Rocksmith je tedy tou poslední hudební hrou, která by mě dokázala vytrhnout z blaženého království dechů. Takový saxofon! Stačí stisknout klapky, fouknout a libozvučný tón je na světě! Proto jsem se překvapením konstatoval, že prezentace Rocksmith 2014 na Gamescomu ve mně zasadila touhu naučit se hrát na kytaru.

Od předchozí verze se Rocksmith na povrchu neliší. Software spolupracuje s libovolnou elektrickou kytarou zapojenou do počítače, jenže na rozdíl od první verze reaguje hbitěji, zmizely nesmyslně složité nabídky a náročnost si můžete kdykoliv nastavit. A, třikrát sláva, nemusíte před každou písničkou ladit. Uvnitř je Rocksmith ovšem zcela jiným zvířetem, které vzniklo na základě reakcí hráčů. Spíše než o pokračování mluví vývojáři o novém úhlu pohledu na totéž.

Lidé z Ubisoftu dokáží mnohem jasněji prodat, o co jim ve hře jde. „Podle našich analýz více jak milión lidí využívalo hru především jako učebnici, takže jsme zlepšovali právě jednotlivé lekce,“ říká Nicholas Bonardi. Rocksmith tedy odstupuje od „zábavy“ k mnohem výraznějšímu „výukovému softwaru“.

Kdo se s Rocksmith v životě nesetkal, ale zná Guitar Hero a Rock Band, pro toho ubíhající „silnice“ pražců, na kterých musíte ve správný čas trefit správný akord, nebude ničím novým. Na rozdíl od plastové kytary v Guitar Hero ale Rocksmith opravdu může něco naučit, protože engine hry reaguje na skutečný nástroj zapojený do počítače. „Namísto, abychom do vás ládovali teorii a ukazovali hraní jako při školní výuce, můžete v Rocksmith 2014 mnohem lépe proniknout pod povrch, protože se hraním učíte,“ vysvětluje Bonardi.

Učit se v Rocksmith můžete celou řadou způsobů, ať už jde o klasické opakování akordů nebo kopírování známých písniček. Engine inteligentně reaguje na chyby a podle toho přidává nebo ubírá na složitosti songu. Volitelně je také dostupný hlas klidného učitele, který napovídá a připomínkuje chyby jako v Lidové škole umění. Na rozdíl od lidských učitelů ovšem navrhuje na jakou výukovou lekci se soustředit a nenechá se vytočit (což by přidalo celému procesu učení na zajímavosti; představte si, že na vás po padesáté chybě už jen hystericky ječí a po sedmdesáté ho složí infarkt).

Další z výukových metod vypadají jako minihry, ve kterých se naučíte speciální metody a složitější riffy. „Všechny osvojené znalosti pak můžete pilovat na více jak padesáti písničkách - od šedesátých let do současnosti,“ říká Bonardi a zároveň hraje na nejvyšší obtížnost RU Mine od Arctic Monkeys jakoby se nechumelilo. Ještě by měl nohama skládat Rubikovu kostku a měl bych pocit, že jsem přítomen biblickému zázraku.

zdroj: tisková zpráva

Všechno to učení a dynamická umělá inteligence jsou prima, ale skutečné karty odkrývá Rocksmith až při spuštění improvizačního módu. „V základu jde o jamování ve studiu, jen k tomu nepotřebujete skutečné spoluhráče. Namísto nich dostanete reaktivní kapelu, jak říkáme virtuálním hudebníkům,“ vysvětluje Bonardi.

Jamovací sekce působí jako důvod pro zkušené hráče, proč se s Rocksmith vůbec obtěžovat. Stačí navolit jednu z mnoha stylových šablon (rock, grunge atp.) a pustit se do brnkání. Bubeník udá základní rytmus a společně s ostatními nástroji se dynamicky, bleskově a věrohodně přizpůsobí vašemu hraní, které navíc jemně rozvádí a navrhuje vám tak improvizační cestu. Bez přehánění jde o jamování na mnoho a mnoho hodin, zvlášť když si můžete vybírat i z šestasedmdesáti doprovodných nástrojů a individuálně upravovat jejich zvuk.

Dobrá, říkáte si, to už tu bylo. Pravda, hudebních editorů je jako hub po dešti a někteří se pokusili dát jim líbivý grafický kabátek, jako třeba Apple v Garage Band (pamatujete, kolik se toho o GB namluvilo, a jak rychle se na ní zapomnělo?). Rocksmith 2014 se ale jako editor netváří, namísto toho má jít podle Bonardiho o virtuální rockovou kapelu s vlastní inteligencí, která před uživatele nestaví překážky ovládání a porozumění hudebním pravidlům, ale předhazuje mu intuitivní metody, jak se naučit na kytaru.

zdroj: tisková zpráva

Rocksmith 2014 je plánován pro všechny platformy, na Xbox 360 bude nabízet i hlasové a pohybové ovládání. Nikdy samozřejmě nevytvoří pocit fajn atmosféry se spoluhráči ve zkušebně a vzhledem k omezením je jakýkoliv odvážný experiment předem odsouzen k nezdaru. Kytarovým začátečníkům a prostým hobíkům by se ale produkt měl zamlouvat. Osobně jsem nalomen, že až to na konci roku přijde, tak ze svých prstů zkusím udělat nástroje kytaristy.