Recenze

Two Point Campus – recenze

Stres, studenti a žánrová jistota

Railway Empire 2 – recenze vláčkového tycoonu

Něco mezi jedničkou a návykovou zbytečností

Warhammer 40,000: Battlesector - recenze

Za Císaře, za Sanguinia, za Baal!

Last Train Home – recenze strastiplné výpravy přes Sibiř

Československý klín naráží do ruských linií

Punch Club 2: Fast Forward – recenze manažerského simulátoru bojovníka

Kyberpunkový ring čeká na svou další hvězdu

The Great War: Western Front – recenze zákopového Total Waru

První světová, jak jste ji ještě nehráli

Galactic Civilizations IV – recenze zmatené vesmírné tahovky

Do vesmírného baru vejde křeček, terminátor a oživlý strom...

Total War: Rome Remastered – recenze

Renesance, nebo pád Říma?

Radio Commander – recenze

Her zabývajících se válečnou vřavou je nespočet. Jednou v roli řadového vojáka střílíte hordy nepřátel hlava nehlava, jindy zase z pozice velitele vedete mnohačetná vojska do nelítostných bitev, kde úspěch zaručí pouze vaše strategické schopnosti. Do druhé kategorie se dá zařadit i Radio Commander od studia Serious Sim, nicméně způsob, jakým je hra zpracována, objevuje zcela nové, originální a zajímavé principy, jakými lze strategické hry vést. A to je přesně ta neotřelost, kterou v herních vodách leckdy marně hledám.

Civilization VI - recenze

Pojďme si hned na začátku vyjasnit jednu skutečnost – šestý díl série Sid Meier’s Civilization v žádném případě není divokým skokem do neznáma. Hráči předchozích dílů téhle tahově strategické legendy se v krajině plné měst, polí, pahorků a přírodních divů velmi rychle zorientují, aniž by k tomu potřebovali nějaké velké našeptávání. Učebnice žánru 4X se tady rozhodně přepisovat nebudou. To ovšem neznamená, že by se autoři obrazně řečeno zasekli v antické éře a zapomněli svoje kopiníky vylepšit na chlápky s bazukami. Právě naopak, inovací je tu víc než dost. Ale k tomu se ještě dostanu. Nejdřív bych vám chtěl povyprávět jeden krátký příběh.

Stargate: Timekeepers – recenze Commandos ze světa Hvězdné brány

Hra, která se snaží být seriálem, a přitom na vlastní seriál zapomíná

Ancestors Legacy - recenze

Je osmého června, léta Páně 793. Na kamennou podlahu dopadá zkrvavené bezvládné tělo, jehož ruka stále křečovitě svírá útlou modlitební knížku, a to i přesto, že mnichova lebka byla právě rozetnutá vedví těžkým úderem obouruční sekery. Opatství Lindisfarne v Northumbrii bylo právě zákeřně a nemilosrdně znesvěceno krvelačným nájezdem loupeživých pohanů ze severu. Bohatství jednoho z nejsvětějších míst Anglie bylo naprosto vypleněno a smočeno krví řádových bratří. Doba vikinských nájezdů právě započala.

Pikmin 3 Deluxe – recenze

Strategie podle Nintenda

Frostpunk: The Last Autumn - recenze skvělého datadisku

Strategií není nikdy dost. A jen málo z těch dostupných nechá hráče opravdu budovat a růst, aniž by se musel neustále chvět při představě orčí invaze, obléhání Turky či trošky přátelského atomového volejbalu. Ti z nás, kteří si rádi ničím nerušeni kopou na svém vlastním písečku a staví města, hrady či zábavní parky do pěkně symetrických uliček, se tak nemohli dočkat už druhého rozšíření kriticky uznávané survival strategie Frostpunk jménem The Last Autumn. Strategie, kde největším nepřítelem není jiný člověk nebo emzák, ale hlad, omrzliny a blížící se absolutní nula. A teď i podzim.

Age of Empires IV – recenze

Je to nejlepší středověká strategie všech dob?

ICBM – recenze simulátoru nukleární války

Strategie, kde prohrají všichni

A Total War Saga: Troy – recenze

Vypadalo to na průšvih… a ono ne!

Panzer Corps 2 – recenze

Druhoválečná strategie Panzer Corps z roku 2011 si dala za cíl navázat na legendární sérii Panzer General a v mnohém se jí to podařilo. Od jejího letošního pokračování se proto očekávalo mnohé, a pokud doufáte, že tato recenze bude plná přímého srovnání se zmíněnými hrami, pak vás radši rovnou zklamu. V textu vás totiž čeká pohled nováčka dříve nepolíbeného tahovými válečnými strategiemi, který má ale jasné poselství: nebojte se toho, vystupte ze své komfortní zóny a zažijete něco skvělého! Panzer Corps 2 je pro novopečené stratégy jako dělaný.

Broken Lines – recenze

Pokud existuje jednoslovný termín, jímž bych shrnul balíček do sebe hladce zapadajících mechanik v novém taktickém RPG Broken Lines, nenapadá mě výstižnější slovo než „svěží“. A nemyslím tím jen zasazení do alternativní druhé světové války, ale i spoustu zábavných herních prvků, které s sebou tato zdánlivě nenápadná hra přináší.

Anno 1800 - recenze

Průmyslová revoluce přinesla lidstvu zašedlé tovární čtvrti, udřené dělnictvo, ale také cylindry, nabírané sukně, nové vynálezy a skvělé příležitosti, jak zbohatnout. Vypráví o tom Anno 1800, již šesté pokračování známé strategické série. Každý další díl Anno získává nové stěžejní téma, aby se alespoň zdálo, že se pokaždé nezpívá ta samá písnička. Proto jsme se v předchozích dílech vypravili na Měsíc, čelili globálním záplavám, okusili sladké plody kolonialismu nebo osidlovali Ameriku.

Realpolitiks – recenze

Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?