Když si odmyslíte cestu autem, pak Kolín nad Rýnem není rozhodně nedostupnou lokalitou. Přes noc jste tu v pohodě autobusem nebo vlakem, za hodinu pak letadlem. Máte-li vlastní vůz, věnujete cestě přibližně sedm hodin času, jste trochu unaveni, ale zase disponujete absolutní svobodou pohybu, protože po skončení veletrhu můžete věnovat čas výletům kolem Rýna (a hlavně do supermarketu).
Kolín hrami umí žít
Na Gamescomu je fascinující jedna věc. Tohle město veletrhem žije. Je tu pro něj, doplňují se. A tahle symbióza funguje již čtvrtým rokem! Našinec se pak diví, jak je to možné v zemi, kde hry, v nichž se objeví více jak dva pixely červené barvy, dostávají stopku a cenzura zde pokrytecky stírá cokoliv, co by snad, nedej bože, jen náznakem evokovalo temná údobí německé historie. A nejsou to časy, kdy se Martin Luther tak srdnatě trhnul od katolické církve!
Gamescom tak paradoxně působí v kontextu s těmito věcmi, jako předmět spadlý rovnou z vesmíru. Na druhou stranu, moralistická pážata německých úřadů jsou jedna věc, ale tou druhou stranou téže mince je ekonomika herního průmyslu, která zde opravdu funguje. Pokud přijedete do Kolína nad Rýnem třeba v době vánočních trhů, které mimochodem za návštěvu také stojí, pak samozřejmě již v takové míře nenarazíte na herní reklamu v ulicích. Teď je však situace úplně jiná.
Že je Gamescom, to dojde úplně každému, kdo jen chvilku stráví v ulicích starého města. Z pouličních lamp vlají vlajky s logem veletrhu a velké množství vozů městské dopravy je polepeno reklamou na všelijaké tituly. Když pak kolem vás prosviští tramvaj plná důchodců a tureckých přistěhovalců s ohromným billboardem na Resident Evil, víte, že jste na místě. Že jste ve městě, kde to minimálně do neděle bude žít hrama, kde na vás nikdo nebude koukat jako na blázna, který tráví příliš času u počítače. Všichni ti chlápci a dámy v halách se dohadují, jednají a vymýšlejí koncepce, jak nám svých her prodat ještě více. No není to báječné? Ale je, ale všeho s mírou.
Maká se už týden
Město je přebarvené do barev veletrhu. Reklamy na vás útočí na každém kroku, ale nikomu to nevadí. Přijdete do steakové hospody a číšník na vás spiklenecky mrkne, že taky hraje hry, že má doma Xbox a že v neděli určitě zajde omrknout novinky a vystát frontu na nějakou oblíbenou střílečku. Ihned pozná, že jste přijeli kvůli Gamescomu. Není to žádný dovedností sklil obyvatel Německa, máte totiž na krku visačku s akreditací, kterou jste si zapomněli sundat, když jste odjeli z výstaviště. Podobně oštemplovaných lidí se v centru pohybují desítky, možná stovky. Svět nám tady leží u nohou.
První den veletrhu zdaleka není prvním dnem. Město se do herní mánie probouzí již od pátku minulého týdne, od pondělí pak finišují poslední přípravy většiny vystavovatelů. V části pro veřejnost se staví ohromné stánky, kde se o několik dní později v ohromném rachotu budou tisíce mladých uhrovitých Němců mačkat ve frontách na svoji oblíbenou hru. A v byznys sekci dělníci instalují konferenční stolky, počítače a vybavují kanceláře pro obchodní jednání.
Rozdíl mezi úterým a středou je markantní. Od úterního rána po halách lítají chlápci v montérkách a lepí, vrtají, neustále něco někam odvážejí a v budoucích uličkách mezi stánky jezdí vysokozdvižné vozíky. Odpoledne se začínají objevovat afektovaní chlápci v lososových košilkách a dámy s kramflíčky a tepají dělníky za to, že nestíhají nebo vymýšlejí celou řadu hovadin a nesmyslů, které zoufalí dělňasové musí stihnout. V úterý večer musí být všechno hotové. Musí to vypadat krásně, sterilně a nesmí být nikde bordel.
Středa, veletrhu třeba!
Středou začíná skutečný veletrh. Ráno do haly nastupují desítky hostesek s brčálově zelenými čapkami. Vypadají jako letušky nějaké ekologické letecké společnosti, co místo kerosenu používá v motorech kraví hnůj. Slečny i mámy od rodin mají za úkol vám poradit, zklidnit vás, pokud máte pocit, že se vám něčeho nedostává, vydávají akreditace a usmívají se.
V devět pak vypuká to pravé hemžení. Novináři, obchodníci, marketéři, vývojáři, podsaditý Macura, či obyčejní nákupčí – ti všichni rejdí mezi stánky, chodí na uzavřená setkání, scházejí se ve veletržních restauracích na předražených buřtech, kolách a kávách, která však chutnají lépe, než preso v centru Prahy. Gamescom nejsou opravdu jen hry. Je to setkání lidí, z nichž většina dělá v oboru, o kterém většina lidí jen sní. Všichni chtějí samozřejmě vydělat, ale také se potkat. Pokud děláte v branži déle než rok a brouzdáte halami hodinu, aniž by vás někdo pozdravil, pak je asi něco špatně.
Svět bláznů v plné polní
Dva naprosto rozdílné světy se ve středu ještě prolínají. Svět byznysu a zábavy určené veřejnosti. Je vtipné pozorovat v ohromných halách, kde o víkendu budou pobíhat mládežníci u svých oblíbených titulů, jak postávají ve vytahaných džínách, či kraťasech lidi z oboru, novináři či jejich známí. Všichni využívají té krásné možnosti, vidět TO na vlastní oči ještě v klidu.
V tiskovém centru je pak docela fajn posedět a pozorovat domácí i zahraniční konkurenci. Stále platí a zjevně v celé Evropě, že pokud máte rádi hry, podáváte ruku stylem „leklá ryba“ a chodíte blízko zdí poněkud plandavou chůzí, máte šanci stát se herním žurnalistou. Za půl hodiny jsem napočítal takových týpků přes padesát. Všichni se potili, těkali očkama a stálo za to je znervózňovat.
Jakýsi německý novinář seděl proti mně na kanapi a já si prostě dal úkol zjistit, zda je to kategorie drsoň,nebo ufon. Upřeným pohledem jsem se díval do očí, ruce se začaly potit již po dvou minutách. Uhýbal pohledem, mrška, ale mé mohutné tělo a můj zrak jej prostě stále znervózňovaly. Utekl po pěti minutách. Fakt utekl. A já se řehtal, až se za břicho popadal.
Věřte mi, Gamescom není jen o hrách. Je navíc úplně jedno, zda jste top manažer, či ošoupaný žurnalista. Všichni se totiž sejdou nakonec na toaletách, kde již čtvrtých rokem vládne zákeřný toaletní papír, vyráběný pravděpodobně z tvrzeného skla.
