Na úvod vás možná zklamu. V mém článku nečekejte tajemnou procházku jako v případě Vaška, ani podrobný výběr her v několika kategoriích jako v případě Adama. Nepřipisujte to na účet mé lenosti či absenci fantazie. Chci být totiž také originální, ale přitom nezacházet do extrémů, jakkoliv zajímavé nakonec jsou. Proto vás v mém případě čeká výběr pouhých top tří her. Her, které mě skutečně zasáhly na pravém místě. Kde je v tom originalita, ptáte se? Nehodlám být objevitel a vytasit se s něčím, co ještě nikdo přede mnou neudělal. Přesto vás na konci čeká jedno předvídatelné překvapení.

1. kapitola – My se ještě neznáme, moc mě těší…

zdroj: tisková zpráva

Příběh mých top tří her začíná trochu opožděně v červnu. Tehdy jsem oficiálně vstoupil do řad redakce Games.cz, kde jsem nebyl přivítán ničím jiným, než pěním chvály na totálně boží Zeldu. Když v práci zleva zprava neustále posloucháte úžasné příběhy, které kluci v kůži Linka prožili, nedá vám to, a prostě požádáte o zapůjčení redakčního Switche s nainstalovanou Zeldou. A naprosto žasnete.

Roky jsem se v podstatě vyhýbal Nintendu a jejich hrám. Byl jsem takový ten hrdý hardcore hráč, kterého nějaké dětsky malované hříčky od Japonců nezajímají. Byl jsem idiot, když jsem se v minulosti dobrovolně připravoval o toliko jiný a zábavný svět. The Legend of Zelda: Breath of the Wild si mě získala prakticky okamžitě, ale stejně tak rychle mě i opustila. Redakční Switch zkrátka slouží pracovním účelům jménem Arms a Splatoon 2.

První kapitola pro mě velice nečekaného příběhu tedy začala vzplanutím a obrovskou touhou. Byla to sice sžírající touha, ale sama o sobě nestačila. Chtělo to ještě něco. Něco, co se odehrálo záhy a navždy to změnilo mé hráčské dějiny.

Intermezzo – Je mi vážně ctí!

zdroj: tisková zpráva

Mám doma Japonce. Už jsem ho tu kdysi měl, říkal si zkráceně PS2 a byl skvělý. Tohle je ale něco úplně jiného. Zelda je sama o sobě vážně dobrým důvodem, ale jakmile na scénu přicupital Mario v doprovodu králíků, pohár touhy přetekl a já si mašíroval pro své první Nintendo. V absolutním zápalu jsem nevěděl, kterou cartridge žhavit jako první. Tu se Zeldou nebo tu s Mario + Rabbids Kingdom Battle?

Obě hry jsou naprosto boží. Jedna lepší než druhá, přitom každá tak strašně jiná. Ale jakkoliv mě Zelda dostala svou otevřeností, epičností a krásou, jednoduchostí a komplexností zároveň, tak jsem nakonec stejně mírně upřednostňoval ty králíky. Kouzlo nespočívalo jen v tom, o jak zábavně jednoduchý XCOM šlo. Mě na tom dodnes dostává fakt, že taková hra vůbec vznikla.

Nintendo a Ubisoft? Dohromady? Nintendo dovolilo Ubisoftu udělat Maria? Nintendo jim dokonce dovolilo udělat z Maria střílečku? Taktickou hrou? Sakra, zapomínám dýchat, a už je tu škytavka. Tohle se jen tak nevidí a výsledek je pro mne ohromující. Díky Zeldo, děkuji Mario, a hlavně děkuji tobě Nintendo, že jsi mě konečně nalákalo do svých příjemných tenat. Tohle byla ta nejlepší mezihra v příběhu, jakou si umím představit.

2. kapitola – Opět se setkáváme, vy jste vyrostl?

zdroj: tisková zpráva

Každý správný příběh musí mít nějaký konec. Ne počkat, nemusí. Ten můj stále pokračuje a ještě nějakou dobu bude. Ale co se loňského roku týče, tak s jakou pompou začal a s jakým trumfem pokračoval, tak se stejnou ctí i skončil. Po dvou hrách s Mariem pro Switch se konečně dostavil ten jediný a pravý Super Mario v představení, které snad už ani nemůže překonat.

Kdysi jsem dostal možnost zahrát si na Nintendo Wii Super Mario Galaxy a neuměl jsem si představit, že by kdy vznikl lepší Mario. Stejné pocity mám i teď se Super Mario Odyssey, která svého předchůdce předběhla o několik řádů. V podstatě nemám slov. Tolik otevřených světů, takových možností, tolik roztomilosti a vtipu, tolik skrytých tajemství…

Kdybych náhodou zapochyboval o investici do Switche, podzimní Mario by mi svou otočkou vlepil facku a vrátil mě zpátky do kolejí směřujících do euforického nekonečna. Druhá kapitola uzavírá kratičký příběh o top třech hrách, které mi v loňském roce učarovaly, a o jejich nadšeném majiteli. Věřím, že už dávno víte, že vítězem není ani jedna z nich. Ale nevítězí ani všechny současně.

Závěrečná ustanovení

zdroj: tisková zpráva

Popravdě, mohl jsem zde psát o jedinečném zážitku, který mi nabídla skvěle zahraná Senua v Hellblade: Senua’s Sacrifice nebo o nejlepším izometrickém RPG za posledních několik let v podobě Divinity: Original Sin II, ale ty pro mě ve výsledku nebyly tak výjimečné jako trojice The Legend of Zelda: Breath of the Wild, Mario + Rabbids Kingdom Battle a Super Mario Odyssey.

Tuto trojici totiž spojuje jednotný zážitek, za kterým stojí jednoduše skvělá konzole Switch. S láskou vzpomínám na PlayStation 2, Xbox 360 a aktuální PlayStation 4 je také úžasné zařízení, ale Switch má něco navíc. Nabízí totiž tituly, které byly do nedávna doménou pouze velkých konzolí. Jsou to zároveň tituly třetích stran, kterým se Nintendo v minulosti zarputile vyhýbalo. A nabízí je jednak na velké obrazovce, ale i jen tak v ruce bez složitého přepínání. A díky odnímatelným ovladačům neumožňuje jen pohybové ovládání, ale také možnost hrát ve dvou na jedné konzoli bez nutnosti přikupování ovladačů. A má dotykovou obrazovku… Takhle bych mohl ještě nějakou chvíli pokračovat.

Nemůžu zkrátka vybrat jednu top hru, ani top tři, byť výše uvedené si místa na bedně s přihlédnutím ke konkurenci z mého pohledu zaslouží. Musím za absolutního vítěze prohlásit zařízení, které jim v prvé řadě vdechlo život. Zařízení, kterým se Nintendo přiblížilo hráčům, kteří o něj dříve neprojevovali zájem (včetně mě). Zařízení, které mě kromě Zeldy a her s Mariem přitáhlo i k desítkám dalším – opět jsem se vrátil do výtečné Stardew Valley, na plné čáře jsem si užil SteamWorld Dig 2 i SteamWorld Heist, zažil jsem jedinečnou srandu s Human: Fall Flat a Snake Pass a trochu se potrápil v Poly Bridge a Wulverblade.

Teď už jen napjatě vyhlížím Bayonetty, Wasteland 2, Dark Souls Remastered, Wolfenstein II: The New Colossus, Terraria, Yoshi a spousty dalších, které na své uvedení teprve čekají. Switch má obrovský potenciál a já dnes vážně nelituji, že jsem se tehdy v létě odhodlal vstoupit do pro mě neznámých vod. Změnily můj hráčský život.