Konečně vyšla Middle-earth: Shadow of War a při této příležitosti jsou občas slyšet nářky stran změny atmosféry oproti původním Tolkienovým knihám. Hry však mají se světem knih dlouhý a bohatý vztah. Často přitom platí, že si ze své předlohy spíše než příběh vezmou nelineární nápady - monstra, hrdiny, svět. Tak se pojďme podívat na sedmičku těch, které se svými zdroji inspirovaly nejlépe.

Kdo by je neznal. Strýček Skrblík, Dulík, Kulík, Bubík, Šikula, Kačka, Rampa McKvák, Magika von Čáry a řada dalších. Kačeří příběhy sledovala celá generace (nejenom) dětí během ranního víkendového vysílání a držela všem protagonistům pěsti, aby se poprali s celou řadou nástrah. Ještě než se ale americký seriál na obrazovkách našich televizí vůbec objevil, bylo k dispozici několik her pro různé platformy, které Kačeří příběhy zpracovávaly do interaktivní podoby. Jednou z nich je i DuckTales: The Quest for Gold od Sierry, kterou si dneska předvedeme.

Studio Bullfrog a Petera Molyneuxe snad není třeba žádnému hráči, který se zajímá o starší hry, představovat. Než tento anglický tým v roce 1995 koupila společnost Electronic Arts, vytvořil celou řadu her, které dnes hráči považují za „legendární“. Populous, Theme Park, Powermonger, Magic Carpet a samozřejmě i Syndicate – taktickou real-time akci z blízké budoucnosti s parádní atmosférou, těžkým ovládáním, stejně náročnou obtížností a báječnou atmosférou. Kdo si na své zážitky z hraní pamatuje, může si je dnes s námi připomenout. Kdo Syndicate nikdy nehrál, může se podívat, o co doposud přicházel.

Pro řadu hráčů, tedy spíše těch starších, je Dungeon Master nejdůležitější hra jejich života. Krom toho, že v ní strávili spoustu hodin řešením hádanek, porcováním nepřátel a samozřejmě i bezradným blouděním, jim totiž Dungeon Master představila žánr, s nímž se do té doby v počítačových hrách nesetkali. Dungeon Master zpopularizovala žánr her, kterým od té doby říkáme „dungeony“, a v devadesátých letech dvacátého století patřily k nejpopulárnějším. Pak se vytratily, ale v poslední době se zase vrací zpět, a jsou mezi hráči žádané. Pojďme si tedy představit pomyslného otce tohoto typu her.

Přestože Doom nebyla první first person střílečka, po jejím vydání se podobnému typu her začalo říkat „doomovky“, a vydrželo to pěkných pár let. Přestože Dune II nebyla první real time strategie, po jejím vydání se hrám podobného typu říkat „dunovky“ co? Nezačalo, a je to nespravedlnost, protože zatímco střílečky se koncepčně i obsahově od doby Dooma někam posunuly (jestli je to dobře, nebo špatně, necháme na vás), dnešní RTS hry jsou de facto stejné jako Dune II. Těžíte suroviny, budujete základnu a jednotky, bojujete s nepřítelem. A protože jakoukoli nespravedlnost nemáme rádi, tak vám dnes Dune II předvedeme, abyste na vlastní oči viděli, že ona absence koncepčního posunu v RTS žánru není jen náš bohapustý konstrukt.

Počet novinek v Civilization VI představuje největší revoluci v historii značky. Pokud však název Civilization něco definuje, pak je to právě absence změn - dost možná nejúspěšnější série tahových strategií vůbec se v klíčových bodech od svého vzniku v roce 1991 skoro neměnila. Paradoxně to znamená, že se začíná přibližovat svým méně úspěšným konkurentům.