5) Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth

Inspirace: Stín nad Innsmouthem - H. P. Lovecraft

Je poněkud zvláštní, že na přímé motivy Lovecraftových povídek vzniklo tak málo her. Jistě, inspirace bestiemi ve stylu Cthulhu je dnes evidentní v každé druhé hře od sci-fi po fantasy. Ale titulů stavících přímo na Lovecraftově předloze je pouhá hrstka - a Dark Corners of the Earth je v této skupince nejlepší. Survivalový horor musel část předlohy nechat ležet ladem, a tak přidal FPS prvky a zbraně. Jádro hry však zůstává věrné zdrojovému materiálu. Můžete za to i integrace „systému příčetnosti“, který dávno před Amnesií (2010) a Penumbrou (2007) přišel s tím, jak z šílenství herní postavy udělat smysluplný prvek hratelnosti.

zdroj: tisková zpráva

4) S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl

Inspirace: Piknik u cesty - bratři Strugačtí

Herní série S.T.A.L.K.E.R. se samozřejmě inspiruje jak Piknikem u cesty od bratří Strugackých, tak i filmovým Stalkerem od Andreje Tarkovského. Původní útlý román přichází se zónou anomálie, kterou film (spíše dílem náhod, nevysloveně, možná?) překřtil v očích diváků na dílo jaderné nehody. Svým způsobem tak herní S.T.A.L.K.E.R. disponuje ještě třetím inspiračním zdrojem, totiž neštěstím v Černobylu. Bez toho by zřejmě filmový Stalker nerezonoval tak silně. Na každý pád hra vznikla jako amalgám různých vlivů a přidala k tomu nový náhled na sandbox, fyzikální simulaci a svobodu hraní. Díky tomu se jméno Stalker znovu dostalo do podvědomí filmových diváků i čtenářů. Jedním z klíčových leitmotivů našeho seznamu je zjevně schopnost her vdechnout staré knižní látce nový život.

zdroj: tisková zpráva

3) Dune II

Inspirace: Duna - Frank Herbert

Druhým opakujícím se tématem je pak využití knižního světa jako předlohy virtuálnímu sandboxu. Duna II, pramáti všech realtime strategií, sice z dnešního pohledu příliš svobodně nepůsobí, na počátku 90. let byla ale možnost pohybovat po poli svobodně ornitoptérami a harvestery mnohem lákavější. Duna II si (na rozdíl od prvního dílu) z knižní předlohy půjčovala poskrovnu, ale dovedla to okořenit sadou vlastních nápadů tak, že knižní a herní verze nepůsobily jako cosi, co se vzájemně vylučuje. Fungovalo to tak dobře, že až do příchodu StarCraftu byla Duna II vzdor snaze Warcraftu a Command & Conquer považována za nepřekonatelnou jak co do mechanik, tak i zasazení.

zdroj: tisková zpráva

2) Half-Life

Inspirace: Mlha - Stephen King

Román Stephena Kinga byl předlohou jedné z nejlepších stříleček všech dob - Half-Life. Hra na první pohled více méně jenom upravuje premisu Dooma v podobě nějaké (interdimenzionální namísto démonické) invaze příšer do známého prostředí. Podobnost s knihou, v níž skupinu civilistů dostihne podobná invaze ztělesněná neprostupnou mlhou v nákupním středisku, je vzdálenější než u jiných her. Původním názvem Half-Life ovšem byl Quiver (toulec na šípy), odkazující k vojenskému projektu Arrowhead zmíněnému v knize jako možnému zdroji objevu příšer z jiné dimenze. Arrowhead a Black Mesa jsou svým způsobem identické instituce. Tahle adaptace však také významnou pointu předlohy postrádá - Half-Life oproti Mlze zcela odhazuje téma o postupně rostoucí lidské fanatičnosti v krizi.

zdroj: tisková zpráva

1) Zaklínač

Předloha: Zaklínač - Andrzej Sapkowski

Závěrem se nabízí ještě jedna možnost, jak adaptovat knižní předlohu - herní pokračování, které může rozšířit svět i zachovat motivy. Zaklínač je prakticky dokonalým příkladem takové syntézy. Nejenže hry navazují na knihy, ale navíc zpopularizovaly i Sapkowského romány po celém světě. A to do té míry, že pro většinu hráčů není Zaklínač primárně knižní, ale herní sérií. Podobných příkladů není moc, důvodem je však spíše relativně krátká herní historie než cokoliv jiného. Jak je totiž vidět, ze spojení literatury a interaktivní zábavy může často vzniknout něco skutečně unikátního.

zdroj: tisková zpráva