Recenze

Overwatch - recenze

Jaký je recept na skvělou hru? Všechny ingredience asi nejde vyjmenovat, protože každý žánr se vaří jinak, ale ve všech bude jako jedna z hlavních přísad fungovat daleko před vším ostatním zábava. Kolem Overwatche už se toho namluvilo a napsalo spoustu a velmi často padá otázka, proč je tak oblíbený, a čím si vysloužil takovou pozornost. Ne, není za tím „hajp“ Blizzardu, ani líbivá grafika. Důvod je prostý, Overwatch je zkrátka pekelně zábavná a ne jen v prvních dnech kvůli okouzlení, ale dlouhodobě, i po měsíci intenzivního hraní. 

Total War: Attila - Age of Charlemagne - recenze

Ještě než se milovníci série Total War naplno ponoří do fantasy atmosféry Total War: Warhammer, zbývá jim jedna exkurze do historie skutečného světa. Nedávno totiž vyšel datadisk pro Total War: Attila s podtitulem Age of Charlemagne a jak už jste si možná stačili odvodit, tentokrát na vlastní kůži poznáte válečnou vřavu Evropy v období, kdy jí dominovala Francká říše Karla Velikého.

Stasis - recenze hororové sci-fi adventury

Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.

Prototype - mega-recenze

Jmenuje se Alex Mercer. Nemá páru, proč jeho tělo zmorfovalo do takových schopností, že dokáže dělat lepší kousky než všechny komiksové figurky dohromady.

PGA Tour 2K25 – recenze letošního golfového ročníku

Golf výtečný, omáčka otřesná

Superhot: Mind Control Delete – recenze

Zabíjet katanou, zabíjet rybou

Conglomerate 451 – recenze

Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.

Interrogation – recenze komorního L.A. Noire

Je noc. Prší. Nad spisem, který vůbec nedává smysl, už sedíte nejmíň hodinu. Whiskey v lahvi podstatně ubylo, zato popelník by zasloužil vysypat už notných pár cigaret zpátky. Spánek je luxus, který si nemůžete dovolit – jde o životy, o pověst, o princip. Do hlavy se prožírá klidná, ale podivně kakofonicky zvrácená melodie... Tohle není začátek temné newyorské detektivky. Tohle jste vy po několika hodinách hraní Interrogation: You will be deceived.

FlatOut 4: Total Insanity - recenze

Série akčních závodů FlatOut znovu ožila, což se po prachbídném třetím díle zdálo téměř nemožné. Vzkříšení divoké směsi rallycrossu a destrukčního derby ovšem znovu doprovází zklamání. Čtvrtý díl kdysi populární série, tentokrát od studia Kylotonn (WRC 5 a 6), totiž parazituje na původním obsahu a hrstka nových nápadů se víceméně nepovedla. Ve spojení se špatným jízdním modelem a mizernou atmosférou to nutí k povzdechu, že pro sympatickou herní značku byla někdejší ztráta původních tvůrců ze Bugbear opravdu smrtící. 

1-2-Switch – recenze

Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.

Poochy and Yoshi's Woolly World - recenze

Poochy and Yoshi's Woolly World je další v řadě Wii U her, které si našly cestu i na handheld 3DS. Oproti originálu přináší nová verze několik příjemných změn, ale co si zachovává, je roztomilé zpracování, které dokáže pohladit po duši i ty největší tvrďáky

Wheels of Aurelia - recenze

Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.

Firewatch - recenze

Henry je obyčejný chlapík ve středním věku, kterému z neobyčejného důvodu ztroskotalo manželství. S nervy v kýblu nevěděl, co si se svou chotí počít, a když jednoho dne zakopl o nabídku práce strážce národního parku, moc dlouho se nerozmýšlel. Sbalil si saky paky, hodil krosnu na korbu červeného trucku a jako Henry Thoreau utekl do boudy v lesích. Maloval si klidné léto v naprosté izolaci, jenže to by nesměl mít na vysílačce tu strašně ukecanou nadřízenou. Jo, a také by se v parku nesměly dít prapodivné věci…

Broken Sword 3 - recenze

Půvabná Nico a neohrožený George se vrací v třetím dílu kvalitní adventurní série o záchraně světa a s sebou přinášejí i více akčních meziher s konzolovým ovládáním. Je to ale ve prospěch hratelnosti?

Kromaia - recenze

Renesance některých herních žánrů, ještě donedávna považovaných za mrtvé, bere dech. Současnost přeje dokonce i vesmírným simulátorům. Projekt Star Citizen s rozpočtem v desítkách milionů dolarů se stal příkladem ideálního spojení nezávislého vývoje s crowdfundingem, a Kromaia jej připomíná žánrem i původem. Kromaia je dynamická a zběsilá vesmírná akce, která ale na rozdíl od díla Chrise Robertse není tak sofistikovaná, ani známá. Neznamená to ale, že by byla nezajímavá.

Project Zero 2: Wii Edition - recenze

Dvě mladé dívky (dvojčata), opuštěná vesnice, spousta duchů a strach o život budou vašimi hlavními společníky v Project Zero 2: Wii Edition. Žánrově jde o survival horor, viděný z perspektivy třetí osoby, v němž sledujete velice pomalu se odvíjející příběh zmíněných dvou dívek. Brzy po startu hry se dvojice rozdělí a vámi ovládaná osoba musí zachránit svou sestru, přestože jí něco říká, aby ze strašidelné vesnice sama zmizela. Její role se logicky ujímáte a je jen na vás, jestli seberete odvahu na dokončení příběhu, nebo se bezmocně schoulíte v křesle a necháte se dohnat k šílenství.

Dance Central 2 - recenze

Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.

Crusaders of Might & Magic

Crusaders Of Might & Magic - recenzeAutor: GOnDaRPublikováno: 24.února 2000 • Lara v...

Spartan: Total Warrior (PS2) - recenze

Často se uvádí "Hra X je kombinací her Y a Z", ale málokdy je to tak hluboká pravda, jako v případě konzolové akce Spartan: Total Warrior, která se pokusila skloubit elementy God of War a série Dynasty Warriors.

Tony Hawk 2 Pro Skater

Tony Hawk's Pro Skater 2 - recenzeAutor:iNoePublikováno: 26.listopadu 2000• Jak ...

Penny Arcade Adventures - recenze

Série epizod s komiksovou grafikou balancuje na pomezí adventur s RPG prvky a polotahovými souboji. Resuscitaci starých časů však nečekejte, jedině absurdně šílený humor.

Sims 2: Open for Business - mega-recenze

Naplňovalo vás noční řádění v centru Simíkova, ale rádi byste tam řídili vlastní obchod? Pak rozhodně sáhněte po třetím a dosud nejlepším datadisku Ve světě podnikání, kde se můžete naplno realizovat. A přijde i robot!

Mafia: Definitive Edition – recenze remaku české klasiky

Tommy a kultovní Mafia jsou zpět, krásnější než dřív

Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze

Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část druhá

Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.

Horizon Zero Dawn - recenze

Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.

Rememoried - recenze

Lze logicky přistupovat ke hře, která se herně veškeré logice aktivně vymyká? Ale jistě, určitě - zhruba stejně jako lze oranžově olizovat čvachtavé dno telegrafního sloupu! Nedává vám poslední věta smysl? Výborně, pak budete poeticky laděnou českou hru Rememoried (Steam, homepage), inspirovanou hrami jako Proteus nebo Dear Esther, samozřejmě milovat. Nebo nenávidět!