Uznávám, že první zastávka není pro každého. Doufám, že jste si nevzali parádní lakýrky, protože, jak bych to jen podal… No, právě se procházíme vnitřnostmi neskutečně obří nestvůry. Která pořád žije. Omlouvám se, souhlasím, že je to nechutné, měl jsem vás varovat, ale dejte mně i nestvůře šanci: kde jinde si můžete tak krásně zafilozofovat nad významem nesmrtelnosti, zodpovědnosti, svobodné vůle…?
Já vám to řeknu: málokde, a rozhodně ne na futuristické vesmírné lodi támhle za zatáčkou. Měla na ní být k vidění událost roku, ale místo toho cestu přehrazuje červená závora. Vlastnoručně jsem ji tam vztyčil, stejně jako cedulku “Vstup na vlastní nebezpečí”. Když se tam odvážíte, nečeká vás nic než zklamání galaktických rozměrů. Taková dlouhá štreka - dokonce se musíte nechat zmrazit jak losos, abyste tu vzdálenost urazili - a co je na jejím konci? Šedý průměr a lidé s gumovými maskami místo obličejů.
Zamiřme radši o dům dál. U sousedů mají, jak sami můžete vidět, krásné bydlo. Slunce vstává nad mrakodrapy, zvenku je slyšet poetické čaka-taka soukromé helikoptéry… A teď si ode mě schválně vezměte tenhle francouzský klíč a prašťte s ním do okna. Nebojte, nebudu ho po vás chtít zaplatit. Prásk! To koukáte, že? Překvapivé a skvělé, a tak by se vlastně dala popsat celá tahle expozice. Nebál bych se říct, že… Poslyšte, nebyl támhle na stole ještě před chvíli jenom jeden hrneček? Hm, radši na nic nesahejte, mizíme odsud.
Uf, myslím, že nás nikdo nesleduje. To bylo o chlup. Co takhle si na chvilku odpočinout? Můžeme se posadit tady na hradby, houpat nohama a hezky z výšky pozorovat tenhle krásný, úžasný, relaxující svět. Taky milujete mráčky? Já ano, i když jsou celé kostkaté. Á, podívejte, támhle jsou mí staří známí Vikingové, chtějí rozbít bránu! Ale věže se činí. A co se to támhle vznáší nad koželužstvím? Ajaj. Vypadá to jako drak, řve to jako drak, chrlí to oheň jako drak, tak to asi bude drak. Čas popojít.
Hezká scenérie, že? Ty rozkošné venkovské domečky, bujné živé ploty, elegantní křivky pancéřových vozů… PROBOHA, K ZEMI! Dávejte přece trochu pozor, vždyť jste se málem nechali trefit tou osmaosmdesátkou támhle na kopečku! Jak to myslíte, že jste ji neviděli? Neumíte snad zmáčknout C? No jo, tahle destinace prostě není pro amatéry.
Očistěte si laskavě kolena od bláta, ať vypadáte k světu. Copak neslyšíte ten řev rozvášených davů támhle na stadionu? Kdyby vás přepadla chuť na čutanou, lepší místo nenajdete. Hraje se tam vážně skvěle, akorát ve fanshopu prodávají samé levné napodobeniny. Na skutečný dres tu narazíte jen velmi zřídka. Ale vaše kalhoty už jsou stejně tak zamazané, že se snad do sportovního převlékat ani nemusíte.
Až vám dojdou síly, prostě si sedněte na lavičku, dejte nohy nahoru a začněte komandovat. Nebojte se zvednout hlas, však oni to ti milionáři pobíhající po trávníku unesou. Ale radši si dělejte poznámky. Všechno je o číslech a procentíčkách, která si musíte naklonit na svou stranu. Ne, není to o štěstí! Když něco dokážete, jde čistě o vaši zásluhu a, nebál bych se říct, genialitu. Když se něco totálně pokazí? To jo, potom je to smůla a donebevolající nespravedlnost.
Slyšel jsem zívnutí a jedovatý komentář, že to “zase skončí nula nula”? Ohó, v tom případě dovolte, abych z rukávu vytasil další trumf, i když tenhle trumf by se, přátelé, do žádného rukávu rozhodně nevešel! Jak byste do titěrného kusu látky chtěli narvat ohromného dinosaura, rozzuřené hejno chlupů, a k tomu ještě šiky krvelačných arogantních krasavců? Nene, tady nepostačí nic menšího než celé bitevní pole.
Já vím, ze všeho toho masového zabíjení se jednomu zatočí hlava. Čas na další chvilku klidu! Tentokrát si místo hradu prohlédneme katedrálu. No řekněte, není nádherná? Všechna ta žebra a lodě a architrávy a desítky tisíc úžasných apsid. A to si představte, že nedávno shořela a támhleten vousatý chlapík ji celou znovu postavil. Jen tak, bez bagrů a jeřábů a všeho dalšího, čím se katedrály staví dneska. Řeknu vám, když stavba netrvá aspoň 30 let a nepokouší se ji zničit minimálně jeden psychotický velmož, není to u mě žádný svatostánek.
Teď pozor, honem se schovejte. Slyšíte to podezřele hlasité dýchání? Á, támhle je. Ten velký černý chlápek. Ne, nechoďte si k němu pro autogram! Ne že by byl nebezpečný, ale určitě se z vás pokusí vytáhnout prachy a střelit vám nějaké nesmyslné bedýnky. Radši mě opatrně následujte. Je čas na zlatý hřeb našeho programu.
Pořádně se nadechněte. Co cítíte? No jo, to taky, vždyť jsme šli kolem koželuha. Ale já měl na mysli svobodu. Na tomhle plácku si můžete dělat, co chcete, a bude vás to bavit. Schválně si to vyzkoušejte a zbaštěte tuhle lidskou nohu. Že nemáte hlad? Nevadí. Zkuste položit na náměstí sud s olejem a pak do něj napálit ohnivý šíp. Můžeme si ukazovat prstem na hořící vesničany. Taky ne? Hmm, co takhle se inspirovat tady panem kostlivcem, odříznout něčí obličej a natáhnout si ho na svou vlastní tvář? Ne, není to vůbec divné, a jestli si omezeně myslíte, že ano, je mi vás líto. Líto, rozumíte?!
...
No dobře, dobře, omlouvám se, nechal jsem se trochu unést. Když já mám tenhle koutek k smrti rád! Je to úplná pohádka, fantazie, a pustí vás sem dokonce i s kamarádem. Kdybych musel vlastnoručně spálit všechny zdejší atrakce kromě jedné, odsud by se mi ty sloupy kouře pozorovaly celkem hezky.
Á, slyšíte ten zvonec? To na hrad asi zase útočí Vikingové, ale pro nás to znamená, že vycházky je konec. Tudy, prosím, a za bránou doleva - ta cesta vás zavede zase zpátky do přítomnosti. Díky, že jste si se mnou vyrazili! Snad si to za rok zopakujeme o kus dál, na novém pozemku za novou bránou. Ale můžu vás ujistit, že to, co jsme si dnes prohlédli, jen tak nezchátrá.