naděje v očekávání, že na první Destiny už se v Bungie zapomnělo. Opak je ale pravdou. Vývojáři překvapivě dostáli svým slibům. Vedle obsahových dodatků k poslednímu rozšíření či raidu přišli s oslavou Halloweenu, vydařeným vánočním Dawningem a vrací SRL i nějaké ty nové a staré zbraně a další drobnosti. Navzdory očekávání tak pořád má smysl se do hry vracet jak pro absolutní veterány, tak i pro hráče, kteří Rise of Iron odložili hned po kratičké kampani. Destiny tedy žije - stále se toho v tomto světě dá hodně zažít.
Dojmy z hraní: Hellion je totální vesmírná simulace, která vyráží dech
Kdybych měl jmenovat jednu hru, o které jsem před Gamescomem nic nevěděl, a nakonec mě ohromila, vystřelím od boku název Hellion. Podle základních informací hra nepůsobí zvlášť zajímavě a leckoho může odradit už žánr. Hellion se prezentuje jako vesmírný sci-fi survival, i když si myslím, že správné označení by mělo znít „totální vesmírný simulátor.“
Dojmy z hraní: multiplayer Titanfall 2 je rychlá, dynamická a taktická zábava
Řadu informací o multiplayeru chystané střílečky Titanfall 2 nabídl už Adam, který si je přivezl z E3. Vystřelovací hák, pohyblivější piloti, nové druhy titánů včetně speciálních schopností, herní mód Bounty Hunt… No, však si můžete přečíst celý článek. Během Gamescomu jsem si druhý Titanfall také zahrál a v zásadě musím potvrdit to, co psal Adam – tahle hra je rychlá, dynamická, taktická. A taky prostě a jednoduše zábavná.
Hledání injekcí a útěk před monstrem - první dojmy ze sci-fi hororu Phantaruk
Není to tak dlouho, co vás Aleš seznámil s polským sci-fi hororem Phantaruk. Osamělý muž bez identity v něm pátrá po odpovědích na palubách násilně vyklizené vesmírné těžařské lodi. Samota je ubíjející, ale není absolutní: Občas se zjeví bytost, která je také osamělá, ale ve vagónu pražského metra byste s ní jet nechtěli. Zabíjí totiž všechno, co se pohne. Jediným řešením je útěk a ten budete provozovat hodně často. Aleš od hratelnosti čekal variaci na Alien: Isolation. Po zahrání ukázkové verze můžu dodat, že inspirace přichází také ze SOMA a kdo bude pátrat, ten najde i pomrknutí na System Shock a Dead Space.
Dojmy z hraní: Deus Ex Mankind Divided nezklamal, ale ani nepřekvapil
Restart série Deus Ex se před pěti lety povedl na výbornou. Human Revolution uchvátila hráče i recenzenty. Není tedy žádným překvapením, že vzniká na první pohled identické pokračování, které v řadě aspektů kopíruje předchůdce a nabídne v prvé řadě více téhož. Deus Ex: Mankind Divided totiž vypadá a hraje se stejně. Vůbec to ale nemusí být na škodu, protože tvůrci tím pádem navazují na úspěch jedničky bez jakýchkoli problémů, což je ta největší pochvala, jakou si z Los Angeles mohli odvést.
Dojmy z hraní: střílečka LawBreakers má solidní základ, ale chybí jí tvář i duše
Cliff Bleszinski se z krátkého vývojářského důchodu vrátil k žánru, se kterým má spoustu zkušeností díky vývoji Unreal Tournament. LawBreakers ze známé multiplayer akce hodně těží, ale zároveň nabízí spoustu nových prvků. A jak se to hraje? Docela dobře, jen se ani po odehrání několika her nelze zbavit dojmu, že LawBreakers "něco" chybí...
Dojmy z hraní: Horizon Zero Dawn skvěle vypadá a stejně se i hraje
Horizon Zero Dawn řadím už od oznámení mezi nejzajímavější chystané hry. Částečně za to mohou unikátní robotičtí dinosauři, ale také zvědavost, jak se Guerrilla Games poperou s novým konceptem. Skok od vývoje Killzone her do zcela nového světa a žánru totiž považuji za osvěžující krok správným směrem. A poté, co jsem měl na E3 možnost Horizon hrát, se na tuhle akci v otevřeném světě začínám regulérně těšit.
Dojmy z hraní: singleplayer Call of Duty: Infinite Warfare bohužel nemá čím překvapit
To nejlepší, co letos Activision na E3 přivezl, je 9 let stará hra, která nakonec vypadá téměř lépe než titul, který bude značku Call of Duty reprezentovat letos. Řeč je samozřejmě o remasteru Modern Warfare, který v Los Angeles do určité míry zachraňoval pověst série. Kdyby totiž lidé z Activision neukazovali po grafické stránce parádně vypulírovanou úvodní misi právě z remasteru, zbyla by jen ukázka CoD: Infinite Warfare, která se, podobně jako třetí Black Ops, zatím jeví jako další z plejády nepříliš zajímavých Call of Duty her.
Dojmy z hraní: Titanfall 2 multiplayer je rychlý a zábavný
První Titanfall si o pokračování vyloženě říkal. Jakkoliv byl dobrý a zábavný, potenciál pro zlepšení byl přímo hmatatelný. Od širší nabídky titánů, přes pestřejší možnosti pilotů, až po víc obsahu obecně. Nemluvě o „příběhové kampani“, která vrcholem hry zrovna nebyla. Vypadá to, že vývojáři z Respawn Entertainment jsou si všech nedostatků jedničky vědomi a ve dvojce chtějí vše dotáhnout. A soudě dle prvních několika multiplayer zápasů v Titanfall 2 mají nakročeno správným směrem.
Dojmy z hraní: na pohled zajímavá ReCore se hraje jako obyčejná střílečka
Japonský veterán Kejdži Inafune nás loni oslovil zajímavým titulem ReCore, ve kterém má po vašem boku běhat roztomilý robotický pejsek. Z hratelnosti jsme toho ale moc neviděli, což se podařilo napravit letos, kdy jsem si ReCore konečně zahrál. Bohužel se ukázalo, že hra lépe vypadá než se hraje.
Dojmy z bety Mirror’s Edge: Catalyst - Faith se vrací v plné síle
Pokračování Mirror’s Edge vyjde na začátku června skoro přesně tři roky po oznámení, a osm let od vydání prvního dílu. Ve své době šlo o jednu z nejodvážnějších a nejoriginálnějších tříáčkových her od EA, ale komerčně tato parkourová first person hra s velmi specifickými souboji a vizuálem příliš úspěšná nebyla. Není tedy divu, že si museli fanoušci na dvojku počkat tak dlouho. Uzavřená beta ovšem naznačila, že dlouhé čekání nebylo marné - fanoušci prvního dílu se mají nač těšit.
Dojmy z hraní: Nova Covert Ops nepřináší nic nového, ale fanoušky StarCraft II potěší
Příběhové DLC Nova Covert Ops pro StarCraft II představuje ze strany Blizzardu netradiční krok - snad poprvé od dob třetího Warcraftu rozšiřují tvůrci některou ze svých her singleplayerovým přídavkem podobného formátu. Tedy klasickým placeným DLC, navíc rozděleným na tři várky. První z nich nabízí tři mise z plánovaných devíti, které už nyní poskytují odpověď na otázku, jestli má tahle minikampaň za čtyři stovky smysl.
Master of Orion - dojmy z early access verze
Master of Orion. Kdo by tohle jméno neznal? Vesmírná 4X strategie, v níž se vydáváme napříč hvězdami a dobýváme planetu za planetou přátelským i nepřátelským emzákům navzdory. Solární systémy se osidlují, kolonie přibývají a flotily lodí hoří jako papír. Prostě taková Civilizace ve vesmíru. Jenže kolik z nás opravdu hrálo první díl téhle legendární série? Počítám, že moc velké číslo to nebude. Tahle hra má na krku víc let než kdejaký dospělák a hráči jsou přece jen z dobrých důvodů spíš na mladší. Ono dnes není snadné si užívat jejich archaickou grafiku a zkostnatělou hratelnost. A tak je jedině dobře, že pod taktovkou NGD Studios vzniká plnohodnotný remake Master of Orion v hezky modernizovaném kabátku
Dojmy z hraní Ashes of the Singularity - rozmáchlé RTS s kolosálními bitvami
Hrávali jste Unreal Tournament 2004? Bývala to moje oblíbená akční hra pro multiplayerové seance, která obsahovala jeden docela zábavný mód. Velké týmové bitvy na rozlehlých mapách, protkaných sítí energetických linek vedoucích k jádru. Představte si Onslaught mód jako RTS, kde ovládáte futuristické tanky, vznášedla a válečné lodě, bojujete o energetické uzly a tomu všemu vévodí zatím nevyvážená porce zábavy. A máte základní obrázek o early access verzi Ashes of the Singularity.
