zavřít

Dead to Rights Retribution - recenze

Vychází na platformách: X360, PS

Verdikt: Dead to Rights: Retribution se nejvíce podobá béčkovému akčnímu filmu. Občas s ním zkrátka rádi zabijete čas, na nelogičnosti nehledíte a pár světlých chvil se většinou dočkáte. Za týden už však nevíte ani, jak se onen titul jmenoval. Podobně je na tom tato hra, která sice nabízí zajímavou kombinaci ručních soubojů s přestřelkami ve stylu Gears of War, ale zbytek hry se utápí v průměrnosti, až to bolí.

Hodnocení redakce 4/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Kombinuje krycí akci ve stylu Gears of War se spoustou komb, smrtících chvatů a využíváním vražedného psa. Ale za týden si na nic z toho ani nevzpomenete.

Autor: Warlock
Publikováno: 1. června 2010
verze hry: X360/prodávaná
doba recenzování: 2 týdny


Grant City. Potemnělé město plné zločinu, které se snaží vyčistit policista Jack Slate. Ten je přitom křížencem Mirka Dušína a svalnatého Schwarzenegera za dob jeho největší slávy. Naposledy ho pěkně dožralo, když teroristé obsadili místní věžák a začali vyhazovat lidi z oken. Tohle se zkrátka nedělá a tak Jack Slate neuposlechne přímý rozkaz svého nadřízeného, který není schopen s teroristy vyjednávat a vydá se do budovy. Právě takhle začíná příběh, v němž během jediného dne to Jack Slate stihne nandat těm nejhorším padouchům z podsvětí, přijít o blízkou osobu a přitom z nepřátel vymlátit tolik krve, že by to stačilo místní nemocnici na rok provozu.

Dead to Rights Retribution (dále jen DTR) v sobě totiž kombinuje akční mlátičku se spoustou různých komb, smrtících úderů, ale i takových maličkostí, jako přehazování nepřátel přes zábradlí. Přitom nabízí navíc i možnost vzít do rukou nějakou tu pistoli, samopal, nebo dokonce odstřelovací pušku a raketomet, a vyřídit si s to nepřáteli hezky na dálku. Svoji roli sehraje i velmi šikovný pes, kterého lze ovládat, nebo se přímo vžít do jeho role.



Příběh totiž není tím hlavním, co by DTR vyzdvihovalo nad ostatní tituly a pár nelogičností se rozhodně najde. Stejně tak se musíte smířit s lineárním designem misí v nejrůznější městské zástavbě, od již zmiňovaného věžáku, přístavních skladišť a doků, až ke stanici metra. Pohyb v těchto levelech přitom nejvíce připomíná Gears of War a pokud proti vám stojí velká přesila, není radno z úkrytu příliš vystrkovat hlavu a je lepší spíše přebíhat mezi jednotlivými překážkami.

Nejvíce štvali nepřátelé, kteří si pro mě doslova doběhli, vyrazili mi zbraň z rukou a začali si to se mnou vyřizovat hezky ručně. Nakládačku jsem jim samozřejmě obratem oplatil, ale najít posléze ztracenou zbraň nebyl zrovna med. Navíc Jack Slate se ke své výzbroji nechová příliš s láskou a pokud mi někdy došly náboje do zbraně, Jack ji zkrátka vyhodil a byl jsem nucen sebrat nějakou další. Navíc mě překvapilo dosti kruté omezení nosnosti nejenom na dvě zbraně současně, ale především to, že ke každé z nich jsem pobral maximálně jeden zásobník navíc. Nahý v trní jsem se tak ocital víc než bylo zdrávo.

Na druhé straně počínání autorů trochu chápu a ono omezení nábojů přispívá k variabilitě zbrojního arzenálu, kdy zkrátka vezmete to první, co je po ruce. Navíc se častěji dostanete i do pěstních potyček, ke kterým by zas tak často nedocházelo. Pokud by na vás v tomto okamžiku chtěl někdo vytáhnout pistoli, ovládá Jack Slate velice efektní trik, kdy soupeři zbraň jediným pohybem sebere a rovnou s ní namíří na nebožákovu hlavu.


Krví a brutalitou DTR rozhodně nešetří a každou chvíli máte možnost dokončit soupeře nějakou automatickou sérií chvatů, kdy si Jack Slate nebere žádné servítky. Tyto chvaty navíc přispívají k nabíjení jakési varianty bullet timu, kdy se čas zpomalí a vy máte více času zaměřit protivníka. Přesto se však nejedná až o tak razantní pozastavení reakcí soupeřů, jako spíše o zvýšení účinnosti vašich zbraní.

Plusovými body pro DTR jsou rozhodně pasáže, kdy se vžijete do role psa, kterého našel váš otec v jednom z přístavišť. Schopnosti tohoto hafana se velmi podobají těm, kterými disponuje vetřelec v FPS Aliens vs Predator. Dokáže se hodně rychle pohybovat nebo naopak se zvolna plížit a na krátké vzdálenosti je skutečně vražedný. Navíc svým štěkotem může nepřítele odlákat a skočit na něj ze zálohy. Perličkou je zviditelnění obrysů nepřátel i přes zeď, což sice nedá moc smysl, ale budiž.

Některé schopnosti vašeho psa můžete dokonce využívat i v kůži Jacka Slata. Jde pouze o jednoduché příkazy jako zaútoč, dones zbraň, nebo se stáhni. Bohužel vlastní inteligence vašeho psa se rovná nule a hodně rád nabíhá do středu bojiště, kde se jeho životnost měří na vteřiny. Naštěstí ho lze pohlazením a konejšivým slovem snadno přivést k životu.



I přes všechny zmiňované zajímavosti mi přišel DTR velice repetivní a desítky nabíhajících nepřátel zkrátka nebyly tou správnou volbou, jak zaujmout hráče. Prakticky identické byly neustále i prostory, kde se souboje odehrávaly. Bohatě tak stačilo schovat se za jakoukoliv překážku, postupně vystřílet všechny protivníky a posléze se posunout úzkým koridorem či dveřmi na podobné nádvoří, kde se celá scéna opakovala.

Příjemně však překvapila umělá inteligence oponentů, kteří sice často bezmyšlenkovitě nabíhali přesně do směru mých kulek, ale jindy se naopak poctivě kryli, stříleli naslepo mým směrem, nebo dokonce ze země sbírali pohozené zbraně. Úspěšní byli rovněž i v případě pěstních soubojů a nejednou mi dali opravdu zabrat. To se týkalo v mém případě především bossů, kteří byli značně odolní a někdy na ně nebylo možné vůbec vytáhnout zbraň. Občas jsem se dokonce dočkal spolupráce s jednotkami SWAT a ani ty nijak nepředehnaly inteligencí svoje protivníky.

Solidní je i soundtrack, který však nedokáže z bahna průměrnosti vytáhnout celý příběh. Smiřte se rovněž s nepříliš hustě rozmístěnými checkpointy a především na těžší obtížnost budete opakovat některé pasáže velmi často. Překousnout musíte i trochu nešikovné ovládání, kdy je například prohozeno běhání s útokem, pokud jste právě v kůži Jacka Slata a naopak v roli jeho čtyřnohého přítele. Navíc sprint je přiřazen na klávesu „A“, takže není příliš pohodlné běžet a zároveň určovat pravou páčkou směr běhu.


další obrázky v galerii

Líbilo se mi vyřešení pěstních soubojů s více nepřáteli naráz. Mezitím, co jsem dával jednomu nebožákovi řádně za vyučenou, stačilo pohybem levé páčky přesměrovat třeba kop na dotírajícího kolegu a pohodlně dorazit již načatého protivníka. Jednoduchá a přitom nadmíru potřebná maličkost.

Po grafické stránce DTR nijak neurazí a rozhodně ani nenadchne. Nad příšerným level designem jsem již bědoval v předchozích odstavcích, a přestože se pár zajímavých okamžiků jako třeba jízda na rozjetém vlaku najde, za okamžik i jí opět pohřbí ponurá šeď celého Grand City. Zkrátka autoři to s důrazem na temnou atmosféru vzali až příliš doslova.


Související články: Novinky

 
Warlock
autorovi je 19 let, studuje na ČVUT v Praze a přispívá i na server o mobilních telefonech; zaměřuje se na strategie všeho druhu a nechá se zlákat i kvalitní FPS; řadí se mezi filmové fandy, příznivce metalu a rád jezdí na horském kole




 
 
Warlock

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.