Recenze
Tony Hawk Pro Skater 4 CZ - recenze
3. 9. 2004
|
Redakce Games.cz
Tony Hawk, praotec moderních akčně-sportovních her se vrací v plné síle již počtvrté a od včerejška si jej můžeme vychutnat i u nás díky lokalizované verzi od CD Projektu, o jejíž zhodnocení jsme doplnili loňskou recenzi.
Code Vein – recenze
11. 10. 2019
|
Jan Slavík
Her podobných Dark Souls je k mání přehršel, je tudíž potřeba, aby nový titul, pokud se na něj nemá okamžitě zapomenout, nabídl něco nového a neotřelého. Code Vein, nová soulsovka od Bandai Namco ve spolupráci se studiem Shift, se snaží zaujmout stylizací, příběhem, a hlavně širokými možnostmi přizpůsobování postavy a herního stylu.
Astral Chain – recenze
13. 9. 2019
|
Patrik Hajda
Po Bayonettách a Nieru už jsem přestal pochybovat o dalších projektech studia PlatinumGames. Jejich práce se soubojovými systémy je dostala na vrchol žánru akčních her, ale Astral Chain je až překvapivým důkazem, že tvůrci si hravě poradí i s jinými typy hratelnosti. Je jich tu hned několik a jejich spojením vzniklo něco originálního, na co budu ještě dlouho vzpomínat. S příjemnou husinou.
Tacoma - recenze
11. 8. 2017
|
Ondřej Švára
Pomalu, ale jistě nám přibývají nezávislé hry, které nejsou tvůrčími prvotinami. Vznikají ve studiích, která už zažila úspěchy, nebo se aspoň poučila z chyb, což budí důvěru. Je opravdu příjemné vědět, co čekat také od her z alternativní branže, a sci-fi adventura Tacoma není výjimkou. Autoři úspěšné příběhovky Gone Home nezklamali a podruhé rozčeřili žánrové vody fascinujícím uměleckým dílem.
Spartan: Total Warrior (PS2) - recenze
22. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Často se uvádí "Hra X je kombinací her Y a Z", ale málokdy je to tak hluboká pravda, jako v případě konzolové akce Spartan: Total Warrior, která se pokusila skloubit elementy God of War a série Dynasty Warriors.
Lone Survivor - recenze
3. 6. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco dříve se většina hráčů zajímala hlavně o skvělé grafické zpracování, dnes dokáží ocenit i jiné přednosti. Do módy nám přišlo retro. Těží z toho hlavně vývojáři nezávislých her. A jedním z nich je i Jasper Byrne. Po zajímavých projektech Soul Brother a Soundless Mountain II obohatil indie scénu o další originální titul. Většině chyb svých předešlých her se její tvůrce dokázal vyvarovat, a tak nám vznikl horký aspirant na hororový titul roku.
Dark Souls III: The Ringed City - recenze
7. 4. 2017
|
Jan Vrobel
Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.
Betrayer - recenze
1. 4. 2014
|
Vilém Koubek
Z filmů, her i knížek jsme za dlouhá léta zvyklí, že když se nám pod rukama rýsuje opravdu kolosální průser, můžeme volat o pomoc jak chceme a stejně nedorazí. Nebo se nakonec posily objeví, ale s křížkem po funuse.
PlayStation 5 Pro – recenze konzole, kterou zatím nepotřebujete, ale chcete
20. 11. 2024
|
Aleš Smutný
Můj týden s novou konzolí
SnowRunner – recenze
28. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Jak popsat nepopsatelný zážitek? Hru, na kterou se těšíte možná ze všeho nejvíc, i když je pro většinu ostatních naprosto nepochopitelná? Jak jim máte dokázat, že pomalé ploužení hustým bahnem či sněhem a sledování bezkonkurenční fyziky těžkých trucků vyvolává pocity vzrušení a nutně to neznamená, že jste podivíni? Kdo nebude chtít, ten to nikdy nepochopí. Kdo se odváží vstoupit, najde jednu z nejlepších her svého druhu, která bude těžko hledat obstojnou konkurenci.
Yoshi’s Crafted World – recenze
27. 3. 2019
|
Patrik Hajda
Jedna z nejočekávanějších her Nintenda pro tento rok je konečně tady. Yoshi’s Crafted World není jako v případě mnohých dalších port z Ninteda Wii U. Tamější Yoshi se odehrával v pleteném světě, zatímco nový Yoshi je sice pořád plyšákem, ale potuluje se po dechberoucím kartonovém světě, kde se to kreativními nápady tvůrců jen hemží. A jejich objevování je tou největší radostí pod fixou načmáraným sluncem.
Onimusha: Warlords – recenze
31. 1. 2019
|
Pavel Skoták
Nadpřirozenem propletená historická fikce Onimusha letos slaví osmnácté narozeniny. Čerstvě plnoletý titul Onimusha: Warlords stál na začátku pěti her vydaných ve čtyřech letech, po nichž následovalo ještě jedno pokračování v roce 2006. Po roce 2012, v němž vyšla prohlížečová hříčka Onimusha Soul, se pak po celé sérii definitivně slehla zem. Až do letoška, kdy se na PS4 objevil HD remaster prvního dobrodružství samuraje Samanosuke Akečiho.
Layers of Fear – recenze
2. 3. 2016
|
Honza Konfršt
Hororových her či adventur sice vychází v posledních letech relativně hodně, ale najít mezi nimi skutečnou kvalitu je stále obtížnější. Layers of Fear je navenek stejná, ale zároveň jiná než ostatní hororovky. Svým netradičním námětem a vizuálním zpracováním zaujala už v early access verzi, a verze plná ambice tvůrců naštěstí do značné míry potvrzuje.
Radio Commander – recenze
5. 11. 2019
|
Zbyněk Povolný
Her zabývajících se válečnou vřavou je nespočet. Jednou v roli řadového vojáka střílíte hordy nepřátel hlava nehlava, jindy zase z pozice velitele vedete mnohačetná vojska do nelítostných bitev, kde úspěch zaručí pouze vaše strategické schopnosti. Do druhé kategorie se dá zařadit i Radio Commander od studia Serious Sim, nicméně způsob, jakým je hra zpracována, objevuje zcela nové, originální a zajímavé principy, jakými lze strategické hry vést. A to je přesně ta neotřelost, kterou v herních vodách leckdy marně hledám.
Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu
6. 7. 2019
|
Alladjex
Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.
Attentat 1942 - recenze
14. 11. 2017
|
Jan Slavík
Dávno pryč jsou doby, kdy všechno, co jste od drtivé většiny her mohli čekat, byl osvalený alfasamec v hlavní roli, na jehož bedrech spočinula záchrana světa a obligátní divize spoře oděných slečen. Médium se vyvíjí, dospívá, expanduje, a stejně tak roste i šíře tematiky, kterou zpracovává. Některé hry si berou za úkol třeba vyprávět o pohnutých dobách v národní minulosti, což je případ i české novinky Attentat 1942.
Downwell - recenze
14. 12. 2016
|
Ondřej Švára
Sázka na nostalgii se autorům nezávislých her stále vyplácí. Skoro se zdá, jako by část herní veřejnosti úplně ztratila zájem o moderní trendy. Na staré časy, kdy počítačové hry ještě platily za zábavu podivínů, vzpomíná také divoká arkáda Downwell. Těžko ale říci, zda se vám strefí do vkusu. Ukrutná obtížnost a strohá prezentace z ní činí po všech stránkách kontroverzní dílo, které není pro každého.
Pavilion - recenze
7. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Nezávislé hry přímo vybízí k experimentům. Přestože řada z nich skončí fiaskem, geniální špička ledovce za tento druh tvorby jistě stojí. Zrovna Pavilion je jedna z těch her, na které se v dobrém slova smyslu nezapomíná. Logická plošinovka láká unikátní herní mechanikou, avantgardním prostředím a její soundtrack se hodí dokonce i k relaxaci. Ačkoliv první ze dvou naplánovaných epizod skončí příliš brzy, i tak dokáže Pavilion okouzlit.
Transformers: The Game - recenze
23. 7. 2007
|
Redakce Games.cz
Obrovský rozpočet, skvělé triky a příběh jak z učebnice filmových klišé. Tak je definován režísér Michael Bay a snímek o obřích robotech, kteří se dají několika triky předělat na krásný automobil. Funguje to i pro účely hry?
Teslagrad - recenze
18. 12. 2013
|
Ondřej Švára
Výhoda malých her spočívá ve schopnosti umělecky se zvětšit přesně podle hráčova vkusu. Pokud si člověk správně vybírá materiál, časem si z indie žánru postaví velkou knihovnu plnou atmosférických románů, vtipných povídek i tklivé lyriky a má pocit, že „vyzrál na systém“.
Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged – recenze remaku staré klasiky
19. 9. 2024
|
Adam Homola
Nico, my cousin!
Echo Point Nova – recenze nové královny stříleček
17. 1. 2025
|
Michal Krupička
Volnost, akce i zvláštní svět v geniální souhře
Steel Division 2 – recenze
11. 7. 2019
|
Václav Pecháček
„Přesouváme se ze západní fronty na tu východní? Tak to je paráda!“ zahalekalo za druhé světové války přesně 0 německých vojáků. My, necitelní hráči strategických her, pro které je největší konflikt světové historie zdrojem nehynoucí zábavy (a hynoucích panďuláků), ovšem halekat můžeme. Steel Division 2 je tady a stejně jako minulý díl, Steel Division: Normandy 44, nabízí prvotřídní taktickou zábavu.
Bury Me, My Love – recenze
14. 1. 2019
|
Václav Pecháček
Většina her pojednávajících o daleké, strastiplné cestě plné nebezpečí, příkoří a zrady vám dá do ruky meč nebo pistoli. Bury Me, My Love si vystačí s mobilním telefonem, a dokonce na tu cestu ani nepošle vás. Vy zůstanete sedět pěkně doma ve válkou zpustošené Sýrii, zatímco vaše manželka se snaží dostat do Evropy, kde na ni snad nebudou z letadel padat bomby. Je to občas smutný, občas veselý, celou dobu lidský příběh.
Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává
11. 12. 2018
|
Aleš Smutný
Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.
Yakuza Kiwami 2 - recenze
1. 9. 2018
|
Pavel Skoták
Takovou úrodu, jakou zažívají hráči japonské série her Yakuza, by ocenili v současné době snad všichni. Jak na běžícím pásu totiž vycházejí nové nebo předělané hry ze světa japonské mafie a jedna vedle druhé dělají sérii skvělé jméno. A tak zatímco svět čeká na novou značku tvůrců série, na níž prý pracují, je hráčům předložen alespoň remake druhého dílu - Yakuza Kiwami 2. A jde o remake s velkým R.
Far Cry 5 – recenze
26. 3. 2018
|
Václav Pecháček
Hodnotit většinu nových her od Ubisoftu je zapeklitý oříšek. Ať už zahalení v kápi šplháte na osmdesátou věž, nebo s kulometem a raketometem osvobozujete stý padesátý nepřátelský tábor, vždycky to bývá zábava – jenže taková povědomá. Kdyby tyhle hry existovaly ve vakuu, kdyby je nebylo možné přirovnávat k jejich předchůdcům, nejspíš by pravidelně vyhrávaly ocenění za nejlepší hru roku. Ovšem takové vakuum neexistuje, a porovnávat se musí i v případě Far Cry 5.
Yooka-Laylee - recenze
5. 4. 2017
|
Ondřej Švára
S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu.
Farming Simulator 17 - recenze
22. 1. 2017
|
Jan Slavík
Dávno pryč jsou doby, kdy byla série Farming Simulator bizarní okrajovou zábavou pro hrstku podivínů. Nechápejte to špatně, pořád se jedná o projekt, k němuž je potřeba přistupovat s velice specifickým stavem mysli, ale dle neoficiálních statistik si tuto agrární eskapádu zahraje na Steamu momentálně v průměru devět tisíc lidí denně, což ji bez problémů zaručuje místo mezi stovkou nejhranějších her této distribuční platformy.