Rocksmith - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PS3, X360

Verdikt:

Až vám někdo bude zase tvrdit, že na ovládání všeho na PC je nejlepší myš a klávesnice, pusťte mu Rocksmith. Kytara je prostě kytara a tahle výuková hra vám ukáže její kouzlo. Rockového mága z vás sice neudělá, ale jako doplněk pro cvičení amatérského kytaristy poslouží dokonale.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 78/100

17. 10. 2012 v 19:45 - Recenze Autor: Martin Bach Komentáře: 0

Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.

Rocksmith - recenze

Tím nechci říct, že Rocksmith je samospásnou modlou, která by z vás během týdne udělala nového Satrianiho. Ale způsob, jakým vás tahle výuková hra učí a motivuje k neustálému zlepšování hry na kytaru, je do značné míry unikátní. Pro leckterého „věčného začátečníka“ může představovat onen pověstný kousek motivace navíc, který zabrání tomu, aby skončil u brnkání Stánků u táboráku a posunul se ve své hře někam dál.

Plug In Baby

Především, zapomeňte jednou pro vždy na plastové kytarky a bubínky. V Rocksmith se hlavním ovladačem stává skutečná kytara. Ať už si ji koupíte přímo s hrou, nebo k počítači/konzoli připojíte svou starou, zaprášenou a rozladěnou vzpomínku na hříchy mládí, bude fungovat pomocí speciálního kabelu do USB, který je ke hře dodáván. Kabel se dá pořídit i samostatně a funguje stejně na všech platformách, pro které hra vychází.

Během několika chvil pak nástroj naladíte pomocí ladičky integrované ve hře a můžete začít. Všechno funguje až překvapivě bez problémů, nečekají vás žádné instalace speciálních ovladačů nebo jiné složité laborování. Na jediný problém jsem narazil při pokusu o připojení elektroakustické kytary, kterou hra občas „neslyšela“.

Rocksmith je ale v prvé řadě o elektrických kytarách a basách a možnost připojení akustik lze považovat spíše za berličku pro hráče, kteří se zatím ke koupi pořádné elektriky nerozhoupali. Odpovídají tomu nejen vybrané skladby, ale i vyžadovaná technika hraní, která není o nějakém složitém vybrnkávání, ale hlavně o více či méně složitých riffech a power akordech.

Icky Thump

Zatímco zapojením klasického nástroje Rocksmith série jako Guitar Hero nebo Rock Band doslova popírá, samotná hra je postavena na obdobných principech jako hry od Harmonix. Jako začínající kytarista nebo basák trénujete jednotlivé skladby a pokud na nich dosáhnete určitého množství bodů, postavíte se před publikum a odehrajete celý set.

Tímto způsobem pokračujete ke stále těžším písničkám, získáváte body, odemykáte nové kytary, komba a efekty a v neposlední řadě se učíte i nové techniky. Vše začíná jednoduchým brnkáním na jednu notu a pokračuje přes slajdy a příklepy k akordům a dalším složitějším technikám. Vše můžete cvičit jak během jednotlivých písní, tak ve speciálních výzvách, které se soustředí na trénování jednoho konkrétního způsobu hraní. Škoda jen, že těchto tréninkových výzev není ve hře více - jsem přesvědčený, že pro začátečníky by šlo o jednu z nejpřínosnějších částí hry.

Absolutním vrcholem vašeho snažení je takzvaný Amp mód. Jak už název napovídá, jde v podstatě o freeplay - tím, jak postupem času odemykáte nové efekty a nástroje, můžete v Amp módu vyvádět skvělé věci. Efekty je možné všemožně kombinovat a vytvořit si vlastní zvuk, jehož vybudování v reálu by vás jen na vybavení stálo pěkných pár tisíc korun. Pro technicky nenadané kytaristy, případně pro naprosté začátečníky, je Amp mód skvělou ukázkou možností, které může kytara nabídnout.

To, že si pak můžete v rámci Amp módu zkoušet v podstatě jakoukoliv písníčku jen podle zápisu tabulatur a akordů snad ani nemusím dodávat. Je nicméně mrzuté, že veškerou techniku musíte poctivě otevírat skrz hraní písniček a k plnému vybavení do Amp módu se dostanete až po překonání 70 000 bodů. A to je poměrně dost, zvlášť už skladeb, které se vám třeba přímo nelíbí, přestože máte rádi jejich zvuk.

Are You Gonna Go My Way

Paradoxní je, že přestože většina věcí ve hře je založena na odemykání postupným hraním, které může pokročilejší hráče trochu nudit, jednotlivé písničky jsou všechny odemčeny hned od začátku a můžete je hrát v libovolném pořadí. U většiny z nich je navíc k dispozici několik záznamů, podle toho, zda chcete hrát jednotlivé tóny, akordy nebo kombinaci obojího.

Samotný výběr písní není zrovna překvapující a u některých kapel (typicky The White Stripes nebo Queens of the Stone Age) bych si dokázal představit mnohem vhodnější skladby pro tento typ hry, celkově jde ale o pestrou nabídku.

Najdete zde profláknuté klasiky jako The Rolling Stones, Pixies, Nirvanu nebo The Cure, současné hvězdičky jako The xx, The Horrors nebo Kings of Leon a ověřené stálice typu Muse, Radiohead nebo Blur. K mému překvapení chybí jakýkoliv zástupce metalové scény, ale to by mělo podle oficiálních informací napravit několik DLC plánovaných ještě do konce roku.

Where Is My Mind?

Pojďme ale k problémům, kterým se Rocksmith samozřejmě nevyhnul. Většina z nich vyplývá z toho, že hra na první pohled zaujme mnoho kategorií kytaristů, ve skutečnosti je ale vhodná jen pro některé. Pokud jste to na rozdíl od členů naší redakce dotáhli ke skutečné vlastní kapele a třeba s ní koncertujete, přinese vám Rocksmith jen minimum užitku. Na příležitostné domácí hraní se možná ještě hodí Amp mód, ale jinak vám Rocksmith pravděpodobně neukáže nic, co už byste neznali.

Naopak, pokud se řadíte mezi naprosté začátečníky, bude pro vás Rocksmith možná až příliš velkým skokem kupředu a tempu hry nebudete stačit. S největší pravděpodobností jí pak budete muset kombinovat s klasickým učením. No, a nakonec jsou tu věční začátečníci, samouci a hráči, kteří třeba hráli v minulosti a nyní na kytaru z nejrůznějších důvodů dlouho nesáhli. A právě tato skupina si Rocksmith užije nejvíc, a jako bonus jim ještě pomůže odnaučit se spoustu zlozvyků, které mohli v průběhu svých muzikálních pokusů posbírat.

Mnoho z výše zmíněných tvrzení vychází z jedné kontroverzní věci, kterou se vývojáři snažili zpřístupnit hru co největšímu okruhu zájemců. Jde o to, že v Rocksmith není možné nastavit obtížnost tabulatur, které se na vás v průběhu písní řítí. Hra určuje obtížnost automaticky podle toho, jak hrajete a jakmile uděláte pár chyb po sobě (nebo se třeba potřebujete podrbat na nose), obtížnost rychle sníží.

Z čista jasna pak hrajete třeba jen každý třetí tón, a pokud už máte písničku trochu „najetou“, je to dost nepříjemné. A to samé přitom platí i naopak. Z původně dobře myšleného plánu se tak pro většinu hráčů stane spíše obtížná překážka, která navíc příliš nenapomáhá motivaci.

(I Can't get no) Satisfaction

Po technické stránce je na tom Rocksmith velmi slušně. Hra na PC lagovala jen v naprosto výjimečných případech a rozhodně měla s lagem menší problémy, než třeba již zmiňované Guitar Hero. Zmínit musím i to, že jsem narazil na trochu nepříjemný, spíše ale individuální problém - hlubokou E strunu mi hra na mé napodobenině Stratocasteru občas snímala velmi podivně, respektive pletla se v tom, jaký pražec mačkám. Předpokládám, že tento problém může nastat hlavně u levnějších kytar a po načtení fór jsem zjistil, že stačí mačkat strunu méně silně a hra už vše rozpozná správně.

Jak už jsem zmínil výše, hodnocení Rocksmith bude hodně záležet na tom, jakým kytaristou jste. Nejde ani tolik o klasickou hru, ale o výukový nástroj, který herní prvky obohacují o další obsah. Ve hře najdete třeba i kytarové minihry na motivy retro stříleček a další drobnosti, které sice potěší, nicméně nemohou zastřít to, že pro opravdu zkušené hráče bude Rocksmith spíše blbůstkou nebo drobným doplňkem ke klasickému hraní. My ostatní si ale můžeme tenhle kytarový fenomén užít. A i když z nás už rockové hvězdy asi nikdy nevyrostou, je fajn si občas připomenout, že k dokonalosti nám kdysi chyběl jen malý ždibíček.

Tagy: hudební hry

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.