Vesmír hluboký, vesmír pěkný…
A není to žádná obnošená bunda ze sekáče. Že se hra na Steamu a GOG.com nachází v předběžném přístupu, byste podle grafiky nejspíš nepoznali. Svítící pavučina hvězdných systémů rozesetých po celé galaxii je přímo k nakousnutí. Stejně jako jednotlivé planety s pouštěmi, džunglemi a vulkanickou aktivitou. I na flotily letící plnou parou do bitvy se dívá moc hezky. Zemskou zvířenou inspirovaní mimozemšťané, šklebící se na vás z obrazovky, jsou také jako živí.
Ano, modely lodí i planet se po chvíli začnou opakovat. Stále stejné diplomatické a kolonizační scénky způsobí, že se tlačítko Escape bude v hrůze třást před mocí vašeho ukazováku. Ale na tom nesejde. Jde o early access. Na přidání všech takových drobností budou mít autoři ještě spoustu příležitostí.
Stejně tak můžeme přivřít oči nad některými nedokonalostmi v uživatelském rozhraní. Nepřítomnost jednoduchého seznamu budov bez nutnosti otáčet celou planetou jako šašek je jedno takové přehlédnutí, které ještě bude dozajista vyspraveno. Nemám obavu ani o plánovaný obsah, který v současné verzi nenajdeme – například systém špionáže.
Problémy malé, problémy větší…
Poněkud frustrující, ale nikoli neřešitelná, je rasová problematika galaxie. Neříkám, že bychom měli všechny mimozemšťany bez rozdílu pokropit atomovkami, protože jsou od nás prostě až příliš odlišní a nikdy s nimi nebudeme moci žít v míru. Problém tkví v pravém opaku. Jednotlivé frakce jsou si až příliš podobné. Jejich unikátní technologie jsou sice na první pohled opravdu působivé, schopnost přeměnit povrch planety ve svůj vlastní unikátní biom je prostě fajn, ale ve skutečnosti nemají průběh hry žádný velký dopad.
Od malých, snadno napravitelných problémů se postupně přesouváme k těm větším a hůře řešitelným. Prvním z nich je umělá inteligence. Jenže ona je ve skutečnosti spíše neumělá. AI osciluje někde mezi nebetyčně tupou a neexistující. Konkurenti vás většinu času nechají v klídku kolonizovat všechny planety kolem sebe, aniž by se tomu pokusili nějak zabránit. Sami se budou držet na svém písečku a sem tam obsadí svět nebo dva.
Když už konečně dostanou nějaké ty imperialistické choutky, zradí je jejich absolutní neschopnost vybudovat funkční armádu a/nebo ekonomiku. Právě na postupné vylepšování AI se tvůrci během early access zaměřují, ale zatím je až podezřele stupidní. I tohle se ještě může do konečného vydání změnit. Ale rozhodně je to něco, nač je třeba si dávat pozor.
…a problémy velké
Jenže to bohužel není všechno. V zásobě leží ještě další střípky ostré kritiky. Možná ten nejpichlavější se týká celkového pocitu ze hry – z její náplně a tempa. Protože v Master of Orion vlastně není moc co dělat. Ale ne, to není zcela přesné. Děláte toho spoustu, od konstruování nových vylepšení až po poletování s různými raketkami. Skutečný problém tkví v nedostatku rozhodování.
Podívejte se třeba na stavění budov. Ačkoli zpočátku budete všechny své světy poctivě individuálně spravovat a dlouze dumat nad výběrem mezi raketovou základnou a farmou na houbičky, po chvíli zjistíte, že pořád děláte to samé. Že budov není ani zdaleka tolik a nemají natolik zajímavé efekty, aby systém dlouhodobě podporoval kreativní přemýšlení. Stane se z toho soustava rutinního klikání.
zdroj: Archiv
A naprosto stejnou kritiku si zaslouží i systém expanze. Od působivých začátků, při kterých si připadáte jako imperialistická verze kapitána Kirka, se dokolonizujete až do stavu mírného otupění. Ačkoliv vás za osidlování příliš velkého počtu nových planet čeká diplomatický postih, koho to vlastně zajímá, když mimozemšťané stejně nepředstavují žádnou hrozbu? A tak jedinou otázkou zůstává, kterou planetu v daném slunečním systému vlastně osídlíte. Odpověď? Bude to ta, která má u sebe víc lákavých zelených čárek, což poukazuje na velikost nebo hojnost minerálů.
Tenhle proces může ještě trochu ovlivnit vaše civilizace. Za rasu kočičáků například dává smysl zabrat nepříliš lákavou pouštní planetu, kterou pak díky své unikátní technologii můžete přeměnit na travnatý ráj. Vytvoří se tak celkem zajímavé taktické volby. Jenže ani náhodou nenarazíte na žádné dostatečně hluboké strategické dilema.
Je možné, že tenhle problém zmizí s vylepšováním AI, která vás dostane pod tlak. Případně může pomoci i multiplayer. Ale zdá se, že hra jednoznačně podporuje co nejrychlejší osidlování všech planet, co vám přijdou pod ruku, aniž byste příliš mysleli na následky. A to prozatím není žádná velká zábava.
Spousta přešlapů
Neznamená to, že by Master of Orion byl jedna velká černá díra plná nudy. Je dost pravděpodobné, že si jeho hraní docela užijete. Například takové designování vesmírných lodí se vším tím přezbrojováním a přebarvováním je nenáročná kreativní zábava, a dokonce se dočkáte i nějakých těch obtížných voleb. Mezi mohutně obrněnou a oštítěnou lodí s pár kanóny na předku a lehkým, ale zbraněmi se ježícím raketoplánem zkázy, je přece jenom dost velký rozdíl.
Jenže pak se vaše do poslední lodičky vypilovaná flotila ocitne v boji a veškeré vaše nadšení se znovu rozplyne jako pára nad hrncem. Bojový systém je ve své současné podobě jednoduše hrozný. Malé realtimové bojiště, z jehož opačných konců se na sebe obě flotily tak nějak rozlétnou a začnou se halabala bombardovat, dokud jedna z nich nevybouchne – to je všechno, co vás čeká. Proč tvůrci upustili od tahového systému, ve kterém pořádně záleželo na složení flotily a vašich taktických dovednostech, to ví asi jenom oni sami.
Ještě je čas, ale…
Hrozně rád bych napsal, že Master of Orion vykročil správným směrem a už je jen potřeba na základní kostru nabalit víc obsahu. Jenže po zklamání, které mně a spoustě dalších hráčů v NGD Studios svou early access verzí připravili, si tím nejsem jistý. Zdá se mi, že jádro celého systému je až příliš jednoduché, nezajímavé, povrchní. Je docela dobře možné, že postupné rozšiřování a vylepšování udělá ze hry fantastické sci-fi dobrodružství. Věřím tomu ale mnohem méně než ještě před pár dny. Uvidíme, co se zážitkem udělá například aktuální velký update...
