zdroj: tisková zpráva

Potěšující je, že nové zářezy v zajetých sériích našly cestu, jak přinést změny bez ztráty návaznosti na předešlé díly. Stejně tak je ovšem důležité, že se na scéně objevily pokusy posunout žánr někam dál, což jsme také ocenili. Podívejte se sami, jak to dopadlo.

Sid Meier's Civilization V

Proklamované velké změny se nakonec děly pouze na povrchu, což mělo dvousečný pozitivní efekt. Uvnitř hry tepe srdce staré dobré Civky, což je nutné pro skalní fanoušky série (i když řada z nich už volá po radikální změně). Navenek však hra působí mladistvě a přístupně díky zjednodušenému uživatelskému rozhraní a řadě dalších změn, které si tvůrci vypůjčili z klasických stolních strategií. Přechod na hexy a další změny umožňují lehce vstoupit do hry každému, aniž by to nabouralo komplexnost. A za tohle pátou Civku obdivujeme. Nepřinesla revoluci, ale nabídla nesmrtelnou hratelnost v moderní podobě. Příště už by to ale vážně chtělo tnout do živého.

StarCraft II: Wings of Liberty

Formulace typu „co je dobré, není třeba měnit“ neslyšíme příliš rádi, ale v některých případech lze nejlepšího výsledku dosáhnout jedině tímto způsobem. Druhý StarCraft je toho jasným důkazem. S tradiční pečlivostí vzali tvůrci z Blizzardu to nejlepší z dodnes hraného prvního dílu, tu přidali, tu ubrali a hlavně celek totálně, v pravém slova smyslu, odladili. Singleplayerová kampaň nemá jedinou díru v logice game designu, což je základ každé strategie. A nezapomněli přidat skvěle prezentovaný a dramatický příběh, což je trademark série, který neumí nikdo jiný napodobit. Nesmrtelnost hře však již dopředu zajistili v multiplayeru, který doznal překvapivé množství změn, jen si ponechal až patologickou návykovost. StarCraft II nabízí bezchybný strategický balík, který nesedne pouze těm, co strategie obchází velkým obloukem.

Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising

Na první pohled nepředvádí samostatně hratelné rozšíření Dawn of War II nic zásadně nového, jako obvykle však tvůrci z Relicu klamou tělem. Skvěle taktická hratelnost se spoustou voleb potěší nejenom fandy Warhammeru, kteří jsou ovšem zcela po právu totálně odvařeni z vynikajícího příběhu s krásnými zvraty a hlavně z obsahu hry zpracovávající boj chaosem nakažených legií Space Marines. Pro toho, kdo nehrál Dawn of War II, bude první setkání s hrou náročné, obtížnost je nastavena vysoko, ale konzistentní design úrovní zajišťuje rychlý zácvik a tím i možnost užít si parádní taktickou realtimeovku.

Napoleon: Total War

Přestože hra použila postupy známé z předešlých dílů a s ničím zásadně novým nepřišla, to nejdůležitější zvládla na jedničku: navodit atmosféru napoleonských válek a zprostředkovat hráči všechny strategické a taktické finesy, které měli tehdejší vojevůdci k dispozici. A přestože AI si jako obvykle zapomněla polovinu své inteligence doma, grandióznost bitev to nijak výrazně nesrazilo. Neprojevil se ani strach hráčů, že zaměření na poměrně úzké historické období bude znamenat brzký stereotyp a nudu. Naopak to tvůrcům uvolnilo ruce, mohli připravit daleko zajímavější singleplayerovou kampaň včetně řady příběhových prvků, kterou mimo jiné zdobí i povedená charakterizace významných postav. Multiplayer lze v tomto kontextu brát jako něco navíc, slušné něco navíc, ale ne úchvatné. Celkově vzato, s přihlédnutím k novým grafickým prvkům, Napoleon: Total War svým způsobem i překvapil – i na malém historickém prostoru vykouzlili tvůrci výbornou hru, která rozhodně nepůsobí jako větší datadisk, jak se mnozí původně báli.

R.U.S.E.

Snaha inovovat velmi často zahltí tvůrce natolik, že už svůj krásný nový koncept nezvládnou patřičně zaobalit odladěným designem a vyšperkovat hezkou grafikou, popřípadě i zajímavou kampaní. Pokus od Eugen Systems na to trpí také, ale naštěstí ne v takové míře, aby to dobrý nápad úplně zabilo. Používání speciálních klamacích schopností funguje ve spojení s uživatelským rozhraním připomínajícím zoomovatelný taktický stůl skvěle. V rozletu brzdí skvělý koncept a jeho povedenou implementaci jen slabá singleplayerová kampaň, které zpočátku chybí hlavně tempo a má problémy s osvětlením svých záměrů, což u spousty hráčů vyvolá mírnou nechuť. Bohatě to však vynahrazuje multiplayer – když se sejdou hráči, kteří chápou „vo co gou“ získává hra Xtý rozměr skutečných taktických hrátek, které většina realtimeových strategií odhazuje a dává přednost rychloklikací hratelnosti. V R.U.S.E. je vše pomalejší, taktičtější a to hře sluší.

Nejlepší strategií roku 2010 se podle Games.cz stává:

zdroj: tisková zpráva

S odstupem času je skoro až komické, jak se všichni čepýřili, když Blizzardi oznámili rozseknutí StarCraft II na tři části, protože už v té první nasadili laťku výše, než kam dohlédne jakýkoli podobný titul. Obsahově nesmírně bohatá, produkčně bezchybně zvládnutá a herně dokonale odladěná strategie si stejně jako kdysi první díl vytvořila svůj vlastní píseček, na který nikoho jiného nepustí. A je jedno, jestli to je díky finančním možnostem Blizzardu, kterým může těžko někdo konkurovat, nebo díky schopnostem tvůrců, kteří se na hře podíleli.

V rámci naší série Best of 2010 článků, ve které shrnujeme to nejlepší za rok 2010, doposud vyšly následující: Best of 2010: Hra roku; Best of 2010: Nejlepší akční hra; Best of 2010: Nejlepší adventura; Best of 2010: Nejlepší závodní hra; Best of 2010: Nejlepší RPG; Best of 2010: Nejlepší strategie; Best of 2010: Nejlepší sportovní hra; Best of 2010: Překvapení a zklamání; Best of 2010: Události roku (část první); Best of 2010: Události roku (část druhá)