Když jsem před více než půlrokem recenzoval sympatickou, ale ne tak úplně strhující onlinovku DC Universe Online, odehrávající se, jak název odpovídá, ve světě komiksové stáje DC, vyslovil jsem v závěru tuto myšlenku: „DCUO na mě zatím působí jako jasný free-to-play model.“ Aniž bych se příliš poplácával po zádech, na má slova došlo, DC Universe Online na F2P model přešlo a nyní hlásí první výsledky přestupu. V Sony Online Entertainment si mnou ruce nad tím, jak to byl vydařený krok.

V Battlefield 3 recenzi už jsem se kvalitami multiplayerové části hry „zabýval“. A po spoustě hodin, které jsem od té doby odehrál, mohu říci, že se na původním verdiktu nic nemění. Jednoduše se dá konstatovat, že Battlefield 3 disponuje rozmanitým, komplexním, a co se týče vlastní realizace, velmi bohatým multiplayerem, který vám vydrží na hodně dlouho. I proto berte následující text spíše jako přiblížení toho, jak multiplayer vypadá, co na něm ještě není úplně dopilované, co je rozporuplné a samozřejmě i to, co se opravdu povedlo.

Na jedné straně Blizzard nedávno přiznává, že za poslední dobu poklesl počet platících předplatitelů World of Warcraft o cca 800 000 duší, a na druhé straně hlásí firma NewZoo na Gamasutře, že hráči letos za free-to-play (zdarma hratelné, alespoň částečně) onlineovky v USA utratili zase o pár milionů dolarů více než loni. Co si z těchto dvou informací odvodit? Jen ne žádné definitivní závěry prosím, protože WoWko je možná velké, ale rozhodně netvoří nabídku onlineovek s předplatným samo. Za jistý indikátor toho, že se ale na trhu s MMO tituly něco významného děje a rozhodně to nepřipomíná bublinu, která by měla brzy splasknout, však lze oba údaje bez problémů považovat. Ostatně, relevanci informací o úspěchu F2P her podporuje i fakt, že řada onlineovek, které původně fungovaly na bázi předplatného, nyní přechází do free-to-play tábora a slaví s tím úspěch (třeba DC Universe Online, Age of Conan, LotrO a další).

Možná jsou ta čísla zarážející, ale to není důvod o nich nenapsat. Zvlášť pokud někdo tipuje, že herní vývojářství je povolání snů na celý život. Ono není. Budete nejspíš překvapeni, ale ve skutečnosti tohle zdánlivě spektakulární zaměstnání v průměru končívá po pěti letech aktivní kariéry. A pokud se před dvaceti lety výpovědi z firem počítaly ve stovkách, dnes odchází z herního průmyslu každý rok osm tisíc vývojářů. Osm tisíc! Právě o tom, že herní vývoj již dávno není obor snů, je dnešní článek.