zdroj: tisková zpráva Nyní se k ožehavým tématům přidává i neblaze proslulá Berlínská zeď, přesněji řečeno ona a celá hranice oddělující Západní a Východní Německo. Pozdvižení způsobila nezávislá hra 1378(km), která proti sobě staví dva týmy. Jeden se snaží uniknout přes hranice do Západního Německa a druhý se jej snaží zastavit za pomoci zbraní. V Německu se zvedla vlna nevole, kterou signifikantně vystihuje titulek deníku BILD: „Bude konečně zakázána střílečka, v níž střílíte revoltující východní Němce?“.

Tvůrce 1378(km), Jens M. Stober se ovšem brání mediální hysterii, která jej obviňuje z neúcty k obětem. „Velká část kritiky pramení z toho, že je médiem počítačová hra. Ty jsou velmi často posuzovány bez bližšího zkoumání, což je i případ mého projektu. Ten byl vytvořen, aby přiblížil mladší generaci část dějin Německa ve formátu, který je jim bližší. Jsem ale potěšen z těch reakcí, které jsou pozitivní a z celkové diskuse nad hrou“.

O hru rozhodně byl zájem, na Vánoce servery spadly pod náporem hráčů, kteří byli často přilákáni právě mediální reklamou, necelou hodinu po oficiálním launchi. Zajímavá je ovšem Stoberova filosofie, s níž k obsahu hry přistupuje. „Ve hře dostávám kontrolu nad postavou a řídím se vlastním svědomím, to by dokumentární film nezvládl. Hra vás nenutí hrát za pohraničníky, nemusíte střílet uprchlíky. Máte svobodu volby. Vlastně jediný způsob, jak jde hru vyhrát, je nestřílet. Ostatně hra je inspirována skutečnými reáliemi, takže brutální jsou ony sběrné tábory, území smrti a rozkazy střílet do lidí. Lituji obětí oné zdi a jejich příbuzné a rodiny, kteří se cítí být tímto dotčeni. To nebyl můj úmysl“.

Je tedy zajímavé sledovat, jak může interaktivita změnit obsah v něco jiného. Stober má pravdu v tom, že kdyby šlo o film, nikdo by si nestěžoval. Ale to, že lidé dostávají možnost skutečně prchající střílet, náhle vyvolává pobouření, ačkoliv, jak Stober tvrdí, nikoho nenutí střílet. U nás jsme zažili podobnou situaci s hrou, která vás měla postavit do role nacistického vojáka, který se účastní vyhlazení Lidic, přičemž po „setupu“ se vás hra mrazivě zeptala „Na co si tu hraješ?“. I přes zcela jasné poselství musela být stažena jakožto provokativní a neuctivá vůči obětem. Zdá se, že některá témata si vytvářejí kontraproduktivní tabu, která navíc úzce souvisí s formátem poselství. Na filmy a klipy si společnost zvykla, na hry, které řeší závažné věci zatím tak docela ne.