Odhalení herního stylu českého Mutant.
zdroj: tisková zpráva

Odhalení herního stylu českého Mutant.

5. 12. 2005 16:16 | Obrázky | autor: Redakce Games.cz |

Od Jindry Rohlíka jsme se dozvěděli, že dnes na stránku jejich studia Napoleon Games nahodil první tři obrázky z hratelné verze projektu Mutant a především konečně odhalil jeho herní styl.

Ač tam hru definuje jako akční střílečku z pohledu třetí osoby (čímž se obvykle myslí pohled těsně zpoza ramen ala Tomb Raider), my bychom ji vzhledem k oddálení kamery do ptačí perspektivy zaškatulkovali spíš do podžánru top-down neboli shora viděných řežeb na způsob nedávného Shadowgrounds či Expendable.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Od konkurence se bude Mutant lišit tím, že hlavní hrdina disponuje několika zajímavými speciálními schopnostmi, z nichž nejvýraznější jsou dvě ruce, které má navíc, a které mu koukají z děr vyrvaných v kožené bundě těsně pod rukávy. V každé ze čtyř rukou může Mutant držet jinou zbraň a pálit s ní na jiného nepřítele. Hráč bude ovládat vždy jen jedinou ruku, popřípadě více rukou mířících na jeden cíl. Ostatní ruce podle slov autorů volně poplují prostorem a automaticky hledají vhodný cíl. Kde hlavní postava ke čtyřem pažím přišla, vysvětluje příběhové pozadí hry:
    Chlapci se tábor od počátku nelíbil. Ještě by snad oželel, že s ostatními dětmi si může povídat jen vyťukáváním tajného kódu na stěnu cely. Smířil by se i s tím, že táboroví vedoucí namísto tradičního skautského stejnokroje nosili bílé pláště. Zejména však atrakce zdaleka nenaplnily jeho očekávání. Slibovali mu sluníčko, koupání, kolotoče a vůbec spoustu legrace. Jestli to bylo zrovna slunce, čím na něj svítili, těžko říct, ale rozhodně po tom povyrostl o celý metr a taky hodně zesílil. To si vždycky přál, jenom to snad nemuselo tolik bolet. Koupání si užil dost, ale než se naučil dýchat pod vodou, stokrát se mohl utopil. Kolotoče tu tedy byly, to zase ne, že ne, ale od dvaceti G to už taky taková zábava není. Jenom legrace je tu vážně kopec, zvlášť od té doby, co dokáže podpaží vyprdět státní hymnu stereo. A pak, po mnoha letech, se jednoho dne probudí, strhá ze sebe všechny ty hadičky a drátky, zanechá ze sebou zděšeně pípající přístroje a když v laboratoři nikoho nenajde, vyjde po dlouhé době konečně na povrch. Praha je krásná, ale trochu opuštěná. Když ovšem nepočítáme ta podivná stvoření ovládaná poněkud monotematickou vražednou životní filosofií. Těch je tu opravdu dost. Dost pro každou ruku... [více o příběhu]
zdroj: homepage

jd

Nejnovější články