zavřít

Armed Assault - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Hra, která toho nabízí snad až příliš mnoho pro příliš málo lidí. Vyšší uživatelská přítulnost a kvalitnější optimalizace by jistě posunuly hodnocení trochu výš, takhle je Armed Assault jen sentimentálním upgradem a náznakem toho, že se třeba jednou dočkáme opravdového pokračování Operace Flashpoint. Tohle se dá brát jako solidní pokus nanečisto. Příště to bude chtít větší rozeběh a možná také trochu rozhlížení, aby autoři těsně před odrazem nějak nezakopli.

Hodnocení redakce 6/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Král je mrtev, ať žije král. Často používané slovní spojení v souvislosti s pokračováními. Operace Flashpoint před pěti lety zapíchla českou vlaječku na celosvětové scéně a získala za to obdiv. Jaký osud čeká jejího následovníka?

Autor: Jiří Lavička
Publikováno: 9.listopadu 2006
První česká recenze této hryVerze hry: finální/česká/PC
Doba recenzování: 5 dnů


Král je mrtev, ať žije král. To je často používané slovní spojení v souvislosti s pokračováními. Operace Flashpoint před pěti lety zapíchla českou vlaječku na celosvětové herní scéně a získala za to zasloužený obdiv. Jaký osud čeká jejího následovníka?

Dobří holubi se vracejí
A přiznejme si, že už bylo na čase. Pět let je v herním byznysu doba rovnající se věčnosti a kdo chvíli stál, teď stojí opodál a to v tom lepším případě. Mnohem pravděpodobněji má v zádech několik šrapnelů od konkurence, klečí na kolenou a plive krev na asfaltový koberec. Armed Assault se vynořil možná až příliš pozdě, ale na druhou stranu stojí na zádech tuzemského giganta, který nabídnul masivní bojiště, nevídaně komplexní simulaci a mimořádně bytelný editor misí, který dodnes udržel fandovskou komunitu naživu. Byla to nová kapitola v dějepisu virtuálního bojiště. A dodnes se jí nikdo nepokusil přepsat.

Důvodů by se dalo vyjmenovat hned několik, ale faktem zůstává, že chlapci z Bohemia Interactive Studia seděli dlouhé měsíce zabarikádováni ve svých kancelářích a zřejmě se jim o všem tom vojenském železe i zdálo, protože jinak si nedovedu představit, jak mohli stvořit takové monstrum. Armed Assault takřka ve všech důležitých číslech trumfuje Flashpoint jistotou trojnásobku. Desítky vozidel, tanků, helikoptér a dalších vojenských jednotek (dokonce i jeden celkem agilní dvojplošník), subtropický ostrov Sahrani s rozlohou stovek čtverečních kilometrů (a typicky jihočeskou architekturou) a takřka neomezené možnosti. Armed Assault je vysoustružen jako poctivý švýcarský nůž - umí všechno a při správném užívání by vám měl pěkných pár let vydržet. Alespoň se to tedy tvrdí na obalu. Zážitky skrývající se za optimistickými ciframi však nemusí vždy vést ke spokojenosti...


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Sluníčko, palmy, moře... a spousta olova ve vzduchu
Ale nemalujme mraky na zeď, když venku praží sluníčko a v uších nám šplouchají mořské vlny. Být vojákem sice občas není výhra, ale na Sahrani to vypadá pohodově. Civilisté jako beránci, obsluha v baru nosí drinky bez zbytečných řečí a s tím počasím to taky není nejhorší. Opušťák na pár měsíců je za rohem a tak už je vám ta M16ka v podstatě jen na ozdobu. Klidně si to myslete, ale až se najednou objeví naštvaní partyzáni a budou chtít po vzoru Severních Korejců poslat vašeho železného oře (říkejme mu třeba "vejtřaska") do horoucích pekel, budete koukat jako puci. Na Sahrani se vojenské převraty pořádají lusknutím prstu (podobnost s korejským incidentem je přiznaná, ale autoři vykrádají historii jen okrajově) a než se nadějete už ležíte v čerstvém zákopu a kolem vás sviští kulky s vaší jmenovkou.

Úvodní nahození do příběhu je celkem stylové a i když česky dabovaná prezentace vzbuzuje spíš cukání koutků (podobně jako před lety ve Flashpointu), profesionální dabéři udrží nad vodou i papířem šustící dialogy a machrovací proslovy jednotlivých vojáků. Je to zkrátka jako v béčkových amerických filmech - buď to milujete nebo se to naučíte ignorovat. Příběh se postupem času celkem zajímavě větví a poskytuje dostatečnou motivaci pro další postup napříč kampaní. Jenom škoda cutscén, které jsou samozřejmě vyrobeny v enginu hry, což znamená, že jim k dokonalosti něco chybí. Už jsem asi zmlsaný renderovanými sekvencemi z amerických AAA titulů, tohle mi spíš připomínalo fanoušky orchestrované fanfilmy. Ale což... stejně je to jenom omáčka, krátká předehra, dělící vás od bitevní vřavy.

Realita na dosah ruky?
Hardcore fanoušky Flashpointu asi nijak nepřekvapím tvrzením, že co se týká vlastní akce, v podstatě se nic nezměnilo. Pokud od vašeho posledního posezení v OFP uplynulo jen několik hodin, budete si připadat jako fandové hokeje při instalaci nejnovějšího ročníku NHL. I když... ne, to je trochu kruté přirovnání. Armed Assault nabízí vylepšenou grafiku, tuny nových jednotek a spoustu kosmetických úprav. Nepřináší však revoluci. Běžný hráč, který před pár lety projel křížem krážem Flashpoint si bude změn všímat jen velmi pozvolna a dovolím si tvrdit, že řada z nich mu bez pečlivého nastudování manuálu zůstane utajena.

Nechci se rovnou pasovat na takového "zelenáče", ale Flashpoint jsem svého času hrál čistě rekreačně a jakkoliv jsem ctil jeho kvality a předem věděl, že Armed Assault bude spíš jakýmsi polopokračováním - datadiskem na steroidech, opřeným o upgradovaný engine - čekal jsem trochu výraznější změny. Autoři se však drželi populárního hesla "pokud to není rozbité, nemá cenu to spravovat". Hlavní menu tak znovu představuje kameru "plavající" po ostrově Sahrani a jeho nabídka je vojensky spartánská, hráčův HUD ve hře používá stejné fonty, ikonky a kontextová menu a po vaší smrti budete znovu obšťastněni nějakým tím moudrem z encyklopedie vojevůdců a jejich slavných citátů. Tradice je fajn věc, ale inovace bývá ještě lepší. Armed Assault tak na první pohled připomíná spíš oprášenou pohovku, než zbrusu nový gauč.

A přitom je v něm ukryta spousta práce. Výjimečně to nemyslím ironicky. Stačí se podívat hře tzv. pod kapotu a zjistíte, že počet jednotek se opravdu znásobil a že nový engine krom nejnovějších výkřiků technologie (ambientní stíny, HDR) zvládá mnohem víc objektů na scéně a dokáže tak rozpoutat nekompromisní válečné peklo v takovém rozsahu, o kterém se ještě žádné jiné hře nesnilo. Zapomeňte na vychytávky z dojmů, slibující kompletní hvězdnou mapu oblohy a realisticky se chovající model plynutí času. To jsou kosmetické detaily, které hráče s prostřelenou rukou vůbec nebudou zajímat.

Důležité je, že se Armed Assault JE vylepšený Flashpoint, minimálně v očích těch nejvěrnějších fanoušků. Ti dovedou ocenit drobné nuance a neviditelná vylepšení. Bystřejší inteligence počítačem ovládaných protivníků, propracovanější příběhová kampaň (můžete si vybrat, na jakém postu konkrétní misi odehrajete, což značně zvyšuje herní dobu), maximálně realistické modely a konečně plnokrevný multiplayer, ve kterém si vy i vaši kamarádi na vlastní kůži vychutnají všechny ty nové "drobnosti". Možná je na čase konečně přiznat, že já k těmhle šťastlivcům nepatřím.

 Proti všem
Singleplayer Armed Assault má rozhodně své klady - především v podobě rozsáhlých misí a nevídané svobody, kterou vám hra při jejich plnění poskytne. Přežijete v tanku nepřátelský nálet? Stačí se vydat pěšky skrz les a odchytit si ve vesnici škodovku. Nebo si přivolat vysílačkou posily. Nebo si na pochodujícího nepřítele počíhat na nějaké strategické kvótě. Misi zkrátka můžete dokončit jak je libo, jediným faktorem jsou vaše taktické a fyzické možnosti.


V tomto ohledu je hra přirozeně krutá - střet s jedním vojákem na otevřeném prostoru máte šanci vyhrát, protože je to primárně o postřehu a zkušenostech, jakékoliv přečíslení pro vás však znamená minimálně problém v podobě úbytku životadárné rudé tekutiny. Nepřítel se málokdy netrefí a válka je týmová práce. K ovládání sama sebe, vašich spolubojovníků a přesunovadel vám slouží celá klávesnice a když říkám celá, myslím tím celá beze zbytku. Už tenhle fakt může řadu lidí nezasažených Flashpointem kapku vyděsit. Absolutní svoboda není bez kompromisů a většinou jde ruku v ruce s velkými nároky.

Autoři hry se dušovali, že díky různým nastavením obtížnosti představuje titul krok vstříc svátečním hráčům, ale obávám se, že je to něco jako možnost zapnout automatické řazení v Live for Speed. Není to nic co by vám zaručilo pokojný průjezd zatáčkou, v našem případě tedy průchod bojištěm. Rambo taktika ve své podstatě dnes nejde praktikovat v žádné moderní bojové hře, snad vyjma klasických singleplayer titulů na PC (Prey, Doom 3, Far Cry), které k tomu hráče částečně i nutí. Armed Assault však představuje absolutní extrém. Každá kulka představuje velký problém a je úplně jedno, jestli přiletěla z pěti metrů, navštívila vás skrz stěnu, nebo se odrazila od pancíře tanku, o který jste se bláhově opírali. Můžete třicet minut strávit putováním z jednoho konce mapy na druhý, nasekaní v transportéru jako sardinky a pět vteřin po vstupu do první linie to schytáte do hlavy, aniž byste stihli napsat poslední dopis mamince.

Takhle to v životě chodí a Armed Assault život připomíná až mrazivě dokonale. Tohle není hra pro sušinky. Smrt přichází bez zaklepání v podobě výstražné červené šipky, mnohdy musíte strávit dlouhé minuty v zákrytu, abyste někoho načapali a mohli si v plánu mise odškrtnout další z mnoha položek, jindy omylem vystřelíte po proběhnuvší srně (ano, i takoví nepřátelé se skrývají v lese) a váš drahocenný moment překvapení je nenávratně pryč.



 Moc blízko frustraci
Přiznejme si, že to zní kouzelně a může to nabídnout řadu nezapomenutelných zážitků, ale od tohohle pedantství už je příliš blízko k rutině a frustraci. Mise postupem času nabírají na délce a náročnosti a procento lidí, kteří se jimi budou upřímně bavit povážlivě klesá. Armed Assault se tak bohužel ještě hlouběji zavrtává do škatulky "hardcore vojenská simulace pro horních deset tisíc". Zaručí jí to sice neoblomnou základnu fanoušků a jistotu, že tuhle další kapitolu v herním dějepise nikdo nepřepíše. Kompromis definitivně zaniká. Buď se přizpůsobíš a stane se z tebe jeden z nás - těch co spí s ešusem pod hlavou a zvládnou rozborku do třiceti vteřin, nebo nakonec podlehneš svodům a odejdeš k prostoduché konkurenci.

O kom tu mluvíme? Přirozeně hlavně o Battlefield 2 a America's Army. Tyto hry mají svým pojetím válečného konfliktu k Armed Assault asi nejblíž, i když jde o souboj Davida a Goliáše. Jenže kdo je tu obr a kdo vychytralý trpaslík? Oba zmíněné tituly nemohou českým šikulům konkurovat, co se týče spektra možností a místy až šíleného puntíčkářství. Armed Assault je svojí hardcorovou povahou realitě dost možná blíž než America's Army, vycházející z oficiálního tréninkového simulátoru pro americkou pěchotu. Jenže tohle srovnání začne kulhat, když se podíváme na požadavky běžného hráče.

Ten velmi pravděpodobně sáhne spíš po jasně nalajnovaném Battlefieldu, ve kterém se lze s minimální snahou zorientovat během deseti minut a začít připisovat první ustřelené kšilty nepřátelských vojáků. I striktně vojenský America's Army je uživatelsky mnohem přítulnější než Armed Assault, který navzdory povedeným tutorialovým misím hráče svým způsobem hodí do moře a nutí ho plavat proti stále silnějšímu proudu. Srovnání s Live for Speed jsem v jednom z předchozích odstavců nepoužil náhodou.

Armed Assault je svým způsobem vztyčeným prostředníčkem komerčním válečným titulům. Tam kde se autoři LfS vysmívají sérii Need for Speed a jsou na svojí "vizuálně jednoduchou dokonalost" pyšní, tam Armed Assault bojuje proti všem ostatním a ukazuje jim, že lze vyrobit válečný zážitek s milimetrovou věrohodností. Obávám se však, že tahle škatulka je příliš těsná, než aby v roce 2006 udělala díru do světa. Zvlášť pokud do ní zatéká horem spodem. Pokud jsme až doposud mluvil o Armed Assault v mírně pozitivním duchu a v prostředku přešel do opatrného filozofování, teď nastal čas na ostré střelby. Kdo si doma zapomněl vestu, ten ať u vchodu na střelnici odevzdá osobní věci a závěť.



 Zrcadlo, zrcadlo...
Řekněme si na rovinu, že hra postavená na pět let starém enginu nemůže konkurovat aktuálním áčkovým titulům. Můžete jí opatřit celou řadou nejnovějších omítek (viz zmíněné HDR efekty a další serepetičky), můžete nahonit polygony na modelech, ale základ se vždycky někde prozradí. Nejsem zhýčkaný grafikou a hlavní je pro mne hratelnost. To je oblíbené klišé každého fanouška, který si je vědom, že jeho oblíbená hra trochu pokulhává. Při vykreslování tak obrovských prostor a natolik komplexního světa přirozeně musí Armed Assault narazit na jisté mantinely, jenže stejně v hlavě pracuje červíček pochybností. S novým enginem by jistě celá řada věcí šla vyřešit mnohem lépe. Ani tisíc nových textur nezměnilo můj pocit z jízdy v dopravních prostředcích. Jakmile si sednete do škodovky, hra se v tu ránu promění vizuálně i fyzicky v předrevoluční simulátor z autoškoly. A to je špatně. Moc špatně.

Můžeme to stokrát omlouvat, ale doba pokročila a konkurenční tituly nabízejí minimálně o dvě, tři třídy lepší grafiku a dávají si záležet na atmosféře a odvyprávěném příběhu. V oblasti prezentace Armed Assault trestuhodně zaostává a ztrácí tak cenné body. Do sebe zahleděný elitní komplex je věc jedna, opožděná vizuální stránka věc druhá, ani jedno by však teoreticky nestačilo k tomu, aby si hra sama pod sebou uřízla větev. K tomu je potřeba nějaká vyšší moc. Třeba termiti. Spousta termitů.

 Nalevo dobrý, napravo bugy!
Všichni víme, že čím komplexnější hra, tím víc bugů (termitů, aby byl můj vtípek pochopen). Autoři Oblivionu by mohli vyprávět dlouhé hodiny, dokonce i ty "jednoduché" Battlefieldy záplatují dnem i nocí. Ani Flashpointu se tahle roztomilá činnost nevyhnula a dalo se očekávat, že Armed Assault si do krámu, navzdory rozsáhlým testům, nějaké ty mušky též přinese. Instalace finální české verze však začala velmi rychle školít můj počítač v tom, kolik zvládne samovolných pádů do Windows během deseti minut. To číslo vám neprozradím, ale bylo to zhruba tak časté jako přebíjení zásobníků v Counter-Striku. Dělo se tak převážně během operací s grafickým nastavením hry a oťukáváním multiplayeru.



Lze nad tím víceméně mávnout rukou, alespoň dokud je samotná hra stabilní a vy se neocitnete na vlastní ploše během frontálního útoku na nepřátelské základny, což se naštěstí nestalo ani jednou. Mnohem větší potíž měl však Armed Assault s mojí grafickou kartou. GeForce 6600GT zřejmě nepatří mezi preferované modely. Nejdřív mi hra tvrdošíjně zakazovala vysoké detaily postprocessingu, když výmluvně padala s chybovou hláškou přímo do Windows a později už rovnou provokovala tím, že při hraní odmítala nahazovat ty správné textury na ta správná místa.

Je docela dobře možné, že jsem jediným vyvoleným na planetě Zemi, kterého tato politováníhodná záležitost postihla, ale ani tři výměny v týmu ovladačů efekt nikterak nezmírnily. Na jakékoliv nastavení jsem prostě střídavě sledoval absolutně holé objekty (jednobarevné krabice vedle jiných jednobarevných krabic) a jen občas mi bylo dovoleno prohlédnout si hru v její plné kráse. Slavné škálování detailů si zkrátka s mojí konfigurací příliš neporozumělo a to do tak značné míry, že mě to při hraní značně otravovalo. Pokud se vám např. nenačte textura stanu, můžete se stokrát snažit projít "neviditelnou" zdí. Už se vážně těším na první, druhý a třetí patch. V té době už možná bude z Armed Assault hra, která se za sebe nemusí stydět. Těžko lze ale očekávat, že se spraví již zmíněné ovládání automobilů, neprůstřelnost řady oken a další podezřelé úkazy, které pamatuji už z původního Flashpointu. Takové maličkosti dovedou zkazit den a Armed Assault jich bohužel servíruje příliš mnoho.

 Udělej si sám
Ale co neopraví autoři, to zvládne komunita. Žádná F/A-18tka v základu? Není problém, fanoušci nám nějakou vyrobí. Těžko říct na kolik se při vývoji hry na věrné příznivce Flashpointu spoléhalo, ale Bohemia Interactive je svou podporou rozhodně nezklamala. Znovu je tu možnost importovat do hry vlastní obličej (prostřednictvím fotky) a hlavně se vrací kultovní editor misí, ve kterém je skutečně možné vyrobit cokoliv. Tady teprve získává Armed Assault ten neomezený rozměr. Mise v průběhu kampaně a bonusový obsah, nabízející několik úkolů nad rámec příběhového módu, sice nejsou k zahození a představují dostatečnou prezentaci taktických možností, ale až se na internetu objeví první mamutí mise, začne teprve ta opravdová zábava. V editoru přibylo pár nových možností a celkově se mi ovládal o poznání svižněji, než ten původní, ale možná jde čistě o zvyk. Mojí poslední válku ve Flashpointu jsem absolvoval před dobrými třemi roky. Na stavbu multiplayerových zázraků ale lepší náčiní neseženete a čas strávený s výrobou misí je stejně hodnotný jako pobíhání s flintou po lese.


další obrázky z této hry si můžete prohlédnout v galerii

Tím se dostáváme k multiplayeru. Neměli jsme možnost ho prozkoumat do patřičné hloubky, protože ho ještě před zítřejším vydáním hry nikdo nehrál, ale je jasné, že Bohemia Interactive Studio zkouší rázným skokem dohnat konkurenci. Konečně je tu anti-cheatovací podpora, vylepšený síťový kód a několik mocných lákadel navrch. Mezi největší patří funkce Velitele, ne nepodobná stejnému módu z Battlefieldu 2 a 2142, a především slib obrovských bitev, které budou moci trvat několik desítek hodin a zapojí se do nich obrovské množství hráčů. V měřítku chce zkrátka Armed Assault trumfnout všechny a díky možnosti se do bitvy připojit kdykoliv v jejím průběhu, se tu rýsuje vidina masivního online titulu. Vykašlete se na World of Warcraft a vyměňte meč za raketomet. Kdo by odolal několikadennímu tažení napříč obrovským bojištěm? Samozřejmě tomu uvěříme, až to uvidíme v akci, ale už teď je jasné, že multiplayer bude klíčový. Buď hru vytáhne ze stínu, který na ni vrhají západní kolegové, nebo ji v něm tiše a bezbolestně zadusí.

 Hořkosladké vítězství?
Jsou to jednoduché počty. Ani se vším obsahem, který pro titul vygenerují věrní fandové, se totiž základní fakta nezmění. Armed Assault je technicky zastaralým titulem s neuvěřitelně krvavými hardwarovými nároky (byť částečně odpodstatněnými), díky čemuž budete k rozumné grafice potřebovat grafickou kartu nejnovější generace a minimálně 3 GHz procesor (a zjevně i velké štěstí na to, aby vaše konstelace ovladačů patřila k těm správným). Přes veškerou snahu zůstává ve své škatulce nekompromisní hardcore simulace, ve své vlastní kapitole, kterou však pokrok odsunul o pěkných pár stránek dozadu.

Zatímco v roce 2001 se jednalo o blesk z čistého nebe a orání doposud nezabraného políčka, dnes to mnohem spíš připomíná sentimentální vzpomínku a snahu o uzdravení nevyléčitelné modly. Svět potřebuje plnohodnotného nástupce. Armed Assault sice hájí trůn před nájezdy komerčních alternativ a zavděčí se poddaným, ale mnohem spíš je pobočníkem než králem. Na toho si teprve budeme muset počkat. Nevím jak vy, ale já budu čekat v Jalalabadu. Sahrani je na mě až příliš nehostinné místo a mimochodem také StarForce pozitivní.

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: První dojmy, Preview, Novinky, Operace Flashpoint recenze 1.část / 2.část / 3. část, Flashpoint: Red Hammer recenze, Flashpoint: Resistance recenze

Jiří Lavička
autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu






 
 
Jiří Lavička

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.