Recenze

Super Mario Maker 2 – recenze

Dalo se očekávat, že další hra se jménem Mario v názvu bude naprostá pecka? Dalo. A je to nakonec naprostá pecka? Je. Je to jenom komplexní editor pro hráče, kteří upřednostňují tvoření věcí před jejich hraním? Ani náhodou. Tedy přesně takový editor tu je, ale můžete ho bez obav ignorovat. Super Mario Maker 2 je totiž navzdory svému názvu plnohodnotná singleplayerová plošinovka.

WWE 2K19 – recenze

Herní série WWE si po převzetí společností 2K Games v roce 2013 udržuje svůj zajetý standard. Kvalit WWE SmackDown! vs. Raw sice podle mého názoru nedosahuje (ačkoliv přiznávám, že tady může hrát roli i jistá dávka nostalgie), ale každoročně přináší velmi kvalitní zpracování toho vůbec nejbrutálnějšího videoherního zápasení, které ve skutečnosti vlastně ani zápasením není. To je docela obdivuhodné, protože tato hra nemá žádnou přímou konkurenci (nejbližším příbuzným je asi UFC, ale ta je o poznání jinde), a tak vývojáře v podstatě nic netlačí, aby ji vylepšovali.

Mothergunship - recenze

Kdy naposledy jsem si zahrál jednoduchou, efektní střílečku, u níž bych se nemusel zdlouhavě učit ovládání konkrétní postavy, nebo nešlo o klon Call of Battlefield? S čistým svědomím můžu říct, že si nevzpomínám. Ale pak je tu MOTHERGUNSHIP, která vám už jen názvem ve verzálkách dává jasně najevo, že je dobrá.

Dark Souls: Remastered - recenze

Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?

Hearthlands - recenze

Zatímco světem stále ještě rezonuje neskutečný úspěch Cities: Skylines, na scéně se objevila další nadějná budovatelská strategie. Jmenuje se Hearthlands, vzhledem k netradičnímu pojetí z ní nebude na větvi každý, ale své fanoušky si zaručeně najde. 

Halo Wars 2 - recenze

U výhradně konzolových titulů není neobvyklé, že fanoušci zakládají petice, kterými se snaží přesvědčit vývojáře, aby nedostupný klenot vydali také ve verzi pro osobní počítače. Halo Wars 2 nicméně dokazuje, že ne všechny konzolové hry musí nutně fungovat také mimo svou domácí platformu…

Orwell - recenze

„Soukromí je mrtvé, což lidem škodí“, sděluje hra se symbolickým názvem Orwell. Legendární Velký bratr v ní vstoupil do 21. století, kdy k nastolení společenské poslušnosti není třeba obhroublé propagandy a mučení, protože nejúčinnější je ovlivňovat lidi po internetu. A také je sledovat. Simulátor digitálního fízlování přináší nový pohled na společenskou nesvobodu, v níž se naivita ze sociálních sítí střetává s paranoidními myšlenkami George Orwella. Navíc je zabalený ve špičkové hratelnosti s originálními nápady.

Pavilion - recenze

Nezávislé hry přímo vybízí k experimentům. Přestože řada z nich skončí fiaskem, geniální špička ledovce za tento druh tvorby jistě stojí. Zrovna Pavilion je jedna z těch her, na které se v dobrém slova smyslu nezapomíná. Logická plošinovka láká unikátní herní mechanikou, avantgardním prostředím a její soundtrack se hodí dokonce i k relaxaci. Ačkoliv první ze dvou naplánovaných epizod skončí příliš brzy, i tak dokáže Pavilion okouzlit.

Renowned Explorers: International Society - recenze

Nebudu zastírat, že jsem nad prvním obrázkem z Renowned Explorers ohrnul ret a opovržlivě zamručel: „Zase nějaká hovadina z Facebooku.“ Grafický styl tomu odpovídá. Zaujal mě však popis hry i tahové souboje a o pár obrázků dál už jsem si říkal, že veselé barvy nemusí být nutně na škodu. O mnoho hodin později ve hře mohu konstatovat, že minout tuhle hru, kde si hrajete na novodobé Kryštofy Kolumby, by byla obrovská chyba. Zvlášť pokud rádi přemýšlíte u tahových soubojů, poznáváte netradiční herní mechanismy a rozhodujete se v psaných příbězích, kde možnosti řešení problémů ovlivňují, jako ve správném gamebooku, i schopnosti vašich hrdinů.

Painters Guild - recenze

Zachtělo se vám někdy spravovat svůj vlastní umělecký cech v renesanční a raně Itálii? Pravděpodobně nikoliv, vývojář Lucas Molina se i přesto domnívá, že byste si to měli zkusit. Podivných simulací se za desetiletí na našich harddiscích vystřídala celá řada, a nakonec - vedle simulace mraveniště, chleba, kamene, kozy nebo posmrtného života nevypadá správa skupinky malířů zas tak praštěně.

Devil’s Third - recenze

Už jste tenhle týden zachránili svět? Pokud ne, tak nezoufejte - bývalý terorista Ivan totiž taky ještě ne. Ve své cele na Guantánamu se celkem nudí a s chutí by postřílel pár bastardů, pokud tedy za tu záchranu světa dostane od šéfa americké rozvědky novou elektrickou kytaru. Jakmile je nový nástroj slíben, už nic nebrání tomu, aby se podíval na zoubek aktivitě svých bývalých spolubojovníků. Těm se povede zničit veškeré satelity kolem Země a následnou EMP vlnou sejmout většinu elektroniky a moderních zbraňových systémů, přičemž plánují nastolit nový světový řád.

Gran Turismo 7 – recenze

Jak dopadly next-genové závody?

Ghost Recon Wildlands - recenze

Další otevřený svět jak podle kopíráku? Pěkný na pohled, ale prostý invence, bez hlubších vrstev a propracované hratelnosti? Ano i ne. Kvalita zábavy v Ghost Recon Wildlands se přelévá od průměru až k vynikajícím zážitkům v závislosti na tom, jaký zvolíte přístup a hlavně, zda se do ni pustíte sami, nebo s přáteli.

Chuchel - recenze

Předpokládám, že když Chuchel uvedu jako „další dílo z pera studia Amanity Design“, recenzi na tuto hru možná ani nedočtete, protože rychle poběžíte do obchodu a raději si ji hned koupíte. Má to svoje opodstatnění. Amanita Design jsou tvůrci vysoce osobitých adventur, kteří zatím ještě nešlápli vedle. Dobré jméno jim vystavěly tituly Botanicula, Samorost a v neposlední řadě také Machinarium, které znají snad všichni lidé včetně mojí maminky, která hry jinak moc nehraje.

Sonic Forces - recenze

Dr. Robotnik patří mezi největší neřády v historii her. Chlapík s kulatým bříškem, který se svým výrazným vousem celoročně hlásí k charitativní akci Movember, má velkou slabost pro trýznění zvířátek. Chuť dostal i tentokrát, takže nezbývá než povolat jeho věčného odpůrce ježka Sonica a pustit se do práce.

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.

Little Nightmares - recenze

Znáte ten pocit, kdy byste se sice rádi trochu báli, ale tak nějak s mírou? Hektolitry krve a kastrační pomůcky? Ne, děkuji pěkně! Raději tajemnou atmosféru a spoustu zneklidňujících surrealistických nápadů – zkrátka takovou malou noční můru, která se nechává inspirovat spíše křehkým géniem Jana Švankmajera než Texaským masakrem motorovou pilou. Pokud to máte podobně, jste tady správně. Při hraní Little Nightmares si školáci sice možná cvrknou, dospělým však budou příjemně poletovat motýlci v břiše. Koneckonců je hra švédských vývojářů z Tarsier Studios v první řadě logickou stealth plošinovkou, a teprve v té druhé hororem. Lekačky moc nečekejte, hutnou atmosféru a děsivá monstra ano.

Phoning Home - recenze

Jmenujete se ION. Jste nový model robota, vyslaného na intergalaktickou průzkumnou misi. Vaším cílem je najít planetu, která by obsahovala dostatek nerostných surovin pro další rozvoj lidstva, a vzorky dopravit zpět na vaši rodnou planetu. Jak už tomu ale bývá, přistání není zrovna hladké, a z původně prostého sbírání vzorků se stane boj o holé přežití.

VA-11 HALL-A - recenze

Můj život nikam nevede. Plácám se na místě a nevím, jak dál. Lidi nemám zrovna v lásce. Noci trávím v podivném baru, a když nevydělám dost peněz, asi mě brzo vystěhují. Pořád navíc potřebuju něco, co mě dokáže udržet při smyslech. To je život. Naštěstí teď nemluvím o sobě, ale o Jill. Hlavní hrdince kyberpunkové hry VA-11 HALL-A, která víc než cokoliv jiného připomíná interaktivní novelu se silně filosofickým podtextem.

Life is Strange – recenze páté epizody

Zápletka Life is Strange zprvu nezněla zajímavě. Příběh ze světa adolescentů říznutý sci-fi tématikou a cestování časem působil spíš podivně, ale v průběhu jednotlivých epizod se ukázal pravý opak. Life is Strange je jedno z největších překvapení letošního roku a závěrečná část první řady to naštěstí dvakrát podtrhuje.

Life is Strange – recenze čtvrté epizody

Snad jste po konci minulé epizody stejně jako já tápali po tom, zda šlo něco udělat jinak a zdali šlo tomu tolik dramatickému cliffhangeru nějak předejít či snad jen zmírnit jeho následky, nicméně, prozatím to tak nevyznívá a nová epizoda začíná přesně tam, kde jsme před pár týdny s čelistmi mírně pokleslými skončili. Dalších detailů netřeba a raději bych kamkoli dále snad ani zabíhat nechtěl – mnozí jistě ještě nemají s epizodickým Life is Strange zkušenost a úkolem následujících řádků je podobné jedince přesvědčit, že možná dělají chybu. Těm přece nemohu cokoli z doposud tak bravurně vygradovaného příběhu prozrazovat.

Shadow of the Tomb Raider – recenze

Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.

Warhammer 40,000: Gladius - Relics of War - recenze

Gladius Prime byl ještě nedávno prosperující kolonií Impéria střeženou jedinou kapitulou vesmírných mariňáků hrdě dohlížejících na bezpečí Císařových poddaných z pohodlí své mohutné pevnosti. Ale ve 41. miléniu mír nikdy netrvá dlouho. Warpové bouře pro lidstvo zpravidla nevěstí nic dobrého. Nejdřív z bouře na dohled Gladia Prime vyplula plavidla plná Orků. Jejich invaze se nesla v tradičním duchu univerzální devastace všeho. Kapitula válečníků z řad Adeptus Astartes má ale po ruce početné oddíly Astra Militarum, jejichž výsadek na sebe nenechal dlouho čekat.

Horizon Zero Dawn - recenze

Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.

Sekiro: Shadows Die Twice – recenze

Kdo si myslel, že FromSoftware umí dělat hry jen podle jedné šablony, může směle změnit životní postoje. Ne, že by se japonští tvůrci snad ve své novince Sekiro: Shadows Die Twice otočili zády k tomu, co jejich tituly proslavilo – dobře známý základ zůstává, ale krášlí ho tolik novinek, svěžích změn a originální, fantasticky vytříbený bojový systém, který až hraničí s genialitou, že nakonec to „soulsovské“ jádro skoro nepoznáte. Výsledek je obrovská pecka.

PGA Tour 2K21 — recenze povedeného golfu

Jedničkový golf, horší omáčka

Nintendo Switch Sports – recenze

Potíme se s Joy-Cony