Child of Light přináší vrány, které básní a pijí rum
Profesionální deformace v praxi. „Child of Light vznikla na základě sto dvaceti stránkové básně,“ začal jeden z vývojářů prezentaci v Paříži. „Mluvíme o normostranách nebo stránkách ve Wordu?“, zajímal jsem se bez rozmýšlení. V hlavě se mi rozjela kalkulačka počtu znaků, slov a času nutného k napsání ve vztahu k blížící se uzávěrce. Mezititulky? Kurzívou psané názvy jiných titulů? Dáváme infoboxy? Přitom je to vlastně jedno. Onu báseň napsal Jeffrey Yohalem, scénárista Assassin's Creed: Brotherhood a Far Cry 3, a momentálně jeden ze šéfů vývoje Child of Light. Napsal jí proto, aby podle ní vytvořil poetickou hru.
Dojmy z bety Battlefield 4 aneb Jak jsem zničil Šanghaj
Během psaní těchto řádků DICE kutí přechod z exkluzivní bety Battlefield 4 na zcela otevřenou (nyní už běží, zapojit se můžete také), a já se mohu ohlédnout za pár dny a několika hodinami, které jsem na mapě Siege of Shanghai strávil. Myslím, že pro demonstraci několika novinek (paradoxně ne těch největších) to byla celkem slušně zvolená mapa, na rozdíl od Metra u bety Battlefield 3.
XCOM: Enemy Within stojí mezi pokračováním a datadiskem
Dokud se za stodolou neobjevil emzácký mechtoid, bylo celkem jasné, že Sergej je králem bojiště. V hřmotném exoskeletu se posunoval mezi nepřáteli jako bůh pomsty, a když byl v úzkých, tak ho Agnes, zahalená clonou neviditelnosti, kryla odstřelovačkou ze střechy nejvyššího stavení. Na střechu vyskočila jedním skokem jako gumídek, zatímco řadoví pěšáci zajistili kůlnu na traktor i obytnou část, a takticky se posunovali k zelnému poli. Právě tam čekal mechtoid.
Rocksmith 2014: Struny rockové zimy
Umění hrát na strunné nástroje, konkrétně na kytaru, pro mě stojí někde na pomezí pochopení teorie superstrun a jemné hodinářské práce. Při těch několika pokusech o objetí krku kytary rukou a tisknutí prstů na struny jsem se cítil trapně jako invalida na startu maratónu a raději jsem se vrátil k obdivování Olgy z Toy Dolls, když rozjíždí Šavlový tanec.
Valiant Hearts: Pět ve válce a pes
Valiant Hearts: The Great War má vše, co od hry zpracovávající 1. světovou válku očekáváme: pušky, děla, granáty, výbuchy, nálety a spousty mrtvých vojáků. Podivuhodné je, že je adventurně laděná, střelba v ní ustoupí příběhu, a že hlavní hrdinové nemají oči. „Lidé během války podvědomě nechtějí vidět utrpení všude kolem, proto jim náš hlavní výtvarník Paulo Tumelaire oči nenakreslil,“ řekl nám v Paříži producent Adrian Lacey. Metafora!
Dreamfall Chapters: V Praze je blaze
Ragnar Tornquist se společně s Dagem Schevem tváří jako dvojka uličníků, kteří se vetřeli do obchodní haly Gamescomu, aby posedávali po sterilních kavárnách a nad kelímkem kávy ukazovali lidem svojí nezávislou hru. Dreamfall Chapters, která na Ragnarově Macovi běží, skutečně nezávislá je a Ragnar s Dagem, jinak zasloužilí a zkušení vývojáři, se potěšeně usmívají, když vypráví o pocitu volnosti, jaký na výstavě zažívají. „Už tu nejsme s velkou firmou a nemusíme s úsměvem prezentovat hry s dlouhým a komplikovaným vývoje - ukazujeme to, co je jen naše, čemu věříme a jen těm lidem, kteří projeví zájem,“ říkají.
Alien Rage bude akční jízda na steroidech
Co by udělal James Cameron, kdyby při realizaci svého ambiciózního plánu těžit asteroidy kolem Země narazil na mimozemskou rasu, která by pásla po těch samých nerostech? Možná by chvíli spolupracovali, protože Avatar, a pak by zjistili, že diplomaticky to nepůjde. „Když to všechno nebudeme mít my, tak ani vy,“ řekli by si a začala by válka jako v Alien Rage, dříve známé pod názvem Alien Reggae Fear. Rage totiž dává větší smysl. Stovky ozbrojených emzáků padají před hlaveň megazbraně hlavního hrdiny, který jde středem koridorů a střílí jako na běžícím páse.
Dying Light je adrenalinový parkour o život
V poznámkách k předváděčce Dying Light mám napsáno jediné slovo: „Jů.“ Ne snad proto, že bych byl líný psát, ale protože jsem měl plné ruce práce se zdrháním před stovkami zombíků. Byl to epický závod, ve kterém nemůžete být druzí. V Dying Light buď zvítězíte, nebo ztrácíte vše. Miloš vám z E3 již reportoval o denní hratelnosti a na Gamescomu jsme si prožili tah nočním městem. Znáte to: kluby, tanec, taxíky a nonstopáče... tu nejsou.
South Park: Stick of Truth byl na Gamescomu drsnější než Drda
Taková prezentace na Gamescomu letos ještě nebyla. „Ahoj, kamarádi,“ přečetla otráveným hlasem z papíru paní z Obsidianu před nastoupenými novináři. „Pomozte Stanovi, Kyleovi, Kennymu a Cartmanovi v hystericky vtipné adventuře o záchraně South Parku dětmi ze čtvrté třídy. Od tvůrců South Parku Treye Parkera a Matta Stona přichází epická výzva stát se... cool. Ha ha.“ Jestli v té tiché chvíli něco zadunělo, tak to byla moucha, která narazila do zdi.
Contrast - první dojmy z úchvatné stínohry
Vývojář naproti mně se opatrně zeptal, jestli snesu, když bude ke svému výkladu přikusovat sendvič. Byla to předzvěst nejistoty, provázející další půlhodinu, kterou jsme spolu strávili. Jako by se hru ostýchal předvést – a to šlo o jednu z nejzajímavějších, jaké na letošní výstavě můžete potkat.
Mad Max bude šílenství v otevřeném světě
Mad Max měl premiéru na konci oněch punkem požehnaných sedmdesátých let a dnes, o čtyřiatřicet let později, se počítá k béčkové stravě pamětníků. Přestože postapokalyptická série filmů s Melem Gibsonem v tehdejších náctiletých zanechala hluboké šrámy, vývojáři se o její adaptaci moc neprali a zdálo se, že herní svět na Gibsona a jeho upilovanou brokovnici zapomněl. Oznámení stejnojmenné hry na letošní E3 bylo proto překvapivé. Při pohledu do kalendáře režiséra George Millera však dává smysl. Neplánuje snad Warner Bros na příští rok restart filmové značky? Plánuje. Má být Mad Max herním přílepkem? Nemá.
Rayman: Legends - zpráva o francouzském šílenství
Chcete poznat kreativní zázemí, které inspirovalo sérii Rayman? Pak se za letní noci projděte ulicemi francouzského Montpellier. Po klidném nábřeží se procházejí mladé páry, důchodci pokojně klimbají na lavičkách a jejich psi, jakoby zmrazení ve zpomaleném čase, slídí v hebké trávě. Do šumění vody se ozývá vzdálená relaxační hudba a na hladině se odrážejí zářící řady lamp. Nebo lumů? Pohodová atmosféra je tak kýčovitá, až si vyloženě říká o pošpinění, rozbití a znesvěcení pekelnými démony, kteří už se slézají a kroutí v temných stínech pod pilíři mostů.
E3 2013 dojmy: V Call of Duty: Ghosts hrajete za psa
Srovnání série Call of Duty s explozivními filmy Michaela Baye není ničím novým a Activision mu zjevně jde naproti. Aby na E3 předvedli Call of Duty: Ghosts, prezentaci neumístili do prosté kukaně jako většina ostatních firem, ale do minikina s vibračními křesly. Výsledek byl takový, že při každém výbuchu se člověku natřásal zadek. A že to v Call of Duty občas bouchá…
E3 dojmy: Nový Wolfenstein zaujme hektickou akcí a příběhem
Patetická písnička o zasloužilých hrdinech, co vstávají z invalidního křesla a znovu nasazují život za správnou věc, ve Wolfenstein: The New Order burácí jako hymna. B.J. Blazkowicz se probouzí po dlouholeté amnézii do světa, ve kterém Třetí říše zvítězila nad Spojenci. Tím pádem nemá poloviční Polák jinou možnost než čapnout svůj věrný rotačák a začít šířit pravdu, lásku a rovnoprávnost.
E3 2013 dojmy: Dying Light míchá zombíky s parkourem
Máloco se svou elegancí může měřit s parkourem, ale také máloco se převádí do hry hůře. Ani léta pilované Mirror’s Edge nebo Assassin’s Creed nejsou vždy tak plynulé a intuitivní, jak by si člověk přál, a je tedy obdivuhodné, že do stejných vod vstupují polští vývojáři z Techlandu. Své práci evidentně věří. Na E3 se nebáli rozdat gamepady a svůj projekt Dying Light, na němž jádro Techlandu maká už od dokončení originálního Dead Islandu, nechali lidi spontánně zahrát.
E3 2013 dojmy: Velkolepé Destiny připomíná Halo i Borderlands
Rukopis Bungie se jen tak nevygumuje. Již první kroky v Destiny skýtají daleké výhledy a stavby monumentálních rozměrů, které dávají vzpomenout na proporce Halo a naznačují, že tady vzniká něco velkého. Papírově jde o projekt bezprecedentních ambicí – Activision Blizzard se s Bungie rovnou dohodli na desetileté spolupráci a hned několika hrách z jednoho obřího, zbrusu nového univerza. Destiny je tedy jen začátkem.
E3 2013 dojmy: Saints Row IV je šílené… možná až moc?
Gangsta prezident pochoduje Bílým domem s gangsta fialovou dekorací a od svých gangsta poradců slízává, že by neměl být tak gangsta. Tisková mluvčí se mezitím snaží zahrát do outu POTUSovo nabobtnalé prohlášení, že by se americká Ústava měla odvolávat na NĚJ, pana muthafuckin prezidenta, nikoliv Boha. Však má svatouška ve jménu, ne? Prostě běžný den kabinetu. Nabourává jej až díra ve střeše a entrée Zinyaka, lídra mimozemské rasy Zin a nositele otřesného dabingu.
E3 2013 dojmy: Dark Souls II opět tančí se smrtí
You died. You died. You died. Pocit nekonečné frustrace začíná paralyzovat prsty, krev ho unáší do srdce, které tuhne a z úst se dere agonický výkřik: „PROČ?!“ Protože hrajete Dark Souls a pokračování neustupuje z pozice ultra těžkého akčního RPG. Na E3 v Los Angeles jsem hru postavenou na pravidle učení se chybami testoval více jak jednu hodinu. Bylo to málo, ale celkový obrázek mám: zabijete mnoho nepřátel a zemřete tolikrát, že to přestanete počítat.
E3 2013 dojmy: Need for Speed: Rivals mísí offline s online
Studio Critetion umí dělat hry s fantastickým jízdním modelem. Burnout i Need for Speed: Hot Pursuit jsou arkády jako Brno, leč arkády tuze intuitivní. Když na E3 sednu k páté Forze v režimu simulace, v druhé zatáčce už vyrovnávám hodiny. Když sednu k The Crew, připadám si jako u simulátoru vodních člunů. Ale když sednu k Need For Seed: Rivals, bezpečně smykuji při 200 km/h a bavím se od prvních vteřin.
E3 2013 dojmy: Murdered: Soul Suspect je výživnou duchařinou
Nejzářivější prezentace celé E3. Doslova. Místnost byla osazena UV lampami, které zřetelně zvýrazňovaly každý kousek bílého oděvu. Z prezentační místnosti se rázem stala slezina duchů, což se k Murdered: Soul Suspect perfektně hodí. Jde o detektivku plnou nadpřirozena, kde se to duchy jenom hemží, a kde vyšetřujete nejzáludnější možný případ – vraždu sebe samotného.
